ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.92.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 92/2022- 1619
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2022 o dovolání obviněného R. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021 sp. zn. 12 To 9/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. 46 T 3/2019 byl obviněný R. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spočívající v tom, že:
s cílem získat finanční prostředky z podvodného prodeje nemovitosti patřící společnosti F. E., IČ: XY, se sídlem XY, obv. B., státní příslušník Ukrajinské republiky, bez jakýchkoliv pracovních či osobních vazeb na Českou republiku, tedy osoba obtížně kontaktní pro české státní orgány, společně s dosud neztotožněnou osobou, bez vědomí a souhlasu jediného společníka a jednatele obchodní společnosti F. E., S. O., nar. XY, státního příslušníka Moldavské republiky, nejprve vytvořili listinu "Souhlas s umístěním sídla společnosti", opatřenou zfalšovaným podpisem jediného společníka a jednatele S. O. a datovanou 30. 5. 2017, kterou dne 7. 6. 2017 nechala v notářské kanceláři JUDr. Evy Neumannové ověřit osoba vydávající se za S. O., na základě které změnili sídlo společnosti F. E., z původní adresy XY, na adresu XY, dále v této souvislosti dne 6. 6. 2017 dosud neztotožněná osoba vytvořila listinu "Smlouva o převodu podílu ve firmě", podle níž S. O. převedl svůj obchodní podíl na obv. B., přičemž listina byla obv. B. podepsána dne 7. 6. 2017 na pobočce České pošty s.p. v Praze 3 a osoba, vydávající se za S. O., téhož dne v notářské kanceláři JUDr. Evy Neumannové uznala podpis na této smlouvě za vlastní, dále dne 6. 6. 2017 dosud neztotožněná osoba vytvořila listinu "Rozhodnutí jediného společníka společnosti s ručením omezeným - Rozhodnutí o odvolání a jmenovaní jednatele", opatřenou zfalšovaným podpisem S. O., přičemž na základě těchto falešných listin byl 100% obchodní podíl, ve výši základního kapitálu 200 000 Kč, převeden z osoby S. O. na obv. B., následně se pokusili prodat níže uvedené nemovitosti ve vlastnictví obchodní společnosti F. E., a to tak, že poté, co R. H., nar. XY, sehnal zájemce o koupi nemovitosti, kdy disponoval i klíči od nemovitosti, dne 16. 6. 2017, v advokátní kanceláři Mgr. Stanislava Němce, Praha 2, Vinohradská 32, obv. B., jakožto nově zapsaný společník a jednatel společnosti F. E., nejprve uzavřel se společností Cream Sicav, a.s., IČ: 28545320, se sídlem Nuselská 262/34, Praha 4, zástavní smlouvu k níže uvedeným nemovitostem v Praze 7, a to za účelem zajištění úvěru ve výši 20 000 000 Kč, který měla společnost Cream Sicav, a.s. poskytnout společnosti GRANTE Reality, s.r.o., IČ: 03633641, se sídlem Nuselská 262/34, Praha 4, na koupi níže uvedených nemovitostí v Praze 7, poté obv. B. dne 16. 6. 2017 v téže advokátní kanceláři uzavřel se společností GRANTE Reality, s.r.o. kupní smlouvu, na základě které společnost F. E. prodává nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY, v k. ú. XY, obec XY a na listu vlastnictví č. XY, v k. ú. XY, obec XY, konkrétně 4 zde blíže konkretizované nebytové jednotky č. XY, XY, XY a XY , které se nachází v XY, a to za částku 20 000 000 Kč, která měla být vyplacena poté, co bude společnost GRANTE Reality, s.r.o. zapsána v katastru nemovitostí jako nový vlastník nemovitostí, přičemž v této souvislosti byly advokátem Mgr. Stanislavem Němcem dne 17. 7. 2017 podány u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu návrhy na vklad práva do katastru nemovitostí podle §14 zákona č. 256/2013 Sb., ke kterému však již díky zásahu policejního orgánu nedošlo, přičemž tímto jednáním způsobili poškozenému S. V. O., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši nejméně 200.000 Kč podvodným převodem jeho obchodního podílu, a dále mohli způsobit obchodní společnosti F. E., IČ: XY, sídlem XY, škodu ve výši nejméně 23 500 000 Kč v případě, že by byl realizován převod nemovitosti.
Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone, model A1507, IMEI: XY, vč. baterie, se SIM kartou č. XY operátora O2, bez paměťové karty, s pouzdrem černé barvy zn. Noname. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená GRANTE Reality, s. r. o., se sídlem Nuselská 262/34, Praha 4, IČ: 03633641, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku zamítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2021 sp. zn. 12 To 9/2021 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
K tomuto je nejprve nutno předeslat, že odvolací soud se zabýval touto věcí již podruhé. Prvním ve věci vydaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2019 sp. zn. 46 T 3/2019 byl totiž obviněný R. H. pro tentýž skutek podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 4. 2019 sp. zn. 1 KZV 130/2017, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný (současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného A. B. B., nar. XY v XY, státního příslušníka Ukrajinské republiky). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. 12 To 84/2019 ale byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného v celém rozsahu zprošťujícího výroku rozsudek soudu prvního stupně zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň Vrchní soud v Praze odvolání obviněného A. B. B. podané za něj jeho obhájkyní podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný R. H. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021 sp. zn. 12 To 9/2021 dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V něm namítl, že nalézací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že poté, co byl ve věci vydaný první zprošťující rozsudek zrušen vrchním soudem, nalézací soud shledal účelově a spekulativně jeho vinu, neboť formalisticky a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů splnil pokyn odvolacího soudu a získané důkazy oproti původnímu zprošťujícímu rozsudku hodnotil pouze v neprospěch obviněného. Jeho vina v odůvodnění odsuzujícího rozsudku není logicky a dostatečně odůvodněna, nesvědčí pro ni ani shromážděné důkazy. Zůstává mnoho nevyjasněných otázek, motivů a pohnutek všech zúčastněných aktérů. Nebyla dostatečně vyvrácena obhajoba obviněného, který je jediným dosažitelným pachatelem ve srovnání s uprchlým a nikdy nezajištěným A. B. B. Podíl některých osob na trestné činnosti zůstal bezdůvodně neobjasněn (například D. N. a dalších), což je v rozporu se zásadou in dubio pro reo .
Ze skutkové věty výroku o vině plyne, že listiny nezbytné k převodu obchodního podílu z původního jednatele F. E., na spoluobviněného B. či ke změně sídla této společnosti vyhotovila dosud neztotožněná osoba. Jedinou indicií pro spáchání stíhaného přečinu dovolatelem, tedy že obviněný měl sám vyhotovit nebo se měl podílet na vyhotovení předmětných listin, je zjištění, že vizuální podoba těchto listin se shoduje s jinými listinami, jimiž dovolatel v minulosti převáděl svůj obchodní podíl ve společnosti A. A., na nabyvatele I. P., což však nemůže být usvědčujícím důkazem, že se na převodu podílu a změně jednatele společnosti F. E., jakýmkoli způsobem podílel. Většina těchto listin vychází ze zavedených a rejstříkovým soudem akceptovaných vzorů, které jsou si všechny podobné. Tato skutečnost nemůže být nezpochybnitelným článkem řetězce nepřímých důkazů pro svou obecnost. Ani v popisu skutku není žádným způsobem popsáno, že by se na padělání listin, jak bylo následně zjištěno, nějak podílel.
Dále dovolatel od počátku tvrdil, že pořídil kupní smlouvu mezi manžely B. a společností F. E., a výpis z katastru nemovitostí týkající se předmětných nemovitostí, které měl ve svém telefonu, na žádost svědka Z. Ch. ze Sbírky listin katastru nemovitostí. Tento svědek mu nabízel předmětné nemovitosti a požádal jej, aby pro ně zajistil kupce. Jedná se o mezinárodně hledanou osobu pro páchání rozsáhlé majetkové trestné činnosti, jejíž výpověď z přípravného řízení byla toliko čtena v hlavním líčení, ačkoli se jednalo o dosažitelnou osobu, když obviněný vypovídal v řízení vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 8 T 88/2018. Tato obhajoba dovolatele nebyla vyvrácena a zjištěnou skutečnost nelze vykládat v jeho neprospěch. Procesně použitelná výpověď tohoto svědka nebyla pořízena a ani nebyla umožněna případná jeho konfrontace s dovolatelem, případně dalšími svědky, například P. Š. Nabízení předmětných nemovitostí Z. Ch. kromě obviněného potvrdili i svědci M. N. a P. Š. Jejich výpověď koresponduje s výpovědí svědka R. V. a dalších. Nebylo prokázáno, že by obviněný byl ve spojení se spoluobviněným B. ani s jinými osobami, které nebyly orgány činnými v trestním řízení nikdy ztotožněny, a to ani po návrzích obviněného na doplnění dokazování v odvolacím řízení (ztotožnění osob I. S. a O. S., které odvolací soud označil za nadbytečné). Obviněný vícekrát upozornil na možného policejního informátora D. N. a navrhoval marně objasnění jeho role v této věci.
Dovolatel též obdržel kopie listin sepsané advokátem Mgr. Stanislavem Němcem zřejmě od strany kupující, respektive od svého známého R. V., neboť měl ve věci sjednanou provizi, tudíž se zajímal o stav a vývoj celé věci, kterou zprostředkoval. Toto tvrzení je podle jeho názoru v souladu s výpovědí svědka V., který uvedl, že ze zajištění koupě pro klienty sjednanou provizi neměl. Jeho provize měla být vyplacena až po realizaci plánovaného projektu společnosti GRANTE Reality, s. r. o.
Skutečnost, že převzal a předal klíče k předmětným nemovitostem od svědka Ch. a předal je svědku V. jako zájemci o koupi, nemůže být bez spekulativní deformace hodnocena jako důkaz usvědčující obviněného ze spáchání podvodu. Obviněný se prohlídky neúčastnil. Ani zjištění soudů, že se obviněný na místě či v blízkosti předmětných nemovitostí nacházel, neboť byl jeho mobil v dané oblasti zachycen, nemůže být usvědčujícím důkazem pro spolupachatelství. K naplnění všech zákonných znaků spolupachatelství k trestnému činu nepostačuje pouhý fakt prokázané účasti na místě činu (srov. rozsudek 67 Tmo 3/2014).
Zjištěné skutečnosti nanejvýš svědčí o tom, že dovolatel v uvedené věci figuroval, nabídl svědku V. předmětné nemovitosti k prodeji, o jejich prodeji jednal a na žádost Z. Ch. hledal možného kupce a k věci zajišťoval některé podklady (předmětný výpis z katastru a kupní smlouvu uzavřenou mezi manžely B. a společností F. E.), předával klíče k umožnění realizace prohlídky nemovitostí. Nebylo však prokázáno, že by jakékoli jeho jednání bylo vedeno od počátku s podvodným úmyslem sebe či jiného obohatit a že by měl nějaké informace o tom, či se sám úmyslně podílel na jednání, jež by mohlo být kvalifikováno bez důvodných pochybností jako trestný čin podvodu.
Obviněný se současně domnívá, že nebylo prokázáno naplnění zákonných znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Orgány činné v trestním řízení nikdy nezajistily spoluobviněného B., ani další osoby jako případné spolupachatele. Nebylo prokázáno, že by obviněný H. znal spoluobviněného B. či se s ním setkal, natož aby bylo prokázáno, že se společným jednáním podíleli na trestné činnosti. Spolupachatelství dovolatele je odvozováno z náhodných, izolovaných zjištění, že se nacházel v inkriminované době v blízkosti předmětných nemovitostí, dále že telefonoval s Ukrajinou či Ruskem, měl ve svém mobilním telefonu listiny týkající se jiné obchodní korporace podobající se listinám, které byly použity pro převod a změny ve společnosti F. E. Netvoří však pevnou smyčku nepřímých důkazů a ničím nepřerušený řetězec svědčící o vině dovolatele. Nejedná se o dostatečnou kvalitu a množství hodnověrných důkazů, které nadále vzbuzují oprávněné pochybnosti. Obviněný tedy měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
Obviněný v důsledku výše uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021 sp. zn. 12 To 9/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. 46 T 3/2019 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve vymezil zákonné mantinely uplatněného dovolacího důvodu. Současně upozornil na možnost dovolatele namítat existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů, a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, které výjimečně opravňuje Nejvyšší soud se zabývat přezkumem skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. O takovou situaci se však v posuzované trestní věci podle jeho názoru nejedná, neboť tato nevykazuje stav žádného, natož pak extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, přičemž své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019 sp. zn. 3 Tdo 660/2019). V daném případě přitom bylo podané dovolání opřeno o námitky v naprosto převažující míře skutkového charakteru, jejichž podstatu primárně tvoří zpochybňování správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů a jejich nahrazování skutkovými tvrzeními obviněného, případně jeho vlastní verzí rozhodných skutkových okolností a průběhu skutkového děje. S notnou dávkou benevolence se lze toliko zabývat námitkami obviněného ohledně správnosti právního závěru soudů obou stupňů o naplnění znaku úmyslného zavinění a naplnění zákonných znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Jedná se však o opakované námitky obviněného již z předchozích stadií tohoto trestního řízení, s nimiž se jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebném rozsahu a náležitým způsobem vypořádaly, tudíž se jedná o námitky neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Státní zástupce v této souvislosti ve stručnosti odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zejména pod bodem 29 a též na bod 27 odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu.
Dále poukázal, že odvolací soud se v bodě 26 odůvodnění napadeného usnesení vypořádal i s další výtkou obviněného o formalistickém přístupu soudu prvního stupně a jeho odsouzení, ač byl jeho předchozím rozsudkem, který zrušil odvolací soud, obžaloby zproštěn, za nezměněné důkazní situace posouzené nově jen v neprospěch obviněného. Zde s odkazem na příslušná judikaturní rozhodnutí připomněl rozdíl mezi (nepřípustným) vydáním závazného pokynu odvolacím soudem soudu prvního stupně k tomu, jak má provedené důkazy hodnotit, resp. k jakému závěru má po jejich vyhodnocení dospět, na straně jedné, a na straně druhé případy, kdy je soudu prvního stupně odvolacím soudem pouze vytknuto pochybení ve vztahu ke způsobu hodnocení důkazů, kterým je i nerespektování zákonného ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V této spojitosti lze podle státního zástupce podpůrně odkázat rovněž na právní závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2016 sp. zn. II ÚS 2286/16. Lze proto uzavřít, že ani tato dovolací námitka obviněného není s to odůvodnit závěr o porušení jeho práva na spravedlivý proces, tedy závěr, na jehož základě by bylo jinak možné i v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Státní zástupce proto uzavřel, že dovolání obviněného R. H. z ryze formálního hlediska zčásti obsahově naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., respektive dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v jeho tzv. druhé alternativě) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale považuje jej za zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyslovil souhlas aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Obviněný R. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nyní nově zařazen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.
Na tomto místě je však třeba podotknout, že vzhledem k existující procesní situaci měl být ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatněn primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Tuto nedůslednost však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení jeho obsahu a v něm obsažených námitek, nebo dokonce že by opodstatněnost podaného dovolání pro zmíněný nedostatek posoudit odmítl. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, na nějž obviněný výslovně odkázal.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , /podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022/, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Vedle toho je třeba také zmínit, že katalog dovolacích důvodů byl výše zmíněnou zákonnou novelizací rozšířen o další důvod, který je nyní upraven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (od 1. 1. 2022) a v jehož rámci lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy postihuje závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění tohoto dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Nejvyšší soud optikou těchto interpretačních pravidel vyhodnotil jednotlivé námitky obviněného a dospěl k závěru, že valnou část z nich pod žádný z výše popsaných dovolacích důvodů podřadit nelze. Dovolatel sice ve vztahu k výroku o vině namítal nesprávnost právního posouzení svého jednání jako zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel zejména o výtky vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak podstatnou měrou založil na zpochybnění příslušných skutkových závěrů, domáhal se zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na základě toho namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Předmětný důvod dovolání tudíž v tomto rozsahu uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc výhradami, kterým není možno přiznat relevanci ani z pohledu nově uzákoněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Dovolací soud v dosavadním řízení před soudy nezjistil žádnou závažnou procesní vadu, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Nemá za to, že by dovolatelem reklamované skutkové závěry byly projevem neobjektivního, selektivního a tendenčního hodnocení provedených důkazů či dokonce výslednicí ničím nepodložených domněnek a spekulací. Soud prvního stupně v písemném vyhotovení odsuzujícího rozsudku, splňujícím kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., podrobně a přesvědčivě vysvětlil důvody, pro něž měl skutková tvrzení dovolatele za účelová, vedená snahou zbavit se trestní odpovědnosti za vytýkané jednání. Způsobu, jakým se vypořádal s obhajobou dovolatele spočívající v popírání žalované trestné činnosti, naopak není z hlediska principů formální logiky co vytknout (viz body 22 až 29 odůvodnění jeho rozhodnutí). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) důsledně vypořádal již odvolací soud. Jestliže vůči soudem prvního stupně zjištěnému skutkovému stavu neměl žádných výhrad, i on své stanovisko k věci formuloval v bodech 18 až 27 odůvodnění napadeného usnesení v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Současně je třeba konstatovat, že obviněný soudům vytýkal v podstatě pouze to, že provedené důkazy hodnotily v rozporu s jeho představami. Oba soudy na podkladě řádně provedeného dokazování logicky vyvrátily argumentaci dovolatele, že by jej svědek Z. Ch. úkoloval při podvodném převodu obchodního podílu F. E., a snaze přes prostředníky oklamat zástupce společnosti GRANTE Reality, s. r. o., při prodeji předmětných nemovitostí. Odvolací soud rovněž přesvědčivě zdůvodnil, proč v souladu s §216 odst. 1 tr. ř. neprovedl obviněným navrhované důkazy, jež považoval za nadbytečné. Námitky obviněného o tom, že rozsah dokazování či způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s jeho představou, samy o sobě neopodstatňují závěr o tom, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Žádnou kvalifikovanou námitku k tvrzenému extrémnímu nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a soudy rekonstruovaným skutkovým stavem, na což by případně bylo nutno reagovat kasačním rozhodnutím, ve svém dovolání fakticky nenabídl. Omezil se na prostou polemiku s postupem soudů při hodnocení důkazů a na prosazování vlastní verze skutkového děje, které však dovolací přezkum bez dalšího založit nemohou.
Ač obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zmínil domněle hmotněprávní námitky spočívající v nesprávném právním posouzení otázky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a jeho podvodného úmyslu, tak i ty podpořil argumentací týkající se zpochybňování zjištěných skutkových okolností, tedy že nebylo prokázáno, že by se pokusu stíhaného zvlášť závažného zločinu dopustil, případně že byl toliko instruován svědkem Z. Ch. a nevěděl, že by páchal jakýkoli trestný čin apod. Je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení měly s ohledem na sofistikovanost páchání trestné činnosti, do níž bylo zapojeno vícero osob, značně znesnadněnou pozici. Podvodné jednání totiž spočívalo ve vyhledání zájemce o koupi předmětných nemovitostí, jejich prohlídce, předání klíčů, což proběhlo přes několik prostředníků a spoluobviněný A. B. B. původem z Ukrajiny, který do České republiky přicestoval jednorázově, vystupoval jen jako nastrčený tzv. „bílý kůň“ pro podpis potřebných právních dokumentů týkajících se fiktivního převodu obchodního podílu za skutečného jednatele společnosti F. E., S. O., na jeho osobu. Dále na jeho účasti na schůzce v advokátní kanceláři Mgr. Stanislava Němce, kde podepsal kupní smlouvu s poškozenou společností GRANTE Reality, s. r. o., o prodeji předmětných nemovitostí a s tím související zástavní smlouvu s CREAM SICAV, a. s., která poskytla GRANTE Reality, s. r. o., úvěr na financování kupní ceny. Vzápětí spoluobviněný B. zmizel (zřejmě z České republiky urychleně odcestoval) a nebylo jej možné vypátrat a tím méně dostihnout. Pokud nedošlo ke ztotožnění dalších osob podílejících se na podvodném jednání, stalo se tak právě s ohledem na jejich snahu zakrýt výše uvedenou trestnou činnost.
To však nikterak nebránilo odsouzení obviněného H., jelikož mu byla jeho spoluvina na spáchaném pokusném podvodném jednání spolehlivě prokázána. Soud prvního stupně v bodě 29 odůvodnění odsuzujícího rozsudku srozumitelně popsal, v čem spočíval jeho podíl na stíhaném pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu, který nebyl dokonán jen s ohledem na zásah policejního orgánu, který nemovitost v katastru nemovitostí zaplomboval, tedy k obchodu nedošlo a nebyla vyplacena kupní cena. V konkrétní rovině se jednalo o zajištění vážného zájemce o koupi nemovitosti přes dalšího zprostředkovatele, kterému předal za účelem její prohlídky klíče, které pasovaly do již pachateli vyměněných zámků, disponoval vzorem listiny pro vytvoření nezbytného rozhodnutí jediného společníka a smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti, nacházel se opakovaně v době činu v předmětné nemovitosti nebo v jejím bezprostředním okolí, odkud komunikoval s osobami s ukrajinským telefonním číslem, měl u sebe smlouvy, které se k převodu nemovitosti vztahovaly a které nemohl získat jinak, než od přímých pachatelů účastnících se jednání v advokátní kanceláři Mgr. Stanislava Němce. Nalézací soud v tomtéž bodě odůvodnění srozumitelně popsal, v čem spatřoval přímý úmysl obviněného H. ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což obviněný ve svém dovolání ani nezpochybnil námitkami hmotněprávního charakteru, neboť pouze obecně namítal, že o podvodném charakteru svého jednání neměl tušení a svou účast na spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu popíral. Tyto jeho námitky ale byly již v předchozím řízení spolehlivě vyvráceny. Je nutno konstatovat, že tuto správně zvolenou právní kvalifikaci skutku nemohou zpochybnit ani výtky dovolatele ohledně možných nedostatků tzv. skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, neboť popis skutku, v němž ani nemohly být pro svou obsáhlost detailně popsány všechny skutečnosti vztahující se ke spáchanému trestnému jednání, ve spojení s odůvodněním tohoto rozhodnutí reprezentuje spolehlivý podklad o jeho vině.
S ohledem na veškerá výše uvedená zjištění lze závěrem konstatovat, že vyslovené námitky obviněného R. H. zásadním dílem vůbec nerespektovaly věcné zaměření důvodů uvedených v §265b tr. ř., a dílem z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., účinného do 31. 12. 2021 (nyní §265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) postrádaly jakékoli věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu