ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1352.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1352/2021- 277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2022 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 68 To 14/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 49/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 2 T 49/2020, byl J. S. (dále jen obviněný či dovolatel) uznán vinným ze spáchání přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
dne 24. 11. 2019 v době od 7:30 do 7:50 hodin v katastrálním území obce XY, okres Šumperk poblíž lokality XY, v rámci lovu kamzíka horského, kdy hodnota dospělého kusu kamzičí zvěře se pohybuje v rozmezí od 23.000 do 70.000 Kč, v honitbě XY, za účasti lovce Z. P., narozeného XY, při kterém působil jako lovecký průvodce pověřený odpovědným mysliveckým hospodářem P. K., narozeným XY, překročil jasně vytyčenou hranici mezi jemu příslušnou honitbou XY a z jeho pohledu nepříslušnou honitbou XY, kdy hranice mezi těmito honitbami byla tvořena širokým turistickým chodníkem lemovaným tyčovým značením a dále pokračoval na území honitby XY nejméně 130 m do jejího vnitrozemí, bezprostředně následován lovcem Z. P., který byl po celou dobu ozbrojen legálně drženou kulobrokovou kozlicí značky Bittner Vejprty, ráže 16/70, 8x57 R 360, výrobní číslo hlavně XY, výrobní číslo závěru XY, s nábojem založeným v nábojové komoře, a lovce Z. P., který nebyl obeznámen s hranicemi příslušných honiteb ani dalšími místními poměry, tak úmyslně, za účelem skolení jednoho kusu kamzíka horského, zavedl na území cizí honitby, kde následně neoprávněně lovili, přičemž byli přistiženi mysliveckou stráží, a takto jednal přesto, že jako lovecký průvodce musel být podrobně obeznámen s hranicemi honitby XY i následky neoprávněného vstupu mimo svěřené území, přičemž ke skolení zvěře nedošlo a nedošlo tak ani ke vzniku hmotné škody.
2. Za uvedený přečin Okresní soud v Šumperku uložil obviněnému podle §304 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, odst. 3 a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 celých denních sazeb, kdy denní sazba činila 400 Kč, tj. celkem ve výši 20 000 Kč. Současně povolil obviněnému splácet peněžitý trest v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Dále byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu myslivosti a s ním spojených činností na dobu dvou let.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 2 T 49/2020, podal obviněný odvolání, které směřovalo do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 68 To 14/2021, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 68 To 14/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení zjištěného skutkového stavu a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho opravného prostředku proti rozsudku, protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel následně namítá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, neboť závěr o tom, že měl působit jako lovecký průvodce, pověřený odpovědným mysliveckým hospodářem P. K. nevyplývá z žádného důkazu, který byl v řízení proveden. Obviněný nesouhlasí s právní kvalifikací soudů nižších stupňů svého jednání, tedy že svým jednáním naplnil všechny znaky přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku. Po zopakování podle něho přiléhavé právní úpravy a skutkového stavu dovolatel namítá, že zákon o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dále jen „zákon o myslivosti“) nevymezuje pojem „lovit zvěř“ a poukazuje na znění §46 odst. 1 a §48a zákona o myslivosti. Vyslovuje názor, že pojmem „lovit zvěř“ se rozumí lov zvěře s povinnými náležitostmi stanovenými v §46 odst. 1 zákona o myslivosti, přičemž povinnost mít u sebe příslušná povolení a veřejné listiny je uložena toliko tomu, kdo loví zvěř. Za lovce je podle jeho názoru tak možno považovat pouze osobu lovící a nikoliv osobu, která by ji ať už z jakéhokoliv důvodu doprovázela a provázela ji po honitbě. Obviněný upozorňuje, že lovec P. nebyl uznán vinným a ani obžalován z přečinu pytláctví. Dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů neuvedly, jakou zákonnou povinnost měl porušit. Rozšiřováním trestní odpovědnosti ve smyslu přečinu pytláctví (v dovolání zřejmě chybně uvedeno výtržnictví) i na osoby jednající jako on (dovolatel) jako „hlavní pachatel“ by bylo porušením zásady nullum criumen crimen sine lege stricta. Vyslovuje tedy přesvědčení, že měl být obžaloby zproštěn. Stran tvrzení soudu prvního stupně o jeho pověření jako loveckého průvodce poukazuje na odůvodnění soudu druhého stupně, který konstatoval, že není relevantní, zdali byl skutečně pověřen K. jako lovecký průvodce či zda se této role zhostil, s čímž však dovolatel nesouhlasí.
6. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 68 To 14/2021, jakož i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 2 T 49/2020, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu a aby ho podle §265m odst. 1 tr. ř. ve smyslu §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 1 NZO 933/2021, nejprve shrnul průběh trestního řízení, zvolený dovolací důvod [pouze §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a uplatněnou argumentaci dovolatele. Státní zástupce je toho názoru, že pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit námitky, kterými dovolatel vytýká, že učiněná skutková zjištění nenaplňují ve vztahu k jeho osobě objektivní znak skutkové podstaty přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku „neoprávněně loví zvěř“, které však nepovažuje za důvodné. Z důvodu neexistence legální definice „lovit zvěř“ má státní zástupce za to, že pod tento pojem lze podřadit jakoukoli aktivitu směřující ke skolení, jinému usmrcení nebo chycení zvěře, tedy i činnost tzv. loveckého průvodce, který má lovci neznalému místních poměrů určit, jakou konkrétní zvěř může odlovit, a nepochybně též dbát o to, aby lov probíhal pouze v hranicích honitby. Právě takovou činnost obviněný vykonával. Stran výkladu pojmu neoprávněnosti lovu poukazuje přiměřeně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 Tdo 340/2020, z jehož závěrů vyplývá, že neoprávněným lovem ve smyslu skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle §304 tr. zákoníku jsou jednání, která se vymykají zákonným podmínkám lovu podle zákona o myslivosti (§48a, §46 odst. 1, §46 odst. 2), přičemž zdůrazňuje, že je logicky vyloučeno, aby nějaký uživatel honitby mohl vystavit povolenku k lovu v cizí honitbě. Lov v „cizí“ honitbě je tedy nutno považovat za „neoprávněný lov“ ve smyslu §304 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Námitku dovolatele ohledně výkonu činnosti loveckého průvodce z pověření mysliveckým hospodářem, považuje státní zástupce za námitku skutkovou, přičemž připouští, že tento závěr obsažený v tzv. skutkové větě nevychází z provedených důkazů a dostává se do rozporu dokonce i s odůvodněním soudního rozhodnutí v bodě 6. Tuto skutečnost ovšem nepovažuje za významnou z hlediska existence formálních znaků přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku, když za podstatnou považuje skutečnost, že dovolatel činnost loveckého průvodce fakticky vykonával a lovce P. do „cizí“ honitby za účelem odstřelu kamzíka dovedl. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními by přitom podle jeho názoru mohl odůvodnit zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění pouze v případě, že by se týkal skutkové okolnosti významné z hlediska existence formálních znaků stíhaného trestného činu.
9. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud tedy není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu [od 1. 1. 2022 obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř . ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod pod §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný zvolil druhou alternativu dovolacího důvodu.
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že dovolatel uplatnil námitky částečně právně relevantním způsobem. Za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze považovat argumentaci týkající se posouzení naplnění všech znaků (objektivní stránky) přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Ve vztahu ke zbývající argumentaci je třeba uvést, že tato směřuje do oblasti skutkových zjištění, když obviněný namítá, že nebyl pověřen mysliveckým hospodářem K. působit jako lovecký průvodce lovce P., přičemž na této námitce staví tvrzení o existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve obecně uvést, že jak již bylo naznačeno, námitka extrémního rozporu mohla do 31. 12. 2021 založit za jistých okolností přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, když předpoklady tohoto postupu budou rozvedeny následně. Současně je třeba pro jistou přesnost zdůraznit, že od 1. 1. 2022 skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zakládá samostatný dovolací důvod (viz znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. od 1. 1. 2022).
18. Nejvyšší soud vzhledem k tvrzené existenci extrémního rozporu považuje za nutno zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces bylo nutno již před 1. 1. 2022 o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy byl dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), neboť existence extrémního rozporu mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. ÚS II. 669/05, obdobě např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Současně je ovšem nezbytné uvést, že nestačilo pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musela být prokázána. Z pohledu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je možno konstatovat, že extrémní rozpor byl dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chyběla vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně neměla žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či byla dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Zároveň je nutné zdůraznit, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces byl a je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Současně je třeba zdůraznit, že extrémní rozpor se musel vždy týkat rozhodných skutkových zjištění, která se vztahovala k naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu. Jinak vyjádřeno, pokud se extrémní rozpor netýká skutečnosti významné z hlediska naplnění formálních znaků stíhaného trestného činu, nemůže jeho existence zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu a nutnost zrušení předmětného rozhodnutí v rámci dovolacího řízení (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019).
19. Lze připustit, že skutkový závěr vyjádřený ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, podle kterých obviněný při lovci P. působil dne 24. 11. 2019 „ jako lovecký průvodce tohoto lovce pověřený odpovědným mysliveckým hospodářem P. K.“ neodpovídá provedenému dokazování. Obviněný toto popřel, přičemž svědek a zároveň myslivecký hospodář K. toto rovněž nepotvrdil, když pouze vypověděl, že lovec, tj. P. si chtěl sám domluvit lovecký doprovod, což nakonec odpovídá i výpovědi svědka P. Jinak řečeno, obviněný působil jako lovecký průvodce lovce P. na základě jeho žádosti, nikoliv proto, že by ho tím výslovně pověřil myslivecký hospodář K. Pokud je tedy ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně vyjádřeno, že obviněný působil jako lovecký průvodce na základě pověření mysliveckého hospodáře, jedná se o skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
20. Bez ohledu na tento závěr považuje Nejvyšší soud za nutné ovšem konstatovat, že pro posouzení viny obviněného nebylo rozhodné, zda byl obviněný loveckým doprovodem lovce P. od K. explicitně pověřen, ale rozhodná fakticita takového výkonu, když svědek P. se s dovolatelem dohodl na faktickém loveckém doprovodu za účelem lovu kamzíka (znakem skutkové podstaty trestného činu pytláctví není oficiální explicitní pověření loveckým průvodcem), když na základě výpovědi svědka P. není pochyb o tom, že důvodem jejich pobytu v daném lokalitě byl lov kamzíka, nikoliv snad procházka po honitbě, jak tvrdil obviněný. V tomto směru také nelze pominout, že svědek P. měl při sebe nabitou a nezlomenou zbraň, tedy připravenou k výstřelu, přičemž i svědkům G. V. a F. V. sdělil, že jsou na lovu kamzíka. Proto jistá skutková nepřesnost obsažena ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, která ovšem není rozhodná z hlediska naplnění dané skutkové podstaty, nemůže odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí dovolacím soudem.
21. Jak již bylo naznačeno, právně relevantně byla uplatněna námitka stran naplnění objektivní stránky přečinu pytláctví. Trestného činu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné. Objektem tohoto trestného činu je ochrana přírody – volně žijící zvěře a ryb, jakož i ochrana práva myslivosti a výkonu rybářského práva, která je omezena pouze na nejzávažnější formu neoprávněného zásahu do těchto práv, tj. na neoprávněný lov zvěře a ryb. Myslivostí je soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Právem myslivosti je souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Zvěří se rozumí obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů. Zákon uvádí, (i) druhy zvěře (savci, ptáci), které lze obhospodařovat lovem, a (ii) druhy zvěře, které lovit nelze (zvěř chráněná dle mezinárodních smluv, a zvláště chránění živočichové). Zvěří se rozumí zvěř užitková i zvěř škodná, a to v obou případech srstnatá i pernatá. Právu myslivosti podléhá jen zvěř žijící ve volné přírodě na honebních pozemcích. Honitba je soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti.
22. K výkonu práva myslivosti nebo rybářského práva, mezi jiným tedy i k lovu zvěře nebo chytání ryb, jsou oprávněny jen osoby, které jsou k tomu zvlášť povolány (členové myslivecké nebo rybářské stráže), a osoby mající k tomu zvláštní povolení. Neoprávněně loví zvěř nebo ryby ten, kdo k tomu není povolán a ani nemá k takové činnosti zvláštní povolení nebo povolení má a jedná nad jeho rámec. Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění, při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně, a při lovu nebo usmrcování s loveckým dravcem jeho evidenční kartu (§46 odst. 1 zákona o myslivosti). Tyto průkazy je povinen ten, kdo loví zvěř, předložit na požádání orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby .
23. Podle §48a zákona o myslivosti je neoprávněným lovem zvěře lov zvěře bez povinných náležitostí stanovených v §46 zákona o myslivosti. Neoprávněný lov zvěře se zakazuje. Lovení zvěře nebo ryb je jakákoli činnost směřující ke skolení zvěře nebo chycení ryb. Skutková podstata uvedeného přečinu vyžaduje, aby pachatel zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné (hodnota ve výši nejméně 10 000 Kč podle §138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku od 1. 10. 2020, do 30. 9. 2020 ve výši nejméně 5 000 Kč) jen neoprávněně lovil, k dokonání činu proto není třeba, aby pachatel zvěř v uvedené hodnotě skutečně ulovil.
24. Z dikce ustanovení §304 odst. 1 tr. zákoníku lze dovodit, že pachatelem přečinu pytláctví může být kterákoli fyzická osoba, která loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, tedy nevyžaduje se existence nějakého konkrétního či speciálního subjektu ve smyslu §114 tr. zákoníku. Pokud se týká pojmu „lovit zvěř “, tak Nejvyšší soud podotýká, že legální definice v českém právním řadu neexistuje. Lze mít za to, že lovením zvěře se rozumí jakákoliv činnost směřující ke skolení či jinému usmrcení nebo chycení zvěře, když za lov zvěře je potřebné považovat rovněž činnost směřující k vyhledávání zvěře za účelem jejich odchytu, odstřelu nebo jiného usmrcení. Současně není rozhodné, zda se pachatel dostal se zvěří do kontaktu či zda se tam v kritickou dobu nějaká zvěř nacházela. Není potřebné, aby pachatel jednal s úmyslem si chycenou zvěř ponechat.
25. Ze shora uvedených ustanovení tedy vyplývá, že podle §46 odst. 1 zákona o myslivosti ten, kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a další doklady v citovaném ustanovení uvedené a že je povinen tyto doklady předložit na požádání orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby. Uvedené povinnosti tedy poruší (dopustí se neoprávněného lovu ve smyslu §48a zákona o myslivosti) jak lovec, který dané průkazy nemá a nikdy neměl, tak lovec, jemuž tyto průkazy vystaveny byly, avšak nemá je při lovu u sebe nebo je odmítá předložit. Neoprávněným lovem ve smyslu skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle §304 tr. zákoníku jsou tedy jednání, která se vymykají zákonným podmínkám lovu podle zákona o myslivosti, neboť znak „neoprávněně“ je nutno vykládat v celém kontextu zákona o myslivosti, tedy nejen s přihlédnutím k ustanovení §46 a §48a zákona o myslivosti, ale také k ustanovení §45 odst. 1 zákona o myslivosti a objektu trestného činu, kterým je ochrana přírody, resp. volně žijící zvěře a ryb, jakož i ochrana práva myslivosti a výkonu rybářského práva (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 Tdo 340/2020). Tedy držitel loveckého lístku a povolenky k lovu se může dopustit trestného činu pytláctví, pokud nedodrží podmínky pro lov stanovené zvláštními předpisy. V úvahu přichází i ulovení zvěře zakázaným způsobem lovu (§45 zákona o myslivosti) (viz Kuchta, J. a kol. Kurz trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část . 1 vydání Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 403-404). Současně lze mít za to, že neoprávněně loví zvěř ve smyslu §304 odst. 1 tr. zákoníku současně nejen ten, kdo k tomu není povolán, a ani nemá k takové činnosti povolení, ale i ten, který takové povolení má, avšak jedná nad jeho rámec (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 4 Tdo 158/2013, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1729/13) a to např. právě tím, že loví mimo povolenou honitbu.
26. Skutečnost, že obviněný sám nebyl lovcem, podle Nejvyššího soudu nevylučuje naplnění skutkové podstaty přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku dovolatelem. Předně je třeba zdůraznit, jak již bylo naznačeno, že u skutkové podstaty přečinu pytláctví se nevyžaduje existence konkrétního ani speciálního subjektu podle §114 tr. zákoníku k jeho spáchání, tedy může ho naplnit jakákoliv fyzická osoba. V případě dovolatele se jedná o případ spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť obviněný se lovu na kamzíka aktivně zúčastnil, když lovci P. pomáhal při vyhledání kamzíka za účelem jeho odlovu. Jejich jednání tedy bylo vedeno společným jednáním (objektivní podmínka) a jednak společným úmyslem směřujícím ke spáchání trestného činu (subjektivní podmínka). Zde je třeba akcentovat, že ze skutkových okolností vyjádřených ve výroku o vině uvedených v rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá, že neoprávněný způsob lovu spočíval v lovení kamzíka mimo oprávnění honitby XY v honitbě XY, když obviněný si byl vědom, že nejsou v honitbě XY, přičemž svědek P. byl ozbrojen legálně drženou kozlicí, která byla nabitá a připravena k výstřelu a jak sám svědek P. potvrdil, byli na lovu kamzíka. Nadto je třeba akcentovat, že z provedených důkazů není pochyb o tom, že v dané době neměl svědek P., ale ani dovolatel písemné povolení lovit kamzíka v jakékoliv honitbě, tedy ani v honitbě XY, svědek P. u sebe neměl ani lovecký lístek, povolenku k lovu, potvrzení o povinném pojištění, zbrojní průkaz a průkaz zbraně, přičemž oba dva dle zákona o myslivosti si museli být vědomi svých povinností stanovených v §48a a §46 zákona o myslivosti. Navíc z odborného vyjádření znalce Ing. Vladimíra Diviše vyplývá, že kamzík v honitbě XY nebyl vůbec normován, čehož si musel být dovolatel jako člen honitby XY vědom, když dovolatel byl zkušeným lovcem, věnujícím se 20 let myslivosti a to nejméně 5 let v honitbě XY jako člen mysliveckého sdružení. Obviněný navíc ani netvrdil, že by hranice honitby neznal a že rovněž potvrdil, že měl pomoc svědku P., neboť ten dostatečně neznal honitbu XY (s kamzíkem), když bylo zvyklostí, že dobrovolně a na požádání vykonával činnost loveckého průvodce a podle dovolatele by se svědek P. bez jeho přítomnosti neobešel, takže oba tak jednali ve vzájemné shodě se shodným a jednotným záměrem ulovit kamzíka. V případě podání obžaloby státním zástupcem i na svědka P., by jednali oba jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku. Skutečnost, že v předmětné věci nebyl svědek P. stíhán, je nerozhodná, neboť soudy jsou vázány zásadou obžalovací, což nakonec i konstatoval soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (bod 6. rozsudku).
27. Z pohledu další námitky obviněného, že ve výroku nebylo uvedeno, jakou stanovenou povinnost měl porušit, Nejvyšší soud připomíná skutečnost, že ustanovení §304 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu pytláctví není tzv. blanketární normou a není nutné, aby byl ve výroku o vině uveden zákonný odkaz na §46 odst. 1 či §48a zákona o myslivosti, které vymezují podmínky lovu zvěře. Jak již bylo naznačeno, pod pojem neoprávněně lovit zvěř lze podřadit jakoukoli aktivitu směřující ke skolení, jinému usmrcení nebo chycení zvěře, tedy i činnost tzv. loveckého průvodce, který má lovci neznalému místních poměrů určit, jakou konkrétní zvěř může odlovit, a kde, tedy musí též dbát o to, aby lov probíhal pouze v hranicích honitby. Lov ve vedlejší honitbě XY je tedy nutno považovat za „neoprávněný lov“ ve smyslu §304 odst. 1 tr. zákoníku.
28. Byť k ulovení kamzíka nedošlo, je nutné opětovně zdůraznit, že přečin pytláctví je předčasně dokonaný trestný čin, kdy není pro naplnění předmětné skutkové podstaty nutné zvěř ulovit (jedná se o výsledek novely č. 330/2011 Sb.), kdy se změnilo sloveso „uloví“ za pouze „loví“.
29. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno, jak již bylo naznačeno, částečně sice právně relevantním způsobem, ale zjevně neopodstatněně. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze konstatovat, že tento dovolací důvod nebyl naplněn, když jeho naplnění je vázáno na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, ve znění účinném do 31. 12 2021.
30. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu