ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3238.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3238/2021-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobce R. D. , bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Gabrielem Achourem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 890/7, proti žalované IMPEXTA ČRO s. r. o. , se sídlem v Praze 10, náměstí Bratří Jandusů 31/28 (identifikační číslo osoby 258 48 917), zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, o 83.103,03 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 58/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 39 Co 346/2020-216, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 39 Co 346/2020-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 8. 2020, č. j. 35 C 58/2019-170, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 79.830 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a dále částku 3.273,03 EUR, rozhodl o nákladech řízení a uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 39 Co 346/2020-216, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 39 Co 346/2020-233, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 79.830 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a dále částky 3.273,03 EUR, zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce (kupující) a žalovaná (prodávající) uzavřeli dne 25. 9. 2018 písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl automobil XY, kategorie XY, modelová řada XY, VIN: XY, stav tachometru 100 km, za sjednanou kupní cenu 63.850 EUR bez DPH; kupující se zavázal do tří dnů od podpisu kupní smlouvy složit jistinu ve výši 20.000 EUR. Termín dodání automobilu byl stanoven na 10-11/2018, přičemž v případě prodlení prodávajícího s dodávkou zakoupeného automobilu delším jak 10 týdnů od data složení jistiny, byl kupující oprávněn od smlouvy odstoupit. Požadavek žalobce, aby vozidlo bylo přestavěno na LPG, v kupní smlouvě uveden není. Kupní smlouvou z 25. 9. 2018 byla nahrazena předchozí písemná kupní smlouva z 9. 8. 2018, kde na straně prodávající byla žalovaná a na straně kupující byla uvedena společnost XY, jejímž jediným vlastníkem a jednatelem byl žalobce. Po podpisu kupní smlouvy uzavřené 25. 9. 2018 žalovaná žalobce informovala, že přestavba vozidla na LPG, kterou požadoval, se bude provádět ve Zlíně, úprava potrvá zhruba týden a její cena činí 65.000 Kč včetně DPH; žalobce podmínky přestavby vozidla odsouhlasil. Dne 16. 10. 2018 žalovaná žalobci sdělila, že cena vozidla včetně ceny přestavby na LPG čítá 79.830 EUR včetně DPH a dne 30. 10. 2018 mu zaslala fakturu na částku 59.830 EUR zohledňující již zaplacenou jistinu ve výši 20.000 EUR; fakturovanou částku 59.830 EUR žalobce žalované uhradil 5. 11. 2018. Na průběh přestavby vozidla se žalobce průběžně dotazoval a vyřízení věci urgoval. Protože vozidlo s provedenou přestavbou do 14. 2. 2019 neobdržel, od kupní smlouvy tohoto dne odstoupil. Dne 20. 2. 2019 žalobce žalovanou vyzval k vrácení peněžních prostředků včetně úroků z prodlení, na což žalovaná zareagovala dne 27. 2. 2018 výzvou, aby žalobce splnil svou povinnost kupujícího převzít vozidlo, které již bylo přestavěno na LPG.
Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů uzavřely, že smlouva ze dne 25. 9. 2018 je kupní smlouvou. Původní kupní smlouva ze dne 9. 8. 2018 byla zrušena; nešlo o pouhou změnu údajů ve smlouvě, neboť vrácením zálohy, kterou složila společnost XY, původní závazkový vztah z vůle obou stran zanikl. Zatímco platnost kupní smlouvy ze dne 25. 9. 2018 posoudily soudy obou stupňů shodně (shledaly ji platným právním jednáním), v otázce vyzvání žalobce k převzetí vozidla a ve výkladu ujednání stran o přestavbě vozidla na LPG se jejich názory rozcházejí. Soud prvního stupně dovodil, že přestavba vozidla sice není součástí písemného vyhotovení kupní smlouvy uzavřené dne 25. 9. 2018, ale je nutné přihlédnout a zohlednit předsmluvní i následná jednání stran ve smyslu ustanovení §556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy to, že již při uzavírání kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2018 projevil žalobce zájem o přestavbu vozidla na LPG a žalovaná jeho požadavek akceptovala. Uzavřel proto, že ujednání o přestavbě převáděného vozidla na LPG je z vůle účastníků nedílnou součástí kupní smlouvy a je nutné posoudit ho jako tzv. provedení věci (§2095 o. z.). Protože žalovaná žalobce vyzvala k převzetí vozidla teprve 27. 2. 2019, kdy byla přestavba zapsána do technického průkazu vozidla, byl žalobce oprávněn - v souladu se smluvními podmínkami - odstoupit od kupní smlouvy. Oproti tomu odvolací soud, který vzal za prokázané, že žalovaná vyzvala žalobce telefonicky k převzetí vozidla 16. 10. 2018, byť si byla vědoma, že žalobce vozidlo požaduje teprve po přestavbě na LPG, s podporou závěrů dovozených Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. 29 Cdo 61/2017 a sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 vyložil právní jednání účastníků tak, že uzavřeny byly dvě smlouvy – písemná kupní smlouva a ústní smlouva o dílo. K dohodě žalobce coby fyzické osoby (a smluvní strany) s žalovanou o přestavbě vozidla na LPG došlo teprve poté, kdy spolu uzavřeli kupní smlouvu; jejich ujednání o přestavbě vozidla tak nemohlo být součástí kupní smlouvy (jednalo o plnění ze dvou závazkových vztahů). Z kupní smlouvy plnila žalovaná včas, v prodlení byla pouze při plnění ze smlouvy o dílo a žalobci tudíž mohlo vzniknout právo na odstoupení od smlouvy o dílo, případně slevu z ceny díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v právních otázkách „ ochrany spotřebitele “, „ změny písemné smlouvy “ a „ opakování důkazů v odvolacím řízení “. Právní otázky „ rozlišení úkonů činěných fyzickou osobou v zastoupení právnické osoby ve smyslu §161 a §436 odst. 1 o. z. “, „ výkladu projevu vůle ohledně právních jednání ve smyslu §556 odst. 2 o. z. “ a „ sjednání vlastnosti věci ujednáním o provedení věci ve smyslu §2095 o. z. “ má za dosud dovolacím soudem neřešené. Prosazuje, že právní i faktické úkony učiněné před uzavřením kupní smlouvy ze dne 25. 9. 2018 se společností XY. jsou přičitatelné jemu, resp. že od počátku jednal s žalovanou materiálně sám za sebe. Odvolací soud v důsledku opačného názoru nesprávně uzavřel, že ujednání o přestavbě vozidla na LPG není součástí kupní smlouvy. Odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval vším, co právnímu jednání účastníků předcházelo (§556 odst. 2 o. z.), resp., že při rozhodování nevzal v úvahu, že od počátku bylo jasné, že má zájem pouze o koupi vozidla přestavěného na LPG. Prosazuje proto, že sankce za prodlení sjednaná v kupní smlouvě se vztahuje i na předmětnou přestavbu vozidla. Pochybení odvolacího soudu spatřuje rovněž v tom, že vztahy účastníků nepoměřoval ustanoveními upravujícími závazky se spotřebitelem, či ustanoveními na ochranu slabší strany. Má za to, že absenci ujednání o jeho požadavku na přestavbu vozidla na LPG v písemné kupní smlouvě bylo nutno klást k tíži žalované jako profesionálce a autorce textu kupní smlouvy. Jestliže to odvolací soud neučinil, odchýlil se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5646/2015, a odepřel mu ochranu spotřebitele a slabší smluvní strany Pochybení odvolacího soudu spatřuje dále v tom, že - pominuv, že i v případě, kdy je ve smlouvě sjednáno, že její změny či doplnění mohou být provedeny pouze písemnou formou, je z vůle stran možné změnu či doplnění provést jinou formou - nezkoumal, zda ujednání stran o přestavbě vozidla na LPG není ujednáním o provedení věci podle §2095 o. z. (a tudíž součástí kupní smlouvy). Významné odchýlení se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2406/2015 spatřuje dovolatel v tom, že hodnotil některé důkazy jinak, než soud prvního stupně, aniž dokazování v plném rozsahu zopakoval. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Obecně platí, že spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není k dovolacímu přezkumu předestřená otázka „ zda je ujednání stran o tom, že kupovaná věc bude mít určitou vlastnost, kterou dosud nemá, ujednáním o provedení věci ve smyslu ust. §2095 o. z., nebo zda se jedná o oddělitelnou smlouvu o dílo “. Odvolací soud se totiž otázkou provedení věci nezabýval, neboť skutkově uzavřel, že účastníci uzavřeli dvě samostatné smlouvy, a to kupní smlouvu a smlouvu o dílo, přičemž akcentoval, jak je vozidlo v kupní smlouvě identifikováno, i že povinnost doplatit cenu vozidla byla vázána nikoli na jeho přestavbu na LPG, ale na dodávku vozidla jako takového.
Výtka žalobce, že odvolací soud při výkladu kupní smlouvy neaplikoval princip ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (v této otázce žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 603/2012, a sp. zn. 33 Cdo 5646/2015), není důvodná. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí právně kvalifikoval posuzovanou smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou a náležitě odůvodnil svůj závěr, že žalobce nebyl na svých právech spotřebitele nijak zkrácen. Interpretační pravidlo, podle něhož v pochybnostech o obsahu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější, nelze využívat k tomu, aby smluvní ujednání byla vyložena účelově v rozporu se zjevně projevenou vůlí stran, resp. aby výkladem došlo zcela k jejich přetransformování ve prospěch spotřebitele. Takový postup by byl v rozporu se zákonem. Smlouva je jednou ze základních právních skutečností vedoucí ke vzniku občanskoprávních vztahů. Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích - zvláště princip smluvní autonomie - znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, forma a též jaký typ smlouvy pro případ občanskoprávního styku zvolí. Posuzovaná smlouva důvod k pochybnostem o jejím obsahu nezavdává, ujednání v ní obsažená jsou formulována (jazykově vyjádřena) jasně, určitě a srozumitelně pro všechny účastníky (kontrahenty), takže není dán důvod pro aplikaci interpretačního pravidla k ochraně žalobce jako spotřebitele. Jak vyplynulo z provedeného dokazování (správnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, nelze v dovolacím řízení přezkoumávat; jsou pro dovolací soud závazná), skutečná vůle smluvních stran nebyla v okamžiku uzavírání smlouvy v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření tohoto právního jednání.
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá.
Námitku, že odvolací soud pochybil při řešení otázky projevu vůle žalobce před uzavřením kupní smlouvy, jestliže ujednání účastníků o přestavbě vozidla na LPG neposoudil jako nedílnou součást kupní smlouvy ze dne 25. 9. 2018, ale naopak dohodu o přestavbě posoudil jako samostatnou smlouvu o dílo, zakládá dovolatel na vlastní skutkové verzi. Oproti odvolacímu soudu, který vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu 25. 9. 2018, prosazuje, že s žalovanou sám za sebe (byť formálně jménem XY) jednal o koupi vozidla před datem 25. 9. 2018, kdy vyjadřoval vůli koupit předmětný automobil pouze s přestavbou na LPG a že ujednání o přestavbě bylo již součástí kupní smlouvy se společností XY. Dovolatel pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.
Polemika dovolatele s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Z toho, že dovolatel na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají žalobcem zpochybňované skutkové závěry odvolacího soudu, že žalobce vystupoval z počátku jménem společnosti XY, se kterou žalovaná také uzavřela v pořadí první kupní smlouvu dne 9. 8. 2018, poté byla smlouva z vůle žalobce zrušena a uzavřena nová v pořadí druhá kupní smlouva dne 25. 9. 2018, strany jednaly o možnosti přestavby předmětného vozidla na LPG, nicméně ke konečné dohodě došlo dne 25. 9. 2018, kdy žalobce s žalovanou uzavřel samostatnou ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo přestavění vozidla na LPG; není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalobce svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů.
Otázky, které žalobce předkládá k dovolacímu přezkumu coby dovolacím soudem dosud neřešené (otázky „ rozlišení úkonů činěných fyzickou osobou v zastoupení právnické osoby ve smyslu §161 a §436 odst. 1 o. z. “, „ výkladu projevu vůle ohledně právních jednání ve smyslu §556 odst. 2 o. z. “), přípustnost dovolání založit nemohou, neboť je staví na vlastním (od odvolacího soudu odlišném) skutkovém terénu.
Přípustnost dovolání nejsou s to založit právní otázky (ne)platnosti změny či doplnění písemné smlouvy, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3501/2019. Odvolací soud se obsahem a platností kupní smlouvy zabýval a svůj závěr o tom, proč ujednání účastníků o přestavbě vozidla (které v textu kupní smlouvy absentuje) neshledal součástí kupní smlouvy, nýbrž dovodil, že šlo o samostatnou smlouvu o dílo, řádně odůvodnil. Závěr o dvou samostatných smlouvách pak nezaložil pouze na tom, že v kupní smlouvě bylo sjednáno, že její změny a doplnění jsou možné pouze v písemné podobě, ale rovněž na tom, že povinnost doplatit cenu vozidla byla vázána nikoli na jeho přestavbu na LPG, nýbrž na jeho dodání, a na tom, jak bylo převáděné vozidlo v kupní smlouvě specifikováno, resp. že nebylo označeno jako vozidlo s pohonem na LPG a že teprve po obdržení podepsané kupní smlouvy řešili účastníci s definitivní platností jeho přestavbu na pohon LPG. Odvolací soud tudíž respektoval shora uvedené rozhodnutí dovolacího soudu, neboť svůj závěr nezaložil jen na úvaze, že nebyla dodržena smluvená forma změny smlouvy, jak namítá dovolatel.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že porušil jeho ústavní právo zakotvené v Listině základních práv a svobod v čl. 36 tím, že nezopakoval veškeré důkazy, které byly provedeny soudem prvního stupně a přesto se od jeho skutkových zjištění odchýlil, a že zohlednil žalovanou namítanou skutečnost až po provedení koncentrace řízení ve smyslu §118b odst. 1 o. s. ř., nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž namítá, že řízení zatížil vadou ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu