ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.605.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 605/2022- 7736
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. G. , rozený N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 8 To 72/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 191/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný R. G. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 50 T 191/2021, uznán vinným zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle §268 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku za použití §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč. Podle §85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost ve zkušební době nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věcí, které jsou ve výroku tohoto rozsudku konkretizovány. Jednotliví poškození byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a z jeho podnětu odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o podmíněně odloženém trestu odnětí svobody s dohledem za současného uložení přiměřené povinnosti a peněžitý trest, které byly obviněnému uloženy, a při nezměněných výrocích o vině z rozsudku soudu prvního stupně, týkajících se obviněného a jeho spolupachatelky, při nezměněných výrocích o trestu propadnutí věcí, který byl uložen obviněnému a spoluobviněné M. D., i při nezměněném adhezním výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl o uložení obviněnému R. G. trestu odnětí svobody v trvání 3 let podle §268 odst. 4 tr. zákoníku, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, je podrobně popsán zejména v rozsudku soudu prvního stupně, je stranám znám, proto na něj lze plně odkázat a není nutné jej podrobně citovat, a to i s ohledem na obsah dovolacích námitek obviněného.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný R. G. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný dovodil, že výrok o trestu je nesprávný, je dáno několik skutečností odůvodňujících uložení trestu odnětí svobody mírnějšího, nikoli nepodmíněného. Podle přesvědčení obviněného odvolací soud nesprávně hmotněprávně posoudil polehčující a přitěžující okolnosti, a v důsledku toho je trest, který mu byl uložen, nepřiměřeně přísný.
5. Obviněný dále namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně určily výši škody, kterou způsobil a nedůvodně byl uznán vinným trestným činem podle §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
6. Obviněný označil za správný, přiměřený a spravedlivý trest, který mu uložil soud prvního stupně. Oproti tomu trest, který mu uložil soud odvolací, označil za nesprávný, nepřiměřeně přísný, neboť odvolací soud upřednostnil represivní funkci trestu, nevěnoval pozornost polehčujícím okolnostem. Obviněný dovodil existenci důvodů pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Dále namítl, že uložení podmíněného trestu odnětí svobody by odpovídalo účelu i funkci trestu vzhledem k nízké míře společenské škodlivosti jeho jednání i již zmíněnému nesprávnému výpočtu výše škody. Odvolací soud podle přesvědčení obviněného přecenil okolnost, že se trestné činnosti zčásti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro obdobné protiprávní jednání, že jeho jednání bylo promyšlené a dlouhodobé. Odvolací soud nepřihlédl k jeho doznání, skutečnosti, že prohlásil svoji vinu, litoval protiprávního jednání, jehož se dopustil, našel si legální zdroj příjmů a snaží se řešit svoji nepříznivou finanční situaci. Stejně tak odvolací soud nezohlednil při ukládání trestu ani další polehčující okolnosti (doznání obviněného a prohlášení jeho viny, napomáhání objasnění trestné činnosti, upřímnou lítost, osobní, rodinné majetkové poměry obviněného, postoj k trestnému činu, kterého se dopustil). Stejně tak nepřihlédl ani k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od uloženého trestu pro další život obviněného. Skutková zjištění odvolacího soudu nemají podle obviněného vazbu na provedené dokazování před soudem prvního stupně a došlo tak k extrémnímu rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Obviněný však nijak nevysvětlil, v čem má tento extrémní rozpor podle jeho názoru spočívat, kromě již zmíněných výhrad k tomu, že mu odvolací soud uložil trest odnětí svobody nepodmíněný. Obviněný rovněž připomněl, že k jeho předchozímu odsouzení pro obdobnou trestnou činnost nelze přihlížet jako k okolnosti přitěžující, neboť se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Podle přesvědčení obviněného pokud byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, je nelogické a neodpovídající zákonným pravidlům pro ukládání trestu, aby mu byl uložen jiný trest odnětí svobody než při dolní hranici trestní sazby, a to podmíněně odložený. Přitom ani jeho speciální recidiva sama o sobě neodůvodňuje uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na okolnosti případu, kterým podle obviněného odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost. Ostatně ani trestný čin, kterého se dopustil, nemá z hlediska jeho zařazení v trestním zákoníku za čin s vysokou společenskou škodlivostí. Změna hodnocení jeho osoby odvolacím soudem i změna hodnocení závažnosti jeho jednání ze strany odvolacího soudu činí jeho rozhodnutí překvapivým. Tím došlo podle obviněného i k narušení dvojinstančnosti řízení.
7. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a sám rozhodl o uložení trestu, který mu byl uložen soudem prvního stupně, případně aby vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání. Dále obviněný navrhl i odložení nebo přerušení výkonu trestu, který mu byl odvolacím soudem uložen.
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož námitky obviněného neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
9. Státní zástupce připomněl, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze státní zástupce, který své odvolání zaměřil v neprospěch obviněného pouze do výroku o trestu. Ve vztahu k námitkám obviněného proti výroku o vině z hlediska výše způsobené škody proto dovolání není přípustné, neboť výrok o vině byl učiněn na podkladě soudem přijatého prohlášení viny a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat podle §206c odst. 7 věta druhá tr. ř. opravným prostředkem. Ani obviněný nebyl oprávněn napadat odvoláním výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně [viz §246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Nemůže proto ani svým dovoláním tento výrok napadat. Ostatně i soud prvního stupně ve svém rozsudku označil výši nároků poškozených, která vycházela z ceny originálního zboží, za neodpovídající reálně způsobené škodě.
10. Dovolání obviněného je přípustné ve vztahu k výroku o trestu. V rámci dovolání obviněný mohl namítat s ohledem na jím uplatněný dovolací důvod nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se tohoto výroku, zejména nesprávnou aplikaci ustanovení tr. zákoníku o ukládání souhrnného a společného trestu, avšak nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu vznášet námitky proti nepřiměřenosti trestu z důvodu nerespektování hledisek uvedených v §39, §41 a §42 tr. zákoníku. Námitky obviněného proto neodpovídají ani deklarovanému dovolacímu důvodu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Uložený trest odnětí svobody nelze považovat ani za zjevně nespravedlivý, ani za natolik extrémní (byl uložen na dolní hranici trestní sazby), aby bylo možno uvažovat o zásahu dovolacího soudu do výroku o trestu z důvodu jeho neústavnosti.
11. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
14. Pokud jde o dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno obecně uvést, že tento je dán za situace, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Nesprávné hmotněprávní posouzení lze namítat i ve vztahu k výroku o trestu, zejména v případě nesprávné aplikace ustanovení trestního zákoníku upravujících podmínky pro uložení trestu souhrnného (§43 odst. 2 tr. zákoníku) nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (§45 tr. zákoníku). Uvedený dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovoláním za použití tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat ani zpřísnění nebo zmírnění uloženého trestu. Námitky proti výměře trestu s poukazem na ustanovení trestního zákona o přiměřenosti trestních sankcí, s poukazem na obecné zásady pro ukládání trestů, nebo okolnosti polehčující či přitěžující, nelze úspěšně v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu uplatnit, jak již ve svém vyjádření rozvedl státní zástupce. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K námitkám obviněného
15. Obviněný R. G. ve svém dovolání uplatnil námitky ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci odvolacím soudem, které podle jeho přesvědčení spočívá jednak v tom, že mu byl tímto soudem uložen oproti rozsudku soudu prvního stupně trest přísnější, a to nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoli podle názoru obviněného by postačoval trest odnětí svobody podmíněně odložený, a dále v tom, že obviněný, ačkoli ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svoji vinu a souhlasil s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě, přičemž soud prvního stupně podle §206c odst. 4 tr. ř. toto jeho prohlášení přijal, v rozporu s ustanovením §206c odst. 7 tr. ř. v podaném dovolání zpochybnil toto prohlášení viny námitkou nesprávného určení výše škody, kterou měl trestným činem způsobit.
16. Je nutno připomenout, že znakem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby podle §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, ale spáchání činu uvedeného v ustanovení §268 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu, který je nutno posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména s ohledem na počet výrobků neoprávněně uvedených do oběhu nebo nabízených, jinak opatřených nebo přechovávaných, jejich cenu, zasažené území apod. Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku pro stanovení výše škody nelze při stanovení velkého rozsahu použít. Takto uplatněná námitka obviněného je tedy nejenom nepřípustná, ale i zcela nedůvodná.
17. Rovněž námitky obviněného o nepřiměřenosti trestu odnětí svobody, který mu odvolací soud uložil, neodpovídají již s ohledem na výše uvedené uplatněnému dovolacímu důvodu a neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto směru lze odkázat na argumentaci odvolacího soudu, který vysvětlil, proč vyhověl odvolání státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného do výroku o trestu, a oproti rozsudku soudu prvního stupně trest odnětí svobody uložený obviněnému zpřísnil za současného zrušení i výroku o trestu peněžitém z rozsudku soudu prvního stupně.
18. V rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení lze sice namítat ve vztahu k výroku o trestu nesprávnou aplikaci hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku, která upravují ukládání trestu, jedná se však především o ustanovení, která upravují podmínky pro ukládání trestu souhrnného podle §43 odst. 2 tr. zákoníku nebo pro ukládání trestu společného za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku. V souladu s judikaturou nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu vznášet námitky proti nepřiměřenosti trestu z důvodu nerespektování obecných zásad pro ukládání trestů, které jsou uvedeny v ustanoveních §39 až 42 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitky týkající se druhu a výměry trestu lze sice vznášet v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ale pouze za předpokladu, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Takovéto námitky však obsahem dovolání obviněného nejsou, obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby §268 odst. 4 tr. zákoníku a odvolací soud ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč neshledal důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu §58 tr. zákoníku. Námitky obviněného proti přílišné přísnosti jemu uloženého trestu nad rámec výše uvedeného nelze s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí úspěšně vznášet v rámci žádného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného proti přísnosti jemu uloženého trestu tedy neodpovídají ani dovolacímu důvodu, který uplatnil, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Trest, který byl obviněnému uložen, nelze ani označit za nezákonný, neboť jej zákon připouští a byl uložen v sazbě uvedené v §268 odst. 4 tr. zákoníku, na samé její dolní hranici, byť jako trest nepodmíněný. Důvody, pro které odvolací soud tento trest obviněnému uložil, jsou pak přesvědčivě a věcně správně vyloženy v rozhodnutí tohoto soudu, které obviněný podaným dovoláním napadl.
19. Pokud obviněný ve svém dovolání namítal, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají vazbu na provedené dokazování před soudem prvního stupně, případně že došlo k extrémnímu rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními odvolacího soudu, je nutno uvést, že obviněný takto uplatněnou námitku nijak nekonkretizoval, nevysvětlil, v čem má tento extrémní rozpor podle jeho názoru spočívat, navíc v tomto směru jsou námitky obviněného v rozporu s ustanovením §206c odst. 7 tr. ř., neboť obviněný prohlásil svoji vinu, soud prvního stupně toto jeho prohlášení přijal, tudíž skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Ostatně obviněný ani odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, tento rozsudek byl napaden pouze odvoláním státního zástupce v neprospěch obviněného ve výroku o trestu a odvolací soud v rámci odvolacího řízení neshledal zákonné důvody uvedené v §254 odst. 2 tr. ř. pro to, aby z podnětu tohoto odvolání přezkoumával správnost výroku o vině, který napadenému výroku o trestu předcházel. Proto obviněný ani nemohl úspěšně vznášet tyto námitky v rámci dovolacího řízení (§265a odst. 1 tr. ř.).
V. Závěrečné shrnutí
20. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký