ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.831.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 831/2022- 294
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. W. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 50 To 37/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 38/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. W. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný M. W. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 5 T 38/2021, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání jak státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, tak i obviněný rovněž proti výroku o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 50 To 37/2022, tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívá v tom, že v Plzni dne 21. 9. 2021 kolem 21:55 hod. jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, jel z XY ulice do ulice XY, nereagoval na zvuková a světelná znamení hlídky Policie České republiky k zastavení vozidla, až v ulici XY najel na obrubník, poškodil levou přední pneumatiku jím řízeného vozidla, proto musel před domem č. XY v uvedené ulici zastavit, poté vystoupil z vozidla a dal se na útěk, ale policisté ho zadrželi. Obviněný řídil uvedené motorové vozidlo přesto, že věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 27 T 79/2014, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2015, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu započal po výkonu trestu odnětí svobody dne 8. 1. 2021.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k dovolání
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný M. W. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. Obviněný v podaném dovolání zopakoval své odvolací námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a na nichž trvá, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen, považuje za nepřiměřeně přísný. Ačkoli soud prvního stupně i odvolací soud hodnotily všechny skutečnosti významné pro výrok o trestu, učinily následně nesprávný závěr o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle obviněného měly soudy výrazněji zohlednit jeho prohlášení viny a dále to, že po výkonu předchozího nepodmíněného trestu odnětí svobody vedl řádný život, měl zajištěné bydlení a zaměstnání, navázal vztah se svojí nezletilou dcerou, o kterou se staral, ačkoli pro něj byl návrat do civilního života obtížný. Podle přesvědčení obviněného v případě, kdyby soudy správně hodnotily všechny tyto skutečnosti, nemohly by mu uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.
5. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle ní jsou námitky obviněného neopodstatněné, neboť odvolací soud se správně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Přitom byl obviněnému uložen spíše mírný nepodmíněný trest odnětí svobody, který zohlednil i to, že tresty ukládané obviněnému v minulosti a nespojené s přímým výkonem trestu odnětí svobody se míjely s účelem trestu a nevedly k jeho nápravě. Prohlášení viny obviněného přitom podle státní zástupkyně nelze přeceňovat. Trest uložený obviněnému je zcela přiměřený a za této situace státní zástupkyně navrhla odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
7. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
8. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Citovaný dovolací důvod lze shledat zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení přichází v úvahu za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Takovou vadu lze namítat i ve vztahu k výroku o trestu, a to zejména v případě chybného užití ustanovení trestního zákoníku upravujících podmínky pro uložení souhrnného trestu (§43 odst. 2 tr. zákoníku) nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (§45 tr. zákoníku) apod. Dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se ovšem nelze domáhat zpřísnění nebo zmírnění uloženého trestu. Námitky proti výměře trestu s poukazem na ustanovení trestního zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, na obecné zásady pro ukládání trestů nebo na okolnosti polehčující či přitěžující (§39 a násl. tr. zákoníku) nelze úspěšně uplatnit v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
10. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., o který obviněný rovněž opřel své dovolání, je nutno připomenout, že tento dovolací důvod je naplněn za situace, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, by se v případě obviněného rozumělo, pokud by mu byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku, aniž by pro jeho uložení byly splněny všechny zákonné podmínky vymezené v trestním zákoníku. Tento důvod dovolání by byl dán i v případě kumulace dvou či více trestů, které podle zákona nelze vedle sebe uložit (§53 odst. 1 tr. zákoníku), nebo kdyby byl uložen takový druh trestu, který nedovoloval uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, apod. Dovolací důvod spočívající v tom, že trest byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, by byl dán, pokud by obviněnému byl uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu uvedenou v ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný zjevně uplatnil druhou ze zmíněných variant, když podle jeho názoru napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, který podle něj trpí vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
b) K námitkám obviněného
12. Obviněný M. W. ve svém dovolání uplatnil námitky ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci odvolacím soudem, které podle jeho přesvědčení spočívá v tom, že mu byl soudem prvního stupně uložen nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoli podle názoru obviněného by postačovalo uložení trestu mírnějšího, nespojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody. O stejnou argumentaci obviněný opřel i další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a s ohledem na to, že odvolací soud nenapravil údajné pochybení soudu prvního stupně a zamítl jeho odvolání, shledal zde i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
13. Námitky obviněného týkající se nepřiměřenosti nepodmíněného trestu odnětí svobody neodpovídají již vzhledem k výše uvedenému nejen uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Ohledně toho, proč byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, lze odkázat na argumentaci odvolacího soudu, který vysvětlil, z jakých důvodů nevyhověl ani odvolání státního zástupce, který požadoval uložení ještě přísnějšího nepodmíněného trestu obviněnému, ani odvolacím námitkám obviněného, který naopak požadoval uložení mírnějšího trestu, nikoli nepodmíněného trestu odnětí svobody. V tomto směru lze odkázat i na závěry soudu prvního stupně, který odůvodnil uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v souladu se zákonem.
14. S poukazem na dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze sice namítat ve vztahu k výroku o trestu vadné užití některých hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku upravujících ukládání trestu. Jde však především o ustanovení, která vymezují podmínky pro ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku nebo společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku apod., ale v souladu s judikaturou nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňovat námitky proti nepřiměřenosti trestu s odkazem na nerespektování obecných zásad pro ukládání trestů, které jsou uvedeny v ustanoveních §39 až §42 tr. zákoníku (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výhrady týkající se druhu a výměry trestu pak lze vznášet i v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ovšem pouze za předpokladu, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky tohoto charakteru však nejsou obsahem dovolání obviněného, jemuž byl uložen trest odnětí svobody v dolní polovině sazby trestu odnětí svobody stanovené v §337 odst. 1 tr. zákoníku. Výhrady obviněného směřující proti přílišné přísnosti jemu uloženého trestu v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody tedy neodpovídají nejen dovolacím důvodům, které uplatnil, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání. Obviněnému byl totiž uložen přípustný druh trestu (odnětí svobody) a jeho konkrétní výměra zcela odpovídá trestní sazbě tohoto druhu trestu uvedené v §337 odst. 1 tr. zákoníku (až na 2 roky), byť jde o nepodmíněný trest odnětí svobody. Důvody, pro které soud prvního stupně uložil uvedený trest obviněnému, jsou přesvědčivě a věcně správně vyloženy v rozsudku tohoto soudu i v napadeném usnesení odvolacího soudu a Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil.
IV. Závěrečné shrnutí
15. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. W. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněného mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký