ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1255.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1255/2022-454
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Generali Česká pojišťovna a. s , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), proti žalované D. I. SEVEN FACILITY s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Mikulandská 119/10 (identifikační číslo 282 28 529), zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, o 103.317 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 273/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. 14 Co 362/2021-392, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. 14 Co 362/2021-392, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2021, č. j. 26 C 273/2018-341, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou z 15. 8. 2018 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 103.317 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 22. 6. 2018 do zaplacení z titulu přechodu pohledávky pojistníka na náhradu škody vůči žalované ve výši pojistného plnění vyplaceného pojistníkovi (§2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“).
Rozsudkem ze dne 3. 12. 2021, č. j. 14 Co 362/2021-392, Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2021, č. j. 26 C 273/2018-341, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni (9.660 Kč) a státu (714 Kč); současně žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.455 Kč. Právní závěry odvolacího soudu lze shrnout následovně. Vozidlo XY, RZ XY, které bylo 31. 5. 2017 poškozeno, vlastník - pojistník (J. M.) pojistil smlouvou o sdruženém pojištění souboru vozidel z 31. 12. 2011 ve spojení s realizační smlouvou (tzv. podsmlouvou) účinnou od 1. 1. 2012 uzavřenými s žalobkyní (pojistitelkou) podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů /zákon o pojistné smlouvě/, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“). Pojistnou událostí (poškozením vozidla) vzniklo pojistníkovi právo na náhradu škody proti žalované, kterou způsobila její zaměstnankyně I. F. porušením prevenční povinnosti (§2900, §2910, §2914 o. z.). Výplatou pojistného plnění 13. 9. 2017 pojistníkovi přešla pohledávka náhrady škody na žalobkyni (§2820 odst. 1 o. z.).
Dovoláním napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná. Má za to, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešil právní otázky, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a to zda lze právní úkon, který podle písemně vyjádřené vůle stran slouží k potvrzení již uzavřené pojistné smlouvy, považovat za návrh na uzavření pojistné smlouvy, a zda lze učinit skutkové zjištění výlučně na základě úředních záznamů o podání vysvětlení, které byly vyhotoveny podle §61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a §137 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to v situaci, kdy osoby podávající vysvětlení mohou vypovídat jako svědci. Za otázky, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny a na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, dovolatelka označila posouzení určitosti vymezení oprávněné osoby v pojistných podmínkách rámcové pojistné smlouvy a posouzení své pasivní věcné legitimace jako subjektu odlišného od provozovatele závodu (§2924 o. z.).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování, vyšel z toho, že žalobkyně (pojistitelka) a J. M. jako pojistník, který se zavázal hradit pojistné, uzavřeli 31. 12. 2011 pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění souboru vozidel č. 40885785-13 (dále též jen „rámcová pojistná smlouva“), jíž stanovili „základní a společné parametry pojištění vozidel, včetně pravidel pro zařazování a vyřazování jednotlivých podsmluv pod ustanovení této pojistné smlouvy“ . Předmětem smlouvy bylo „zejména úprava vzájemných postupů pojišťovny a pojistníka při sjednávání, trvání a ukončování pojištění vozidel, stanovení způsobu identifikace pojištěných vozidel a stanovení celkové roční výše pojistného za všechna pojištěná vozidla, jakož i specifikace pravidel zařazování a vyřazování vozidel z pojištění vzniklých na základě této pojistné smlouvy (specifikace pravidel sjednávání a ukončování pojištění jednotlivých vozidel)“ . Smluvní strany se dohodly na významu v textu smlouvy užitých pojmů: Podsmlouvou se rozumí „pojištění každého jednotlivého vozidla v souladu s ustanoveními této pojistné smlouvy, popř. každé jednotlivé vozidlo, které má být dle ustanovení této smlouvy přijato do pojištění nebo naopak z pojištění vyřazeno, resp. má být v rozsahu pojištění tohoto vozidla provedena změna“ . Přijetí podsmlouvy do pojištění je „situace, kdy pojišťovna přijme na základě žádosti pojistníka v souladu s ustanoveními této pojistné smlouvy příslušnou podsmlouvu do pojištění (tj. sjednání pojištění jednotlivého vozidla na základě žádosti pojistníka)“ . Vyřazení podsmlouvy z pojištění je „situace, kdy pojišťovna vyřadí na základě žádosti pojistníka v souladu s ustanoveními této pojistné smlouvy příslušnou podsmlouvu z pojištění (tj. ukončení pojištění jednotlivého vozidla na základě žádosti pojistníka). Na vyřazení podsmlouvy z pojištění se mohou rovněž pojistitel a pojistník dohodnout“ . Strany ujednaly, že „v rámci každé podsmlouvy musí být sjednáno minimálně pojištění odpovědnosti nebo základní element havarijního pojištění“ . Rámcová pojistná smlouva rovněž definuje „zařazení podsmlouvy do pojištění“ jako přijetí podsmlouvy na základě žádosti pojistníka s tím, že „ke každé podsmlouvě zařazené do pojištění bude pojišťovnou vystaveno 'Potvrzení o rozsahu pojištění podsmlouvy' . Pojištění sjednané na podsmlouvě se považuje za uzavřené okamžikem, kdy je provozním systémem, ve kterém je pojištění dané podsmlouvy sjednáno, vystaveno 'Potvrzení o rozsahu pojištění podsmlouvy' , které slouží zároveň jako tzv. pojistka“ . Celková výše ročního pojistného – hrazeného ve 12 splátkách – se bude měnit v souvislosti se zařazováním a vyřazováním jednotlivých podsmluv z pojistné smlouvy. Nedílnými součástmi rámcové pojistné smlouvy se staly „Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPPH 2006“ - havarijní pojištění [podle článku 22 se „oprávněnou osobou rozumí osoba, které vzniklo právo na pojistné plnění. Oprávněnou osobou může být osoba shodná s osobou pojištěného, pojistníka, popř. jiná osoba uvedená v pojistné smlouvě nebo v příslušných doplňkových pojistných podmínkách …“ a „pojištěním souboru vozidel se rozumí pojištění, kdy je mezi pojistníkem a pojišťovnou uzavřena rámcová smlouva a k jednotlivým vozidlům zařazeným do tohoto souboru vozidel jsou pak uzavírány jednotlivé pojistné smlouvy .“ ] a „Doplňkové pojistné podmínky „All Risk“-DPPA 2006“ - základní element havarijního pojištění.
Pojistník prostřednictvím zmocněnce (RISKON s. r. o.) požádal e-mailem z 29. 12. 2011 o zařazení vozidla XY, RZ XY, do pojištění. Pojistitelka vystavila 1. 1. 2012 potvrzení o rozsahu pojištění, z něhož se podává, že podsmlouvou č. 40928483-15, bylo vozidlo XY, RZ XY, s účinností od 1. 1. 2012 zahrnuto do pojištění rámcovou pojistnou smlouvou. V listině je (vedle vozidla) identifikován pojistník (J. M.) a je vymezen rozsah pojištění (riziko - havarijní pojištění, varianta - „All Risk“). První splátka pojistného byla řádně zaplacena.
Žalovaná externě zajišťovala strážní službu pro Hanwha Advanced Materials Europe, s. r. o. identifikační číslo 281 98 638 (dále jen „Hanwha“). I. F. – zaměstnankyně žalované na pozici vrátná (informátorka) – vykonávala 31. 5. 2017 ve vrátnici Hanwha pracovní směnu. V okamžiku, kdy již nad zdviženou závorou vjíždělo vozidlo XY, RZ XY s návěsem RZ XY do areálu, odložila dálkový ovladač elektrické posuvné brány na pracovní stůl tlačítky směrem k desce stolu tak, že iniciovala uzavírání brány. Řidič vozidla J. Š. pravou přední stranou narazil do napůl vysunuté brány. Cena opravy vozidla činila 131.594 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Žalobkyně vyplatila 13. 9. 2017 pojistníkovi pojistné ve výši 103.317 Kč.
K pasivní věcné legitimaci žalované .
Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám (§2914, věta první, o. z.). Zaměstnankyně žalované, která při plnění pracovních povinností strážné nedbalostním jednáním porušila právní (prevenční) povinnost, způsobila škodu na vozidle J. M. (§2900, §2910, §2911 o. z.). Zaměstnavatel v takovém případě je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/1971, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1988, sp. zn. 1 Cz 4/88, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002, ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000, ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, a ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019). Závěr, že pojištěnému (poškozenému) vzniklo právo na náhradu škody proti žalované (§2820 odst. 1 o. z.), činí nadbytečným zabývat se otázkou souběhu tohoto práva s právem na náhradu škody způsobenou provozem (§2924 o. z.). Odvolací soud ostatně možnost souběhu nároků poškozeného z titulu obecné odpovědnosti škůdce za zaviněné protiprávní jednání a z titulu objektivní odpovědnosti podle zvláštních ustanovení zákona zmínil jen jako obiter dictum .
K použití úředních záznamů o podání vysvětlení jako důkazních prostředků .
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry formulovanými v rozsudku ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, v němž Nejvyšší soud dovodil, že důkazním prostředkem listinné povahy v občanském soudním řízení může být – podle okolností projednávané věci – též protokol o výslechu (výpovědi) svědka, který byl učiněn v jiném (např. trestním) řízení. Popírá-li účastník občanského soudního řízení pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka podle §126 o. s. ř. (srov. též rozsudek ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3757/2016, a usnesení ze dne 11. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 82/2021, ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4065/2019). Odvolací soud v projednávané věci nepochybil, jestliže provedl důkazy úředními záznamy; při zjišťování skutkového stavu totiž nevycházel pouze z nich – jak tvrdí dovolatelka –, ale i z výslechů svědků I. F. a J. Š. Tyto důkazní prostředky pak zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, jak ukládá §132 (§211) o. s. ř. Dovolací soud k tomu na okraj podotýká, že dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. nelze zpochybnit způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., se v posuzovaném případě nejedná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž v souladu s usnesením ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3258/2014, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu opomenutí §158 odst. 6 tr. ř. omezující možnost použít záznam o podání vysvětlení jako důkaz v řízení před soudem, přehlíží, že toto ustanovení upravuje průběh trestního řízení, jež se svou povahou a účelem odlišuje od řízení civilního, je ovládáno samostatnými zásadami a principy a má i svou procesní úpravu rozdílnou od úpravy civilního řízení obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu“ . Z obdobného důvodu je pak nepřiléhavý odkaz žalované na nález ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 788/02, neboť Ústavní soud se v něm nezabýval dokazováním v občanském soudním řízení.
Přestože shora uvedené právní otázky byly posouzeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu, je dovolání žalované přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to výkladu právního úkonu – potvrzení o rozsahu pojištění z 1. 1. 2012 ve spojení s rámcovou pojistnou smlouvou –, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Podle §6 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. je k uzavření pojistné smlouvy třeba, aby návrh byl přijat ve lhůtě, kterou navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do 1 měsíce nebo, je-li podmínkou uzavření pojistné smlouvy lékařská prohlídka, do 2 měsíců ode dne, kdy osoba, které byl návrh určen, tento návrh obdržela.
Podle §6 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb. lze návrh pojistitele přijmout též zaplacením pojistného ve výši uvedené v návrhu, jestliže se tak stane ve lhůtě stanovené v odstavci 1. Pojistná smlouva je v takovém případě uzavřena, jakmile bylo pojistné zaplaceno.
Podle §7 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. musí mít pojistná smlouva písemnou formu, s výjimkou případů, kdy zakládá pojištění s pojistnou dobou kratší než 1 rok (krátkodobé pojištění). Ostatní právní úkony týkající se pojištění musí mít písemnou formu, není-li dále stanoveno jinak nebo není-li jinak dohodnuto v pojistné smlouvě.
Podle §40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Odvolací soud na základě dokazování zjistil, že v písemné formě byla uzavřena pouze rámcová pojistná smlouva, kterou strany dohodly „základní a společné parametry pojištění vozidel, včetně pravidel pro zařazování a vyřazování jednotlivých podsmluv pod ustanovení této pojistné smlouvy“ (k povaze rámcové a realizační smlouvy srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, a ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010). Listinu z 1. 1. 2012 (Potvrzení o rozsahu pojištění podsmlouvy) odvolací soud interpretoval jako návrh pojistitelky na uzavření podsmlouvy, tj. realizační smlouvy o havarijním pojištění vozidla XY, RZ XY, č. 40928483-15, jelikož dovodil, že řádným zaplacením první splátky pojistného byla podsmlouva uzavřena. Žalovaná však správně poukazuje na skutečnost, že v rámcové pojistné smlouvě bylo ujednáno, že ke každé sjednané podsmlouvě zařazené do pojištění bude vystaveno potvrzení o rozsahu pojištění, přičemž okamžik uzavření pojištění se ztotožňuje s vystavením potvrzení o rozsahu pojištění, „které slouží zároveň jako tzv. pojistka“ (§9 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb.). Dovolací soud se k výkladu právního jednání (dříve právních úkonů) opakovaně vyjádřil tak, že „interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže … nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán“ (obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2782/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4149/2008). Jazykové vyjádření dotčeného ustanovení rámcové smlouvy nevyvolává žádné pochybnosti o jeho výkladu; logickým, gramatickým ani systematickým výkladem nelze dospět k takové interpretaci, která by odůvodňovala kvalifikaci potvrzení o již uzavřené pojistné smlouvy jako návrhu na její uzavření. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud vyložil právní úkon v rozporu s §35 odst. 2 obč. zák. a citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Vzhledem k přípustnosti dovolání přihlédl dovolací soud rovněž k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Takovou vadu spatřuje dovolací soud v tom, že se odvolací soud řádně nezabýval námitkou absolutní neplatnosti právního úkonu způsobenou neuvedením oprávněné osoby v rámcové pojistné smlouvě. Již v rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, Nejvyšší soud zdůraznil, že „jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí“ . Odvolací soud pouze stručně konstatoval, že podle rámcové pojistné smlouvy může být oprávněnou osobou i pojistník (J. M.), ale nijak se nevěnoval posouzení, zda – v situaci, kdy pojistná smlouva o sdruženém pojištění souboru vozidel z 31. 12. 2011 identifikovala jen pojistitelku a pojistníka – oprávněnou osobou byl skutečně pojistník či jiná osoba. V této části je odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné.
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu