ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1381.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1381/2021-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 6. 2021, č. j. 14 To 105/2021-183, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 T 78/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 11. 3. 2021, č. j. 11 T 78/2020-149 , byl obviněný D. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku,, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 15. 12. 2019 v době kolem 16:40 hodin před domem č. p. XY v ulici XY v Písku, napadl J. S., nar. XY, a to tak, že ho nejméně jednou udeřil pěstí do obličejové části hlavy, a poté, co poškozený upadl a zůstal ležet na zemi, ho kopl do levého kolene, přičemž v důsledku tohoto fyzického ataku způsobil poškozenému podkožní krevní výron v oblasti levé očnice a tříštivou zlomeninu čéšky levé nohy, kdy ze soudně lékařského hlediska jde o poranění těžké pro vážnou a delší dobu trvající poruchu zdraví s obvyklou délkou léčení kolem 3 měsíců, přičemž minimálně po dobu 6 týdnů byl poškozený podstatným způsobem omezen v obvyklém způsobu života nemožností běžně zatěžovat poraněnou dolní končetinu.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. S. odkázán s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 14 To 105/2021-183 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Emila Švingera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž druhý dovolací důvod uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení přecházejícím napadenému usnesení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Vadnost právního posouzení skutku podle dovolatele spočívá ve skutečnostech, které vytýkal již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy že uvedený soud k hodnocení jednotlivých skupin důkazů přistupoval s velmi odlišnou mírou tolerance, resp. nedostatečně osvětlil, z jakého důvodu důkazy hovořící spíše v neprospěch obviněného, považoval za věrohodné, aniž by se blíže zabýval jejich rozporuplností a dalšími podstatnými okolnostmi, a naopak veškeré důkazy svědčící ve prospěch obviněného podrobil i v podružných detailech nevyvážené kritice vedené podle jeho přesvědčení snahou je učinit nevěrohodnými a tím odůvodnit nesprávný výrok o jeho vině. Soudu vytýká, že při hodnocení výpovědi poškozeného nezohlednil zjištěnou míru alkoholemie, která významným způsobem negativně ovlivnila jeho motoriku i možnost vnímání a následné reprodukce děje, a poukazuje na to, že bylo prokázáno, že poškozený při odchodu z obchodu vulgárně pokřikoval na svědkyni Š. a vůči ní používal vulgární gesta. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozený je konfliktní osobou a pod vlivem alkoholu dokonce svědkyni Š. opakovaně bil. Ani tuto závažnou skutečnost při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozeného soud nikterak nezhodnotil, ačkoliv osobnost poškozeného je podstatným prvkem, ke kterému soud nezbytně musí při hodnocení jednotlivých důkazů a prokazování skutkového děje přihlédnout. Nesprávně podle dovolatele soud vyhodnotil i výpovědi svědkyň přítomných incidentu, z nichž podle něj vyplynulo, že to byl poškozený, kdo započal útok, jemuž se on jen pasivně bránil. Skutkové závěry soudu jsou proto nesprávné. Obdobně rozpornými se zásadami uvedenými v §2 tr. ř. shledává i způsob, jímž soud zhodnotil znalecký posudek MUDr. Zdeňka Šenkýře, z něhož plyne možnost vzniku zranění poškozeného podle údajů dovolatele. Jeho závěry vycházejí z ničím nepodložených domněnek.
6. Nesprávné právní posouzení skutku soudem prvního stupně spočívá podle dovolatele v tom, že zcela v rozporu se zásadami stanovenými v §2 tr. ř. z provedeného dokazování učinil závěr, že fyzicky napadl poškozeného způsobem popsaným v jeho rozsudku. Jeho jednání by mělo být přinejmenším posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. za užití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 30. 6. 2021, č. j. 14 To 105/2021-183, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, tedy rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. (správně č. j.) 11 T 78/2020-149, a podle §265l tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. aby Nejvyšší soud sám, shledá-li podmínky pro postup podle §265m odst. 1 tr. ř. po zrušení obou rozhodnutí rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby v celém rozsahu.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí (mu) připisovat z hlediska skutkového děje. O jednání obviněného především svědčí analýza kamerového záznamu z V. v XY ulici v Písku ze dne 15. 12. 2019. Není pochyb o tom, že přítomnost poškozeného ve V. bezprostředně předcházela předmětnému incidentu mezi ním a poškozeným. Dále je třeba poukázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého vyplynulo, že jediným možným mechanismem vzniku zranění poškozeného bylo kopnutí. Podle znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře je kopanec, a to jak u vzpřímené, tak u ležící osoby nejvíce pravděpodobným mechanismem vzniku uvedeného zranění. Pokud pak poškozený výslovně nezmiňoval kopnutí, ale dupnutí, je namístě poukázat na vyjádření znalce, kdy tento uvedl, že poškozený nemusel za daných okolností zcela jasně rozlišit, jestli šlo o kopanec nebo dupnutí. Pokud jde o způsobené zranění, tedy zlomeninu čéšky, závěry znalce hovoří jednoznačně ve prospěch skutkové verze poškozeného nikoli obviněného. Právní kvalifikace jednání obviněného je tak zcela přiléhavá, když postup dle §29 tr. zákoníku v daném případě nepřichází v úvahu.
9. Protože podle hodnocení státní zástupkyně meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud pro nejprve hodnotil, zda dovolatelem vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve písm. l)] je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). První alternativa dopadá na situaci, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu bylo vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. kdy (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Alternativa druhá představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a tento opravný prostředek zamítl vzhledem k tomu, že jej neshledal důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Přestože obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod určený k nápravě vad hmotně právního posouzení zjištěného (ve výroku rozsudku nalézacího soudu popsaného) skutku, svými námitkami se s obsahovým zaměřením zvoleného důvodu dovolání zjevně rozchází. Je tomu tak proto, že svou dovolací argumentací nezpochybňuje hmotně právní subsumpci (podřazení) soudem zjištěného skutku pod příslušná ustanovení trestního zákoníku, konkrétně zákonné znaky zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nýbrž vlastní skutková zjištění soudů nižších stupňů. Patrné to je již z toho, že tato zjištění, jež se stala předmětem právního posouzení, označuje za rozporná „ se zásadami stanovenými v §2 trestního řádu “ (bez bližší specifikace, které z nich a z jakého konkrétního důvodu by měla být porušena), a že se vymezuje vůči způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Přitom – a v uvedeném směru není skutečnosti odpovídající vyznění vyjádření státní zástupkyně – součástí svého dovolání neučinil výslovně námitku o existenci extrémního rozporu mezi obsahem provedeného dokazování a skutkovými a právními závěry soudů nižších stupňů.
16. Proto spíše nadbytečně Nejvyšší soud v dané souvislosti připomíná, že rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
17. Uvedené konstatování Nejvyšší soud zmiňuje proto, aby vyložil, že v dovolací argumentaci hodnocené ve shodě s jejím posouzením státní zástupkyní (námitky dovolatele kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů) nelze spatřovat podklad pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) účinného znění trestního řádu (v alternativě rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ), kterou by jinak mohlo přesvědčivé doložení takto hrubé vady napadených rozhodnutí založit. Skutková zjištění soudů nižších stupňů rozhodně nejsou v tomto směru námitkami dovolatele zpochybněna.
18. Nesprávnost právního posouzení skutku by mohlo založit tvrzení dovolatele, že skutek není trestným činem, neboť jeho jednání je jednání právem dovoleným - nutnou obranou ve smyslu jejího vymezení v §29 tr. zákoníku. Tak by tomu ovšem bylo jen v případě, že by skutková zjištění soudů umožňovala takové právní posouzení, tj. pokud by jejich součástí byl popis protiprávního jednání poškozeného (jeho útoku na zájmy chráněné trestním zákonem) předcházejícího jednání dovolatele, které by v důsledku toho mohlo být vyhodnoceno jako jeho obrana v mezích odkazovaného ustanovení trestního zákoníku. Nic takového však v dovoláním napadených rozhodnutích obsaženo není. Pokud se tudíž obviněný domáhá toho, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání v nutné obraně, činí tak nikoli na podkladě skutkového stavu věci, k němuž dospěly soudy nižších stupňů, nýbrž na podkladě snahy o prosazení jeho verze průběhu konfliktu, kterou mají podporovat výpovědi jim odkazovaných svědkyň. Je však nutno poukázat na fakt, že otázce hodnocení provedených důkazů se věnoval nejen soud nalézací, ale v návaznosti na odvolací námitky obviněného (obsahově shodné s námitkami dovolacími) i poměrně obsáhle soud odvolací (viz body 10. až 12.), přičemž je nutno konstatovat, že jejich posouzení neodporuje požadavku plynoucímu z §2 odst. 6 tr. ř. Protože toto hodnocení není rozhodně svévolné, nýbrž splňující požadavky zákona, je nutno zjištěný skutkový stav považovat za odpovídající požadavku §2 odst. 5 tr. ř. Dospěl-li odvolací soud k oprávněnému závěru, že skutkové okolnosti případu neumožňují příznivější právní kvalifikaci skutku obviněného (v podobě trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku), tím spíše v nich nelze shledal podklad pro posouzení skutku jako činu spáchaného v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku.
V.
Způsob rozhodnutí
19. Z výše uvedeného plyne, že vadou ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní písm. h)], která by měla zatěžovat rozsudek soudu prvního stupně, tento zjevně netrpí. V důsledku toho, že argumentace obviněného stran tohoto důvodu dovolání se s jeho obsahovým zaměřením rozešla (zpochybnění správnosti právního posouzení skutku se obviněný primárně domáhal skrze změnu skutkových zjištění), nemohla být úspěšná ani v tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [nyní písm. m)] v jeho druhé variantě.
20. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu