ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.890.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 890/2022-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. J. R. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 50 To 110/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 88/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 6 T 88/2021, byl obviněný V. J. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se tohoto deliktu dopustil tím, že
„v Plzni dne 25. 02. 2021, v době od 13:15 hod. do 13:35 hod., na chodbě bytového domu XY po předchozí slovní rozepři s poškozeným J. D., nar. XY, napadl poškozeného nejméně třemi údery rukou sevřenou v pěst zezadu do hlavy, v důsledku čehož se poškozený udeřil levou strany hlavy o zeď, čímž poškozenému způsobil podvrtnutí krční páteře, krevní výron a otok kůže v týlní krajině vlevo, přičemž tato zranění si vyžádala lékařské ošetření poškozeného přiložením fixačního límce s následnou rehabilitací, což vedlo k omezení poškozeného v obvyklém způsobu života pro bolesti hlavy a krku a závratě po dobu delší než 7 dnů.“
2. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj částku 15.767 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby ČNB platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeným o 8 procentních bodů ročně, jdoucím od právní moci rozsudku do zaplacení.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 50 To 110/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se skutek, z jehož spáchání byl uznán vinným, vůbec stal. Je přesvědčen, že na základě skutkových zjištění učiněných v průběhu celého řízení nebylo možné bez důvodných pochybností uzavřít, že by v důsledku jeho jednání došlo k natolik závažnému poškození zdraví J. D., jež by mělo za následek omezení tohoto poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu delší než 7 dnů, tedy že by se dopustil jednání, které by bylo možno charakterizovat jako trestný čin. Závěry soudů jsou založeny především na výpovědi poškozeného, na závěrech soudního znalce MUDr. Petra Hrubého a dále na lékařských zprávách o ošetřeních poškozeného. Pokud však jde o osobu poškozeného, soudy se nevypořádaly se skutečností, že mezi poškozeným a obviněným panovaly dlouhodobé spory. Uvedené vyplynulo jak z výpovědí obviněného a poškozeného, tak ze svědeckých výpovědí svědků M. P. a Z. M. B. a rovněž pak i z vyrozumění Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 26. 11. 2021, č. j. 1 ZN 15056/2021, které bylo provedeno k důkazu před soudem druhého stupně.
6. V návaznosti na uvedené vyjádřil obviněný přesvědčení, že poškozený z důvodu dlouhodobého nepřátelského postoje vůči němu zdravotní potíže a újmu, které měl utrpět v důsledku předmětného incidentu, nadnesl a zveličil tak, aby docílil jeho trestního stíhání a odsouzení. Poškozený totiž dobře věděl, jakým způsobem má své zdravotní potíže vůči ošetřujícím lékařům prezentovat, aby obviněného poškodil, neboť již dříve problémy s krční páteří trpěl (konkrétně absolutní stenózou páteřního kanálu C4/5 hernií disku a hraniční absolutní stenózou C5-C7) a pro toto onemocnění mu byl v roce 2019 přiznán invalidní důchod prvního stupně. Eventualitu zkreslení lékařského vyšetření připustil i soudní znalec MUDr. Petr Hrubý, který uvedl, že u poškozeného byla diagnóza podvrtnutí páteře zatížena subjektivitou, neboť byla postavena výlučně na tom, co poškozený ošetřujícím lékařům uvedl k bolestivosti či hybnosti krční páteře, nikoli na vyšetřeních objektivního charakteru. Jmenovaný soudní znalec přitom vycházel při podání znaleckého posudku z lékařských zpráv o ošetření poškozeného založených v trestním spise a poškozeného osobně nevyšetřoval.
7. Dovolatel měl tak za to, že v dosavadním řízení nebylo dosaženo potřebné míry jistoty ohledně závažnosti poškození zdraví poškozeného J. D., včetně doby, po kterou měl být omezen v obvyklém způsobu života, přičemž ve světle zásady in dubio pro reo není možné učinit závěr, že se stal skutek, z jehož spáchání byl uznán vinným.
8. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 50 To 110/2022, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 6 T 88/2021, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Jednání obviněného bylo prokázáno zejména výpovědí poškozeného J. D., která zcela korespondovala se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Hrubým. Naopak verze, kterou předestřel poškozený, se jeví jako odpovídající tomu, co v rámci zpracování znaleckého posudku znalec zjistil. K dotazům popsal podrobně způsob vyšetření poškozeného lékaři, kdy připustil, že určitá zjištění z hlediska zejména bolestivosti jsou převážně subjektivním vyjádřením poškozeného, nicméně omezení a blokace v rotacích byly zjištěny v závěrech vyšetření všech tří zdravotnických zařízení v podstatě shodně a nejsou tedy ve vzájemném rozporu. Z výpovědí svědka P. bylo dále zjištěno, že popis události tímto svědkem zcela koresponduje s popisem události poškozeného, tedy odpovídá způsobu, jak jej popsal poškozený a tím, jak pravděpodobný vznik zranění popsal znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno, když právní kvalifikace jeho jednání je s ohledem na dobu omezení poškozeného v obvyklém způsobu života přiléhavá.
10. Státní zástupkyně měla za to, že deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a takto rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 50 To 110/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Důvod dovolání, který obviněný podle svého slovního vyjádření uplatňuje stran nesprávného hmotněprávního posouzení, je nyní (počínaje dnem 1. 1. 2022) upraven v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Dovolatel sice uplatnil podle slovního vyjádření hmotněprávní dovolací důvod, ve svém podání však rozvedl námitky, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Tvrdil, že poškozený využil svých znalostí a zveličil své zdravotní potíže právě proto, aby jej poškodil (tj. aby bylo možno skutek kvalifikovat jako trestný čin), s tím, že eventualitu zkreslení výsledku lékařského vyšetření připustil i soudní znalec MUDr. Petr Hrubý. Soudům přitom vytkl nedostatečné hodnocení provedených důkazů především v naznačeném směru.
18. Takto ve skutečnosti obviněný neuplatnil konkrétní hmotně právní argumenty, resp. jeho podání postrádá konkrétní argumenty, z čeho se nesprávná právní kvalifikace soudy zjištěného skutku dovozuje. Není proto v tomto směru možné ani z formálního hlediska dovodit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. V daných souvislostech přitom lze připomenout, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
19. Dané námitky mají, jak již shora uvedeno, charakter námitek skutkových, když se jimi obviněný snaží zpochybnit soudy učiněná skutková zjištění.
20. Tento typ námitek je v rámci nynější právní úpravy formálně možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod ke kasaci napadených rozhodnutí by však vyvstal jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že nastala alespoň jedna z alternativ v uvedeném ustanovení obsažena, tedy že:
a) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
c) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
21. Pro námitky obviněného by mohla přicházet v úvahu první varianta předmětného dovolacího důvodu, tj. rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Její naplnění předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
22. Dovolací soud ovšem konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
23. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
24. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
25. Postačuje tak zmínit stručně následující. Soudní znalec MUDr. Petr Hrubý ve svém posudku mimo jiné uvedl, že poškozený utrpěl podvrtnutí krční páteře, otřes mozku (resp. podezření na něj), krevní výron a otok kůže v týlní krajině vpravo a že mechanismus (způsob) vzniku poranění, jak jej popisoval poškozený, by nebyl s u něj posléze zjištěným poraněním v rozporu. Následně byl soudem vyslechnut v hlavním líčení konaném dne 6. 12. 2021 (viz č. l. 182 spisu a násl.). Poté, co vypověděl shodně se závěry svého znaleckého posudku, byl dotazován nejen soudem, nýbrž i obhájkyní obviněného. Znalec se k jejím dotazům (viz č. l. 187-188 spisu) obšírně vyjádřil k otázce, na základě jakých vyšetření byla stanovena diagnóza poškozeného, kdy rozebral obsah lékařských zjištění jednotlivých lékařů, kteří poškozeného vyšetřovali, včetně popisu různých technik vyšetření. V ryze obecné rovině připustil, že pokud jde třeba o bolestivost, je to do jisté míry zatíženo subjektivitou. K doplňujícím dotazům vzneseným soudem ovšem znalec uvedl, že výsledek od všech tří vyšetřujících lékařů byl v podstatě shodný, nebyl ve vzájemném rozporu a doplňoval se. Dlužno dodat, že znalec se vyjádřil i k výpovědím obviněného a poškozeného tak, že nic nesvědčí o tom, že by byl poškozený napaden údery pěstmi proti obličeji. Při tomto vzájemném postavení nelze vysvětlit poranění v poškozeného v krajině týlní, jedině snad nárazem na zeď. Naopak verze, kterou předestřel poškozený, tj. napadení obviněným zezadu spolu s nárazem do zdi hlavou vlevo, se znalci jevila jako odpovídající tomu, co v rámci zpracování znaleckého posudku zjistil. Zmíněný závěr znalce tak podpořil verzi uvedenou poškozeným. Výpověď poškozeného pak byla významně podpořena také výpovědí svědka M. P., který zejména co do utrpěného zranění, následků a léčby, vypověděl shodně s poškozeným. Se zřetelem k těmto skutečnostem nelze soudům nižších stupňů vytýkat, jestliže považovaly výpověď poškozeného za dostatečně věrohodnou a za jeden z klíčových důkazů též pro objasnění následku, resp. účinku násilného jednání obviněného. Nelze tedy ani dovozovat, že by jimi učiněná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by tato zjištění nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
26. K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
27. Rozvedené skutečnosti lze uzavřít stručným konstatováním, že soudy nepochybily při zjištění skutkového děje, ani při jeho právním posouzení.
28. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu