ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1141.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1141/2022-1155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Ž. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 2 T 91/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 26. 4. 2022, č. j. 2 T 91/2020-1052 , byl obviněný J. Ž. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (pod body 2, 4, 5) a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod body 1, 3, 6, 7 a 8), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ačkoliv byl obžalovaný J. Ž. rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 1. 10. 2018 pod sp. zn. 2 T 50/2016, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2018, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu, a dále mu byl rozhodnutím Magistrátu města Plzeň pod č. j. MMP/113976/19, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2019, uložen kromě jiného zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu do 22. 9. 2020,
1.
v dosud blíže nezjištěné době dne 16. 7. 2019 na benzínové čerpací stanici v obci XY, okres Rokycany, započal v řízení motorového vozidla zn. Kia Shuma, osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., přičemž jel po hlavní komunikaci v obci XY ve směru jízdy na obec XY, v pravotočivé zatáčce odbočil z hlavní komunikace vlevo kolem budovy Obecního úřadu, dále rovně přes most, za kterým odbočil opět vlevo a následně pokračoval v jízdě až k místnímu hřbitovu, kde za obcí na konci lesního porostu u vjezdu na pole jízdu přerušil,
2. společně s již odsouzeným R. K.
po společné domluvě v době okolo 15:30 hod. dne 16. 7. 2019 nezjištěným způsobem překonali dřevěné oplocení pozemku neobývaného domu čp. XY v obci XY, okres Rokycany, které tímto poškodili, poté v zadní části domu rozebrali provizorní zeď poskládanou nasucho z cihel a tvárnic, kudy obžalovaný J. Ž. vnikl do prostor neobývaného domu, a odcizil zde dva kabely od elektro svářečky v délce pěti metrů/ks, vojenskou vzduchovou pušku, stáří 40 let, poté nezjištěným způsobem překonal visací zámek dřevěné kůlny v zahradě pozemku, do které vnikli a odkud společně s visacím zámkem zn. Tokoz odcizil i prázdný černý plastový kanystr o objemu 5 l, a poté, co obžalovaný J. Ž. odnesl věci k vozidlu, kde je uschoval v travnatém porostu, oba obžalovaní nasedli zpět do vozidla, čímž způsobili poškozenému Z. V., narozenému XY, trvale bytem XY č. p. XY, XY, celkovou škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 1.700 Kč a škodu poškozením dřevěného oplocení ve výši nejméně 3.500 Kč,
3.
pravděpodobně v době okolo 16:00 hodin dne 16. 7. 2019 řídil vozidlo zn. Kia Shuma, osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., z obce XY na obec XY, kdy jel ulicemi XY, XY a v obci XY odbočil na prvním kruhovém objezdu vpravo do ulice XY, následně vlevo do ulice XY a opět vpravo ulicemi XY, XY, ve směru jízdy ven z obce XY, dále obcemi XY, XY, XY, XY, XY, až do obce XY, okres Rokycany, kde svoji jízdu přerušil u objektu bývalé vodárny nacházející se za křižovatkou mezi obcemi XY a XY,
4. společně s již odsouzeným R. K.
pravděpodobně v době mezi 16:00 hodin a 17.00 hodin dne 16. 7. 2019 po předešlé domluvě přistoupili ke dveřím vodárny, nacházející se za křižovatkou mezi obcemi XY a XY, okres Rokycany, u dveří vodárny obžalovaný J. Ž. za pomoci pákových kleští odštípal ze dvou petlic celkem 2 ks visacích zámků nezjištěné značky, které odcizili, a vstoupili do objektu vodárny za účelem odcizit měď, avšak po prohlídce vnitřních prostor nic neodcizili a objekt opustili přístupovou cestou, čímž způsobili společnosti AGRODIANA, a. s., IČO: 26507587, se sídlem Ještědská 121, 148 00 Praha, celkovou škodu odcizením 2 ks visacích zámků ve výši 100 Kč,
5. společně s již odsouzeným R. K.
poté, co v blíže nezjištěné době okolo 17:00 hodin do 18:30 hodin dne 16. 7. 2019 přijeli na adresu XY, okres Rokycany, kde se nachází stavební firma Zemní práce XY, po společné domluvě vnikli nezjištěným způsobem otevřením vrátek ve vratech do stodoly bez jejich poškození do volně otevřené stodoly s pracovními vozidly, prošli pozemkem k další stodole, u které z boční strany obžalovaný J. Ž. povysadil z dřevěného rámu dveře, vstoupil do prostor stodoly, tento prohledal a odcizil kompresor zn. Einhell, úhlovou brusku zn. Makita o průměru 230 mm, úhlovou brusku zn. Bosch, průměr 125 mm, elektrocentrálu zn. Honda, typu EM 5500 CXS, výkonu 5,5 KW a stavební LED reflektor, kdy odcizené věci poté odnosil do vozidla, poté oba obžalovaní do vozidla nasedli a odjeli zpět do obce XY, čímž způsobili L. K., narozenému XY, trvale bytem XY celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 36.500 Kč,
6.
v blíže nezjištěné době po 18:30 hodin dne 16. 7. 2019 řídil vozidlo zn. Kia Shuma, osazené registračními značkami XY, se spolujezdcem R. K., od objektu na adrese XY, okres Rokycany jel směrem do obce XY, kde v blíže nezjištěné době daného dne jízdu ukončil v ulici XY čp. XY, XY,
čímž způsobil škodu odcizením věcí v celkové výši nejméně 38.300 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 3.500 Kč,
7.
v Plzni dne 28. 5. 2019 kolem 17:10 hodin řídil osobní automobil zn. Škoda Felicia r. z. XY nejméně v ulici XY ve směru od XY ulice k ulici XY, kde byl před domem č. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR MŘ OHS Plzeň,
8.
dne 29. 8. 2019 v 09:25 hodin řídil po komunikaci dálnice D5 ve směru od Prahy do Plzně motorové vozidlo zn. Seat Toledo, RZ XY, na silnici I/20 u exitu Koterov byl zastaven hlídkou Policie ČR,
a vozidlo v případech pod body 7 a 8 řídil přesto, že příkazem Magistrátu města Plzeň – Odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků sp. zn. SZ MMP/100146/19 (č. j. MMP/113976/19) ze dne 11. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2019, mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výrok o vině i o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2019, č. j. 9 T 54/2019-56, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2019, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, když bylo znovu rozhodnuto tímto rozsudkem, a to při vázanosti skutkovými zjištěními v citovaném zrušeném rozsudku Okresního soudu Plzeň-město. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s již odsouzeným R. K., nar. XY, zaplatit poškozeným Z. V. škodu ve výši 3.500 Kč, a společnosti AGRODIANA, a. s., škodu ve výši 100 Kč, přičemž se zbytky svých nároků byli poškození odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. K. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině i trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 9 T 54/2019, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2019, stejně jako všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině a trestu svůj podklad.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Sládkové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení “.
5. Obviněný namítl, že z trestné činnosti jej usvědčuje pouze R. K., jehož výpověď nalézací soud považuje za pravdivou a konzistentní, aniž by se vypořádal s dalšími ve věci provedenými důkazy. Jmenovaný svědek má 14 záznamů v rejstříku trestů a při výslechu před soudem prvního stupně odmítl ve věci vypovídat s tím, že při výslechu před PČR byl pod vlivem návykových látek. Výpověď dovolatele naopak potvrzuje mobilní komunikace, pročež navrhoval doplnění dokazování, čemuž však soudy nevyhověly. Obviněný v tom shledává zkrácení práva na spravedlivý proces. Odvolacím soudem byly vyslechnuty svědkyně, jejichž výpovědi hodnotil jako konzistentní a věrohodné, přestože se jedná o osoby závislé na omamných a psychotropních látkách. Dovolatel připojil judikaturu týkající se nepřímých důkazů, presumpce neviny za situace, kdy soudy založily svoji argumentaci na jediném usvědčujícím důkazu, jímž je výpověď svědka. Obviněný uzavřel, že ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku rozsudků, je patrno, že právní posouzení skutků není v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2022, č. j. 9 To 241/2022-1103, a Okresního soudu v Rokycanech ze dne 26. 4. 2022, č. j. 2 T 91/2020-1052, a Okresnímu soudu v Rokycanech přikázal, aby věc, v potřebném rozsahu, znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který sice připustil, že obviněným naznačenou vadu závažných rozporů lze pod upotřebený dovolací důvod formálně přiřadit, avšak v řešeném případě se nejedná o námitku opodstatněnou. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v §125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
8. Není chybou, pokud soudy pracují s výpovědí spoluobviněného K. jako s důležitým usvědčujícím důkazem. Platí totiž, že citovaný důkaz nestojí osamoceně, nýbrž je podporován obsahem telefonické komunikace nebo výsledky prověrky na místě. Výslech proběhl řádně a nestíhají ho žádné vady, které by ho činily nepřípustným, jak nepřiléhavě naznačuje obviněný. Lze shrnout, že pokud je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají.
9. Co se týče obviněným naznačené výtky opomenutých důkazů – alternativní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i kdyby soudy nereagovaly na dané důkazní návrhy formálně správným postupem, o opomenuté důkazy v pravém slova smyslu, jak tento pojem chápe judikatura, by se nejednalo. S ohledem na správně a úplně zjištěný skutkový stav, který netrpí žádnými vadami, natož aby o něm panovaly důvodné pochybnosti, by totiž byly obviněným navrhované důkazy nadbytečné. Nadbytečné důkazy pak z povahy věci nemohou být důkazy opomenutými, jak vyplývá z panující judikatury.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a přestože k novelizaci trestního řádu, jež se dotkla i vymezení dovolacích důvodů, došlo již s účinností od 1. 1. 2022, spojil jej s nesprávným slovním vyjádřením, tedy že vadu shledává v „ nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení “. Ve svém dovolání však nevznesl výhrady hmotně právního charakteru, nýbrž námitky vůči hodnocení důkazů, procesní účinnosti důkazu a existenci opomenutého důkazu. Z hlediska nynějšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které odpovídá slovnímu vymezení vzneseného dovolacího důvodu, tudíž není nic, co by se mělo stát předmětem právního posouzení ze strany dovolacího soudu.
13. Pokud je na námitky dovolatele nahlíženo z hlediska stávajícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určujícího pro naplnění znaků trestního činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, je nezbytné uvést následující skutečnosti.
14. K první variantě tohoto dovolacího důvodu nelze nezmínit to, že obviněný nejenže nenamítl rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale dokonce uvedl, že „poukazuje na konečná skutková zjištění“. Avšak i kdyby prostřednictvím svých námitek na takový rozpor poukazoval, nebyl by tento sto naplnit obsahové vymezení zvažované alternativy tohoto dovolacího důvodu.
15. Převážná část dovolacích námitek obviněného spočívá ve zpochybnění věrohodnosti výpovědi R. K., a to na základě tvrzení o jeho užívání omamných a psychotropních látek a na základě jeho trestní minulosti. Pokud jde o první z výtek, pak nezbývá Nejvyššímu soudu, než vyjádřit svůj podiv nad procesním postupem dovolatele, neboť ten navrhl výslech několika svědkyň, které měly podpořit jeho obhajobu a zároveň jsou taktéž uživatelkami těchto látek, přičemž je následně taktéž na základě téhož důvodu označil za nevěrohodné. Co se týče druhého důvodu, je na místě poukázat, že hodnocení věrohodnosti není pouhá matematika, kdy by soudy sčítaly počet odsouzení v rejstříku trestů, ostatně pokud obviněný trvá na znevěrohodnění R. K. na základě jeho 14 záznamů v rejstříku trestů, otázkou je, nakolik věrohodnější by poté byla výpověď dovolatele, jehož rejstřík trestů v době odvolacího řízení čítal 13 záznamů.
16. Každopádně proces hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu a již odvolací soud do něj může zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy soud prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíše je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku (v tomto směru se jeho postavení blíží soudu Ústavnímu), neboť ten při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz §265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů zpravidla neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybní soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo, neboť výpověď R. K. byla provedena zcela v souladu se zákonem podle §207 odst. 2 tr. ř. a ani při jejím hodnocení nalézací soud nevybočil z mantinelů způsobem, jenž by naznačoval projevy libovůle.
17. Přestože obviněný odkazoval na judikaturu týkající se problematiky jediného usvědčujícího důkazu ve formě svědecké výpovědi ve spojitosti s principem presumpce neviny, nejedná se o situaci, jež by odpovídala projednávané věci. Přestože je výpověď R. K. z přípravného řízení pro věc zásadní, nejedná se o důkaz jediný, neboť je podporována vzájemnou komunikací obviněných, částečně výpovědí svědka P. a svědkyně E. K. (viz bod 10. rozsudku nalézacího soudu). Stejně tak lze zmínit, že nepřípadný je poukaz na judikaturu týkající se dokazování prostřednictvím nepřímých důkazů, neboť usvědčující výpověď R. K. je třeba pokládat za důkaz přímý, který je podle závěrů soudů obou stupňů podporován důkazy dalšími.
18. S větší mírou tolerance lze tvrdit, že obviněný fakticky uplatnil i druhou variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud namítl, že „ [z] procesního hlediska je zcela nepoužitelná“ výpověď spoluobviněného R. K., kterou učinil ve stadiu přípravného řízení. Jeho argumentace (údajné znevěrohodnění jejího obsahu poukazem na ovlivnění OPL) však nevede k závěru, že by tato výpověď měla být vyloučena z okruhu důkazů, na nichž byly soudy oprávněny budovat své skutková zjištění, resp. že za situace, kdy z ní vycházely, svá zjištění založily na procesně neúčinném důkazu ve smyslu uvedené varianty dovolacího důvodu. Dodat lze, že otázce posouzení věrohodnosti tímto obviněným sdělených důkazů se soudy zabývaly.
19. Pokud dále obviněný shledával zkrácení svého práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz další komunikací mezi ním a R. K., nelze mu přisvědčit. Nejedná se totiž o opomenutý důkaz ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (mj. nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), neboť důsledně vzato obviněný provedení předmětného důkazu explicitně v rámci veřejného zasedání o odvolání nenavrhl, neboť z toho, co podchycuje protokol (a současně plyne i ze zvukového záznamu o jednání) je zřejmé, že dal ke zvážení doplnění dokazování v jím navrženém směru, resp. žádal prostřednictví obhájkyně o zjištění, zda je opatření důkazu reálné. Pokud pak bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí tohoto návrhu jako nedůvodného, včetně vyložení důvodu takového rozhodnutí (viz protokol, č. l. 1095), bylo soudem dostatečně na tento podnět obviněného reagováno. Pokud není provedení důkazu procesní stranou explicitně navrženo, nevzniká povinnost soudu v odůvodnění svého rozhodnutí vyložit, proč takovému návrhu (přesněji podnětu ke zvážení) nebylo vyhověno. V uvedeném směru tudíž nelze shledávat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, ani naplnění třetí varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecnosti se nadto připomíná, že není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany a že neprovedení navrhovaného důkazu proto neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09).
V.
Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu