ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.198.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 198/2022-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. M., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Lůdlem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 542/27, proti žalované T. K. , bytem XY, zastoupené JUDr. Radovanem Rumlem advokátem se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května 2136/10, o zaplacení 349.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 706 C 16/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2021, č. j. 37 Co 104/2020-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radovana Rumla, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 706 C 16/2018-110, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 349.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel z toho, že účastníci dne 21. 4. 2015 uzavřeli platnou smlouvu o smlouvě budoucí kupní podle §1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce podle smlouvy uhradil žalované závdavek ve výši 349.000,- Kč. Realizační kupní smlouva měla být uzavřena do 30. 9. 2015. Žalobce však dne 26. 8. 2015 sdělil žalované, že se mu nepodařilo zajistit zbytek kupní ceny, a tak žádá a souhlasí s tím, aby žalovaná předmětné nemovitosti prodala jinému zájemci ještě před datem 30. 9. 2015. Vzhledem k tomu, že z příčin na straně žalobce nedošlo k uzavření kupní smlouvy, ponechala si žalovaná právem složený závdavek v souladu se zněním §1808 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle přesvědčení žalobce se odvolací soud nevypořádal s jeho argumentací uplatněnou v odvolání, co se týče posouzení účinků dopisu ze dne 26. 8. 2015, čímž se měl odchýlit od judikatury dovolacího soudu. Dále se měl odvolací soud odchýlit od judikatury dovolacího soudu v otázce posouzení porušení závazků ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Závěrem dovolatel argumentuje nesprávným posouzením práva žalované ponechat si závdavek.
Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §239 věty první o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku účinků dopisu ze dne 26. 8. 2015, neboť se nevypořádal s jeho argumentací obsaženou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 706 C 16/2018-110, že tato listina neobsahuje identifikaci smlouvy a nemovitostí, jichž se smlouva týká, ani nepředstavuje návrh na změnu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, a právní posouzení této otázky odvolacím soudem se „odlišuje od četných judikátů Nejvyššího soudu, ve kterých byly řešeny požadavky na platnost právních jednání, zejména pokud jde o jejich určitost a srozumitelnost“, nečiní nic jiného, než že odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou, nesouhlasí s jeho hodnocením důkazů a prosazuje vlastní verzi skutkového stavu, na níž následně zakládá tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Přehlíží přitom, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Rovněž hodnocení důkazu odvolacím soudem, s nímž dovolatel polemizuje, nelze vzhledem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v §132 o. s. ř. úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Tímto způsobem dovolatel nevymezil řádně předpoklady přípustnosti dovolání v souladu se zněním §237 o. s. ř. a §241a odst. 2 o. s. ř.
Způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř. nepředstavují ani výtky, že se odvolací soud nezabýval odvolacími námitkami dovolatele, že žalovaná porušila smlouvu o smlouvě budoucí, jestliže již 9. 9. 2015 uzavřela kupní smlouvu ve vztahu k předmětným nemovitostem v k. ú. XY s třetí osobou s právními účinky vkladu dne 21. 9. 2015, nesouhlas s hodnocením důkazů, kdy prosazuje vlastní verzi skutkového stavu, na níž následně zakládá podle svého přesvědčení nesprávné právní posouzení věci. Ačkoliv dovolatel označuje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1505/97, ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, a ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1721/2007, s tvrzením, že „odvolací soud svým rozhodnutím nerespektuje četnou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu“, neidentifikuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od jejího ustáleného řešení dovolacím soudem v citovaných rozhodnutích.
Ve vztahu k řešení otázky práva žalované ponechat si složený závdavek žalobce zcela rezignoval na splnění povinnosti vymezit, o který ze čtyř případů předpokladů přípustnosti dovolání se jedná.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti výroku o nákladech řízení však není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 10. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu