ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.618.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 618/2022- 749
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2022 o dovolání obviněného I. B. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 16/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018, byl obviněný I. B. uznán vinným ze spáchání ad 1) trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ad 2) zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1) v přesně nezjištěné době v rozmezí let 2006 až 2007, zejména o víkendech a během prázdnin, nejprve v obci XY u XY, v provizorní chatě stojící na pozemku č. XY, XY, kde v minulosti stával kravín a později v chatě rodiny P., se kterou udržoval blízký přátelský vztah a pravidelně se s ní stýkal, v obci XY na pozemku s parcelním číslem 20/3, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, jednak opakovaně, nejméně v pěti případech, L. P., nar. XY, jehož věk znal, obnažil přirození a vsunul si jeho pohlavní úd do svých úst a stimuloval jej až do ztopoření; v dalším se nejméně ve dvou případech snažil o zasunutí svého penisu do konečníku poškozeného a v jednom případě svůj penis, který stimuloval k erekci, zasunul do konečníku poškozeného, přičemž využíval spánku poškozeného, kterému poskytoval alkoholické nápoje, čímž u něho eliminoval možnost bránit se a uvědomit si, v jaké situaci se nachází, dále poškozenému umožňoval hraní PC her, a kouření cigaret,
2) v přesně nezjištěné době v rozmezí let 2007 až 2015 opakovaně a pravidelně o víkendech na statku v obci XY č. p. XY u XY a ve skanzenu v XY č. p. XY za účelem vlastního sexuálního uspokojení osahával na přirození M. P., nar. XY, prováděl felaci jeho pohlavního údu, přičemž následně poškozený prováděl orální stimulaci pohlavního údu i jemu, přitom nejméně do roku 2011 využíval současně jeho nízkého věku a tomu odpovídající dosavadní neznalosti sexuální problematiky, v důsledku čehož poškozený nebyl schopen pochopit smysl jeho jednání a nebyl si vědom jeho škodlivosti a protiprávnosti, a tudíž neměl důvod ani schopnost se jeho jednání účinně bránit, provozoval s ním vzájemnou i vlastní masturbaci, pokusil se zasunout svůj pohlavní úd do jeho análního otvoru, což se mu nepodařilo, protože se poškozený zabalil do deky, a v jednom případě si nechal od poškozeného zasunout jeho pohlavní úd do svého análního otvoru, když ve většině případů poškozenému, jehož věk znal a který k němu vzhlížel jako k blízkému rodinnému příteli a navštěvoval jej s vědomím matky, jež ho o péči a starost o syna požádala, poskytoval alkoholické nápoje, kupoval mu věci podle jeho přání, umožňoval mu hraní PC her či kouření cigaret.“
Za uvedené jednání byl obviněný I. B. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku s užitím §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozenému L. P., nar. XY, bytem XY, ve výši 50 000 Kč a poškozenému M. P., nar. XY, bytem XY, ve výši 150 000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. P., nar. XY, bytem XY, a M. P., nar. XY, bytem XY, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018 podal obviněný I. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, podal následně obviněný I. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že dovolacím důvodem je zejména ta skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, které jsou obviněnému kladeny za vinu, neodpovídají skutku tak, jak byl skutek, kterého se měl dopustit, specifikován ve výroku rozsudku prvního stupně. Rovněž dle obviněného nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Namítl, že dle výpovědí poškozených se měla tvrzená sexuální aktivita odvíjet z podstatné části ve stavu opojení alkoholem, do kterého je měl přivést. Za účelem prokázání skutečnosti, že v rozhodném období, ale ani nadále obviněný nikterak zásadně nepožíval ani nenakupoval alkoholické nápoje, navrhoval doplnění dokazování o výslech manželů J. a J. B., majitelů a provozních Koloniálu B. Tento návrh na doplnění dokazování odůvodnil jako důkaz k prokázání četnosti jak jeho návštěv v tomto obchodu, tak k prokázání toho, zda tam, kdy a případně v jakém objemu kupoval alkoholické nápoje, o kterých hovoří poškození. Obviněný věří, že by byl schopen výslechem manželů B. vyvrátit tu skutečnost, že by poškozeným poskytoval tvrdý alkohol. Obviněný dále uvedl, že se sám považuje jednoznačně za heterosexuála, přičemž tvrzené sexuální praktiky jsou zde v podstatné míře čistě homosexuálně a pedofilně orientované. Proto navrhoval provedení výslechů dalších osob ze svého blízkého okolí, například výslech osob J. Š., I. F. a A. S., u kterých měl prostor k obdobnému jednání, jaké mu bylo kladeno za vinu u poškozených. Tyto osoby jsou dle něj rovněž způsobilé k tomu prokázat, jaké osoby by mohly odpovídat sexuální preferenci obviněného. Zpochybňuje také proveditelnosti análního znásilnění způsobem, jakým se tohoto zločinu měl dopustit na L. P. Uvádí, že vyjádření znalce k této problematice mohlo vyvrátit tvrzení poškozeného přinejmenším v tomto bodě obžaloby, což by mohlo mít za následek korekci trestu způsobem příznivějším pro obviněného. Návrhu na vyhotovení tohoto znaleckého posudku z oboru sexuologie rovněž nebylo vyhověno, ačkoliv by mohl mít na celý případ zásadní dopad. Závěrem svého dovolání namítl, že u části skutku, který je mu kladen za vinu ve vztahu k L. P., kdy měl svůj penis zasunout do konečníku poškozeného, přičemž měl využít jeho spánku, nemá výrok nejmenší oporu v provedeném dokazování. Poškozený L. P. v rámci svého výslechu neuvedl, že by k dokonání análního styku vůbec došlo. Uvedl pouze, že se o něj měl obviněný pokoušet. V této části tedy popis skutku nemá oporu v provedeném dokazování.
Na základě výše uvedeného obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018 a vrátil celou věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání a doplnění dokazování. Rovněž požádal dovolací soud, aby ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. přerušil jeho výkon trestu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Jednání obviněného I. B. je především prokázáno výpověďmi poškozených L. P. a M. P., které plně korespondují s ostatními provedenými důkazy. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že v průběhu trestního řízení učinil návrhy na doplnění dokazování a navrhoval doplnění dokazování o výslech manželů J. a J. B., majitelů a provozních Koloniálu B. Tento návrh na doplnění dokazování odůvodnil jako důkaz k prokázání četnosti jak jeho návštěv v tomto obchodu, tak k prokázání toho, zda tam, kdy a případně v jakém objemu kupoval alkoholické nápoje. Stejně tak navrhl provedení výslechu dalších osob ze svého blízkého okolí, například J. Š., I. F. a A. S., které jsou způsobilé k tomu prokázat, jaké osoby by mohly odpovídat sexuální preferenci obviněného. Nejvyšší soud k těmto námitkám pouze ve stručnosti uvádí, že se v posuzované věci nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se v bodě 41 odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal tyto návrhy na doplnění dokazování důvodnými. Rovněž k námitce obviněného, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vyhotovení znaleckého posudku z oboru sexuologie lze odkázat na bod 38 odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který vznesený návrh na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem taktéž neshledal důvodným. Pro zjištění skutkového stavu byly klíčové výpovědi poškozených, kteří jediní byli přítomni jednání obviněného, jejich porovnání s výpověďmi osob, jimž se bezprostředně svěřili, a listiny prokazující reakci matky poškozených na jejich přiznání. Lze proto dospět k závěru, že byly řádně provedeny všechny potřebné důkazy, které přispěly k objasnění skutkového stavu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že u části skutku, který je mu kladen za vinu ve vztahu k poškozenému L. P., když konkrétně měl svůj penis zasunout do konečníku poškozeného, nemá výrok nejmenší oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že u části skutku ve vztahu k poškozenému L. P. je uvedeno, že se obviněný nejméně ve dvou případech snažil o zasunutí svého penisu do konečníku poškozeného a v jednom případě svůj penis, který stimuloval k erekci, zasunul do konečníku poškozeného. Zde je třeba dát za pravdu obviněnému, že v této části skutek neodpovídá provedenému dokazování. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 20. 4. 2018 vyplývá, že poškozený L. P. uvedl, že obviněný si jednou zkusil zasunout penis poškozeného do svého zadku, což se mu asi povedlo, protože poškozeného penis bolel. V úředním záznamu ze dne 23. 5. 2018 poškozený L. P. popsal, že v době, kdy mu umřel otec, mu ho zkoušel obviněný dát do zadku. Jednou se probudil, když měl obviněný stažené kalhoty, sahal mu na zadek, snažil se mu ho nejspíše promazat, pak to zaštípalo, zabolelo ho to, otočil se a spal dál. To se stalo asi ve dvou případech. Ještě si vzpomněl, že když se opil, seděl na něm obviněný a měl stažené kalhoty, vzbudil ho, jak na něm skákal a pak ho bolel penis. Z protokolu o výslechu svědka L. P. ze dne 17. 7. 2018 vyplývá, že poškozený ležel na zádech, měl kalhoty dole, obviněný seděl nahoře a dával si penis poškozeného do svého konečníku. Dále uvedl, že se tou bolestí vzbudil. Je třeba taktéž poukázat na obžalobu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. I zde část skutku neodpovídá samotnému odůvodnění obžaloby, když na straně 11 státní zástupkyně v odůvodnění obžaloby uvádí, že obviněný se nejméně ve dvou případech, v souvislosti s konzumací alkoholu, pokusil zasunout svůj penis do konečníku poškozeného a v jednom případě na něm anální styk i vykonal, pokud si penis poškozeného zasunul do svého análního otvoru. Z výše uvedeného tak vyplývá, že nedošlo, k zasunutí penisu obviněného do konečníku poškozeného, ale opačně k zasunutí penisu poškozeného do konečníku obviněného.
Nejvyšší soud ovšem dospěl k závěru, že výše popsaná vada ve svém důsledku není natolik významnou, aby pro ni dovoláním napadené rozhodnutí nemohlo obstát. Za daných okolností totiž popsané pochybení nezpochybňuje právní kvalifikaci skutku pod bodem 1 výroku rozsudku nalézacího soudu jednak jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., jednak jako trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., která je jinak věcně správná. Zároveň se zjištěné pochybení vzhledem k závažnosti spáchaného skutku nemohlo nijak významně projevit ani ve výměře uloženého trestu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Nejvyšší soud dovodil, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která byla z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Z těchto podstatných důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného I. B. podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu