ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.427.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 427/2022-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 To 285/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 73/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Řízení před soudy nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 5 T 73/2021, byl obviněný D. Š. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem, jehož podstata spočívala v tom, že dne 6. 3. 2021 v době kolem 05.00 hod. řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vědomým požitím většího množství alkoholických nápojů, osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, reg. zn. XY, majitele O. H., ačkoli při sobě neměl řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla, a to na ul. XY v XY, kde se při couvání plně nevěnoval řízení vozidla, následkem čehož narazil tímto vozidlem do přední části zde zaparkovaného motorového vozidla tov. zn. Audi A6 Avant, reg. zn. XY, majitelky A. L., na kterém způsobil hmotnou škodu ve výši 29 621,89 Kč, na místě nezastavil a pokračoval v další jízdě, přičemž vozidlem narazil do levého boku motorového vozidla tov. zn. Ford S-Max, reg. zn. XY, majitele F. P., na kterém způsobil hmotnou škodu ve výši 87 369 Kč a vyvolal další náklady spojené s pronájmem náhradního vozidla po dobu 10 dnů v celkové výši 13 500 Kč, a na jím řízeném vozidle VW Golf způsobil hmotnou škodu podle odhadu Policie České republiky asi ve výši 5 000 Kč, když krátce poté byl na místě kontrolován hlídkou Policie České republiky, která u něj orientačními dechovými zkouškami na přítomnost alkoholu provedenými na místě přístrojem Dräger postupně naměřila hladiny alkoholu v jeho dechu v čase 05.16 hod. v hodnotě 1,98 promile alkoholu, v čase 05.22 hod. v hodnotě 2,14 promile alkoholu a v čase 06.23 hod. v hodnotě 1,85 promile alkoholu.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za užití §62 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Pojišťovně Slavia, a. s., IČ 60197501, se sídlem Revoluční č. 1, Praha 1, škodu ve výši 129 992 Kč (tj. za plnění poskytnuté poškozeným F. P. a A. L.).
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl o těchto odvoláních tak, že rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 To 285/2021, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné a vyhověl odvolání státního zástupce tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu obecně prospěšných prací. Podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §274 odst. 2 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců a podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný D. Š. podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 To 285/2021, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které primárně opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (podle vyjádření v podaném dovolání jde o jejich formulaci podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022). Z procesní opatrnosti pak obviněný uplatnil rovněž dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), i), l) a m) tr. ř. (rovněž podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022), nicméně k těmto dovolacím důvodům dále neuvedl žádné konkrétní námitky.
5. V dovolání obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutku a tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, která podle jeho názoru nemají oporu v opatřených důkazech. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal s rozpory v provedeném dokazování v řízení před soudem prvního stupně a nijak je neřešil. Obviněný proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v hlavním líčení byl zjištěn a prokázán skutek popsaný ve výroku rozsudku tohoto soudu a že ho spáchal obviněný.
6. Obviněný dále ve svém dovolání namítl porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má právo dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Proto obviněný požádal o vyslechnutí svědka F. L. a svědkyně K. N., protože o jeho návrhu na výslech svědka F. L. soudy nižších stupňů vůbec nerozhodly a s neexistencí výpovědi svědkyně K. N. se odvolací soud nevypořádal.
7. Podle obviněného vycházel soud prvního stupně z procesně nepoužitelného důkazu, když ve svém rozsudku použil citaci, která vychází z úředního záznamu ze dne 6. 3. 2021, č. j. KRPB-40166-6/ČJ-2021-060264 (č. l. 33 trestního spisu), z něhož mj. vyplývá, že podle svědka L. K. obviněný řídil vozidlo a svědek mu chtěl zabránit v takovém jednání. Tento listinný důkaz nebyl podepsán svědkem L. K., a nelze tak s jistotou potvrdit, že byl zmíněný svědek skutečně poučen ve smyslu §61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v úředním záznamu, ani že údajná tvrzení v úředním záznamu jsou pravdivá. Takový listinný důkaz nemůže jít k tíži obviněného.
8. Jde-li o průběh skutkových okolností, podle názoru obviněného soud prvního stupně nevzal v úvahu výpovědi obviněného a svědka L. K., které se navzájem shodují. Naopak, rozsudek soudu prvního stupně se opírá především o svědeckou výpověď svědkyně A. L., z jejíhož obsahu však nelze dovodit vinu obviněného, který v dovolání zopakoval své námitky vůči této výpovědi uplatněné již v odvolání. Jak dále obviněný v této souvislosti zdůraznil, svědkyně viděla jen muže v červené mikině, neviděla ani neslyšela náraz do vozidla, neměla v inkriminovanou dobu nasazeny brýle na dálku, nepoznala pachatele podle obličeje, protože byla tma, v jednací síni soudu neztotožnila obviněného s pachatelem a nebyla si jistá, zda jde o stejnou osobu. Podle obviněného ani svědecké výpovědi M. L. a F. P. nemohou jít k jeho tíži, neboť tito svědci nebyli přímými svědky incidentu. Obviněný rovněž dodal, že svědecké výpovědi nadstrážmistrů D. M. a J. M. nejsou ve vzájemném souladu, jde-li o údaj, zda bylo vozidlo v době jejich příjezdu na místo nastartováno, či nikoli. Tito policisté nebyli svědky dopravní nehody a nemohou s jistotou tvrdit, kdo seděl za volantem v době incidentu. Všechny tyto skutečnosti svědčí podle názoru obviněného o extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, kterým se ovšem odvolací soud vůbec nezabýval a ve svém rozhodnutí ho nezohlednil.
9. Odvolací soud se podle mínění obviněného nevypořádal s důkazy, které si sám vyžádal a které prokazují jeho nevinu. Obviněný zde odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16. Jestliže měl odvolací soud pochybnosti, byl povinen postupovat podle pravidla in dubio pro reo . V této souvislosti obviněný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18, podle něhož se zásada in dubio pro reo uplatní až v závěru kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 To 285/2021, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, aniž učinil návrh dalšího postupu.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného D. Š. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. I když obviněný formálně uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), l) a m) tr. ř., po obsahové stránce jeho námitky vytýkají pouze extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, takže je lze podřadit pouze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti státní zástupkyně připomněla jeho novou dikci, která platí od 1. 1. 2022.
12. Obviněný však uplatnil ve svém dovolání shodné námitky jako již předtím v odvolání, proto státní zástupkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle něhož je dovolání zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když se omezuje pouze na opakování námitek uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů už dostatečně a správně vypořádaly.
13. Obviněný vytkl nesprávně zjištěný skutkový stav, a sice vadné hodnocení provedených důkazů, provedení procesně nepoužitelného důkazu, neprovedení jím navrhovaných výslechů svědků a nevypořádání se s jejich neprovedením. Tyto námitky však podle státní zástupkyně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jejich podstatou jsou totiž výhrady proti chybnému hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a proti neprovedení důkazů, které však nejsou důkazy opomenutými. Za opomenutý důkaz nelze označit důkazní návrh, kterým se soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že již není zapotřebí dalšího dokazování či jeho doplnění. Námitka týkající se procesně nepoužitelného důkazu neobstojí, když z něj soud prvního stupně při svých závěrech nevycházel. Podle přesvědčení státní zástupkyně soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a na základě provedených důkazů zjistil skutkový stav věci, o kterém nelze mít důvodné pochybnosti. Soud pak řádně zhodnotil provedené důkazy v souladu se zásadami formální logiky podle §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami, které obviněný uplatnil ve svém odvolání. Státní zástupkyně nezjistila žádný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, natož extrémní rozpor mezi nimi.
14. Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž dovolání podané z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí přitom, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obviněný D. Š. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž podle vyjádření v podaném dovolání jde o jejich formulaci podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022, z níž dále vychází i Nejvyšší soud. Z tzv. procesní opatrnosti pak obviněný poukázal i na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), i), l) a m) tr. ř. (rovněž podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022). K těmto dovolacím důvodům však neuvedl žádné konkrétní námitky, proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle názoru obviněného neodpovídají rozhodná skutková zjištění ve věci, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, provedenému dokazování a jsou s ním v extrémním nesouladu.
17. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Podle obviněného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku na základě extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními.
b) K uplatněným námitkám obviněného
18. Obviněný v dovolání formálně označil mnoho dovolacích důvodů, neuvedl k nim však žádné konkrétní argumenty, které by jim obsahově odpovídaly. To platí i pro jeho námitky, které by jinak byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zůstaly pouze v obecné rovině, nejsou způsobilé naplnit citovaný ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. a nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
19. Stěžejní námitkou v podaném dovolání obviněného je jeho obecné tvrzení o údajném extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, což však samo o sobě neodpovídá formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc obviněný dovozuje zmíněný nesoulad pouze na základě svého nesouhlasu s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů. Podle názoru obviněného soud prvního stupně nevzal v úvahu shodné výpovědi obviněného a svědka L. K., ovšem tyto výpovědi nejsou v úplné shodě minimálně v tom, že obviněný a jmenovaný svědek uvedli odlišný důvod, proč šli ven na ulici, kde stál nastartovaný automobil. To ostatně konstatoval již odvolací soud ve svém rozsudku (viz bod 11. jeho odůvodnění). Navíc citovaný dovolací důvod nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněným a svědkem L. K., ale rozhodly ve shodě s výpověďmi jiných svědků, které byly spolu ve vzájemném souladu a o jejichž pravdivosti neměly soudy žádné důvodné pochybnosti. Jestliže tedy obviněný ve svém dovolání opakovaně argumentuje údajným extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, jde o jeho pouhou polemiku s výsledky provedeného dokazování a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními.
20. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné podřadit námitky tzv. opomenutých důkazů, tedy důkazů, o nichž v trestním řízení soudy nerozhodly, či důkazů, jimiž se soudy bez adekvátního odůvodnění nezabývaly (k opomenutým důkazům v trestním řízení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Podle obviněného soudy nižších stupňů porušily čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné pod č. 209/1992 Sb.), když nevyslechly svědkyni K. N. a svědka F. L. Ani taková námitka však neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, protože nejde o případ opomenutých důkazů, jimiž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly. Svědeckou výpověď K. N. vyhodnotily soudy nižších stupňů jako nadbytečnou, protože ve zkráceném přípravném řízení využila svého práva nevypovídat v dané trestní věci, neboť obviněný je jejím přítelem, tedy osobou blízkou (č. l. 61 a 62 trestního spisu), a do konání veřejného zasedání odvolacího soudu neučinila žádné prohlášení, že by změnila tento svůj úmysl. Soud prvního stupně odůvodnil, proč nevyhověl návrhu obviněného na vyslechnutí K. N. v hlavním líčení (bod 10. odůvodnění jeho rozsudku) a odvolací soud se ztotožnil s tímto postupem (bod 12. odůvodnění jeho rozsudku). Výslechu svědka F. L., který byl podle obviněného a svědka L. K. odpovědný za celou vzniklou situaci, ale k němuž nebyl schopen ani obviněný ani svědek L. K. uvést kromě jména žádné další informace, se obviněný domáhal až v podaném odvolání, přičemž odvolací soud vyhodnotil tento výslech jako nadbytečný pro účely trestního řízení. Takový postup pak odvolací soud ve svém rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil (bod 12. jeho rozsudku). Závěrem lze konstatovat, že i přesto, že nebyli tito svědci v trestním řízení vyslechnuti, měly soudy nižších stupňů dostatek jiných důkazů pro vydání rozhodnutí ve věci a pro odůvodněný závěr, že obviněný spáchal přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Nevyslechnutí zmíněných svědků tudíž nevedlo k vadnému zjištění skutkového stavu v projednávané trestní věci a nemůže jít ani o opomenuté důkazy.
21. Za určitých okolností by dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohl odpovídat poukaz obviněného na procesně nepoužitelný důkaz, v daném případě na úřední záznam ze dne 6. 3. 2021, č. j. KRPB-40166-6/ČJ-2021-060264 (č. l. 33 trestního spisu), sepsaný nadstrážmistry D. M. a J. M., o němž se zmínil soud prvního stupně ve svém rozsudku. Jak je ovšem z jeho odůvodnění patrné, tento úřední záznam uvedl soud prvního stupně s dalšími okolnostmi toliko pro celkové dokreslení skutkových okolností případu, především úkonů policistů z oddělení hlídkové služby Městského ředitelství policie v Brně, kteří byli přivoláni na místo činu z důvodu rušení nočního klidu. Obsah citovaného záznamu není v rozsudku zaměňován s výslechem svědka L. K., nejde o procesně nepoužitelný důkaz v tomto smyslu, byť ho tak obviněný označuje. Z rozsudku soudu prvního stupně však rozhodně nevyplývá, že by byl obviněný odsouzen jen na podkladě uvedeného úředního záznamu.
22. Obviněný ve svém dovolání vytkl i porušení pravidla in dubio pro reo v řízení před odvolacím soudem. Toto pravidlo, podle něhož je třeba v pochybnostech o vině rozhodnout ve prospěch obviněného, se uplatňuje v trestním právu procesním, ovšem ani jeho případné porušení nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Soudy nižších stupňů navíc v nyní posuzované věci neměly žádné pochybnosti o vině obviněného a vzhledem k provedenému dokazování a jeho výsledkům ani neměly důvody k tomu, aby nabyly takové pochybnosti a aby musely postupovat ve prospěch obviněného. Samotný odlišný názor obviněného na výsledky provedeného dokazování a jeho přesvědčení o tom, že nespáchal posuzovaný trestný čin, nejsou důvodem k uplatnění pravidla in dubio pro reo a k postupu ve prospěch obviněného.
23. Ani zbylé dovolací námitky obviněného věcně neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, ani žádným jiným důvodům, pro které lze dovolání podat. Obviněný jimi napadal především způsob hodnocení provedených důkazů, tedy svědecké výpovědi svědkyně A. L., svědků M. L., F. P. a nadstrážmistrů D. M. a J. M. Tyto argumenty byly navíc uplatněny již v odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi v rámci svého rozhodnutí dostatečně a správně vypořádal.
24. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný ani k němu neuplatnil nad rámec výše uvedeného žádné argumenty zpochybňující správnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Zejména pak v této souvislosti nijak nekonkretizoval, které znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným, nebyly naplněny nebo jakou jinou vadou hmotně právního posouzení jsou zatížena rozhodnutí soudů nižších stupňů.
25. Obviněný zaslal dne 5. 4. 2022 soudu prvního stupně nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání u Nejvyššího soudu. K tomu ovšem Nejvyšší soud dodává, že souhlas obviněného s projednáním věci v neveřejném zasedání se nevyžaduje mimo jiné v případě, pokud je podané dovolání odmítnuto podle některého z důvodů uvedených v §265i tr. ř. [viz §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Nejvyšší soud tak mohl rozhodnout v neveřejném zasedání bez ohledu na to, zda s tímto postupem obviněný souhlasí nebo nesouhlasí.
V. Závěrečné shrnutí
26. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. Š., i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), l) a m) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. ř.
27. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu