ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.550.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 550/2022-1690
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný S. V. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 To 368/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 72/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 T 72/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný S. V. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Spolu s ním byl uznán vinným obviněný P. H., a to přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a obviněný D. Š. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustili podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„1. S. V. v přesně nezjištěné době, zřejmě v říjnu 2017, přesvědčil A. B. ke spáchání níže uvedeného činu a podporoval ho v rozhodnutí spáchat tento čin,
kdy v přesně nezjištěnou dobu vyhotovil O. A. N. a následně předal A. B. padělanou plnou moc datovanou 27. 10. 2017 na jméno zmocnitele: P. N., nar. XY, zmocněnce A. B., nar. XY, na níž byl podpis P. N. fiktivně notářsky ověřen padělaným razítkem M. M., která ukončila notářskou činnost k datu 31. 12. 2016, který zmocňuje A. B. k jednání s Českou spořitelnou, a. s., pro účely založení účtu a služeb s tím souvisejících, na základě kterých lze čerpat např. úvěr, debet, mít zřízen přístup k internetovému bankovnictví, získat kreditní platební kartu apod., poté se dne 2. 11. 2017 okolo 16:20 hodin odsouzený A. N. s B. dostavili k pobočce banky České spořitelny, a. s., Olbrachtova 1929/29, Praha-Krč, kde nejprve A. N. předal B. instrukce k založení účtu v bance, poté B. v uvedené pobočce předložil padělanou plnou moc, jejíž přílohou byla padělaná kopie OP na jméno P. N. s fotografií J. K., nar. XY, a vydával tuto plnou moc za pravou s legendou o hospitalizaci kamaráda P. N. v nemocnici a na základě této plné moci žádal o založení bankovního účtu, v úmyslu uzavírat pod identitou P. N. půjčky a úvěry a poskytnuté finanční prostředky, které měly být na takto založený účet zasílány, následně nevracet, přičemž plná moc nebyla ze strany ČS, a. s., akceptována a k založení účtu nedošlo, škoda nevznikla ani P. N. ani České spořitelně, a. s., IČO: 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929, 140 00 Praha,
2. S. V. v přesně nezjištěné době začátkem února 2018 přesvědčil A. B. ke spáchání níže uvedeného činu a podporoval ho v rozhodnutí spáchat tento čin,
kdy na začátku února 2018 na neustanoveném místě předal O. A. N. A. B. padělanou plnou moc, kterou vytvořil, datovanou 12. 2. 2018, na níž byl podpis O. P. fiktivně notářsky ověřen padělaným razítkem M. M., která ukončila notářskou činnost k datu 31. 12. 2016, na jméno zmocnitele O. P., nar. XY, který zmocňuje A. B. k jednáním v Komerční bance, a. s., pro účely založení účtu a služeb s tím souvisejících, na základě kterých lze čerpat např. úvěr, debet, mít zřízen přístup k internetovému bankovnictví apod. a v úmyslu takto získat neoprávněný majetkový prospěch, předal A. B. instrukce, aby na základě této padělané plné moci založil bankovní účet na pobočce Komerční banky a za tímto účelem jej dne 12. 2. 2018 v době po 18. hodině dovezl vozidlem řízeným Š. V., nar. XY, kterého O. A. N. domluvil a zaplatil mu za cestu do OC Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4, kde na pobočce Komerční banky v době od 18:22 hodin do 18:29 hodin dle předaných instrukcí A. B. plnou moc vydával za pravou a požádal o založení účtu s legendou, že je to pro kamaráda, který je hospitalizován v nemocnici, v úmyslu uzavírat pod identitou O. P. půjčky a úvěry a poskytnuté finanční prostředky, které měly být na takto založený účet zasílány, následně nevracet; pracovnice Komerční banky požadavku na založení účtu nevyhověla s tím, že plnou moc posoudí jejich právní oddělení, k založení účtu nedošlo, škoda nevznikla ani O. P. ani Komerční bance, a. s., IČO: 45317054.
3. P. H. předal O. A. N. v přesně nezjištěnou dobu v únoru 2018 tip a informace ke společnosti A., se kterou spolupracoval a znal se osobně s jednatelem společnosti J. S., kdy společnost A. prezentoval jako společnost s vyššími částkami na účtu, předal aktuální informaci, že se jednatel společnosti pan S. nachází v Asii a takto jednal proto, aby na základě těchto informací získal podíl na výnosu z následné trestné činnosti, kdy tento tip a poskytnuté informace umožnily O. A. N. a A. B. spáchání níže uvedeného činu,
S. V. přesvědčil A. B. ke spáchání níže uvedeného činu a podporoval ho v rozhodnutí spáchat tento čin a dne 19. 2. 2018 přijel společně s A. B., O. A. N. a P. H. k pobočce Komerční banky, a. s., Praha, Koněvova 1377, kdy P. H. řídil motorové vozidlo Seat Ateca 5FP, reg. zn. XY, bílé barvy, které v té době užíval,
kdy tímto umožnili spáchání níže uvedeného činu,
kdy po předchozí e-mailové komunikaci s bankou probíhající v období od 5. 2. 2018 do 19. 2. 2018 z e-mailové adresy XY, kterou založil O. A. N. a fiktivně vystupoval jako J. S., jednatel spol. A., IČO: XY, se sídlem XY, XY, a tímto způsobem předjednal s finančním poradcem – pracovníkem Komerční banky L. V. výběr finanční hotovosti 410.000 Kč z bankovního účtu spol. A., č. XY,
O. A. N. přesvědčil A. B. k provedení neoprávněného výběru hotovosti v Komerční bance v Praze-Žižkově na ulici Koněvova č. p. 1377, za tímto účelem vytvořil a A. B. předal padělanou plnou moc na zmocnitele - společnost A., se sídlem XY, XY, dne 31. 1. 2018, k výběru hotovosti v částce 410.000 Kč z účtu číslo: XY, ve všech níže uvedených případech jel společně s A. B. k pobočce Komerční banky v Koněvově ulici č. p. 1377 v Praze a předal mu instrukce, že má na základě této moci vybrat hotovost ve výši 410.000 Kč, následně
A. B. dne 9. 2. 2018 v době od 15:15 hodin do 15:32 hodin předložil padělanou plnou moc, fiktivně mu udělenou jedním z jednatelů spol. A., J. S., nar. XY, k výběru hotovosti v částce 410.000 Kč, na které nebyl úředně ověřený podpis zmocnitele, ale byly zde ověřovací doložky M. M. - notářky ze dne 31. 1. 2018, opatřené padělaným razítkem M. M., tuto padělanou plnou moc předložil jako pravou a žádal o vyplacení hotovosti ve výši 410.000 Kč, požadavek vzhledem k neúplnosti plné moci byl ze strany KB zamítnut, následně
A. B. na základě plné moci a předaných instrukcí ze strany O. A. N. dne 19. 2. 2018 v době od 13:15 hodin do 14:08 hodin v Praze na ulici Koněvova č. p. 1377 v pobočce Komerční banky předložil úředně ověřenou kopii všeobecné plné moci, fiktivně mu udělenou jedním z jednatelů spol. A. panem J. S., nar. XY, dne 31. 1. 2018, k výběru hotovosti v částce 410.000 Kč, na níž byl podpis J. S. fiktivně notářsky ověřen padělaným razítkem M. M., požadavek vzhledem tomu, že se jednalo pouze o úředně ověřenou kopii, byl ze strany KB zamítnut, následně
A. B. na základě plné moci a předaných instrukcí ze strany O. A. N. dne 19. 2. 2018 v době od 15:25 hodin do 15:35 hodin v Praze na ulici Koněvova č. p. 1377 v pobočce Komerční banky předložil padělanou plnou moc, fiktivně mu udělenou jedním z jednatelů spol. A. panem J. S., nar. XY, dne 31. 1. 2018, k výběru hotovosti v částce 410.000 Kč, opatřenou ověřovacími doložkami z notářské kanceláře M. M. ze dne 31. 1. 2018, tuto padělanou plnou moc předložil jako pravou a byla mu vyplacena v hotovosti částka 410.000 Kč, ke škodě poškozené společnosti A., IČO: XY,
následně O. A. N. rozdělil takto získané peníze mezi A. B., S. V., P. H. a sebe
4. D. Š. předal O. A. N. v přesně nezjištěnou dobu v únoru 2018 tip a informace ke společnosti I. R. jako společnosti s vyššími částkami na účtu, aby na základě těchto informací získal podíl na výnosu z následné trestné činnosti, kdy tento tip a poskytnuté informace umožnily A. B. a O. A. N. spáchání níže uvedeného činu,
S. V. v přesně nezjištěné době přesvědčil A. B. ke spáchání níže uvedeného činu a podporoval ho v rozhodnutí spáchat tento čin,
kdy po předchozí e-mailové komunikaci s bankou z adresy XY probíhající od 16. 2. 2018 do 20. 2. 2018, kterou obviněný O. A. N. založil a fiktivně vystupoval jako P. R. ze společnosti I. R. a dojednal připravení hotovosti v Komerční bance, a. s., Brno, nám. Svobody 21, k výběru z účtu poškozené společnosti dne 20. 2. 2018 v době kolem 11:00 hodin, přesvědčil A. B. k provedení neoprávněného výběru hotovosti v Komerční bance, za tímto účelem zařídil dopravu A. B. z místa jeho bydliště k místu setkání v Praze u klubu R. P. H., a dále sjednal dopravu z Prahy do Brna s J. K., nar. XY, ve vozidle A. B. předal padělanou plnou moc, kterou vytvořil, na zmocnitele I. R., se sídlem XY, na níž byl podpis P. R. fiktivně notářsky ověřen padělaným razítkem M. M. s tím, že A. B. předal instrukce, že má na pobočce KB Brno, nám. Svobody předat padělanou plnou moc a na základě této moci vybrat hotovost ve výši 920.000 Kč, po realizaci mu měl A. B. peníze předat a za odměnu od O. A. N. dostat 10.000 Kč v hotovosti s tím, že za odvoz zaplatil O. A. N. J. K. 4.000 Kč, za účelem vzájemné komunikace A. B. dne 20. 2. 2018 předal mobilní telefon Nokia, bílé barvy, IMEI: XY, s vloženou SIM kartou Tesco Mobile, XY, na kterém s obviněným A. B. komunikoval,
A. B. dne 20. 2. 2018 v době kolem 12:00 hodin v pobočce Komerční banky, a. s., IČO: 45317054, Brno, náměstí Svobody č. 21 předložil uvedenou padělanou plnou moc udělenou, mimo jiné k výběru v hotovosti v částce 920.000 Kč, účtu číslo: XY, datovanou dne 14. 2. 2018, notářsky ověřenou notářkou M. M. dne 14. 2. 2018, přestože notářka M. M. ukončila notářskou činnost k 31. 12. 2016, a pokusil se z uvedeného účtu provést výběr hotovosti ve výši 920.000 Kč ke škodě poškozeného, za tímto účelem potvrdil výběrový list a předložil svůj občanský průkaz, kdy byl na místě Policií ČR zadržen, k výběru hotovosti z účtu poškozené společnosti nedošlo, kdy tímto jednáním mohla vzniknout poškozené společnosti I. R., IČO: XY, se sídlem XY, XY, škoda ve výši 920.000 Kč“.
2. Obviněný S. V. byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, za tento zločin a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 7. 2020, č. j. 19 T 6/2019-482, a sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán pravomocně vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 6 T 26/2020, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 7. 2020, č. j. 19 T 6/2019-482, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 6 T 26/2020, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškozená Komerční banka, a. s. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nutno ještě dodat, že tímto rozsudkem soudu prvního stupně byly uloženy tresty rovněž dalším dvěma shora jmenovaným obviněným, nicméně pro účely dovolání obviněného S. V. není podstatné tyto uvádět, a obviněný P. H. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek vymezený v tomto rozsudku.
3. Proti rozsudku podali poškozená Komerční banka, a. s. a obvinění S. V. a D. Š. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 To 368/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 To 368/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný S. V. (dále také jen „obviněný“) dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), když namítl extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů. Právní kvalifikaci označil za chybnou, neboť nebyly podle něj splněny podstatné znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl odsouzen, přičemž pro ně není ani opora v provedených důkazech. Rozhodnutí v jeho neprospěch bylo zapříčiněno nerespektováním důkazního procesu v rámci trestního řízení, když současně nebyla dodržena základní zásada in dubio pro reo . Namítl zejména nevěrohodnost výpovědí odsouzených O. A. N. a A. B., které se v průběhu hlavního líčení podle něj výrazně odlišovaly, a proto soudy rozhodly na základě nedostatečných důkazů. Současně obviněný poukázal na svou výpověď a odůvodnění svého odvolání s tím, že na jejich základě bylo soudům známo, že odsouzeného A. B. od spolupráce s odsouzeným O. A. N. odrazoval, nikoli přesvědčoval ke spáchání trestné činnosti. Dodal, že ve srovnání s jeho výpovědí působí výpovědi jmenovaných odsouzených jako velice rozporuplné. Tvrdil, že se jednání, jež by naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, nedopustil. Soudy tento závěr učinily na základě domnělých a nejasných výpovědí jmenovaných odsouzených, čímž nerespektovaly důkazní proces. V této souvislosti brojil také proti výpisům z telekomunikačního provozu, ze kterých není možné dovozovat konkrétní obsah příslušných komunikací, a jedná se proto podle něj opět o pouhé domněnky, na nichž soudy postavily závěr o jeho vině.
5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle §265l tr. ř. přikázal, aby Krajský soud v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněný neoznačil správně dovolací důvod, na jehož základě by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat, neboť jednak zřejmě přehlédl novelu, která s účinností od 1. 1. změnila výčet dovolacích důvodů, jednak zjevně opomněl, že usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání. Nejedná se však o natolik závažné pochybení, aby mělo samo o sobě způsobit odmítnutí dovolání. Po seznámení se s jeho obsahem však státní zástupce konstatoval, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nelze totiž podle něj v této věci shledat. Soud prvního stupně postupoval podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný ve svém dovolání zopakoval svoji obhajobu, když tvrdil, že soud prvního stupně při rozhodování o vině vycházel z nevěrohodných výpovědí apod., odvolací soud se však podle názoru státního zástupce s těmito námitkami řádně vypořádal. V návaznosti na to státní zástupce odkázal na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterých opakuje-li obviněný v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudy nižších stupňů, se kterými se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti snesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 To 368/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
12. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
III.
13. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného směřovaly výlučně do oblasti dokazování a učiněných skutkových zjištění. Jejich podstata totiž spočívala v tom, že obviněný zpochybnil provedené důkazy, konkrétně výpovědi odsouzených O. A. N. a A. B. a také výpisy z telekomunikačního provozu. Namítl, že nebyl respektován „důkazní proces“ , a tak došlo k porušení zásady in dubio pro reo . Až na základě těchto skutkových (procesních) výhrad, že byl odsouzen na základě domněnek a nejasných výpovědí, vyvozoval, ovšem toliko v obecné poloze, závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Výslovně přitom namítl tzv. extrémní nesoulad.
14. Takové námitky by tak přicházelo v úvahu formálně takové námitky podřadit pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], přestože obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Nejvyšší soud však v posuzované věci zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
15. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Rozpory v usvědčujících výpovědích odsouzených svědků O. A. N. a A. B. shledány nebyly, přičemž nutno poznamenat, že obviněný sám ani v dovolání neuvedl, v čem konkrétně se měly jejich výpovědi lišit. Pokud pak jde o výpisy z telekomunikačního provozu, soudy z nich nevyvozovaly a nedomýšlely si žádný konkrétní obsah hovorů, jak se obviněný domnívá. Je z nich však zřejmé, kdy a mezi kým telekomunikační provoz probíhal, přičemž ve spojení s dalšími důkazy z nich důvodně vyvodily závěr o vině obviněného. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
16. Nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nelze se přitom ztotožnit s názorem obviněného, že soudy závěr o jeho vině postavily na pouhých domněnkách a nejasných důkazech. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013), přičemž, jak již shora uvedeno, obviněný ani neuvedl, jaké konkrétní rozpory v těchto výpovědích spatřuje.
17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že soudy nižších stupňů učinily správný závěr o tom, že se obviněný dopustil popsaného skutku, k čemuž měly dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění jsou logická a přesvědčivá a odůvodňují závěr o spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněným jako pomocníkem podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Pouze pro úplnost lze dodat, že namítl-li obviněný, že se nedopustil žádného jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, pak je třeba jen zopakovat, že byl uznán vinným za pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 To 368/2021, ani jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 T 72/2021, proto netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě. V podrobnostech Nejvyšší soud na obě rozhodnutí odkazuje.
19. Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupce dodává, že obdobné námitky byly obviněným již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení, především v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
20. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu