ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1374.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1374/2021-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. R. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 224/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 7 T 4/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 16. 11. 2020 v době kolem 16:15 hodin v Českých Budějovicích, městské části XY, v hypermarketu Globus, se zištným úmyslem, bez použití násilí, odcizil z regálu volně vystavené zboží, a to 1 ks značky Rimmel London v hodnotě 249 Kč a v oddělení potravin odcizil 0,058 g mandlí v jogurtové polevě, které na prodejní ploše zkonzumoval, řasenku uschoval do rukávu mikiny a takto prošel bez zaplacení prostorem pokladny, čímž poškozené společnosti Globusu ČR, v.o.s., IČO 63473291, se sídlem Kostelecká č. p. 822, 196 00 Praha, způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 249 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 18 T 91/2019-80, ze dne 24. 7. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 4 To 523/2019-129, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2019, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, když tento vykonal dne 11. 7. 2020“.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 224/2021, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 224/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g), h), k), l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. Vznesl zejména tu hlavní námitku, že Okresní soud v Českých Budějovicích neměl v této věci vůbec jednat, neboť trestní stíhání již předtím zastavil, když dvěma usneseními zastavil trestní stíhání jiných skutků.
6. Dále namítl, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nemělo společenskou škodlivost, když hodnota věcí byla takřka nulová. Věc měla být maximálně postoupena k projednání příslušnému správnímu úřadu v přestupkovém řízení. Hodnota mandlí v jogurtové polevě není ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vůbec uvedena a jejich váha byla chybně uvedena v množství 0,058 g. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že se jedná o písařskou chybu, která na právní kvalifikaci neměla vliv, jelikož nelze tvrdit, že byl zjištěn správný skutkový stav, když byla tato chyba v obžalobě, byla opakována ústně při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (tedy nikoli pouze písařská chyba), jakož i poté v písemném vyhotovení. Pochybení spatřoval rovněž v tom, že ve výroku o vině je uvedeno, že spáchal přečin krádeže podle §205 odst. odst. 2 tr. zákoníku, a ve výroku o trestu je v protokolu o hlavním líčení uvedeno „… a odsuzuje se podle §205 odst. 4 tr. zákoníku“ .
7. Poukázal na ustanovení §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. či §173 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a §26 a §27 tr. zákoníku a uvedl, že v době, kdy mělo ke spáchání skutku dojít, byl nemocný, resp. byl ve špatném psychickém stavu, když se mělo jednat o psychózu s následkem jeho nepříčetnosti. Již v přípravném řízení prostřednictvím obhájkyně navrhoval zastavení trestního stíhání, resp. obhájkyně zastavení trestního stíhání navrhovala opakovaně. Trestní stíhání mělo být zastaveno, popř. mělo být přerušeno pro onemocnění vážnou psychickou chorobou, která znemožňovala jeho postavení před soud. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřoval v tom, že trpí epilepsií a psychickou poruchou, pro kterou byl opakovaně léčen.
8. Stíhaný skutek nebyl podle něj úmyslným přečinem krádeže a soudy měly uvážit, zda byl v době činu pro nepříčetnost trestně neodpovědný. V této souvislosti dále namítl, že odvolací soud neprovedl důkaz jmenováním znalce a vypracováním znaleckého posudku o jeho zdravotním a psychickém stavu. Ani jeden ze soudů nevyslechl jako svědka pracovníka ostrahy. Odvolací soud „nedal průchod“ důkaznímu návrhu na opatření lékařské zprávy o zdravotním stavu obviněného. Tvrzení odvolacího soudu, že by doplnění dokazování nemělo žádný dopad na hodnotící úvahy soudu prvního stupně, považoval za nesprávné. V neprovedení jím navrhovaných důkazů spatřoval porušení práva na spravedlivý proces. Soudy také pochybily, pokud v rámci hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo . Namítl tzv. extrémní nesoulad.
9. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že byl při hlavním líčení proveden důkaz kamerovým záznamem, podle názoru obviněného však tento důkaz proveden nebyl. Svou námitku proto směřoval proti úvaze soudu, který uvedl, že na základě kamerového záznamu má za to, že není zjevné, že by byl obviněný ve stavu snížené příčetnosti. Obviněný také navrhl, aby tento důkaz provedl Nejvyšší soud.
10. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by se chtěl trestného činu dopustit, když šel s pracovníkem ochranky „pokojně a dobrovolně“ . Jestliže mu řasenka vypadla, značí to, že ji neměl zjevně nijak uschovanou, nebyl zadržen při činu, navíc nebyl schopen ovládat své jednání, a to i s ohledem na intoxikaci marihuanou, a proto nebyl trestně odpovědný.
11. V dovolání obviněný brojil také proti uloženému trestu, resp. trest označil za nepřiměřeně přísný trest, když zboží nemělo ani zdaleka hodnotu škody nepatrné, trest mu byl uložen navíc v době, kdy byla jeho dlouholetá družka těhotná, očekávali narození druhého dítěte. Soudy přitom spatřovaly naplnění přitěžující okolnosti v tom, že měl skutek spáchat za trvání nouzového stavu. Soud prvního stupně konstatoval, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku nedošlo. Okolnost, za níž byl žalovaný skutek spáchán, se však promítla v úvahách soudu o potrestání. V tom obviněný spatřoval nezákonnost, přičemž rovněž uvedl, že soud prvního stupně opomněl kromě odstavce 2 a 4 též odstavec 1 ustanovení §205 tr. zákoníku.
12. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřoval v tom, že ačkoliv zde bylo pochybení, odvolací soud odvolání zamítl. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v alternativě, že je výrok neúplný, byl dán tím, že soud prvního stupně ve výroku o vině svého rozsudku neuvedl, v čem spatřuje souvislost jednání obviněného se stavem jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Neúplnost spatřoval také v tom, že se soudy vůbec nevypořádaly s tím, jaké bylo skutečné množství a hodnota mandlí.
13. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnění, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby, případně jeho trestní stíhání zastavil pro neúčelnost, nebo protože už pro tento skutek zastaveno bylo.
14. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že některé námitky obviněného jsou formulovány obecně vůči procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů, takže neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V rámci nich se jedná o paušální polemiku s hodnocením provedených důkazů. Ačkoli obviněný formálně proklamoval hmotněprávní vady, ve skutečnosti se podle státního zástupce domáhal revize skutkových zjištění, čímž však nedochází k naplnění uplatněného dovolacího důvodu. Výhrady obviněného týkající se návrhů na doplnění dokazování nepředstavují předvídanou kategorii opomenutých důkazů, která by mohla znamenat nerespektování práva na spravedlivý proces. S námitkami stran zdravotního stavu obviněného (včetně epilepsie) se odvolací soud dostatečně vypořádal v bodě 9. napadeného usnesení, otázkou intoxikace marihuanou se zabýval v bodě 11.
15. Námitku ohledně požadavku na uplatnění zásady subsidiarity trestní represe neshledal státní zástupce opodstatněnou. K námitce stran nepřiměřenosti uloženého trestu konstatoval, že ji pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., námitky vztahující se k tomuto důvodu nejsou v dovolání podle něj vyjádřeny pregnantně. Měl-li obviněný na zřeteli dřívější usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, pak k tomu státní zástupce zdůraznil, že dopadala na jiné věci obviněného a nikoli na tentýž skutek krádeže, přičemž jen vůči nim přistoupil soud k zastavení trestního stíhání pro neúčelnost. Jestliže obviněný zmiňoval odkazy na nepříčetnost, případně zmenšenou příčetnost, jedná se o ryze hypotetickou situaci podle představy obviněného, která nemá oporu v provedeném dokazování.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
18. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 224/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, a to jen tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
22. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve písm. h)] může být naplněn ve dvou alternativách. První spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a druhá v tom, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve k)] je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve písm. l)] je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
27. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný jej svými námitkami částečně formálně naplnil, avšak tyto nelze shledat opodstatněnými.
28. Prvním důvodem, pro který považoval své trestní stíhání za nepřípustné, byla podle něj skutečnost, že Okresní soud v Českých Budějovicích usneseními ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 7 T 152/2020, a ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 7 T 16/2021, zastavil jiná jeho trestní stíhání, čímž zastavil i trestní stíhání v této věci. Takový názor však není správný. Ačkoliv obviněný výslovně neoznačil ustanovení trestního řádu, podle kterého shledává trestní stíhání nepřípustným, z hlediska obsahu této jeho námitky by přicházel v úvahu důvod ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Ze zmíněných usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (č. l. 150 až 152) však nevyplývá, že by jimi došlo k zastavení trestního stíhání obviněného pro skutek, který byl předmětem řízení (stíhání) v nyní projednávané věci. Pouze na okraj lze poznamenat, že z pozdějšího usnesení dokonce vyplývá, že k zastavení trestního stíhání pro tzv. neúčelnost přistoupil Okresní soud v Českých Budějovicích mj. proto, že ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zohlednil právě trestní stíhání v této jeho trestní věci, resp. že trest, k němuž by trestní stíhání vedlo, by byl zcela bez významu mj. vedle trestu, který obviněného podle očekávání postihne v nyní projednávané věci.
29. Další důvod, pro který obviněný označil své trestní stíhání za nepřípustné, spatřoval v tom, že trpí epilepsií a psychickou poruchou, pro kterou byl opakovaně léčen. Dále však také uvedl, že trestní stíhání mělo být přerušeno pro onemocnění vážnou psychickou chorobou, která znemožňovala jeho postavení před soud. Namítl, že neměl být trestně stíhán pro svou nepříčetnost v době spáchání skutku, a to právě s ohledem na jeho zdravotní (psychický) stav. Trestní stíhání mělo být proto podle něj zastaveno. Nutno konstatovat, že takové námitky s ohledem na výše uvedená obecná východiska pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, jelikož neodpovídají důvodům vymezeným v §11, resp. §11a tr. ř., tedy ani v §11 odst. 1 písm. f), g) tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tdo 514/2004, publikované pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.), přičemž obviněný takto ani neargumentoval.
30. Nejvyšší soud uvádí, že takové námitky spolu s většinou dalších námitek směřovaly spíše do oblasti provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění. V souvislosti s namítanou nepříčetností, resp. zmenšenou příčetností, kterou odůvodnil mj. tím, že měl být ovlivněn marihuanou, také tvrdil, že nebylo prokázáno, že se chtěl trestného činu dopustit. Měl výhrady k tomu, že soudy nedoplnily dokazování o jím navržené znalecké zkoumání k zjištění jeho zdravotního stavu v době spáchání skutku ani o lékařské zprávy. Soudům vytkl, že argumentovaly kamerovým záznamem, který však nebyl jako důkaz proveden. Obviněný výslovně namítl rovněž tzv. extrémní nesoulad, jakož i porušení zásady in dubio pro reo . Takové námitky by proto formálně bylo možno podřadit pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud jim nemohl přisvědčit.
31. V posuzované věci totiž zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Okresní soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nadto lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
32. Soud prvního stupně, ale především také odvolací soud se vypořádal s námitkami obviněného stran jeho zdravotního stavu, a to i stran epileptických záchvatů, jakož i tvrzené intoxikace marihuanou. Namítl-li obviněný v této souvislosti, že soudy vycházely z kamerového záznamu, na němž je zachyceno jeho jednání, kterým však nebyl proveden důkaz, pak mu nelze dát za pravdu, neboť tento postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. proveden byl (č. l. 129). Z odůvodnění soudů lze přitom zdůraznit, že obviněný nevykazoval „známky chování osoby, která neví, co činí“ (bod 4. rozsudku soudu prvního stupně), jeho jednání „nebylo nikterak dezorientované či tápající“ (bod 11. napadeného usnesení odvolacího soudu). Soudy tedy neměly stran příčetnosti obviněného žádných pochybností, a je tak zřejmé, že nepovažovaly ani v tomto směru za nezbytné důkazní řízení jakkoli doplňovat. Jinak řečeno, z jejich rozhodnutí je zřejmé, že považovaly již provedené dokazování za úplné a dostatečné k objasnění všech okolností podstatných a relevantních pro rozhodnutí v dané věci (ostatně odvolací soud to ve svém rozhodnutí výslovně zmínil). Řízení proto není zatíženo ani vadou, že nebyly nedůvodně provedeny obhajobou navrhované důkazy.
33. Námitku, že měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe, resp. že se zejména s ohledem na „takřka nulovou hodnotu“ věcí nejednalo o jednání natolik společenský škodlivé, pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve g)] podřadit lze. Ani taková námitka však nemůže obstát, a to již z toho důvodu, že výše škody není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za nějž byl obviněný odsouzen. I s touto námitkou se přitom již odvolací soud vypořádal (body 15. a 16. napadeného usnesení).
34. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve k) tr. ř.] spatřoval obviněný v alternativě, že je výrok neúplný, jelikož soud prvního stupně ve výroku o vině svého rozsudku neuvedl, v čem spatřuje souvislost jednání obviněného se stavem jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Neúplným je přitom takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173.).
35. Obecně námitky, že popis skutku ve výroku o vině neobsahuje veškeré znaky přisouzeného trestného činu v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Každý popis skutku, za který je pachatel odsouzen, totiž musí být v rozhodnutí soudu uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Proto tzv. skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, aby zahrnovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nestačí, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr.).
36. Vzhledem k tomu je třeba konstatovat, že předmětná námitka nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve k) tr. ř.]. Formálně by ji sice bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak soud prvního stupně neuznal obviněného vinným trestným činem krádeže také podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, takže popis skutku není zatížen tvrzenou vadou.
37. Bezpředmětná je rovněž námitka, že se soudy nevypořádaly s tím, jaké bylo skutečné množství mandlí a v jaké hodnotě. I takovou námitku je možno podřadit spíše pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. než podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Spatřovat v tomto nepřesně uvedeném množství mandlí neúplnost ve výroku o vině nelze již proto, že skutková věta tuto informaci obsahuje. Nejvyšší soud se ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že se jedná o takovou nesprávnost, která nemá vliv na právní posouzení skutku (bod 12. napadeného usnesení). Podstatné je to zjištění, že obviněný si nabral „plnou hrst“ , postupně pak mandle zkonzumoval, přičemž tento závěr vyplývající z kamerového záznamu při hlavním líčení potvrdil ( „Co se týče těch oříšků, nabral jsem si hrst a snědl jsem je.“ ). Možno také na tomto místě k tomu konstatovat, že uvedené vyvrací jeho tvrzení, že nebylo prokázáno, že se chtěl trestného činu dopustit.
38. Pokud jde o hodnotu mandlí, jak již shora uvedeno, hodnota odcizených věcí, resp. způsobená škoda není zákonným znakem skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Žádnou relevanci z hlediska právního posouzení nemá pak ani duplicitní uvedení zkratky „odst.“ ve výroku o vině (bod 13. napadeného usnesení). Rozhodujícím kritériem je soulad s rozsudkem, tak jak byl vyhlášen, a proto nelze za vadný v tomto směru označit ani výrok o trestu. Ten byl totiž vyhlášen (jak si Nejvyšší soud poslechem zvukového záznamu hlavního líčení ověřil) tak, že byl obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, což je vyjádřeno i v písemném vyhotovení rozsudku. Není proto nikterak významné, že je v protokole o hlavním líčení uvedeno, že byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
39. Dovolání směřovalo také do uloženého trestu, který obviněný považoval za nepřiměřeně přísný, přičemž pochybení spatřoval i v tom, že soud prvního stupně vyhodnotil jako přitěžující okolnost, že k trestnému činu došlo v době závažné epidemické situace související s onemocněním covid-19. Takové námitky však pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podřadit nelze. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve h)], podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejména §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
40. Určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně. O takový případ se však v dané věci rozhodně nejednalo, přičemž obviněný takto ani v dovolání neargumentoval. Nejvyšší soud souhlasí s obviněným v tom, že dospějí-li soudy k závěru, že nebyla naplněna kvalifikační okolnost podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nelze pak v rámci výměry trestu zohlednit jako přitěžující okolnost tu skutečnost, že byl trestný čin spáchán „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ . Avšak ani takové pochybení nemůže uvedený závěr zvrátit. Obviněnému jako speciálnímu recidivistovi byl uložen trest blízko spodní hranice trestní sazby, přičemž okolnost, že byl trestný čin spáchán v době probíhající události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebyla pro soud prvního stupně nijak zásadní a ojedinělá, nýbrž při ukládání trestu zohlednil další okolnosti ve smyslu §39 a násl. tr. zákoníku.
41. Nejvyšší soud shrnuje, že soudy nižších stupňů měly k dispozici dostatek důkazů, na základě nichž učiněná skutková zjištění ve svém souhrnu nevyvolávají pochybnosti o vině obviněného a odůvodňují závěr o tom, že se dopustil trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, resp. že svým jednáním naplnil všechny znaky této skutkové podstaty, a to včetně subjektivní stránky. Na tomto závěru nic nezmění ani skutečnost, že šel obviněný s pracovníkem ostrahy „pokojně a klidně“ . Byl zadržen bezprostředně po činu, ke krádeži se sám doznal, což nota bene zohlednil soud prvního stupně jako polehčující okolnost. Namítl-li obviněný, že soud prvního stupně opomněl uvést (pravděpodobně měl na mysli v právní větě) také §205 odst. 1 tr. zákoníku, k tomu je třeba uvést, že se o žádné opomenutí nejedná. V §205 odst. 2 tr. zákoníku se jedná o samostatnou skutkovou podstatu, která je zvláštní svou povahou, neboť v případě, že stojí vedle skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, jde sice o dvě základní skutkové podstaty, které mohou obstát samy o sobě vedle sebe, přitom však v odstavci 2 jde navíc o zvláštní skutkovou podstatu vyjadřující kvalifikační znak zpětnosti, u níž nelze zcela striktně trvat na výkladu obvyklém u trestných činů, u nichž se fakticky ve smyslu jejich znaků jedná o základní samostatné a na sobě nezávislé skutkové podstaty (Šámal, P. §205 [Krádež]. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, marg. č. 18.).
42. Pro úplnost je možno uvést, že uplatněné dovolací důvody Nejvyšší soud posuzoval ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve l) tr. ř.], který obviněný výslovně v jeho druhé alternativě uplatnil. Jelikož však Nejvyšší soud nesdílí názor obviněného, že odvolací soud pochybil, jestliže odvolání zamítl, nemohl být věcně naplněn ani tento dovolací důvod.
43. S ohledem na vše uvedené je třeba uzavřít, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 224/2021, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 7 T 4/2021, obstojí, a kasační zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě. V podrobnostech lze na obě rozhodnutí soudů nižších stupňů odkázat.
44. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu