ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.804.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 804/2022-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání obviněného D. D., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 11 To 78/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 124/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 1 T 124/2021 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný D. D. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
dne 6. 12. 2021 okolo 0:52 hod. po silnici č. I/14 z XY přes obec XY směrem k XY, okres XY, řídil po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů (při silniční kontrole se vyjádřil, že před aktivně řidičskou jízdou vypil 2 litry piva a 1 „panák“ Jägermaister dne 5. 12. 2021 v časovém rozpětí od 18 do 21:30 hod.; dle vlastních údajů v hlavním líčení požil v časovém rozpětí dne 5. 12. 2021 od 20:00 hod. do 23:00 hod. pět jedenáctistupňových piv a jednu odlivku „tvrdého“ alkoholu), v jehož důsledku nebyl schopen bezpečné účasti v silničním provozu, osobní motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Arteon, rz XY, vlastníka spol. Š., IČ XY, když při vjíždění na okružní křižovatku silnic č. I/11, I/14 a ulice XY nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze komunikace a vlastnostem vozidla a svým schopnostem, nezvládl řízení a křižovatkou pokračoval v přímém směru jízdy, vjel na středový kruh, kde narazil do dopravního značení a následně se vozidlo převrátilo na levý bok, čímž způsobil škodu na dopravním značení ve výši 10.000 Kč a škodu na vozidle tov. zn. Volkswagen Arteon ve výši 904.291 Kč, přičemž u něj byly následně provedeny opakované dechové zkoušky přístrojem Dräger s pozitivním výsledkem, a to téhož dne v čase 1:12 hod. s výsledkem 2,01 ‰ alkoholu a v čase 1:18 hod. s výsledkem 1,83 ‰ alkoholu, následně se v čase 2:28 hod. podrobil odběru krve v Oblastní nemocnici v XY, když ve vzorku krve byla metodou plynové chromatografie zjištěna hladina ethylalkoholu ve výši 1,64 g/kg .
2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva (2) roky a šest (6) měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku nalézací soud uložil obviněnému dále peněžitý trest ve výměře 40 000 Kč, když denní sazba činila 400 Kč a počet těchto denních sazeb byl vymezen na 100.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 1 T 124/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud Hradci Králové (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 11 To 78/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 11 To 78/2022 podal dovolatel prostřednictvím obhájce dovolání do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a všech výroků rozhodnutí soudu druhého stupně z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), písm. h), písm. i), písm. m) tr. ř. Obviněný akcentuje, že se během hlavního líčení v plném rozsahu ke spáchané trestné činnosti doznal a učinil prohlášení o vině. Zdůrazňuje, že moc lituje toho, co provedl a má z toho velké výčitky. Předestírá, že v odvolacím řízení, jakož i v průběhu hlavního líčení, žádal snížení výše trestu, ovšem nebylo mu vyhověno, a tudíž byl nepřiměřeně potrestán. Navrhoval, aby mu byl uložen trest zákazu činnosti v kratší výměře než bylo uvedeno v TP (pozn. NS TP znamená trestní příkaz) , tzn. kratší než 2 roky a 6 měsíců a zároveň navrhoval uložení vyššího peněžitého trestu, např. 60 000 Kč.
5. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že výrok o trestu soudu prvního stupně zruší, a rozhodne znovu tak, že mu sníží trest zákazu činnosti, popř. mírně navýší peněžitý trest.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 12. 8. 2022, sp. zn. 1 NZO 659/2022, nejprve shrnul průběh trestního řízení, uplatněné dovolací důvody a zvolenou argumentaci.
7. Vzhledem k procesní situaci, která v posuzované věci nastala, když obviněný učinil prohlášení o vině ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. a souhlasil tedy i s právní kvalifikací skutku uvedenou v návrhu na potrestání, načež i své odvolání směřoval toliko do výroku o trestu, je podle názoru státního zástupce dovolání obviněného přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Ohledně dovolání proti výroku o vině, podmínka přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. tak není splněna. Státní zástupce současně poukazuje na formální podmínky dovolání (§265a odst. 1 tr. ř.), když akcentuje, že dovolatel musí odkázat nejen na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., ale že současně musí své námitky v plném rozsahu přizpůsobit obsahu konkrétně uplatněných dovolacích důvodů. V opačném případě totiž nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
8. Státní zástupce zdůrazňuje, že dovolatel v dovolání k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. neuvedl žádných námitek. Jde-li o dovolací důvod podle §265b
odst. 1 písm. i) tr. ř., prakticky jediný z dovolacích důvodů, jež slouží k revizi nejzávažnějších vad týkajících se výroku o trestu, obviněný toliko namítl nepřiměřenost uloženého trestu zákazu činnosti, nadto bez bližšího zdůvodnění. To rozhodně nemůže spočívat v tom, že odvolací soud nevyhověl opravnému prostředku obviněného. Ovšem ani námitku nepřiměřenosti uloženého trestu zejména z hlediska namítaného nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku obecně nelze podle státního zástupce podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., reálně v jeho druhé variantě, státní zástupce odkazuje na své vyjádření stran naplnění dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., když námitky obviněného nepovažuje z daných důvodů za dovolání odpovídající.
9. V závěru podaného vyjádření státní zástupce konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyššímu soudu proto navrhuje, aby dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Současně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). K tomu je dále ještě vhodné uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Nadto je nutno také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze uvést, že tento dovolací důvod může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice.
17. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný neuvedl, v jaké alternativě dovolací důvod uplatňuje, ale ze slovního vyjádření je zřejmé, že uplatňuje druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu.
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného.
19. Obviněný v dovolání toliko proti výroku o trestu uplatnil dovolací důvody podle §265b písm. g), písm. h), písm. i), písm. m) tr. ř., přičemž všechny dovolací důvody odůvodnil shodnými argumenty. Obviněný naplnění zvolených dovolacích důvodů spatřuje v tom, že mu byl uložen nepřiměřený trest, když konkrétně namítá, že opakovaně navrhoval snížení uloženého trestu zákazu činnosti a za případného zvýšení peněžitého trestu. Obviněný tedy napadá výměru uloženého trestu zákazu činnosti.
20. Předně je třeba zdůraznit, že vzhledem ke shora uvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného ohledně uloženého trestu zákazu činnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h), tr. ř., ale ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jak bude rozvedeno dále. Nad tento prezentovaný závěr lze jen stručně dodat, že obviněným uplatněné námitky jsou evidentně v rozporu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněný nevytýká žádné nedostatky, jež by bylo možné podřadit pod „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, nenamítá vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, ale požaduje uložení nižšího trestu zákazu činnosti a případně za zvýšení trestu peněžitého. Dále jsou uplatněné námitky rovněž zcela mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný nenamítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů nebo založení výroku o vině na procesně nepoužitelných důkazech či nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že obviněný v rámci hlavního líčení učinil podle §206c odst. 1 tr. ř. prohlášení o vině a soud toto prohlášení podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. přijal, když posléze podal odvolání pouze do výroku o trestu. Za takové situace by nebyl obviněný ani oprávněn podat dovolání do výroku o vině (ani v rámci odvolání), takže podmínka přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. tak není splněna (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 4 Tdo 576/2021). Z tohoto důvodu nebylo možné podat dovolání do výroku o vině a namítat tudíž dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.
21. Obviněný dále formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když ovšem námitkami, že mu soudy měly uložit nepřiměřený trest, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil. Předně je třeba opakovaně zdůraznit, že v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., lze toliko namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští či mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07). Obecně lze sice připustit, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci se v dané věci nejedná a toto ani není v podaném dovolání tvrzeno.
22. Bez ohledu na shora prezentované závěry stran předpokladů naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje dovolací soud za vhodné stručně zdůraznit následující. Obviněnému byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky uložen nepochybně přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem, když za tento přečin podle §274 odst. 2 tr. zákoníku mu byl za užití §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a šest měsíců a rovněž peněžitý trest ve výměře 40 000 Kč podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku. Předně je třeba akcentovat, že pro uložení trestu zákazu činnosti byly splněny zákonné podmínky, když obviněný se trestného činu, kterým byl uznán vinným, dopustil v souvislosti s výkonem této činnosti (řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu). Soud prvního stupně mu uložil trest zákazu činnost přesně ve čtvrtině zákonné trestní sazby, neboť podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Soud prvního stupně při ukládání zjevně respektoval příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §37, §38, §39, §41 a §42 tr. zákoníku (viz body 7, 10 rozsudku soudu prvního stupně, body 14, 17 usnesení soudu druhého stupně), když přihlížel k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, k osobním, rodinným, majetkovým poměrům obviněného, k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Soud prvního stupně přihlédl rovněž k chování dovolatele po činu a jeho postoji v hlavním líčení (prohlášení viny a označení rozhodných skutečností za nesporné), přihlížel k účinkům a důsledkům očekávatelných od trestu pro jeho budoucí život. Za polehčující okolnost ve smyslu §39 odst. 1 soud považoval prohlášení viny a ve smyslu §41 písm. p) tr. zákoníku vedení řádného života před spácháním činu. Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený, když navíc, jak již bylo naznačeno, námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
23. Nadto je vhodné zdůraznit, že soudy dostatečně odůvodnily i nevyhovění požadavku obhajoby na navýšení peněžitého trestu a současně ponížení uloženého trestu zákazu činnosti (bod 13 rozsudku soudu prvního stupně, bod 17 usnesení soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud se s jejich úvahami zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje.
24. Lze tedy uzavřít, že obviněný uvedené dovolací důvody obsahově nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když brojil výhradně proti výši trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
25. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované, ale ani žádný jiný. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v dané věci nebyl rovněž naplněn, když jeho naplnění je závislé na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), h) nebo i) tr. ř.
26. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu