ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.846.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 846/2022-320
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 5 To 120/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 163/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 163/2021, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1. ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když měl v krevním séru 363,95 ng/ml metamfetaminu a 31,92 ng/ml amfetaminu, dne 8. června 2021 kolem 20:45 hodin řídil po silnici ve směru od obce XY na obec XY osobní automobil značky BMW, RZ XY, a byl při tom u vjezdu do obce XY, okr. XY, kontrolován pracovníky celního úřadu a policií,
2. ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když měl v krevním séru 468 ng/ml metamfetaminu a 354 ng/ml amfetaminu,
dne 20. července 2021 kolem 17:00 hodin řídil v XY stejný osobní automobil a byl při tom u nákupního centra A. kontrolován policií,
3. ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když měl v krevním séru 346 ng/ml metamfetaminu a 85 ng/ml amfetaminu,
dne 23. července 2021 kolem 20:10 hodin řídil v XY stejný osobní automobil a byl při tom v ulici XY kontrolován policií,
ad 1–3) vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za užití §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 600 Kč. Celkový peněžitý trest byl uložen ve výměře 80 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 4 let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 163/2021, podal obviněný J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 5 To 120/2022, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 5 To 120/2022, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř. Obviněný v rámci dovolání uvedl, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, skutek není trestným činem a že jednání tak, jak je popsáno v obžalobě, se nestalo. Obviněný neřídil pod vlivem návykových látek nebo spíše neřídil pod takovým vlivem, aby dosáhl požadovaného množství, přičemž to nebylo náležitě prokázáno. Dále uvedl, že byla porušena zásada in dubio pro reo a zásada presumpce neviny. Rovněž namítl, že soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem, když z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačně užití návykové látky obviněným. Obhajoba již v průběhu hlavního líčení navrhovala vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, avšak tento návrh byl soudem prvního stupně odmítnut jako nadbytečný.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 163/2021, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ze souhrnného výčtu dovolacích důvodů uvádí obviněný výslovně dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je možno uvést, že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní dovolací argumentaci. Ohledně dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést, že námitky obviněného jsou toliko obecné a popírá jimi stabilizovaná skutková zjištění, přičemž směřují k rozporování rozsahu provedeného dokazování. Pokud jde o pravidlo „in dubio pro reo“, má procesní charakter a týká se otázek výhradně skutkových.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.. Obviněný v dovolání nerozlišil různé varianty obsažené v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Je totiž zřejmé, že Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumával po věcné stránce, přičemž podané odvolání zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř. Pokud se vezme v potaz další předpokládaná varianta, kdy v řízení předcházejícím rozhodnutí o odvolání byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nepoukázal obviněný na některý z nich v přímé spojitosti. Měl-li na zřeteli předcházející dva dovolací důvody, nabízí se odkázat na vyjádření k nim.
Jestliže obviněný v dovolání trochu adresněji brojil proti neakceptování návrhu na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, lze přistoupit (při větší míře tolerance) k podřazení uvedeného pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který předpokládá nedůvodné neprovedení navrhovaného důkazu podstatné povahy. Této námitce však nelze přisvědčit. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v rozhodnutí. Okresní soud v Jihlavě se s tímto návrhem na doplnění dokazování vypořádal, jak je patrné z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 3. 2022. Shodným návrhem obviněného uplatněným v odvolání se zabýval rovněž Krajský soud v Brně, který neakceptování tohoto návrhu odůvodnil v odstavcích 11 a 12 svého usnesení, a to v souladu se závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2020 (publikovaného pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr.).
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Jak bylo uvedeno výše, obviněný uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř.
Pokud jde o první z nich, tedy podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je dán, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Zmíněný stav nastane v případě vedení trestního stíhání, ačkoli ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Obviněný však s odkazem na citovaný dovolací důvod neargumentoval žádnými konkrétními námitkami, proto nezbývá než konstatovat, že pouhé zmínění tohoto dovolacího důvodu nebylo způsobilé vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu, neboť nijak nenaplňuje obsahové vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
Směřovalo-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak je nutné uvést, že tomuto dovolacímu důvodu námitky obsahově neodpovídaly. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal porušení zásady in dubio pro reo (neboť údajně nebyly vyloučeny všechny pochybnosti o průběhu skutkového děje), je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak měl na mysli §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitka nebyla tudíž způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018). Podstatou námitek obviněného, opírajících se o citovaný dovolací důvod, bylo, že se nedopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Jeho argumentace se s ohledem na výše naznačené výklady svou podstatou s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí.
Námitku obviněného, kterou brojí proti neakceptování návrhu na doplnění dokazování, lze pouze s velkou mírou benevolence podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť by se v případě její důvodnosti mohlo jednat o tzv. opomenutý důkaz.
S účinností od 1. 1. 2022 byl v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Z logiky věci plyne, že i tyto judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Této judikatuře tedy v zásadě odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, jak bylo popsáno výše, umožňuje v určitém rozsahu přezkum správnosti zejména dokazování a dovozování skutkových zjištění. Obviněný se domáhal opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně zjištění, zda užíval omamné látky. Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Zde je namístě připomenout, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy. Trestní řád ani nikde nestanoví, které konkrétní důkazy je soud povinen v příslušné věci provést, proto vždy náleží jeho úvaze, zda navrhovaný důkaz provede, či již považuje důkazní situaci za tak dostatečně vyjasněnou, že je schopen meritorně rozhodnout bez důvodných pochybností. Obecně platí, že neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Právě takové závěry vyplývají z odůvodnění daného procesního postupu soudem prvního stupně, a tedy navrhovaný důkaz nebyl proveden důvodně (viz body 2 a 3 rozhodnutí soudu prvního stupně a body 11 až 13 rozhodnutí soudu druhého stupně) a již vůbec nebyl opomenut. Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení práva obviněného na spravedlivé řízení. Ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy zjevně nenastalo.
Nejvyšší soud také dodává, že vzhledem k tomu, že námitky obviněného nebyly shledány důvodnými, nemohlo tak dojít ani k porušení práva na spravedlivý proces.
Obviněný rovněž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obsahuje tak dvě alternativy. Podle první lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (jako podaný opožděně, neoprávněnou osobou či s obsahovými nedostatky). K tomu však v konkrétní trestní věci obviněného nedošlo, protože odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. napadené výroky i řízení jim předcházející věcně přezkoumal a poté rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho alternativě druhé lze potom dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podstatou této druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3176). Obviněný uváděl naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) a h) tr. ř., k čemuž se Nejvyšší soud vyjádřil již výše.
S ohledem na uvedené závěry Nejvyšší soud uzavírá, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. e) a h) tr. ř., byla však částečně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vždy za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu