ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.524.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 524/2022- 3634
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podali obviněný T. V. , nar. XY v XY, bytem XY č. XY, okr. XY, obviněný P. S. , nar. XY v XY, bytem XY č. XY, okr. XY, a obviněná právnická osoba – obchodní společnost O. S. , IČ: XY, se sídlem XY č. XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 6 To 69/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 9/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obvinění T. V. a P. S. byli rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 T 9/2018, uznáni vinnými přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. h), odst. 3 písm. c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byly oběma obviněným uloženy podle §248 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody každému v trvání 10 měsíců, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost O. S. (dále též jen „O. S.“), byla uznána vinnou přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. h), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Za uvedený přečin jí byl podle §248 odst. 3 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, uložen peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, tedy v celkové výměře 1 000 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti E. T. (dále též jen „E.“), škodu ve výši 4 155 860 Kč.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 6 To 69/2021, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. Skutku, jímž byli obvinění uznáni vinnými, se ve stručnosti dopustili tím, že obvinění T. V. a P. S. společně za účelem získání prospěchu pro O. S. i pro sebe vyvíjeli kroky k tomu, aby se zcela nově založená obchodní společnost O. S. prosadila na trhu s tepelnou technikou a postupně si zde vybudovala co nejlepší postavení, za tímto účelem, stejně tak za účelem získání zakázek v poptávkových řízeních, získání zákazníků a realizace získaných zakázek minimálně v období od 25. 2. 2014 do 6. 4. 2016 záměrně a soustavně využívali bez vědomí a souhlasu obchodní společnosti E., a tedy v rozporu s ustanoveními §2976 odst. 1 a §2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), její informace a data, ke kterým získali přístup v době, kdy byli v pracovním poměru jednak u této společnosti, jednak u právních předchůdců obchodní společnosti E., a to zejména výkresovou dokumentaci, technickou dokumentaci, výpočty, cenové kalkulace, cenové nabídky, informace k odběratelům a dodavatelům, výrobní náklady, výrobní technologie, obchodní plány apod., přičemž si byli vědomi toho, že všechny tyto skutečnosti nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, že rozhodně není v zájmu poškozené obchodní společnosti, aby tyto informace získala její konkurence, neboť využití takových informací konkurencí by ji mohlo vážně ekonomicky poškodit a ohrozit její postavení na trhu. Obvinění si byli vědomi i toho, že obchodní společnost E. zajišťovala ochranu těchto skutečností, a to ať již pracovními smlouvami, kterými byli zaměstnanci zavazováni dodržovat mlčenlivost o výrobních, obchodních a organizačních skutečnostech, které mají zůstat utajeny před nepovolanými osobami, tak i omezením přístupů k datům obchodní společnosti pouze pro ty zaměstnance, kteří potřebují data pro výkon svého zaměstnání a plnění konkrétních úkolů, stejně tak i výslovnými prohlášeními na výkresové dokumentaci, že jde o vysoce důvěrné výkresy, které obsahují informace patřící obchodní společnosti E., a že výkresy mohou být skladovány a projednávány pouze za podmínek zabraňujících úniku obsažených informací, a v neposlední řadě dohodami o know-how uzavíranými se zaměstnanci. Přitom obvinění T. V. i P. S. v době svého pracovního poměru u poškozené obchodní společnosti sami podepsali takové dohody o know-how a zavázali se, že po dobu trvání pracovněprávního vztahu a jeden kalendářní rok po jeho ukončení budou považovat za přísně důvěrné jakékoliv technické, obchodní nebo jiné informace nebo znalosti týkající se obchodní společnosti E. nebo její činnosti mimo ty, které jsou všeobecně dostupné a známé, zavázali se používat know-how svého zaměstnavatele výhradně ve spojitosti s činností prováděnou v rámci pracovněprávního vztahu s objednatelem a rovněž se zavázali, že po dokončení každého úkolu pro zaměstnavatele, po jehož dílčím předání již nadále nebudou potřebovat určitou část know-how, toto know-how odevzdají zaměstnavateli spolu s předáním dílčího úkolu bez ponechání si jakýchkoli kopií. Oba obvinění si od počátku byli vědomi skutečnosti, že tímto svým jednáním, tedy zneužíváním informací a dat obchodní společnosti E. ve prospěch obviněné obchodní společnosti O. S., která byla jejím přímým konkurentem, poškozují obchodní společnost E., a to nejen pokud jde o ušlý zisk na zakázkách, které obchodní společnost O. S. získala na úkor poškozené díky tomu, že mohla nabídnout zákazníkům nižší cenu, popřípadě jinak zvýhodněnou nabídku, ale i tím, že se jim podařilo získat zákazníky, u nichž byla do té doby zásadním, ne-li výhradním dodavatelem obchodní společnost E. Obvinění takto jednali s cílem prosadit na trhu obchodní společnost O. S., aniž by museli na počátku vynakládat náklady spojené s konstrukcí, výzkumem a vývojem v dané oblasti, které by za jiných okolností museli hradit, v tomto směru současně opatřili obchodní společnosti O. S. neoprávněné výhody, a to nejen pokud jde o čistý zisk ze získaných zakázek a ušetřené počáteční náklady, ale zejména právě tím, že se jim na úkor obchodní společnosti E. podařilo velmi rychle prosadit na trhu a získat obchodní společnosti O. S. postavení, které by si za jiných okolností tato obchodní společnost budovala velmi pomalu a s mnohonásobně vyššími náklady. Tímto svým jednáním v případě zakázek realizovaných obchodní společností O. S. obvinění získali pro tuto společnost celkový prospěch ve výši nejméně 941 482 Kč a současně způsobili poškozené obchodní společnosti E. celkovou škodu ve výši nejméně 4 155 860 Kč, přičemž konkrétní zakázky, které díky tomuto jednání získala obchodní společnost O. S., jsou specifikované pod body 1. až 6. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
II. Dovolání obviněných
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podali všichni obvinění dovolání, a to jedním společným podáním. V dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zejména ve výroku o náhradě škody i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Skutek, pro nějž byli obvinění stíháni, podle jejich názoru nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Tento důvod dovolání však odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
5. Podle názoru obviněných obchodní tajemství, za jehož porušení byli odsouzeni, nepatřilo obchodní společnosti E., ostatně sám vrchní soud dospěl k závěru, že původcem technického řešení dospalu v XY i v XY byla obchodní společnost E., jejímž zaměstnancem byl F. K., který poté, co odešel z této společnosti, založil obchodní společnost E. a používal stejnou výrobní dokumentaci, která se používá dodnes. Jedna z linek v XY, nazývána familiárně E., je stále stejná a výměník, o který v celém trestním řízení jde, je rovněž stále stejný. Odvolací soud se tedy podle dovolatelů dopustil nesprávného posouzení právní otázky, komu patřilo dané obchodní tajemství.
6. Obvinění rovněž namítli, že se nedopustili nekalé soutěže, neboť pro učinění tohoto závěru by bylo nejprve nutno posoudit, zda vůbec disponovali obchodním tajemstvím obchodní společnosti E. Pro obviněné bylo bezesporu přínosem, že již v minulosti podobnou věc dělali, avšak obviněný P. S. nebyl povinen k tzv. generální amnézii, tj. zapomenout, že určité výměníky již v minulosti kreslil a jaké byly standardní rozteče jejich napojení, takže znalost uvedeného nemohla obviněné nijak zásadně zvýhodnit. Z provedeného dokazování bylo podle obviněných zjištěno, že pro technologii dospalu je klíčová tzv. balance zařízení, která se vždy vypočítávala od počátku a znovu, přičemž podle svědka R. H. nebyl obviněný P. S. schopen těchto výpočtů a ovládal je pouze F. K. Technická řešení obviněných byla místy podobná a standardizovaná, ale ve výsledku šlo o řešení inovativní. Kdyby ovšem P. S. nebyl schopen balančních výpočtů, nemohla by zařízení obviněných fungovat.
7. Jak dále obvinění zdůraznili, soudy nižších stupňů neposuzovaly využitelnost předchozí dokumentace a zadávací dokumentace jednotlivých zakázek. V této souvislosti odkázali na výpověď svědka R. H., podle něhož obchodní společnost D. E. S. (dále jen „obchodní společnost D.“), nedostávala od obchodní společnosti E. kompletní podklady, pouze věděla, jak má zakázka vypadat, mohla disponovat některými dílčími výkresy, ale jinak se zakázka dělala od začátku. V zadávacím řízení bylo zřejmé, o jaká zařízení jde, kde budou napojena, s jakými roztečemi a co se od nich technicky očekává. Základní technické parametry tedy nikdo nemusel zjišťovat, klíčová byla vždy pouze inovativnost řešení a technická balance zařízení. Při pohledu zvenku vypadal výměník v XY stále stejně i po 15 letech od instalace, změnilo se však technické řešení vnitřní části výměníku. Předchozí dokumentace obchodní společnosti E. proto nebyla nijak využitelná. V případě výměníku v XY šlo naopak o zcela jiný výměník, jinak postavený i jinak vnitřně konstruovaný. Výhoda P. S. při konstrukci tohoto výměníku spočívala pouze v tom, že do XY dříve dodával komín a jeho napojení a zajišťoval výměnu klapky nouzového komínu (jednání popsané pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), a tak získal informace o prostorovém řešení, věděl jaké příruby použít při nasávání a při výfuku. Taková měření by však zvládl během jediného dne.
8. Obvinění vyjádřili své přesvědčení, že neměli povinnost vymazat ze své databáze výkresy, které dříve kreslil obviněný P. S. pro obchodní společnost E., trvali však na tom, že tyto výkresy nijak nezneužili. Ani nahlížení do těchto výkresů podle jejich názoru není trestné. V řízení nebylo podle obviněných prokázáno, že by kopírovali výkresy, a pouhá skutečnost, že vycházeli z těchto výkresů, není nekalosoutěžním jednáním ani porušením obchodního tajemství a není protiprávní.
9. Obvinění dále zopakovali svou argumentaci ohledně použití zásady subsidiarity trestní represe, neboť se neztotožnili se závěrem odvolacího soudu, podle něhož uplatnění této zásady není v posuzovaném případě namístě. Podle názoru obviněných by jejich spor měl být řešen pouze v občanskoprávním řízení, v němž je ostatně paralelně řešen, neboť poškozená obchodní společnost E. podala proti obviněnému T. V. i obviněné obchodní společnosti O. S. žalobu, v níž požadovala náhradu škody ve výši 4 155 860 Kč a přiměřené zadostiučinění. Tato věc je vedena u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 1/2016. V civilním sporu se tedy poškozená obchodní společnost domáhá své ochrany, náhrady škody a přiznání přiměřeného zadostiučinění ze stejných důvodů jako v této trestní věci. Pokud by civilní řízení skončilo v neprospěch obviněných, došlo by k „duplikaci jejich trestu“. Obvinění jsou si vědomi, že trestní právo chrání také soukromé zájmy fyzických a právnických osob, avšak jejich jednání nepřekročilo hranici, která by odůvodnila nutnost ochrany práv poškozené obchodní společnosti i prostředky trestního práva.
10. Soudy obou stupňů se podle obviněných vůbec nezabývaly otázkou vzniklé škody a pouze převzaly výši škody vyčíslenou poškozenou obchodní společností E., přičemž soud prvního stupně vůbec neodůvodnil, jak dospěl k uvedené výši škody, a odvolací soud pak pouze konstatoval, že není důvod zpochybňovat vyčíslení výše škody poškozenou obchodní společností, která uvedla, že pokud by se zúčastnila výběrového řízení, získala a zhotovila by zakázky, činil by její zisk z těchto zakázek právě částku ve výši 4 155 860 Kč.
11. Obvinění zopakovali své námitky uplatněné již v odvolacím řízení, že výkresová dokumentace obchodní společnosti E. nemohla naplnit znaky obchodního tajemství, a odvolací soud tyto námitky nesprávně právně posoudil. Dále obvinění zdůraznili rozdíl mezi obchodním tajemstvím a know-how, pro které neexistuje legální definice, neboť jde o různé poznatky, zkušenosti a postupy, jež nejsou všeobecně známé a jsou ocenitelné. Obchodní tajemství je užším pojmem, musí totiž splňovat podmínku, že je konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné penězi, musí souviset s obchodním závodem, představuje skutečnosti, které jsou v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné, a jeho vlastník ho odpovídajícím způsobem utajuje. Podle názoru obviněných nebyla příslušná výkresová dokumentace konkurenčně významná, neboť po dokončení zakázky byla často předána objednateli, aby mohl objednat případnou opravu zařízení a dohodnout se na ni i s jiným subjektem, než kterým byl původní dodavatel. Rovněž po vítězství ve výběrovém řízení bylo možno požádat objednatele o předchozí výkresovou dokumentaci, z níž by bylo zřejmé, na co se navazuje, kam se výměník umisťuje, jakými patkami se usazuje a na jaká potrubí navazuje. Výhodou obviněného P. S. bylo pouze to, že tyto základní údaje znal a ušetřil si cestu a čas se zaměřením, tedy zhruba jeden pracovní den. Tato výhoda podle obviněných nebyla neoprávněná a nerozhodla o vítězství ve výběrovém řízení. Znalost výkresové dokumentace by byla podle obviněných ocenitelná penězi, kdyby se zařízení vyrábělo podle ní. Jelikož však musela být změněna, je původní výkresová dokumentace pro zhotovitele bezcenná. Původní výkresová dokumentace také není ocenitelná penězi, jelikož může být bezplatně poskytnuta objednatelem.
12. Podle obviněných nebyla rovněž splněna podmínka odpovídajícího utajení obchodního tajemství. Když obviněný P. S. založil obchodní společnost D., která pořídila výkresovou dokumentaci pro obchodní společnost E., nebyla mezi těmito subjekty uzavřena žádná smlouva o utajení. Zájem na utajení nelze podle názoru obviněných dovozovat ani z konkurenční doložky v pracovních smlouvách, podle níž obvinění nemohli vykonávat obdobnou činnost ve prospěch jiného subjektu ve stejném oboru, jaký měla obchodní společnost E. Konkurenční doložka není důkazem o ochraně obchodního tajemství, jelikož byla sjednána záměrně neplatně; neobsahovala totiž zákonnou povinnost poskytnout zaměstnanci po skončení pracovního poměru odpovídající náhradu. O vůli nechránit užitný vzor svědčí i neprodloužení jeho registrace obchodní společností E.
13. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (patrně míněno Vrchního soudu v Olomouci) i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a aby přikázal věc znovu projednat a rozhodnout soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovoláním
14. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Námitky všech dovolatelů podle něj odpovídají dovolacím důvodům obsaženým v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Podle státního zástupce však tyto námitky (s výjimkou výhrady k nepoužití zásady subsidiarity trestní represe) nenapadají právní posouzení skutku, ale mají skutkový charakter, a obvinění v nich neakceptují skutková zjištění soudů nižších stupňů, která dovodily z provedených důkazů. Obvinění pouze opakují svou obhajobu uplatněnou již v předchozím řízení před soudy obou stupňů, která spočívá v tom, že obchodní tajemství nepatřilo poškozené obchodní společnosti, obvinění do něj nijak nezasáhli, ani nešlo o obchodní tajemství a navíc k výši vzniklé škody nebylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu, resp. vůbec. S touto uplatněnou obhajobou obviněných se však soud prvního stupně a především odvolací soud dostatečně a věcně správně vypořádaly, přičemž zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je velmi obsáhlé, precizní a správně reagující na všechny námitky obviněných.
16. Státní zástupce poukázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu rovněž v otázce užití principu subsidiarity trestní represe, neboť tento soud dostatečně objasnil, proč použití této zásady nebylo namístě. Státní zástupce připomenul, že souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti není vyloučeno.
17. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněných, podle níž nebylo vůbec provedeno dokazování k otázce výše způsobené škody. V této souvislosti poukázal na body 96. až 98. odůvodnění napadeného usnesení, v nichž odvolací soud vysvětlil, že výši škody určil podle ušlého zisku poškozené obchodní společnosti, který vycházel z nabídkových cen u jednotlivých zakázek.
18. Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k použitému dovolacímu důvodu, který všichni obvinění v podaných dovoláních nesprávně označili. Obvinění měli správně uplatnit dovolací důvod §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v této konkrétní věci v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů obsažených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání formálně označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud zpravidla odmítne dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
21. Obvinění sice nesprávně označili jimi použitý dovolací důvod odkazem na příslušné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., ačkoli měli správně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro odmítnutí podaných dovolání. Obecně lze připomenout, že dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K námitkám obviněných
22. Obvinění založili svá dovolání především na námitkách, že obchodní tajemství, za jehož porušení byli odsouzeni, nepatřilo poškozené obchodní společnosti E. a že výkresová dokumentace, jíž disponovali, nenaplňovala znaky obchodního tajemství ve smyslu §504 o. z. Tato argumentace je však z velké části pouhým opakováním jejich obhajoby uplatněné již v odvolacím řízení, s níž se Vrchní soud v Olomouci podrobně a věcně správně vypořádal ve svém usnesení. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle ustálené judikatury takové dovolání, v němž obvinění pouze opakují námitky, kterými se snažili zvrátit už rozhodnutí soudu prvního stupně a jimiž se odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002).
23. S námitkou obviněných, podle níž obchodní tajemství, za jehož porušení byli odsouzeni, nepatřilo obchodní společnosti E., se odvolací soud vypořádal pod body 29. až 31. v odůvodnění napadeného usnesení, kde podrobně vysvětlil, na základě jakých provedených důkazů dospěl k závěru o tom, že obchodní tajemství svědčilo poškozené obchodní společnosti E. Právě v této společnosti byl zaměstnán svědek F. K., který byl vynálezcem technologie dospalu kupolových pecí při výrobě minerální vaty a který byl přihlašovatelem, majitelem a původcem užitného vzoru zapsaného v roce 1999. V obchodní společnosti E. došlo k mnohaletému vývoji této unikátní technologie a kromě slovinské společnosti Isotech neexistovala žádná společnost, jejíž technologie by byla schopná konkurovat poškozené obchodní společnosti E. Je tedy nepochybné, že obchodní tajemství náleželo právě této společnosti.
24. Odvolací soud se rovněž zcela správně a podrobně vypořádal s výhradami obviněných týkajícími se naplnění znaků obchodního tajemství. Vrchní soud přiléhavě upozornil na rozdíl mezi technickou dokumentací předávanou při realizaci zakázky a vlastní výrobní výkresovou dokumentací, v níž bylo obsaženo know-how poškozené obchodní společnosti E. Obvinění disponovali podrobnou výkresovou dokumentací obsahující detailní popis konstrukce zařízení a balanční výpočty, přičemž dokumenty nebyly bezplatně předávány při realizaci zakázky. Obvinění rovněž nedisponovali pouze výkresovou dokumentací, ale měli i další technickou dokumentaci obchodní společnosti E. a její cenové nabídky. Všechny tyto dokumenty byly nepochybně konkurenčně významné a penězi ocenitelné, jelikož zajistily obviněným konkurenční výhodu nejen při navrhování technického řešení, ale i při určování nabídkové ceny, neboť obvinění znali podrobně cenovou strategii poškozené obchodní společnosti. Rovněž nelze přisvědčit argumentaci obviněných, podle níž výkresová dokumentace nebyla odpovídajícím způsobem chráněna jako obchodní tajemství. Oba obvinění měli v rámci pracovní smlouvy sjednanou konkurenční doložku, podle které nesměli provádět obdobnou činnost ve prospěch jiného subjektu ve stejném oboru, v němž podnikala obchodní společnost E. Pokud obvinění argumentují neplatností uvedené doložky, je třeba připomenout správný názor odvolacího soudu, že platnost či neplatnost smlouvy je otázkou civilního práva a nemá žádný vliv na posouzení trestní odpovědnosti. Rozhodující je, zda vlastník obchodního tajemství projevil vůli utajovat dané skutečnosti, a to například právě konkurenční doložkou (viz např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 537). Tuto vůli poškozená obchodní společnost E. bezesporu projevila právě ve zmíněné konkurenční doložce a také dalšími způsoby, když např. výkresová dokumentace byla opatřena otiskem razítka, v němž obchodní společnost E. deklarovala, že dokumenty obsahují vysoce důvěrné údaje.
25. Uplatněnému dovolacímu důvodu sice odpovídá tvrzení obviněných týkající se uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, avšak Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s argumentací obviněných. K tomu je třeba připomenout, že trestným činem je takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, v nichž nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska dolní hranice trestnosti neodpovídá ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Jestliže obvinění ve svých dovoláních uvádějí, že je třeba nalézt hranici mezi případy, kdy postačí chránit zájmy fyzických a právnických osob mimotrestními prostředky a kdy bude třeba řešit odpovědnost prostředky trestního práva, pak je touto hranicí právě naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu obsažených v trestním zákoníku. Přitom u obviněných nebylo zjištěno nic tak výjimečného, co by i při naplnění všech zákonných znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu odůvodňovalo neuplatnění jejich trestní odpovědnosti s poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe. Naopak, v posuzované věci jde o případ společensky škodlivý již vzhledem k výši škody a opatřeného prospěchu, což naplňuje dokonce dva znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §248 odst. 3 písm. c) a d) tr. zákoníku. V této souvislosti lze odkázat na bod 100. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který se s uvedenou námitkou dovolatelů celkem správně vypořádal, když uvedl, že jednání obviněných je jednáním typickým pro tento druh trestné činnosti a vzhledem k výši způsobené škody, výši neoprávněně získaného prospěchu a způsobu jejich jednání, neboť po dobu více než jednoho roku porušovali obchodní tajemství poškozené obchodní společnosti E., nejde o případ, v němž by měla být trestní odpovědnost obviněných vyloučena. Stejně tak souběžně vedené civilní řízení nemůže mít žádný vliv na uplatnění trestní odpovědnosti obviněných, jak se mylně domnívají, jelikož účel obou řízení je zcela odlišný. Zatímco účelem trestního řízení je zjistit pachatele trestného činu a uložit mu podle zákona trest (viz §1 odst. 1 tr. ř.), účelem občanskoprávního řízení je ochrana soukromých práv účastníků řízení [viz §1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Již z odlišného účelu obou řízení je zřejmé, že vedený civilní spor nemůže nijak ovlivnit trestní odpovědnost obviněných. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 1/2016 je právě z důvodu probíhajícího trestního řízení přerušeno až do pravomocného skončení trestního řízení, resp. do skončení dovolacího řízení či řízení o ústavní stížnosti. Navíc, jak vyplývá z ustálené judikatury, zásadu subsidiarity trestní represe (tj. trestní postih jako prostředek „ultima ratio“ ) ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena, když poškozená nebo jiná oprávněná osoba, na jejíž úkor byl trestný čin spáchán, se domáhala nápravy protiprávního stavu i prostředky civilního práva, tedy že paralelně uplatňovala jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost občanskoprávní. Proto není vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti, který nevytváří překážku věci rozhodnuté s účinkem „ne bis in idem“ . To platí i tehdy, jestliže pachatel vědomě zneužil svého postavení k tomu, aby se na úkor oprávněné osoby obohatil nebo si zajistil jiné výhody, a to způsobením škody či jiné újmy nebo opatřením neoprávněného prospěchu. Trestní odpovědnost by byla vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí odpovědnosti a další represe již není nutná (viz rozhodnutí pod č. 50/2017 Sb. rozh. tr.).
26. Rozhodně nelze přisvědčit ani námitce obviněných, že z důvodu současně vedeného občanskoprávního řízení, v němž požaduje poškozená obchodní společnost E. po obviněných náhradu škody ve výši 4 155 860 Kč a přiměřené zadostiučinění, obviněným údajně hrozí „duplikace trestu“. Pokud je v trestním řízení učiněn výrok o náhradě škody podle §228 tr. ř., nemůže již být rozhodnuto o stejném nároku poškozených v občanskoprávním řízení, neboť jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení z důvodu věci pravomocně rozhodnuté a soud v takovém případě zastaví řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. Soud by v občanskoprávním řízení mohl rozhodnout pouze o nároku vzneseném nad rámec nároku na náhradu škody uplatněného v trestním řízení, a to nároku na přiměřené zadostiučinění. I v tomto případě Nejvyšší soud uvádí, že případné uložení povinnosti poskytnout poškozené obchodní společnosti přiměřené zadostiučinění není „peněžitým trestem uloženým v civilním řízení“, jak namítají obvinění, protože smyslem přiměřeného zadostiučinění není trest pro škůdce, ale satisfakce pro poškozeného. I v případě, kdyby soud rozhodl v občanskoprávním řízení o povinnosti obviněných k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění poškozené obchodní společnosti, nedošlo by k žádné „duplikaci trestu“.
27. Námitka obviněných týkající se výroku o náhradě škody pak není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021], ani žádný jiný dovolací důvod. Obecně lze říci, že nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu v případě, pokud obviněný namítá porušení hmotného práva. Typicky však jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3167). Rovněž pokud by odvolací soud rozhodl o povinnosti k náhradě škody určitému subjektu, ačkoliv podle hmotněprávních předpisů byl aktivně legitimován k uplatnění nároku jiný subjekt, jde o nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1019/2005). V nyní posuzované věci však nejde o žádný z uvedených případů, obvinění totiž vytýkají porušení procesních předpisů a nedostatečné dokazování týkající se výše vzniklé škody, jejich námitky jsou tedy ryze procesního charakteru a nejsou způsobilé naplnit uplatněný hmotněprávní dovolací důvod. Přitom tyto námitky obviněných nejsou opodstatněné, neboť odvolací soud vytkl soudu prvního stupně pod bodem 97. odůvodnění svého usnesení, že se otázce způsobené škody a získaného prospěchu nijak více nevěnoval, a sám poté vysvětlil, na základě čeho dospěl k závěru o výši škody způsobené poškozené obchodní společnosti E. a výši prospěchu, který neoprávněně získala obchodní společnost O. S. Soudy nižších stupňů správně určily výši škody jako výši ušlého zisku obchodní společnosti E. Vyčíslení škody poškozenou obchodní společností pak považovaly soudy za správné, neboť bylo v souladu s jejími jednotlivými cenovými nabídkami.
V. Závěrečné shrnutí
28. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání všech obviněných jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací námitky obviněných sice zčásti odpovídaly dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. O dovoláních obviněných bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký