ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.109.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 109/2022- 338
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. p. XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2021 č. j. 9 To 253/2021-292, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 108/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 5. 2021 č. j. 12 T 108/2020-262 byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že
si na dosud nezjištěném místě a v dosud nezjištěné době, opatřil mobilní telefon HONOR P9 LITE, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, který poškozený O. B., nar. XY, ztratil v době od 22:00 hodin dne 8. 2. 2019 do 04:00 hodin dne 9. 2. 2019 v Clubu XY na ul. XY v XY, kdy tento mobilní telefon nebyl žádným způsobem zabezpečen proti neoprávněnému užití cizí osobou (heslo, otisk prstu, gesto) jakož i aplikace v něm nainstalované, a poté se v mobilní aplikaci Wish pokusil prostřednictvím uložených a automaticky vyplňovaných údajů o čísle platební karty, expiraci a CVV kódu, vztahujících se k platební kartě poškozeného O. B. číslo XY, vedené u bankovního ústavu Česká Spořitelna, a.s. k účtu číslo XY, provést následujících pět plateb bez vědomí a svolení oprávněného uživatele O. B.: dne 20. 2. 2019 v 18:39:32 hod. platba v hodnotě 10.893,00 Kč, dne 20. 2. 2019 v 18:39:33 hod. platba v hodnotě 10.893,00 Kč, dne 09. 3. 2019 v 13:13:54 hod. platba v hodnotě 512,43 Kč, dne 09. 3. 2019 v 13:13:55 hod. platba v hodnotě 512,43 Kč, dne 23. 3. 2019 v 23:35:12 hod. platba v hodnotě 1.341,00 Kč, avšak tyto nebyly schváleny výše uvedeným bankovním ústavem,
a následně dne 23. 3. 2019 v 23:35:13 hodin rovněž v mobilní aplikaci Wish vytvořil objednávku dvou párů obuvi, a to jednoho páru červeno-černé barvy s označením keep running, vel. 43, a druhého páru s označením FASHION, barvy černé, bílé a červené, vel. 43, v celkové hodnotě 1.341 Kč, kdy pozměnil údaje pro doručení zásilek na "M. B., XY", a za tuto objednávku se pokusil zaplatit obdobným způsobem jako v předchozích pěti případech, kdy v tomto případě platba ve výši 1.341 Kč byla schválena výše uvedeným bankovním ústavem, čímž poškozenému O. B., způsobil škodu ve výši 1.341 Kč dílem dokonaným, a škodu ve výši 11.405,43 Kč dílem nedokonaným.
Za to byl obviněný podle §234 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému O. B., nar. XY, bytem XY, částku 1 341 Kč. Se zbytkem svého nároku byl poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na občanskoprávní řízení.
O následném odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 7. 2021 č. j. 9 To 253/2021-292 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám obviněnému za výše uvedené tři trestné činy a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 10. 2019 č. j. 14 T 121/2019-95, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2019, podle §234 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 10. 2019 č. j. 14 T 121/2019-95, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2019. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. B. dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V jeho odůvodnění nejprve podrobně rekapituloval průběh předchozího řízení včetně obsahu vydaných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Současně prohlásil, že dovoláním napadá všechny výroky, tedy o vině, trestu i o náhradě škody. V další části odůvodnění dovolatel zejména opakuje svoji předchozí obhajobu soustředící se na popis skutkových okolností, jak je spatřuje on sám, včetně výčtu a obsahu důkazů, které byly před soudem prvního stupně provedeny. Oběma soudům rozhodujícím ve věci vytýká nekritické převzetí obžaloby, aniž by byla podložena nějakými důkazy. Závěry obou soudů jsou podle něj v závažném rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Ty současně pominuly obhajobu obviněného, že se trestné činnosti nedopustil a opomněly důkazy svědčící v jeho prospěch. Obviněný od počátku tvrdil, že mobilní telefon koupil od svědka J. E. za částku ve výši 1.000 Kč, užíval jej v období od února 2019 do prázdnin 2019. Mobilní telefon užíval sám i tento svědek, když do něj nahrál aplikace umožňující hrát automaty, používal jej i k provádění plateb. Svědek E. jej ubezpečil, že telefon nepochází z trestné činnosti a obviněný jej může užívat. Obviněný neměl dostatek zkušeností, aby mobil užíval způsobem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Oba soudy nevzaly v úvahu, že pokud by svědek E. přiznal prodej mobilu obviněnému, riskoval by tím uložení přísného trestu, neboť již v minulosti byl odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Svědkyně M. O. obviněnému sdělila, že prostřednictvím předmětného telefonu objednávala zboží tehdejší družka obviněného N. Š. jako dárek k jeho narozeninám (pánské boty, oblečení), které prostřednictvím mobilního telefonu i platila. Obviněný se bál svědkyně Š., která s ním sdílela společnou domácnost, neboť na něj podávala trestní oznámení, že ji obviněný způsobil zranění. Pokud byl obviněný v minulosti trestán za krádeže, tyto krádeže s ním páchala i svědkyně N. Š. Popsal jejich soužití a uvedl, že svědkyně Z. Š. vypověděla, že svědkyně N. Š. prohlásila, že obviněného dostane do vězení.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2021 č. j. 9 To 253/2021-292 v celém rozsahu a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve připomněl rozšíření dovolacích důvodů prostřednictvím zákona č. 220/2021 Sb., přičemž konstatoval, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, neboť žádné námitky vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku, či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, a dokonce ani takové, které by splňovaly podmínky a kvalitu námitek tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními přijatými soudy a skutečným obsahem ve věci provedených důkazů, neuplatnil. Fakticky pouze polemizuje se správností zjištěného skutkového stavu věci, usiluje o přehodnocení již provedených důkazů. Vybrané důkazy zároveň i sám ve svůj prospěch posuzuje, způsobem sice jemu vyhovujícím, ovšem zcela odporujícím zásadám pro hodnocení důkazů, jak jsou vymezeny v trestním řádu, a to tak, aby výstup z těchto důkazů odpovídal jeho obhajobě, která však byla důkazně vyvrácena. Takové námitky pod citovaný důvod dovolání podřadit nelze a tento důvod tedy nebyl obviněným uplatněn právně relevantně. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl (správně má být uvedeno odmítl ) podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pokud by Nejvyšší soud však přijal stanovisko, že ryze formálně uplatněnou výhradu závažného rozporu mezi závěry soudů a zjištěným skutkovým stavem obviněný namítl v mantinelech dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto (správně má být uvedeno odmítnuto ) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu [viz ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému uložen trest.
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nyní nově zařazen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Vedle toho je třeba také zmínit, že katalog dovolacích důvodů byl výše zmíněnou zákonnou novelizací rozšířen o další důvod, který je nyní upraven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jehož rámci lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy postihuje závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že v posuzovaném případě sice dovolatel formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení svého jednání jako zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusu přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel primárně o výtky vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení soudy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se částečné revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru při vědomí ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.). V duchu této doktríny ve své rozhodovací praxi sám připouští, že zásadu, s níž jako dovolací soud standardně přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nelze uplatňovat zcela bezvýhradně. Především pak ne při zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a proto je v jeho rámci nutno přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Jak již bylo shora zmíněno, mezi taková flagrantní pochybení patří především případy důkazů opomenutých, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Jsou-li v dovolání specifikovaným způsobem vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku).
Žádnou z výše uvedených závažných procesních vad, která by představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do práva obviněného na obhajobu, ale řízení před soudy nižších stupňů v posuzované trestní věci zatíženo nebylo . Jak již bylo též výše uvedeno, dovolatel sice brojil vůči výroku o vině, konkrétně proti právnímu posouzení stíhaného skutku, ale tyto námitky opřel výhradně o výtky vůči způsobu, jakým zejména okresní soud hodnotil ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek založil především na zpochybnění příslušných skutkových závěrů a domáhal se tak zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch, přičemž až v dané souvislosti napadal předmětné rozhodnutí vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Předmětný důvod dovolání tudíž uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc námitkami, jimž není možno přiznat relevanci ani z pohledu uzákoněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v nyní účinném znění.
Stejně tak nelze mít za to, že by byla dovolatelem zpochybňovaná skutková zjištění produktem neobjektivního a nekritického hodnocení provedených důkazů, nebo dokonce ničím nepodloženými spekulacemi. Způsobu, jakým se okresní soud vypořádal s argumenty, jimiž obviněný odůvodnil i své dovolání, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout a na příslušné pasáže písemného vyhotovení rozsudku lze plně odkázat (viz zejména body 9. až 12.). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací se následně v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dostatečně vypořádal i krajský soud.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – m ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci dovolání obviněného M. B. dospěl k závěru, že jeho dovolací námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a rozhodně nenaplňují ani kritéria obsažená v tomto ustanovení trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, rozhodl podle shora citovaného ustanovení zákona o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za dodržení podmínek vyplývajících z ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu