ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.643.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 643/2022-455
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podala obviněná D. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 10 To 199/2021-400, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 43/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 6. 2021, č. j. 16 T 43/2021-295 , byla obviněná D. Č. (dále „obviněná“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že
dne 6. září 2020 ve 13:45 hodin, po ulici XY v obci XY, ve směru jízdy od obce XY, okres Praha-východ, řídila osobní automobil Renault Espace, RZ XY, při čemž porušila povinnosti vyplývající z ust. §4 písm. a), písm. b), §5 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. f) a §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že jela v obci rychlostí 62-66 km/hod, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, pohybující se na koloběžce vpravo souběžně ve stejném směru jízdy na přilehlém chodníku a poté, co nezletilá vjela na přechod pro chodce před přijíždějící vozidlo, do nezletilé narazila a způsobila jí tak difúzní axonální poranění mozku, oboustrannou kontuzi plic, kontuzi laloku jater, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vlevo, zlomeninu obratle S1 a otřes mozku, což si vyžádalo její hospitalizaci od 6. do 30. září 2020 a dále po propuštění z nemocnice chůzi o berlích s mírným zatěžováním nejméně do 19. října 2020.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v 50 denních sazbách po 200 Kč, tedy v celkové výměře 10.000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené České kanceláři pojistitelů, IČO 700 99 618, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 – Krč, na náhradě škody 43.420 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 – Vinohrady, na náhradě škody 187.830,60 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvoláních obviněné a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl poprvé Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2021, č. j. 10 To 199/2021-320, tak, že jej podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a trestní věc obviněné pro skutek popsaný tak, že
dne 6. září 2020 ve 13:45 hodin, po ulici XY v obci XY, ve směru jízdy od obce XY, okres Praha-východ, řídila osobní automobil Renault Espace, RZ XY, při čemž porušila povinnosti vyplývající z ust. §4 písm. a), písm. b), §5 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. f) a §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že jela v obci rychlostí 62-66 km/hod, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilé AAAAA, narozené XY, pohybující se na koloběžce vpravo souběžně ve stejném směru jízdy na přilehlém chodníku a poté, co nezletilá vjela na přechod pro chodce před přijíždějící vozidlo, do nezletilé narazila a způsobila jí tak difúzní axonální poranění mozku, oboustrannou kontuzi plic, kontuzi laloku jater, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vlevo, zlomeninu obratle S1 a otřes mozku, což si vyžádalo její hospitalizaci od 6. do 30. září 2020 a dále po propuštění z nemocnice chůzi o berlích s mírným zatěžováním nejméně do 19. října 2020,
jímž měla spáchat přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, postoupil k projednání ve správním řízení Městskému úřadu v XY. Podle §256 tr. ř. odvolání poškozené nezletilé AAAAA zamítl.
5. Toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil k dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 6 Tdo 1215/2021-358 , a přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 10 T 199/2021-400 (dále též „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustila tím, že
dne 6. září 2020 ve 13:45 hodin, po ulici XY v obci XY, ve směru jízdy od obce XY, okres Praha-východ, řídila osobní automobil Renault Espace, RZ XY, při čemž porušila povinnosti vyplývající z ust. §4 písm. a), písm. b), §5 odst. 1 písm. d) a §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že jela v obci rychlostí 62-66 km/hod, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilé AAAAA, narozené XY, pohybující se na koloběžce vpravo souběžně ve stejném směru jízdy na přilehlém chodníku a poté, co nezletilá vjela na přechod pro chodce před přijíždějící vozidlo obžalované, do nezletilé narazila a způsobila jí tak difúzní axonální poranění mozku, oboustrannou kontuzi plic, kontuzi laloku jater, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vlevo, zlomeninu obratle S1 a otřes mozku, což si vyžádalo její hospitalizaci od 6. do 30. září 2020 a dále po propuštění z nemocnice chůzi o berlích s mírným zatěžováním nejméně do 19. října 2020.
7. Odvolací soud obviněnou odsoudil podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v 50 denních sazbách po 200 Kč, tedy v celkové výměře 10.000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí uložil povinnost zaplatit poškozené České kanceláři pojistitelů, IČO 700 99 618, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 – Krč, na náhradě škody 43.420 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 – Vinohrady, na náhradě škody 187.830,60 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou AAAAA s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Rybáře dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně písm. h)], neboť podle ní jí napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
9. Obviněná namítá (část A.I.), že měla být s ohledem na neobjasněnost rozhodujících skutkových okolností svého jednání zproštěna obžaloby. Zpochybňuje skutkový závěr soudu o rychlosti jízdy svého vozidla a poukazuje na rozdílné závěry ve zpracovaných posudcích. Řízení podle ní trpí vadou, pokud nebyl zpracován revizní znalecký posudek.
10. Následně (část B.II.) poukazuje dovolatelka na kritérium nedbalosti, tj. zachování určité míry opatrnosti, a dovozuje, že skutkové okolnosti před nehodou nenasvědčovaly tomu, že by měla snížit rychlost na 35 km/hod., při níž by byla schopna nehodě zabránit. S oporou o judikaturu Ústavního soudu (část B.III.) připomíná, že dovolací soud má reagovat na případy tzv. extrémního nesouladu, jehož existenci shledává v posuzované věci, neboť skutková zjištění jsou nesprávná, neúplná a hrubě zkreslená, což se stalo v důsledku nerespektování §2 odst. 6 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení provedené důkazy hodnotí podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
11. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i předcházejí rozsudek soudu prvního stupně a přikázal posledně uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj je předmětná věc specifická tím, že výrok o vině se opírá o předchozí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1215/2021, jímž bylo vyhověno dovolání nejvyššího státního zástupce a odvolacímu soudu bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud pak jednal v intencích bodů 25-27 citovaného usnesení, v nich vyslovil soud dovolací souhlas s názorem nejvyššího státního zástupce, že u obviněné je třeba vyhodnotit i to, zda způsobem své jízdy neporušila svou povinnost podle §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem. Dovolatelka svým dovoláním přitom brojí právě proti argumentaci a závěrům, o něž opřel své předchozí dovolání nejvyšší státní zástupce.
13. K námitkám obviněné vzneseným v části A.I. jejího mimořádného opravného prostředku státní zástupce sdělil, že je obtížné představit si, jakou vadu by absence třetího posudku mohla založit. Pokud by takový posudek navrhla nebo jej neúspěšně soudu předložila a pokud by soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, mohlo by se jednat o opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu a nynějšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – totiž, že ve vztahu k rozhodnému skutkovému zjištění „nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Překročení povolené rychlosti však nebyla rozhodným skutkovým zjištěním, když přiměřenou rychlostí by podle znalců bylo nejvýše 35 km/h. Dovolatelka neuvádí, že by provedení revizního znaleckého posudku navrhla. I kdyby tak učinila, byl by dán adekvátní důvod k zamítnutí takového návrhu pro nadbytečnost. Tak jako nelze svědka opakovaně vyslýchat s nadějí, že snad nakonec vypoví požadovaným způsobem, ani znalecké posudky nelze kupit v naději, že snad některý ze znalců učiní závěr požadovaný některou ze stran trestního řízení. Obviněná neoznačuje žádnou konkrétní vadu žádného z podaných posudků, pouze nesouhlasí s jejich závěry. Dovolání v této částí proto žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
14. Jinak je tomu podle státního zástupce v části B. II. dovolání, kde dovolatelka nesouhlasí s tím, že by za dané dopravní situace byla zatížena povinností podle §5 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem. V této části odpovídá dovolání dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce s poukazem na podobné dopravní nehody (věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 4 Tdo 243/2016, sp. zn. 8 Tdo 60/2020 či sp. zn. 4 Tdo 1366/2020) uvádí, že pro věc dovolatelky lze z citované judikatury dovodit, že
· spoluzavinění dítěte může být i nepoměrně vyšší než spoluzavinění poškozené dívky ve věci předmětné a přesto nestačí k vyvinění řidiče,
· pokud je řidič povinen předpokládat pohyb chodců i pokud je na zakryté části přechodu vůbec nevidí, tím spíše je povinen předpokládat možný vjezd na přechod ze strany desetileté dívky na koloběžce, kterou u přechodu vidí,
· povinnost předvídat možný škodlivý následek má řidič i v dopravních situacích, které se zdaleka nejeví natolik nebezpečně, jako školačka na koloběžce v bezprostřední blízkosti přechodu.
15. K samotné jízdě na koloběžce státní zástupce připomenul, že jezdec na koloběžce má v zásadě postavení cyklisty a nikoliv chodce. Takto jednoznačný závěr však není možný u dítěte. To je i v takové situaci chráněné ustanovením §5 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, což je ochrana široká a intenzivní – dítě je chráněno bez ohledu na to, zda jede na koloběžce, kole, dětském odrážedle nebo v elektrickém autíčku. Navíc lze poukázat na bod 5 Přílohy č. 1 „Výrobky, které se nepovažují za hračky“ nařízení vlády č. 86/2011 Sb. o technických požadavcích na hračky, z níž lze dovodit, že některé koloběžky (stejně jako velmi malá jízdní kola – viz bod 4) jsou pouhými hračkami a tyto nesmějí být používány v silničním provozu – viz upozornění podle Přílohy č. 5, část B., bod 5. Již z tohoto důvodu je patrno, že pro ochranu dětí na přechodu pro chodce nemůže být rozhodné, zda se zde pohybují jako chodci na koloběžce-hračce nebo jako cyklisté na koloběžce určené pro silniční provoz. Ze strany řidičů nejsou tyto typy koloběžek ani rozeznatelné. Dítě na koloběžce tak velmi snadno může být dítětem s hračkou a jízdou na hračce může jen stěží pozbýt postavení chodce a nabýt postavení cyklisty. Skupina chodců složená z matky a dvou předškoláků na koloběžkách patrně nebude žádným řidičem považována na „jednoho chodce a dva cyklisty“. Z nichž by byl chráněn pouze chodec. I z těchto důvodů považuje státní zástupce ochranu dětí na přechodu pro chodce za nezávislou na tom, zda jedou na koloběžce nebo ji jen vedou.
16. Pokud tedy dovolatelka i nyní setrvává na tom, že povinnost vůči dětem neporušila, pokládá státní zástupce tento její názor za nesprávný. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tuto povinnost porušila a naplnila tím znaky předmětné skutkové podstaty. V podrobnostech odkazuje na argumentaci odvolacího soudu v bodu 10. odůvodnění jeho rozsudku, s níž se plně ztotožňuje. V této části proto její dovolání podle něj neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
17. V části III. dovolání jsou námitky podle státního zástupce poněkud nejasné a kusé. Dovolatelka zde nejprve cituje ze starší judikatury Ústavního soudu nespornou skutečnost, že cestou dovolání je možno přezkoumat i učiněná skutková zjištění. Tvrzení dovolatelky je zde správné a lze k němu jen dodat, že zákonodárce právě z tohoto důvodu novelizoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu ke své věci uvádí, že extrémní nesoulad existuje „mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu“. Tím ovšem napadá právní posouzení skutku, které je podle státního zástupce správné. Pokud dále uvádí, že právní vadu „spatřuje v závažném porušení procesních předpisů“ , bez bližšího vysvětlení není smysl této věty zřejmý. Obdobně není patrno ani to, jaká konkrétní skutková zjištění jsou podle dovolatelky „nesprávná, neúplná a hrubě zkreslená“. V této části dovolání se ani nepokusila přiřadit některou ze svých námitek konkrétnímu dovolacímu důvodu a je tak zjevné, že dovolání zde žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
18. Konkrétní námitky uvedené dovolatelkou dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování námitek jí uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002 a ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 5 Tdo 219/2002. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně udělil souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod. Obviněná své dovolání opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, ač k vyhotovení jejího mimořádného opravného prostředku jejím obhájcem došlo 25. 5. 2022, tedy již s delším časovým odstupem od okamžiku, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákon č. 220(2021 Sb.), jímž byl změněn (rozšířen) katalog dovolacích důvodů. Tento její zjevný nedostatek však neměl vliv na způsob rozhodnutí o jejím dovolání Nejvyšším soudem, neboť ten důvodnost jejího mimořádného opravného prostředku posoudil i ve vazbě na současný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. jeho varianty spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy.
21. Námitky obsažené v části A.I. dovolání nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod, neboť
· jejich skutková, resp. procesní podoba neumožňuje učinění závěru, že obsahově vyhovují obviněnou uplatněnému důvodu dovolání určenému k nápravě vad hmotněprávního posouzení (ať již skutku samotného či jiné okolnosti významné pro rozhodnutí) – nyní důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž
· absence specifikace toho, v čem by skutková zjištění měla být rozporná (podle obviněné extrémně rozporná) s obsahem provedených důkazů, resp. toho, v čem spočívá vada neprovedení dalšího (a nutno zdůraznit v řízení předcházejícím právní moci napadeného rozhodnutí navrženého) důkazu neumožňuje jejich podřazení ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění.
Vznesené námitky pak nelze podřadit ani po žádný jiný dovolací důvod upravený v §265b tr. ř.
22. Ve shodě s posouzením dovolacích námitek obviněné státním zástupcem je za formálně odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. možno pokládat tu, jíž obviněná zpochybňuje, že porušila povinnost uloženou jí §5 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Současně je však nezbytné konstatovat, že dovolací argumentace obviněné nepřináší nic, co by svědčilo o nedůvodnosti posouzení věci odvolacím soudem. Argumentace vznesená státním zástupcem v bodě 11. jeho vyjádření podporující správnost právního posouzení zjištěného skutku vnímá dovolací soud jako do jisté míry nadbytečnou, neboť formálně vzato obviněná ve vyloženém směru žádné námitky explicitně nevznesla. Ve své podstatě dostačující je proto to, co ve svém rozsudku uvedl soud odvolací.
23. Námitky ryze obecného charakteru, které vznesla obviněná v části B.III. svého dovolání rovněž nemohou založit přezkumnou činnost dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř., neboť k té může Nejvyšší soud přistoupit až poté, co shledá, že dovolací námitka obsahově odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a současně není zjevně neopodstatněná. K takovému závěru však v případě obviněné nelze dojít.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že její námitky nebyly z větší části shledány ani formálně odpovídající uplatněnému důvodu dovolání; pokud takovou námitku obviněná vznesla, byla posouzena jako zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněné rozhodl v souladu s návrhem státního zástupce způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu