ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.466.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 466/2022-1851
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění L. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, a M. M. , nar. XY , trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 7 To 124/2021-1631, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 1/2021, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2021, č. j. 2 T 1/2021-1512 , byli obvinění L. M. a M. M. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými, a to konkrétně obviněný L. M. zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1)], zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)], zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zákoníku [ad 3)], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 4)] a obviněný M. M. zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)] a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku [ad 3)], jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že
1) obžalovaný L. M.
dne 7. 12. 2019 okolo 01:00 hodin před Music barem H. na adrese XY, XY, vystoupil z osobního vozidla a přistoupil z boku k poškozenému V. W., nar. XY, který se zde dohadoval s jiným mužem, a neočekávaně ho udeřil silou značné intenzity pěstí do pravé části brady, následkem toho poškozený upadl na zem a obžalovaný tímto úderem poškozenému záměrně způsobil zhmoždění měkkých tkání obličeje doprovázené krvácením a dvojitou zlomeninu dolní čelisti vpravo s posunem úlomků, která musela být řešena osteosyntézou – fixací úlomků kostí pomocí destiček, s hospitalizací od 7. 12. 2019 do 12. 12. 2019 a pracovní neschopností od 9. 12. 2019 do 23. 12. 2019 a poškozený byl po dobu deseti týdnů omezen v běžné denní činnosti, a to v příjmu potravy, kdy nemohl kousat a mohl přijímat pouze tekutou a kašovitou stravu, trpěl bolestmi hlavy a motolicí a také došlo ke ztíženému otvírání úst a k poruchám hybnosti i k poruchám skusu,
2) Obžalovaní L. M., M. M. a L. T.
v přesně nezjištěné době dne 10. 4 2020 od 22:00 hodin do 23:30 hodin, poté, co obžalovaný L. T. z telefonního čísla XY poslal poškozenému P. J., nar. XY, na jeho telefonní číslo XY SMS zprávy, že má peníze na splacení dlužné částky za osobní vozidlo VW Passat, které mu poškozený dříve prodal, a oznámil mu, že pro něho jede do bydliště osobním vozidlem s řidičem a vyzval ho, aby šel ven, přijeli obžalovaní L. T. a M. M. osobním vozidlem Mercedes-Benz CLK 200 modré barvy, RZ XY k tehdejšímu bydlišti poškozeného na adrese XY, XY, poškozený v domnění, že mu bude uhrazena dlužná částka, přišel k osobnímu vozidlu, kde ho obžalovaný M. M. vyzval, aby do něho nasedl, když to poškozený odmítl, obžalovaný L. T. z osobního vozidla vystoupil a natlačil poškozeného na zadní sedadla tohoto vozidla a společně jeli do areálu bývalého H. T. v XY v katastru obce XY, kde poškozený měl pronajatou jednu halu jako autodílnu, v průběhu cesty zastavili u železničních přejezdů v blízkosti tohoto areálu, obžalovaní M. M. a L. T. vytáhli poškozeného z osobního vozidla, mezitím na toto místo přijel obžalovaný L. M. v osobním vozidle Škoda Fabia stříbrné barvy, nezjištěné RZ, všichni obžalovaní napadli poškozeného údery rukou a kopy, následně ho opětovně naložili do osobního vozidla Mercedes-Benz CLK 200 modré barvy, RZ XY, které řídil obžalovaný M. M., a přijeli ke zmíněnému areálu, tímto osobním vozidlem narazili do uzamčené brány oplocení uvedeného areálu, čímž bránu otevřeli, a zastavili u haly užívané poškozeným, na místo s nimi dorazil i obžalovaný L. M. osobním vozidlem Škoda Fabia stříbrné barvy, nezjištěné RZ, jeden z obžalovaných cihlou rozbil boční okno užitkového vozidla Iveco Daily RZ XY, které bylo svojí zadní částí zaparkované před vstupem do haly užívané poškozeným, kterému byla tímto způsobena škoda ve výši 2 543 Kč, obžalovaní toto vozidlo odtlačili a poté pomocí lana připojeného k osobnímu vozidlu Mercedes-Benz CLK 200 modré barvy, RZ XY, vytrhli zámek bočních vrat do haly, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 105 Kč, všichni tři obžalovaní a poškozený šli dovnitř a zde po poškozeném požadovali, aby jim sdělil, kde jsou uloženy klíče od osobního vozidla VW Passat CC, RZ XY, což jim poškozený odmítl sdělit, proto jej opětovně napadli, kdy obžalovaní L. T. a L. M. udeřili poškozeného každý nejméně jednou pěstí, obžalovaný M. M. na poškozeného křičel, že jestli neřekne, kde jsou klíče, dostane znovu, na to obžalovaný L. T. poškozeného opět kopnul a poškozený ze strachu z dalšího útoku řekl, že klíče jsou uloženy v lednici, kterou obžalovaný M. M. otevřel, vzal klíče od uvedeného osobního vozidla a předal je obžalovanému L. T., který uvedeným osobním vozidlem odjel, popsaným jednáním obžalovaných poškozený utrpěl mnohočetné hematomy a drobné povrchové exkoriace hlavy, bolestivost krku při pohybu a palpaci dorzálně, kontuzi levého stehna, drobnou povrchovou erozi rohovky vpravo paracentrálně a komoci mozku s hospitalizací od 11. 4. 2020 do 14. 4. 2020, a dále se u poškozeného jednáním obžalovaných rozvinula posttraumatická stresová porucha, která však vážným způsobem neovlivnila obvyklý způsob života poškozeného,
3) Obžalovaní L. M., M. M. a L. T.
v přesně nezjištěné době dne 10. 4. 2020 kolem 23:30 hodin po odjezdu obžalovaného L. T. osobním vozidlem VW Passat CC, RZ XY, od autodílny poškozeného P. J., nar. XY, umístěné v areálu bývalého H. T. v XY v katastru obce XY, na tomto místě obžalovaní L. M. a M. M. poškozenému vyhrožovali, „aby si hodně dobře rozmyslel, co bude říkat“, pokud jde o jejich jednání popsané v bodě 2) skutkové věty výroku rozsudku, a poškozený měl obavu, že budou pokračovat v násilném jednání vůči němu, obžalovaný L. M. následně odvezl poškozeného osobním vozidlem Škoda Fabia stříbrné barvy, nezjištěné RZ před jeho bydliště, kde mu řekl, „ať vypadne a zkusí někde něco říci“, což poškozený opět chápal jako obavu ze svého dalšího napadení, poté ve 23:49:08 hodin obžalovaní L. M. a M. M. volali z telefonní čísla obžalovaného L. T. XY poškozenému na jeho telefonní číslo XY, kdy v hovoru obžalovaný M. M. opakoval výhrůžky, že „než poškozený něco začne, ať si uvědomí, že nejsou jenom tři a že jich je víc“, a obžalovaný L. M. poškozenému při hovoru sprostě nadával a následně obžalovaní ze stejného telefonní čísla obžalovaného L. T. na stejné telefonní číslo poškozeného dne 11. 4. 2020 v 00:09 hodin zaslali SMS zprávu ve znění „P. než něco začneš rozmysly si co to uděláš my nejsme ve třech nás je dost a ty drogy mám natočený a ráno to můžem rešit“, a týž den v 00:11 hodin zaslali SMS zprávu ve znění: „A to rs co si mi prodal tak neboj vše tu mám jo nejsem hloupý kamaráde nejsme“,
4) Obžalovaný L. M.
dne 10. 4. 2020 kolem 23:00 hodin řídil osobní vozidlo Škoda Fabia, nezjištěné RZ stříbrné barvy z nezjištěného místa do areálu H. T. v XY v katastru obce XY, a dále z tohoto areálu do tehdejšího bydliště poškozeného P. J., nar. XY, na adrese XY, XY, přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 12. 2016, č.j. 15 T 143/2016 – 165, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2017, č.j. 4 To 221/2017 – 247, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku, který obžalovaný vykonával do 12. 4. 2020,
2. Obviněný L. M. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. Obviněný M. M. byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl spoluobviněný L. T., který si dovolání nepodal, uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)], zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku [ad 3)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 5)], za které mu byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, v trvání tří let.
3. O odvoláních obviněných (jakož i o odvoláních sestry obviněného L. M. I. M., jeho manželky M. M. a spoluobviněného L. T.) proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, č. j. 7 To 124/2021-1631 , tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ohledně všech obviněných ve výroku o vině pod bodem ad 3) a ve výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněné L. M. a M. M. vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jehož se měli dopustit tím, že
v přesně nezjištěné době dne 10. 4. 2020 kolem 23:30 hodin po odjezdu obžalovaného L. T. osobním vozidlem VW Passat CC, RZ XY, od autodílny poškozeného P. J., nar. XY, umístěné v areálu bývalého H. T. v XY v katastru obce XY, na tomto místě obžalovaní L. M. a M. M. poškozenému vyhrožovali, „aby si hodně dobře rozmyslel, co bude říkat“, pokud jde o jejich jednání popsané v bodě 2) skutkové věty výroku rozsudku, a poškozený měl obavu, že budou pokračovat v násilném jednání vůči němu, obžalovaný L. M. následně odvezl poškozeného osobním vozidlem Škoda Fabia stříbrné barvy, nezjištěné RZ před jeho bydliště, kde mu řekl, „ať vypadne a zkusí někde něco říci“, což poškozený opět chápal jako obavu ze svého dalšího napadení, poté ve 23:49:08 hodin obžalovaní L. M. a M. M. volali z telefonní čísla obžalovaného L. T. XY poškozenému na jeho telefonní číslo XY, kdy v hovoru obžalovaný M. M. opakoval výhrůžky, že „než poškozený něco začne, ať si uvědomí, že nejsou jenom tři a že jich je víc“, a obžalovaný L. M. poškozenému při hovoru sprostě nadával a následně obžalovaní ze stejného telefonní čísla obžalovaného L. T. na stejné telefonní číslo poškozeného dne 11. 4. 2020 v 00:09 hodin zaslali SMS zprávu ve znění „P. než něco začneš rozmysly si co to uděláš my nejsme ve třech nás je dost a ty drogy mám natočený a ráno to můžem rešit“, a týž den v 00:11 hodin zaslali SMS zprávu ve znění: „A to rs co si mi prodal tak neboj vše tu mám jo nejsem hloupý kamaráde nejsme“.
4. Za tento zločin a za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1)], za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)] a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 4)], odsoudil obviněného L. M. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. Obviněného M. M. za tento zločin a za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)] odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného L. T. v tomto bodě podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil a podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, v trvání tří let.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu podal obviněný L. M. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Šrámkové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [pozn. zřejmě míněno podle písm. h) citovaného ustanovení v aktuálním znění], neboť rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel se domnívá, že jeho jednání popsané v obžalobě i odsuzujících rozsudcích nevykazuje znaky žádného trestného činu. Nebylo prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které je povinností soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, přičemž je v tomto směru nutno akceptovat i případné námitky procesní povahy uplatněné v dovolacím řízení. Trestní věc dovolatele je přitom zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu. Ačkoliv obviněný svoje námitky ohledně neprokázání způsobené újmy a zavinění, resp. obecně naplnění objektivní stránky uplatnil již v odvolacím řízení, soud druhého stupně se jimi nezabýval. Dovolatel nemohl naplnit subjektivní stránku, protože si nebyl vědom, že svým jednáním může vůbec způsobit nějakou újmu, k jejímuž vzniku ani nedošlo. Rovněž bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když orgány činné v trestním řízení vycházely de facto výhradně z tvrzení poškozeného J. Vůbec se nesnažily zabývat obhajobou dovolatele, ani zištnými motivy poškozeného. Nalézací soud i soud druhého stupně doplnily skutková zjištění vlastními hypotetickými domněnkami. Porušena byla i zásada presumpce neviny, jakož i právo dovolatele na spravedlivý proces.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 7 To 124/2021-1631, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2021, č. j. 2 T 1/2021-1512, a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám. Současně navrhl, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen.
7. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Šendery rovněž obviněný M. M. , který uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že závěry soudů obou stupňů jsou v tzv. extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Došlo také k porušení práva na spravedlivý proces dovolatele, konkrétně jeho práva na obhajobu, neboť se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou. Podle dovolatele soudy nepostupovaly v souladu s §125 tr. ř. V tomto ohledu rozporuje obsah výpovědi poškozeného J., jehož nepravdivá tvrzení nebyla v rozsudcích reflektována, ačkoliv na ně obviněný poukazoval. Označení dovolatele za osobu účastnou na dané trestné činnosti přitom nachází podklad pouze ve výpovědi poškozeného, který však měl motiv pro uvedení nepravdivých informací, neboť se chtěl na úkor dovolatele obohatit z prodeje osobních automobilů. Poškozený přitom nevypovídal pravdu minimálně o tom, kdo měl na sobě rukavice (na nichž byla zjištěna DNA obviněného T.) a dále že nedošlo k obchodu s vozidlem Honda Civic. Soudy se tak nevypořádaly s otázkou věrohodnosti stěžejního svědka, jehož výpověď je jediným důkazem, o nějž se opírá výrok o dovolatelově vině.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 7 To 124/2021-1631, a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. K dovolání obviněných se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obvinění uplatňovali předmětné námitky již od počátku trestního řízení. Soud nalézací i soud odvolací se jimi přitom zabývaly. Lze odmítnout tvrzení obviněných o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými dokazováním a skutkovými zjištěními. Státní zástupkyně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že nebyl zjištěn motiv poškozeného ke křivému obvinění dovolatelů. Nalézací soud vyslechl poškozeného velmi důkladně, když jej dokonce opakovaně předvolal k hlavnímu líčení, a o pravdivosti jeho údajů nelze mít pochyb. Napadení třemi osobami uvedl již při svém přijetí do nemocnice. Policii vydal SMS zprávy ze svého mobilního telefonu i nahrávku pořízenou z předmětné noci, korespondující s jeho výpovědí. Odkázat lze i na výpověď rodičů poškozeného. Vina dovolatelů byla tedy spolehlivě prokázána především v hlavním líčení přehrávaným záznamem o konverzaci přes mobilní telefony, SMS zprávami a výpovědí poškozeného, která jim odpovídala.
10. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněných státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jsou zjevně neopodstatněná. Dále navrhuje, aby o nich rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž v zásadě splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Obviněným L. M. deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení podaných dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Z obsahu mimořádného opravného prostředku obviněného L. M. je patrné, že dovolatel svou výhradu nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotně právního posouzení podřadil pod aktuálně již nepřiléhavé ustanovení trestního řádu [nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení lze počínaje 1. 1. 2022 relevantně namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), nikoliv písm. g) tr. ř.]. Nejvyšší soud s ohledem na formulaci dovolacích námitek posoudil podaný opravný prostředek podle jeho obsahu a dospěl k závěru, že obviněný, pokud by reflektoval aktuální znění trestního řádu, účinné od 1. 1. 2022 (jeho mimořádný opravný prostředek je datován dnem 15. 4. 2022), odkázal by na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný dále vznesl i námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, aktuálně podřaditelnou pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto směru proto lze jeho dovolání hodnotit jako formálně naplňující dovolací důvody.
17. Nejvyšší soud ale i s ohledem na výše uvedené konstatuje, že obviněný neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkal konkrétní případ nesouladu mezi skutkovými zjištěními, uvedenými ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu a rozvedenými v jeho odůvodnění, popř. v odpovídajících pasážích rozsudku odvolacího soudu, a obsahem provedených důkazů či zákonnými znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Stejně tak nespecifikoval žádné konkrétní pochybení v právním posouzení skutků. Dovolatel toliko poukazoval na „neprokázání“ objektivní ani subjektivní stránky trestných činů, přičemž svoje přesvědčení o nesprávnosti závěrů nižších soudů nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Ve zcela obecné rovině v podstatě namítl, že soudy nerespektovaly zásady trestního řízení ani ustálenou judikaturu, v důsledku čehož napadená rozhodnutí zatížily vadou. Žádné konkrétní námitky týkající se hodnocení provedených důkazů, z nich učiněných skutkových zjištění či následných závěrů právních však neuvedl. Obsah dovolání tak bylo třeba vyhodnotit jako pouhý proklamativní nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, aniž by byla doplněna jakákoli podrobnější argumentace. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Proto mohlo být vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. Není totiž úkolem ani oprávněním Nejvyššího soudu dotvářet za obviněného dovolací argumentaci. Po obsahové stránce přitom nebyly formulovány žádné konkrétní námitky, k nimž by dovolací soud mohl zaujmout své stanovisko.
18. Jediným konkrétním odkazem na projednávanou věc byla námitka, že soudy vycházely de facto výhradně z tvrzení poškozeného J., tedy pouze ve vztahu ke skutkům ad 2) a 3). Ani tato námitka však nebyla dále rozvedena ve smyslu námitek k návaznosti výpovědi poškozeného na další provedené důkazy nebo rozpor jeho skutkové verze s verzí obviněného. Ani tuto argumentaci proto nelze považovat za dostatečný podklad pro dovolací přezkum napadených rozhodnutí. Není také zřejmé, zda se obecná argumentace obviněného vztahuje i na skutky ad 1) a 4), jimiž byl obviněný rovněž uznán vinným, ale P. J. v nich vůbec nefiguruje. Dovolání obviněného L. M. proto bylo vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., když jeho argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu (a to ani s přihlédnutím k legislativní úpravě, kterou obviněný zjevně nereflektoval) obsahově neodpovídala.
19. Dovolání obviněného M. M. pak v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítalo extrémní rozpor skutkových zjištění soudů s obsahem provedeného dokazování a nadto i porušení práva na spravedlivý proces, vyplývající z nedostatečného vypořádání se s jeho obhajobou.
20. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že uplatněná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je omezena na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nedopadá tedy na jakýkoli rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – skutkovými a procesními námitkami nebyl uvedený dovolací důvod naplněn, a není zde tak důvodu pro zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
21. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace a je také patrné, jak hodnotily provedené důkazy. Soud prvního stupně se skutkům, jichž se dopustil obviněný M. M. [ad 2) a 3)] podrobně věnoval v bodech 12. – 25. svého rozsudku, v nichž rekapituloval obsah provedených důkazů a tyto jednotlivě i ve vzájemném souhrnu hodnotil. Odvolací soud se pak s podrobnou argumentací soudu prvního stupně (ve vztahu k dovolateli) ztotožnil v odstavci 25. svého rozsudku. Rozsah provedeného dokazování byl přitom pro náležité objasnění věci dostačující (v tomto směru ani dovolatel ničeho nenamítal). Zejména z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je pak dostatečně zřejmé, k jakým závěrům na základě jakých hodnotících úvah dospěl. Je zde zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění nižších soudů postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila ani z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli, a tedy ani namítané porušení práva na spravedlivý proces. Zároveň lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Dovolací soud tedy obecně konstatuje, že namítaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů neshledal.
22. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry, zvláště v situaci, kdy soudy nižších stupňů se se skutkovou stránkou jednání obviněných podrobně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Je ovšem třeba odmítnout stěžejní námitku obviněného, že skutkové závěry soudů vycházejí pouze z výpovědi poškozeného J., což je jediný přímý usvědčující důkaz, přičemž ostatní důkazy nepřímé netvoří ucelený řetězec, svědčící o vině dovolatele. Soud prvního stupně ve svém obsáhlém odůvodnění shrnul obsah podrobné a opakované výpovědi poškozeného, kterou hodnotil v kontextu dalších, nepřímých důkazů. Výpověď poškozeného je přitom důkazem přímým, takže není nutné, aby důkazy nepřímé samy o sobě tvořily uzavřený řetězec, neboť plní funkci důkazů podpůrných, na jejichž podkladě je posuzována věrohodnost důkazu přímého. Soud prvního stupně v tomto smyslu postupoval důsledně v souladu se zákonnými požadavky (§2 odst. 6 tr. ř.) a jeho postupu nelze nic vytknout. Námitky obviněného, že nebylo dostatečně přihlédnuto k možné zištné motivaci poškozeného, nepřesnosti jeho výpovědi ve vztahu k rukavicím, použitým při útoku, či k existenci transakce s motorovým vozidlem, která není součástí skutkových zjištění soudů, nemají potenciál zvrátit závěr soudů nižších stupňů o věrohodnosti poškozeného. Ten je naopak podpořen skutečností, že výpověď poškozeného je v podstatných okolnostech útoku na něj v průběhu celého trestního řízení konstantní a je v souladu zejména se zjištěními o jeho ošetření po útoku, i obsahu následné komunikace, kterou s obviněnými v rozhodný den vedl. Pochybení pak nelze vytýkat ani soudu odvolacímu, který závěry soudu nalézacího rekapituloval sice stručně, avšak zcela jasně se s nimi ztotožnil (s výjimkou závěrů k osobě obviněného L. T., vůči kterému výrok soudu prvního stupně změnil).
V.
Způsob rozhodnutí
23. Námitky uplatněné obviněným L. M. formálně lze podřadit pod tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění před 1. 1. 2022, které v době podání dovolání bylo nahrazeno nyní aktuální právní úpravou). Uplatněná argumentace je však pouze obecná a žádné konkrétní námitky, které by bylo možno vztáhnout na projednávanou věc, neobsahuje. Dovolání proto obsahově uplatněný dovolací důvod nenaplňuje a bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Námitky vznesené obviněným M. M. tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze formálně. Obsahově byla jeho argumentace shledána v celém rozsahu zjevně neopodstatněnou. Proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o obou dovoláních rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Pokud v dovolání obviněný L. M. navrhl, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab