ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.403.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 403/2022-818
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná J. V. J. , nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2021, č. j. 31 To 330/2021-766, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 18 T 32/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 4. 2021, č. j. 18 T 32/2020-712 , byla obviněná J. V. J. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
1. dne 5. 4. 2017 z místa tehdejšího bydliště v XY, ul. XY, s využitím znalosti přihlašovacích údajů k bankovnímu účtu mKonto, č. XY, vedenému u mBank S.A. na jméno jejího tehdejšího přítele M. J., narozeného XY, s nímž plně disponovala, vystupujíc jako M. J., avšak bez jeho souhlasu a vědomí, prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřela s mBank S.A. smlouvu o hotovostním úvěru č. GNN0 12817958/2017 na částku ve výši 30.000 Kč, která jí byla na uvedený účet následně vyplacena, čímž poškozené mBank S.A., organizační složka, se sídlem Praha 8, Pernerova 691/42, způsobila škodu ve výši 30.000 Kč, na níž uhradila dle sjednaného splátkového kalendáře pouze devět splátek v celkové výši 22.500 Kč a poté přestala úvěr hradit, přičemž následně byl úvěr v plné výši uhrazen M. J.,
2. dne 6. 5. 2017 z místa tehdejšího bydliště v XY, ul. XY, s využitím znalosti přihlašovacích údajů k bankovnímu účtu mKonto, č. XY, vedenému u mBank S.A. na jméno jejího tehdejšího přítele M. J., narozeného XY, s nímž plně disponovala, vystupujíc jako M. J., avšak bez jeho souhlasu a vědomí uzavřela s mBank S.A. smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN0 4428344/2017 až do výše 70.000 Kč, které postupně v plné výši využila, čímž poškozené mBank S.A., organizační složka, se sídlem Praha 8, Pernerova 691/42, způsobila škodu ve výši 70.000 Kč, na níž nic neuhradila, neboť k následným splátkám nelze s ohledem na skutečnost, že byly hrazeny ze strany M. J., přihlížet,
3. dne 12. 12. 2017 z místa tehdejšího bydliště v XY, ul. XY, s využitím znalosti přihlašovacích údajů k bankovnímu účtu mKonto, č. XY, vedenému u mBank S.A. na jméno jejího tehdejšího přítele M. J., narozeného XY, s nímž plně disponovala, vystupujíc jako M. J., avšak bez jeho souhlasu a vědomí, uzavřela s mBank S.A. smlouvu o hotovostním úvěru č. GNN0 38941772/2017 na částku ve výši 120.000 Kč, která jí byla na uvedený účet následně vyplacena, a z celkového počtu 60 měsíčních splátek po 2.543,74 Kč, k jejichž splácení se při sjednávání smlouvy jménem M. J. zavázala, uhradila pouze dvě v celkové výši 5.451 Kč a poté přestala úvěr splácet, čímž poškozené mBank S.A., organizační složka, se sídlem Praha 8, Pernerova 691/42, způsobila škodu ve výši 120.000 Kč, na níž uhradila 5.451 Kč a poté přestala úvěr splácet, přičemž k následným splátkám nelze s ohledem na skutečnost, že byly hrazeny ze strany M. J., přihlížet.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §211 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 28 měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána zaplatit na náhradě škody poškozené mBank S. A. částku 183.220,26 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. J. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 31 To 330/2021-766 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že namísto trestu propadnutí věci uložil podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty ve vztahu ke shodným věcem, jako v rozsudku soudu prvního stupně. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v České Lípě nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Březiny, MLaw, dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku předně namítla, že k vyhlášení napadeného rozsudku došlo v její nepřítomnosti, a to v důsledku toho, že nebyla o konání veřejného zasedání vyrozuměna. Jednání před odvolacím soudem bylo původně nařízeno na 6. 10. 2021, přičemž ze zdravotních důvodů požádala o odročení, když současně výslovně sdělila, že trvá na své osobní účasti. O novém termínu jednání 10. 11. 2021 už vyrozuměna nebyla. Má za to, že ze strany soudu a doručovatele nebyl učiněn ani pokus o řádné doručení. Z obsahu spisu se podává, že vyrozumění o veřejném zasedání bylo dne 7. 10. 2021 doručeno jejímu tehdejšímu obhájci, který však přípisem ze dne 26. 10. 2021 odvolací soud uvědomil o ukončení obhajoby obviněné, pročež se jednání odvolacího soudu nezúčastní. Veřejného zasedání se tak neúčastnila ani obviněná, ani její obhájce. Došlo tím k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovení §233 odst. 1, 2 tr. ř.
6. Obviněná přitom poukázala na skutečnost, že odvolací soud zvolil pro doručení vyrozumění o veřejném zasedání obálku typu II. ve smyslu Instrukce č. 24 Ministerstva spravedlnosti, na níž je uvedeno „Doručenka do vlastních rukou“ a „Nevkládat do schránky“. Ve smyslu ustanovení §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. tak předseda senátu vyloučil možnost náhradního doručení podle §64 odst. 4 tr. ř., když vyloučil uvedeným ustanovením předpokládaný postup po uplynutí úložní doby, spočívající ve vhození zásilky do schránky adresáta. Odkázala přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 95/2021, z něhož argumentem a contrario vyplývá, že pokud předseda senátu z důležitých důvodů fikci doručení vyloučí [§64 odst. 5 písm. b) tr. ř.], učiní tak užitím obálky typu II., který je podmínkám §64 odst. 5 tr. ř. přímo uzpůsoben. Tím byla zároveň splněna podmínka §64 odst. 6 tr. ř., podle které je třeba vyloučení náhradního doručení (vhozením do schránky adresáta) na zásilce nápadně vyznačit. Tuto argumentaci pak doplnila odkazy na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu.
7. V další části odůvodnění se dovolatelka věnovala námitkám uplatněným podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla zde zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Vina jí nebyla prokázána, neboť důkazní situace spočívala v „tvrzení proti tvrzení“, přičemž ani ostatními provedenými důkazy nebylo možno přesvědčivě prokázat, kdo úvěrové smlouvy sjednával. Zdůraznila, že soud prvního stupně ji nejprve obžaloby zprostil a teprve následně, de facto na „pokyn“ odvolacího soudu, aniž by provedl nové důkazy, rozhodl o její vině, čímž v podstatě rezignoval na nalézání spravedlnosti. Soudy přitom dospěly k rozhodnutí o její vině výlučně na základě tvrzení M. J., jehož verzi obviněná od počátku popírá. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16 pak dovolatelka uvedla, že s ohledem na princip presumpce neviny nelze akceptovat shledání viny za situace, kdy jediným přímým důkazem proti obviněnému je výpověď svědka, u nějž a priori nelze vyloučit jakýkoli zájem na výsledku řízení. M. J. se však pouze v důsledku frustrace z rozchodu s obviněnou snažil převést na ni své dluhy.
8. Při hodnocení výpovědi M. J. soudy přehlížely zjevné nepravdy. Dostatečnou váhu nedaly ani nesporným zjištěním, že k uzavření úvěrových smluv došlo prostřednictvím jeho internetového bankovnictví a peníze byly doručeny na jeho účet. Nebylo dále jednoznačně zjištěno, kdo byl uživatelem telefonního čísla, z něhož byly bankovní transakce potvrzovány, a z něhož vedl hovory s pracovníky banky M. J. Také evidence jeho pracovní docházky byla důkazně nadhodnocena, když z ní žádné jednoznačné závěry nevyplývají. Navíc do internetového bankovnictví je možno se připojit prakticky odkudkoli.
9. Dovolatelka závěrem konstatovala, že ve věci byly zjištěny dvě skutkové verze událostí, přičemž verzi vycházející z výpovědi M. J. není pro rozpory možné označit za pravdivou. Naproti tomu verzi vycházející z její vlastní výpovědi označila za konzistentní, logickou a souladnou s provedenými důkazy. Správným proto bylo první rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla zproštěna obžaloby. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2021, č. j. 31 To 330/2021-766, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
10. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten k dovolacím námitkám obviněné ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že k ověření jejích tvrzení nemá žádné podklady, takže se k nim nemůže vyjádřit. V obecné rovině však s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 62/2012, uvedl, že k doručení vyrozumění obviněné by stačilo jeho vhození do schránky. Z hlediska věcného obsahu dodržení práva na spravedlivý proces považuje provedené doručení za dostatečné.
11. K další části dovolací argumentace státní zástupce uvedl, že jde o opakování obhajoby, kterou obviněná uplatnila již v dřívějších fázích řízení, když i v dovolání vytýká, že nebylo prokázáno, že to byla ona, kdo učinil žádosti o půjčky. S těmito námitkami se vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Rozhodným přitom bylo zjištění, že předmětné žádosti byly učiněny z totožné IP adresy, z níž dovolatelka přistupovala ke svým e-mailovým účtům, přičemž četnost přístupů vylučuje, že by tak činil svědek J. za pomoci falšování záznamů o své pracovní docházce. Soudy žádné pochybnosti o skutku dovolatelky neměly a státní zástupce se s nimi ztotožňuje.
12. Konstatoval, že pokud by nesprávnými skutkovými zjištěními měl být založen dovolací důvod, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, vadná v rozsahu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Celkový obsah dovolacích námitek směřuje nejspíše k porušení zásady in dubio pro reo , přičemž Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení, ledaže by šlo o porušení práva na spravedlivý proces.
13. Shrnul, že konkrétní námitky obviněné dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dílem se s nimi vypořádaly již soudy nižších stupňů. Dovolání proto hodnotil jako zjevně neopodstatněné a navrhl jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
17. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Dovolatelka předně namítá porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání před odvolacím soudem [§265b odst. 1 písm. d) tr. ř.] . Toto porušení spatřuje ve skutečnosti, že jí vyrozumění o odročeném veřejném zasedání nebylo doručeno, přičemž pro jeho doručení byla odvolacím soudem zvolena obálka typu II. ve smyslu Instrukce MSp č. 24 ze dne 27. 9. 2011, kterou se vydávají vzory obálek pro doručování písemností soudů a státních zastupitelství. Na použitém typu obálky je uveden text „Doručenka do vlastních rukou“ a „Nevkládat do schránky“, z čehož podle ní lze dovodit, že předseda senátu jeho užitím ve smyslu ustanovení §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. nařídil, že je v této věci vyloučeno doručení fikcí podle §64 odst. 4 tr. ř.
19. Nejvyšší soud pro přehlednost připomíná znění ustanovení §64 tr. ř., upravujícího doručování do vlastních rukou:
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu, návrh na potrestání a předvolání,
b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí,
c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2) Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
(3) Písemnost se ukládá
a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční stráže,
c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d) u orgánu obce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obce,
e) u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního orgánu.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
(5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6) Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
20. V tomto případě šlo o doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání, které obecně lze doručovat způsobem podle §64 odst. 4 tr. ř., neboť tento postup není podle §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. vyloučen. Veřejné zasedání bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci původně nařízeno na 6. 10. 2021, z něhož se obviněná v den jeho konání ze zdravotních důvodů (které přes výzvu předsedy senátu nedoložila lékařskou zprávou) omluvila s tím, že se jej chce zúčastnit. Její omluva byla přijata a veřejné zasedání bylo nově nařízeno na 10. 11. 2021. Vyrozumění o tomto novém termínu jí bylo doručováno na adresu trvalého bydliště i adresu, kterou určila pro doručování. V obou případech bylo užito obálky typu I. s vyloučením vhození do schránky. V obou případech také byla zásilka poštou uložena a po uplynutí 10 dnů vrácena odesilateli.
21. Ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. spojuje účinek doručení s uplynutím desetidenní lhůty od uložení, nikoli s okamžikem vhození uložené zásilky do schránky, a to i v případě, že se adresát o uložení nedověděl, pokud uvedenou adresu označil pro účely doručování. Obviněná adresu XY, XY, na kterou bylo doručováno, označila dne 30. 10. 2019 jako adresu pro doručování (č. l. 468). Z obsahu spisu, zejména samotného pokynu předsedy senátu k vyrozumění stran o termínu veřejného zasedání, navíc nevyplývá žádný důležitý důvod, pro který by předseda senátu odvolacího soudu vyloučil doručování postupem podle §64 odst. 4 tr. ř., přičemž samotné uvedení textu „Nevkládat do schránky“ na obálce nelze jako takový důležitý důvod interpretovat.
22. Dovolací soud proto uzavírá, že obviněná byla o termínu veřejného zasedání dne 10. 11. 2021 vyrozuměna řádně a v souladu s požadavky trestního řádu. Její právo na projednání věci v její přítomnosti, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno nebylo, neboť zákonný postup, uvedené právo zajišťující, byl dodržen. Obviněná tak měla možnost se veřejného zasedání účastnit a krajský soud nepochybil, pokud jednal v její nepřítomnosti přesto, že obviněná vyjádřila svou vůli se jednání účastnit. Její právo na projednání věci v její přítomnosti totiž bylo zajištěno právě řádnou realizací zákonného postupu při doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání (odročeného na její žádost), čímž jí byla dána možnost tohoto práva využít. Ve věci dále nebyl dán důvod nutné obhajoby (§36 tr. ř.), pročež nebylo pochybením ani konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obhájce.
23. Další dovolací námitky byly opřeny o dovolací důvod podle §265b odst 1 písm. g) tr. ř. , přičemž byly zaměřeny výhradně do skutkových zjištění nižších soudů, která jsou podle mínění dovolatelky ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
24. Nutno poznamenat, že existence takového zjevného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, a je také patrné, jak hodnotily provedené důkazy (soud prvního stupně v bodě 7. svého rozsudku, odvolací soud v odstavcích 8. – 20. svého rozsudku), jejichž rozsah byl pro náležité objasnění věci dostačující, i k jakým závěrům přitom dospěly. Je zde zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění nižších soudů postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila ani z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Nedůvodnou je také námitka, že nalézací soud, který ve svém prvním rozsudku obviněnou zprostil obžaloby, ji následně shledal vinnou „na pokyn“ soudu odvolacího, když před svým druhým rozhodnutím neprovedl žádné další dokazování (vyjma doplňujících výslechů obviněné a svědka J.), které by výrazným způsobem změnilo důkazní situaci. Vada prvního rozsudku ve věci ze dne 21. 10. 2020, č. j. 18 T 32/2020-648, která byla vytýkána usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 31 To 10/2021-673, a která vedla ke zrušení uvedeného rozsudku, totiž nespočívala v nedostatečném rozsahu dokazování, nýbrž v hodnocení provedených důkazů. Nalézací soud se v uvedeném rozsudku zabýval v podstatě pouze hodnocením výpovědí obviněné a svědka J., avšak pominul hodnocení zejména listinných důkazů, které provedl. Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí na tyto vady poukázal a uložil soudu prvního stupně, aby se jejich obsahem zabýval, přičemž však neformuloval žádné pokyny, jak mají být hodnoceny či jaké závěry z nich mají být učiněny. Postup odvolacího soudu tak nevybočil z rámce ustanovení hlavy šestnácté trestního řádu. Následný rozsudek soudu prvního stupně pak vychází z nového hodnocení důkazů, provedeného důsledně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
25. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, samo o sobě není porušením zásad spravedlivého procesu ani nezbytně nevyžaduje zásah Nejvyššího soudu do napadených rozhodnutí. Lze proto odkázat zejména na rozsáhlou pasáž bodů 8. – 20. rozsudku odvolacího soudu, v níž podrobně doplnil argumentaci soudu prvního stupně, obsaženou v bodě 7. jeho rozsudku. Soudy se neomezily na hodnocení výpovědí obviněné a svědka J. a okolností rozpadu jejich dřívějšího vztahu (z nichž vychází dovolací argumentace obviněné), ale důsledně přihlédly ke všem provedeným důkazům, na jejichž podkladě bylo možno ustálit skutkový děj, jak je popsán ve výroku prvostupňového rozsudku. Zejména se jednalo o hodnocení přístupů do internetového bankovnictví z konstantní IP adresy, kterou využívala ke svým internetovým aktivitám obviněná, takže byla vyvrácena možnost přístupu svědka J. ze zaměstnání nebo mobilního zařízení. V tomto kontextu byla hodnocena i data o pracovní docházce svědka J., která vylučují, aby vzhledem k jejich četnosti prováděl veškeré přístupy do internetového bankovnictví, čímž bylo vyvráceno tvrzení obviněné, že sama tento přístup neměla. Rovněž hodnocení pohybů na předmětném účtu odpovídá závěrům soudů, že ačkoli byl tento účet formálně veden na osobu svědka J., využívala jej ke svým aktivitám obviněná, jak o tom svědčí přijaté platby z obchodních kontaktů obviněné, za nájem bytu, k němuž svědek J. neměl žádný vztah, a dále úhrady výživného na nezletilou dceru, které na tento účet svědek J. posílal. Závěry týkající se uživatele telefonního čísla, jímž bylo uzavření smluv autorizováno, pak lze v kontextu všech provedených důkazů také označit za přiléhavé.
26. V důsledku řádně a zákonně provedeného hodnocení důkazů tak v tomto případě soudy učinily jednoznačná skutková zjištění, přičemž byly odstraněny pochybnosti, jimiž byl veden soud prvního stupně při svém prvním, zprošťujícím, rozsudku. Pokud tedy soudy po důsledném vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky ani pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“, neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
V.
Způsob rozhodnutí
27. Námitky uplatněné obviněnou v dovolání tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. odpovídají pouze formálně. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab