ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1084.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 1084/2022- 212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podaly obviněné právnické osoby K., IČ: XY, se sídlem XY, a D. r., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 11 To 312/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 124/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných právnických osob K. a D. r. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněné právnické osoby obchodní společnosti K. a D. r. byly uznány vinnými rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 3 T 124/2020, v bodě 4. výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Za shora uvedený přečin a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byly uznány vinnými rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 17 T 58/2016, a za přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, kterým byly uznány vinnými rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 11 To 68/2021, byly shodně odsouzeny podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, §18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ve zkratce „t. o. p. o“), a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb s výší denní sazby 2 000 Kč, celkem ve výši 400 000 Kč. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly ohledně obou obviněných současně zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 17 T 58/2016, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 11 To 68/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podaly obě obviněné právnické osoby odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 11 To 312/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Skutek, kterým byla uznána vinnou obviněná právnická osoba K. a ve stejném rozsahu i obviněná právnická osoba D. r., jako právní nástupce obchodní společnosti K., uvedený pod bodem 4. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně ve stručnosti spočívá v tom, že dne 8. 11. 2012 v advokátní kanceláři Mgr. Richarda Polmy v Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67, poté co P. H. požádal spoluobviněné M. P. a M. Č., společníky obviněné K., o poskytnutí půjčky 300 000 Kč, podmínili její poskytnutí zajištěním nemovitostí, dohodli se, že půjčka bude zajištěna uzavřením kupní smlouvy na prodej bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, XY, XY v XY, ulici XY, která je součástí pozemku parc. č. XY, XY, XY, spolu s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy ve výši XY, zapsaných na LV č. XY a XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro katastrální území a obec XY, v hodnotě 639 365 Kč. Následně spoluobvinění M. P. a M. Č. instruovali jednatelku obchodní společnosti K., D. P., aby uzavřela kupní smlouvu s kupní cenou 700 000 Kč na uvedenou bytovou jednotku s P. H., který měl podle plné moci zastupovat majitele této bytové jednotky Š. H., dále aby předala část kupní ceny 25 000 Kč P. H., což D. P. učinila. Na základě uvedené kupní smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce ze Š. H. na obviněnou právnickou osobu K., ačkoli si spoluobvinění M. P. a M. Č. jako její společníci byli vědomi, že P. H. plnou moc k prodeji předmětné bytové jednotky získal podvodným jednáním na úkor svého bratra Š. H., neboť vylákal jeho podpis na plnou moc k prodeji bytové jednotky. Přitom Š. H. neměl vážnou vůli s bytovou jednotkou právně disponovat, nebyl si vědom toho, k čemu jednání P. H. skutečně směřuje a Š. H. byla tímto jednáním způsobena škoda ve výši 639 365 Kč.
II. Dovolání obviněných právnických osob
4. Obviněné právnické osoby K. a D. r. podaly dne 27. 5. 2022 proti usnesení odvolacího soudu prostřednictvím společného obhájce dovolání a shodně je opřely o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítly, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Rovněž namítly, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Odvolací soud se podle nich řádně nevypořádal s argumenty, které uvedly ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a správně měly být obžaloby zproštěny.
5. Obě obviněné právnické osoby vytkly vady přípravného řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů podle nich nevypořádaly. Procesní pochybení spatřovaly především v tom, že nebyla dána místní a věcná příslušnost policejního orgánu provádějícího přípravné řízení, neboť policejní komisařka D. K. po svém funkčním přeřazení z Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru XY, na Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, XY, zůstala v jejich trestní věci nadále činná, v čemž spatřují libovůli policejního orgánu, postup v rozporu s pravidly pro místní příslušnost policejního orgánu, a porušení jejich práva na obhajobu. Dále obviněné právnické osoby vytkly orgánům přípravného řízení, že porušily povinnost provádět důkazy nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněných a rovněž délku přípravného řízení považují za nepřiměřenou.
6. Obviněné právnické osoby rovněž shodně namítly, že neposkytovaly půjčky, ale realizovaly výkupy nemovitostí za dohodnutých podmínek. Namítly, že nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal, že spoluobvinění M. P. a M. Č. věděli, že svědek P. H. disponuje plnou mocí k prodeji bytové jednotky, kterou podvodně vylákal na svém bratrovi Š. H. Za této situace nelze tvrzené protiprávní jednání přičítat ani obviněným právnickým osobám, zejména pokud svědkyně H. M. potvrdila, že spoluobviněný M. Č. předával P. H. doplatek kupní ceny za bytovou jednotku, neboť viděla obálku s penězi ve vozidle. Tato svědkyně také uvedla, že následně si P. H. pronajal byt a zaplatil tři měsíční nájmy. Skutečnost, že obviněný M. Č. předal peníze za prodej bytové jednotky P. H., potvrdil i svědek M. H., který byl přítomen jejich předání P. H., ten peníze přepočítával a šlo o vyšší částku. S takto uplatněnými námitkami obhajoby se odvolací soud podle obviněných právnických osob nevypořádal a nedůvodně uvěřil verzi skutkového děje, kterou přednesl svědek P. H. Ten však byl přitom sám odsouzen za podvodné jednání spáchané na jeho bratrovi Š. H.
7. Obě obviněné právnické osoby závěrem svých dovolání shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovoláním obviněných právnických osob
8. K dovoláním obviněných právnických osob se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že ani v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Tento dovolací důvod nemůže být naplněn námitkami, které jsou polemikou s hodnocením důkazů soudy prvního a druhého stupně a představují vlastní skutková tvrzení dovolatele. Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší znovu reprodukovat, rozebírat a „přehodnocovat“ provedené důkazy a činit z nich vlastní skutková zjištění. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je Nejvyšší soud povinen při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině, rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí.
9. S vědomím výše uvedeného výkladu obou dovolacích důvodů jsou podle státního zástupce bezpředmětné námitky obou obviněných právnických osob, jež se vztahují k postupu policejního orgánu v přípravném řízení, neboť neodpovídají žádnému z taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání. Z těchto námitek nelze dovodit ani porušení práva na spravedlivý proces. Za scestné označil státní zástupce námitky o neprovedení důkazů policejním orgánem s ohledem na skutečnost, že těžiště dokazování je v řízení před soudem, v němž bylo důkazním návrhům obviněných právnických osob vyhověno, a důkazy byly provedeny.
10. Státní zástupce také zdůraznil, že obviněné právnické osoby neuplatnily žádné námitky, z nichž by bylo možno dovodit nesoulad skutkových zjištění soudů obou stupňů a nenaplnění všech zákonných znaků přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Nevznesly ani žádné námitky ve vztahu k nesprávnému posouzení věci z hlediska hmotněprávních ustanovení t. o. p. o. Námitky dovolatelů směřují podle státního zástupce výlučně do oblasti skutkových zjištění, jimiž prosazují vlastní verzi skutkového děje, přičemž ani formálně nenamítají existenci zjevného rozporu mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Obviněné právnické osoby nevytýkají ani existenci jiné vady důkazního řízení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom zcela shodným skutkovým námitkám Nejvyšší soud nepřisvědčil a neshledal je důvodnými ani podřaditelnými pod tento uplatněný dovolací důvod již ve svém usnesení ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 5 Tdo 648/2022, jímž odmítl dovolání spoluobviněných M. P. a M. Č.
11. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněných právnických osob podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. Je nutno připomenout, že dovolání je zařazeno mezi mimořádné opravné prostředky, proto je není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale pouze z těch, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Současně je nezbytné, aby dovolatel uplatnil takové konkrétní námitky, které skutečně odpovídají dovolacímu důvodu či důvodům, které označil. Nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání tvrzen, je třeba, aby konkrétní námitky takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
14. Obviněné právnické osoby uplatnily ve svých dovoláních dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který může být úspěšně namítán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitky, které by odpovídaly tomuto dovolacímu důvodu, však obviněné právnické osoby v podaných dovoláních nepřednesly.
15. Dále obviněné právnické osoby uplatnily dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je určen k nápravě vady spočívající v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tento dovolací důvod však není určen k nápravě procesních pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jejich důsledku nedošlo k vadám při použití hmotněprávních norem, případně nejde o některé z taxativně vyjmenovaných pochybení, k jejichž nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. v §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř.]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování.
16. S ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Praze jako soud odvolací zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněných právnických osob jako nedůvodná, měly správně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, a to ve spojení s důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nicméně tato skutečnost sama o sobě nebyla důvodem pro odmítnutí obou dovolání, jak bude dále vysvětleno.
b) K námitkám obviněných právnických osob
17. Pokud obviněné právnické osoby ve svých dovoláních namítaly, že došlo k porušení pravidel o místní příslušnosti policejního orgánu v rámci přípravného řízení, je nutno ve shodě s vyjádřením státního zástupce konstatovat, že takto uplatněné námitky neodpovídají dovolacím důvodům, které obviněné právnické osoby označily v podaných dovoláních, a neodpovídají ani žádnému jinému důvodu, pro který je možno dovolání úspěšně uplatnit. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. může být skutečnost, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, tento dovolací důvod však nelze úspěšně uplatnit ve vztahu k orgánu činnému v přípravném řízení. Tuto procesní námitku, s níž se věcně správně vypořádal již odvolací soud v bodě 8. odůvodnění svého usnesení, proto bylo nutné odmítnout, neboť z ní nelze dovodit ani porušení práv obviněných právnických osob na spravedlivý proces. Rovněž délka přípravného řízení není námitkou odpovídající uplatněným ani žádným jiným důvodům dovolání. Námitku neprovedení všech navržených důkazů obhajobou obviněných právnických osob v rámci přípravného řízení je nutno rovněž odmítnout, neboť tyto důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. provedl soud prvního stupně, přičemž žádné další návrhy na doplnění dokazování obviněné právnické osoby v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání u odvolacího soudu nepřednesly a neargumentují jimi ani v podaném dovolání.
18. V další části svých dovolání se obě obviněné právnické osoby soustředily výhradně na zpochybnění skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, které se přiklonily k verzi skutkového děje přednesenou svědkem P. H. Soudům obviněné vytýkaly, že nevycházely z verze obhajoby, podle níž v době uzavření kupní smlouvy nevěděli spoluobvinění M. P. a M. Č. o uvedení v omyl vlastníka bytové jednotky Š. H. jeho bratrem P. H. V zásadě však obě obviněné právnické osoby nezpochybnily skutečnost, že poškozený Š. H. byl uveden svým bratrem P. H. v omyl, pouze namítly, že nebylo prokázáno, zda spoluobvinění M. P. a M. Č. věděli ještě před uzavřením smlouvy o koupi předmětné bytové jednotky o tom, že podpis vlastníka této bytové jednotky na plné moci opravňující P. H. jednat za bratra Š. H. získal P. H. podvodem. V této souvislosti poukázaly na svědecké výpovědi H. M. a M. H.
19. Je nutno připomenout, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, které ve věci rozhodovaly v prvním a ve druhém stupni, pokud jejich závěry odpovídají obsahu provedeného dokazování a představují logický výsledek jejich hodnotících úvah. Pokud těmito soudy zjištěný skutek vyplývá z provedených důkazních prostředků, které tyto soudy také hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., a pokud se při tomto hodnocení nedopustily žádné deformace v interpretaci obsahu hodnocených důkazů ani se neopomenuly některým pro rozhodnutí významným důkazem zabývat, a to za předpokladu, že rozsah provedeného dokazování odpovídá požadavkům ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., nepřísluší Nejvyššímu soudu tato skutková zjištění zpochybňovat.
20. V posuzované trestní věci soudy dospěly po provedeném dokazování k jednoznačnému zjištění, podle něhož k uzavření kupní smlouvy došlo tak, že na Š. H. byl podpis plné moci vylákán P. H., který zjevně zneužil mentálního postižení svého bratra. Klíčovou otázkou pro posouzení viny obviněných právnických osob tak bylo, zda o této skutečnosti věděli spoluobvinění M. P. a M. Č., jediní společníci obchodní společnosti K., ještě před uzavřením kupní smlouvy. Nezpochybnitelný je i soudy přijatý závěr, že spoluobvinění M. P. a M. Č. jednali v součinnosti, a pokud rozhodné skutkové okolnosti v tomto směru znal jeden z nich, seznámil s nimi druhého, ostatně oba tito spoluobvinění, jak bylo zjištěno, vystupovali při jednání s P. H. společně.
21. Ačkoli se obviněné právnické osoby dožadují změny těchto skutkových zjištění, nenavrhly žádné doplnění dokazování ve vztahu k otázce, zda oba spoluobvinění věděli ještě před uzavřením kupní smlouvy na předmětnou bytovou jednotku o tom, že P. H. podpis na plnou moc opravňující jej k zastupování vlastníka této bytové jednotky získal uvedením svého bratra v omyl. Svědkyně H. M., která byla přítomna dohodě P. H. s oběma spoluobviněnými ještě před podpisem kupní smlouvy, využila svého práva odepřít vypovídat podle §100 odst. 2 tr. ř., a byla proto přečtena její výpověď z přípravného řízení (viz bod 27. a 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Výpovědí této svědkyně i svědka M. H. a skutečnostmi z nich vyplývajícími se pak zabýval i soud odvolací, který v bodech 12. a 13. odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč i přes tato tvrzení uvěřil svědecké výpovědi P. H. v tom, že spoluobvinění a jediní společníci obchodní společnosti K., M. P. a M. Č. věděli o tom, že svého bratra podvedl při vylákání plné moci k prodeji jeho bytové jednotky, a to ještě před podpisem kupní smlouvy na prodej předmětné bytové jednotky, kterou za obviněnou právnickou osobu K. podepsala její jednatelka D. P. na základě instrukcí obou těchto společníků. Rovněž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (body 37. až 41.) jednoznačně vyplývá, že tento soud podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlil, proč uvěřil verzi skutkového děje, kterou přednesl P. H. Ostatně v této souvislosti nelze pominout ani soudem prvního stupně zmíněný „modus operandi“ , který spoluobvinění uplatňovali i ve vztahu k dalším poškozeným u skutků, pro které již byli pravomocně odsouzeni. Otázka reálně vyplacených částek oběma spoluobviněnými P. H., kterou se zabývá soud prvního stupně v bodě 38. odůvodnění rozsudku, sice má význam z hlediska posuzování věrohodnosti výpovědi tohoto svědka i ve vztahu k vědomí obviněných o jeho podvodném jednání vůči bratrovi ještě před podpisem kupní smlouvy, avšak rozhodně tento soud neopřel své závěry pouze o uvedené skutečnosti. Nelze totiž pominout komunikaci svědka P. H. se spoluobviněným M. P. v rámci sociální sítě Facebook, neboť i z ní je zřejmé, že zatímco svědek P. H. vypovídal ve shodě s obsahem této komunikace, spoluobviněný M. P. nepravdivě tvrdil, že P. H. byla částka vyplývající z kupní smlouvy uhrazena, byť ve splátkách. V takovém případě by však svědek P. H. neměl důvod tvrdit skutečně, jež jasně z uvedené komunikace vyplývají. Rovněž v dalších výše zmíněných bodech odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je podrobně vysvětleno, proč tento soud vycházel při svých skutkových zjištěních z tvrzení svědka P. H. a proč neuvěřil obhajobě obviněných a tvrzením svědků, kteří vypovídali v jejich prospěch.
22. Pokud soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem od představy obviněných právnických osob, neznamená tato skutečnost porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších procesních zásad spjatých s právem na spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto nemohl ani akceptovat námitku, že soudy hodnotily důkazy v jejich neprospěch. Pouhé odlišné hodnocení provedených důkazů obviněnými právnickými osobami, byť je konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při vyhodnocení výsledků provedeného dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Žádné opodstatnění nemohl Nejvyšší soud přiznat ani tvrzení obviněných právnických osob o zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu podvodu, a obsahem provedených důkazů. O takový rozpor totiž může jít pouze v případě, že mezi těmito skutkovými zjištěními a provedenými důkazy chybí obsahová spojitost, tedy že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna apod. Zjevný rozpor je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněných na spravedlivý proces (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy obou stupňů se však posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož podkladě dospěly ke skutkovým závěrům, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Především tento soud řádně vysvětlil své úvahy, jež vedly k závěru o tom, že spoluobvinění M. P. a M. Č. věděli o podvodném jednání P. H. ještě před podpisem kupní smlouvy. Z obsahu obou napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že způsob vyhodnocení provedeného dokazování soudy prvního i druhého stupně je v naprostém souladu s obsahem důkazů, nijak je nedeformuje ani žádný z nich nebyl při hodnocení pominut a vina obviněných právnických osob byla řádně podložena logickými úvahami, jimiž je jejich obrana přesvědčivě vyvrácena.
23. Jak již bylo konstatováno, dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu jako odvolání. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění uplatněných dovolacích důvodů, a to zejména za situace, že se odvolací soud s totožnými námitkami dovolatelů věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádal v napadeném rozhodnutí.
24. Nejvyšší soud tedy může shrnout, že obviněné právnické osoby učinily obsahem svých dovolání jen takové námitky, které neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádnému z dalších v zákoně vyjmenovaných důvodů dovolání. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu ani z napadených rozhodnutí soudů nezjistil žádné vady, které by mohly svědčit o porušení práva obviněných právnických osob na spravedlivý proces, jehož dodržení neznamená, že soudy přijmou verzi skutkového stavu předloženou obviněnými nebo že rozhodnou podle jejich představ. Rozhodně nelze v rozhodnutích soudů nižších stupňů spatřovat nesprávnost jen proto, že výsledek trestního řízení neodpovídá přání a představě obviněných právnických osob.
V. Závěrečné shrnutí
25. Lze tak uzavřít, že výhrady obviněných právnických osob, které podřadily pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., vůbec nebyly způsobilé zvolené důvody dovolání naplnit a obsahově jim neodpovídaly. Obviněné právnické osoby ani v dovoláních nevytkly žádnou konkrétní vadu, která by uplatněným dovolacím důvodům odpovídala, v zásadě jen vytýkaly odvolacímu soudu, že akceptoval závěry soudu prvního stupně a odmítl jimi uplatněnou obhajobu. Nejvyšší soud proto na podkladě trestního spisu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných právnických osob K. a D. r., jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Tímto způsobem mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký