ECLI:CZ:NS:2022:33.ND.545.2021.1
sp. zn. 33 Nd 545/2021-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně G. V. , bytem XY, zastoupené Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem se sídlem v Plzni, U Bachmače 1701/44, proti žalovanému R. V. , bytem XY, zastoupenému J. V., obecným zmocněncem bytem XY, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 101/2020, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Krenk, Ph.D., JUDr. Monika Vacková a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 74/2021.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2021, č.j. Nco 74/2021-187, rozhodl, že „členové senátu 8 Nc Krajského soudu v Ústí nad Labem, složeného z předsedy JUDr. Viléma Šetka a členů Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha, určeného rozvrhem práce k projednání věci, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci, vedené před krajským soudem pod sp. zn. 8 Nc 5324/2020.“
Žalovaný podáním ze dne 30. 9. 2021 – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručeným 6. 10. 2021 – namítl podjatost, kterou zdůvodnil tím, že se ve výroku jmenovaní soudci nezabývali ani nevypořádali s obsahem námitky podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, a tím (spolu s nimi) „přikryli“ nezákonnost jednání soudu prvního stupně, které proběhlo 18. 8. 2020. Poučení o nepřípustnosti opravných prostředků obsažené v písemném vyhotovení usnesení ze dne 1. 7. 2021, č.j. Nco 74/2021-187, svědčí – argumentuje žalovaný – o „vztahu … soudců k projednávané věci, k účastníkům a soudcům nižších stupňů.“
Soudci rozhodujícího senátu Vrchního soudu v Praze se vyjádřili tak, že nejsou podjatí; k věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1, věty první, o.s.ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeném je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalovaný spatřuje důvod pro vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. Nco 74/2021, dospěl k závěru, že se v dané věci o případ podle §14 odst. 1 o.s.ř. nejedná.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnosti uvedených soudců v dané věci jednat a rozhodnout.
Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 74/2021.
Nebylo-li prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3, věta druhá. o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu