ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.902.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 902/2022-835
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 8 To 36/2022-742, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 54/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2022, č. j. 7 T 54/2021-700 , byl obviněný L. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesněji nezjištěné době od 21:20 hodin dne 24. 6. 2021 do 3:15 hodin dne 25. 6. 2021 v pokoji č. 6 ubytovacího zařízení situovaného v domě č. p. XY v obci XY, okres Kutná Hora, opakovaně úmyslně velkou silou udeřil přesně nezjištěným způsobem hranou tupého předmětu v kombinaci s údery pěstí do obličejové i vlasové části hlavy, tedy na pravou i levou stranu čela, dále na ústa, bradu, pravou a levou spánkovou krajinu a týlní krajinu svoji manželku, poškozenou A. B., nar. XY, úmyslně a velkou silou jí tloukl hlavou o pevnou plochou překážku a způsobil jí zejména tržně zhmožděnou ránu v týlní krajině hlavy pronikající hluboko do podkoží až k týlní kosti, dále tržně zhmožděnou ránu v místě levého obočí dlouhou 1,5 cm, tržně zhmožděnou ránu na dolní straně brady dlouhou 2,8 cm pronikající hluboko do podkoží, místy až k dolní čelisti, tržně zhmožděnou ránu na dolní straně brady dlouhou 1,6 cm pronikající hluboko do podkoží, trhlinu sliznice ústní předsíně nad prvním zubem vlevbo nahoře, otok podkoží a podkožní krevní výron v horní části levé týlní krajiny, otok podkoží v horní části pravé týlní krajiny, kožní oděrku v zadní části levé temenní krajiny, otok podkoží v zadní části pravé spánkové krajiny, podkožní krevní výron v pravé čelní krajině, kožní oděrku v pravé čelní krajině, kožní oděrky v okolí levého obočí, podkožní krevní výron v přední části levé spánkové krajiny, krevní výron na horní části levého ušního boltce, dvě kožní oděrky v přední části levé spánkové krajiny, drobné kožní oděrky na horním rtu vpravo a drobné krevní výrony ve sliznici ústní předsíně a způsobil poškození některého důležitého orgánu, ovšem takovým útokem jí vedle výše popsaných ran a trhliny v úponu sleziny s krvácením do dutiny břišní způsobil především úrazový otok mozku při mnohočetném tupém násilí působícím na obličejovou a vlasovou část hlavy s krvácením pod tvrdou plenu mozkovou, pod omozečnice a do mozkových komor, s pohmožděním mozkového kmene, což bylo příčinou úmrtí poškozené, k němuž došlo nejpozději ve 4.40 hodin dne 25. 6. 2021.
2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu bylo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 5.672 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozeným nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, částku 1.400.000 Kč, nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, částku 1.200.000 Kč a K. M., nar. XY, a Š. M., nar. XY, částku 700.000 Kč každému z nich.
3. O odvoláních obviněného a poškozených nezl. AAAAA a nezl. BBBBB proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 8 To 36/2022-742 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Kučerky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu spatřuje zejména ve skutečnosti, že v dosavadním řízení nebyl vyslechnut navržený svědek J. H. Vedle toho je podle dovolatelova přesvědčení důvod dovolání naplněn i nepříliš přesnými skutkovými zjištěními, kdy nebylo prokázáno, čím byla poškozená ubita. Námitky pak vznáší i k postupu PČR na místě činu, kdy umožnila, aby zde proběhl úklid. Soudy své závěry o vině obviněného opřely výhradně o výpovědi svědků, z nichž selektovaly ty, které svědčily v jeho neprospěch. Fakticky je jeho vina dovozována toliko ze skutečnosti, že byl s poškozenou v místnosti, v níž zemřela. Rozhodnutí obou soudů však nesplňuje požadavek nejvyššího možného stupně jistoty.
6. Své jednotlivé námitky dále rozvíjí, kdy uvádí, že neobjasnění konkrétního předmětu, jímž byla poškozená usmrcena, je podstatným skutkovým deficitem obou napadených rozhodnutí. Podstatné skutečnosti mohly také vyplynout z výpovědi svědka H., který na místě činu konstatoval smrt poškozené bez cizího zavinění. Jeho výpověď přitom nelze nahrazovat výslechem znalce, jak to učinily soudy, neboť jde o zcela odlišný důkaz. Nerealizovaný výslech navrhovaného svědka proto považuje za opomenutý důkaz. Následně obviněný vznáší námitky k hodnocení výpovědí svědků, jak je učinily soudy, zejména pokud jde o roli svědka F., který se v bytě v průběhu večera vyskytoval, přičemž přesný průběh jeho návštěvy nebyl dostatečně důkazně zjištěn. Zdůraznil také obsah výpovědí svědků, kteří se s ním i poškozenou před skutkem stýkali, a kteří mezi nimi nezaznamenali žádné podstatné rozepře. Odmítl dále vyjádření soudů, že „vše svědčí pro závěr o tom, že poškozenou převlékl“, když ani tento závěr nemá odpovídající oporu v provedených důkazech.
7. Závěrem pak namítl nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen. Připustil, že jeho výměra odpovídá zákonné trestní sazbě, avšak dostatečně nereflektuje veškeré nevyjasněné okolnosti projednávané věci. V situaci, kdy jeho vina nebyla nade vši pochybnost prokázána, měly soudy aplikovat ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku a dát větší výraz hledisku přiměřenosti trestní sankce, k němuž poskytl rozsáhlý výklad.
8. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 8 To 36/2022, podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného lze formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nejsou však důvodné. Uvedl, že vyjádření vrchního soudu týkající se nahrazení výslechu svědka výslechem znalce není sice zcela přesné, protože se jedná o dva odlišné důkazní prostředky různého obsahu a účelu, nicméně tato drobná nepřesnost nezakládá věcnou nesprávnost stanoviska soudů o nadbytečnosti výslechu H. jako svědka. V situaci, kdy medicínská stránka mechanismu a příčiny smrti poškozené byla objasněna znaleckým zkoumáním, by výslech tohoto svědka závěry takového zkoumání nemohl ovlivnit. Zamítnutí nadbytečného důkazu přitom vadu důkazu opomenutého založit nemůže.
10. Pokud obviněný namítal nepřesnost až nesprávnost skutkových zjištění soudů, lze takto formulovanou vadu extrémních, zjevných rozporů pod užitý dovolací důvod podřadit. V tomto případě však taková námitka není opodstatněná, neboť uvedenou vadu by bylo možno shledat pouze za situace, že by skutková zjištění soudů neměla v provedených důkazech skutkový podklad vůbec, případně by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Soudy v souladu s požadavky příslušných ustanovení trestního řádu učinily skutková zjištění, která mají oporu v provedených důkazech a s praktickou jistotou vyvrátily obhajobu obviněného, že mohl útočit někdo jiný než on (např. svědek F.). Jejich závěry nevylučuje ani skutečnost, že nebyl identifikován nástroj užitý k útoku. Relevanci pak postrádá námitka umožnění úklidu místa činu, kdy namítané pochybení policie nikterak neovlivňuje zákonnost usvědčujících důkazů ani nemá žádný dopad na jejich použitelnost.
11. Námitku nepřiměřenosti uloženého trestu pak podle státního zástupce nelze (v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu) podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Relativní přísnost trestu totiž podle jeho názoru odpovídá zjištěným a soudy popsaným skutečnostem, které zakládají výrazně vyšší než průměrnou závažnost činu, a to zejména z hlediska osoby obviněného, způsobu provedení, osoby oběti či míry zavinění obviněného blížící se vraždě.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby bylo o podaném dovolání rozhodnuto za podmínek §265r tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Dovolatel své námitky zaměřil proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které byly akceptovány i soudem odvolacím. Vytýkal jim neúplnost a nesprávnost, a to na základě tvrzení o nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, v němž nebyl proveden jeden z navrhovaných důkazů (výslech svědka H.), nebyly zjištěny podstatné okolnosti projednávaného skutku (identifikace útočné zbraně) a postupem policie na místě činu byla znemožněna jeho řádná dokumentace. V důsledku těchto explicitně uvedených pochybení nebyl skutkový děj „prokázán mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“, když nebyl vyloučen útok jiné osoby než obviněného, který se v době smrti poškozené s ní nacházel ve společném bytě. K uvedeným nepřesvědčivým skutkovým zjištěním pak podle dovolatele nebylo přihlédnuto při stanovení výměry trestu, který tak je nepřiměřeně přísným.
17. Pokud jde o námitku nedůvodného neprovedení navrhovaného důkazu výslechem svědka H., lékaře, který na místě činu konstatoval smrt poškozené, odpovídá taková námitka formálně deklarovanému dovolacímu důvodu v alternativě nedůvodného neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Nejvyšší soud však uvedenou námitku vyhodnotil jako neopodstatněnou.
18. Návrh na výslech svědka H., který by se mohl vyjádřit k chování obviněného na místě činu a důvodům zranění poškozené, byl obhajobou přednesen u hlavního líčení dne 7. 2. 2022 a soudem prvního stupně byl usnesením, vyhlášeným v jednací síni, zamítnut. Z odstavce 106. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že tento důkaz byl vyhodnocen jako nadbytečný, když nalézací soud konstatoval, že provedl dostatek důkazů, aby mohl rozhodnout o vině a trestu, přičemž k zásahu Záchranné služby i chování obviněného při něm byli vyslechnuti svědci G. a L. a mechanismus poranění poškozené byl v dostatečné míře objasněn znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Rovněž odvolací soud poukázal na nadbytečnost výslechu uvedeného svědka, neboť rozsah poranění i příčina smrti poškozené byly dostatečně objasněny znaleckým posudkem.
19. V obecné rovině lze v této souvislosti poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut, případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedený důkaz nebyl v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněn při ustálení skutkového závěru, tj. soud jej neučinil předmětem svých úvah a hodnocení. V situaci, kdy oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, z jakého důvodu navrhovaný důkaz neprovedly, nelze takový důkaz hodnotit jako opomenutý. Argumentace obviněného, že výslech svědka nelze nahradit výslechem znalce není v tomto případě přiléhavá (ačkoli v zásadě vychází z formulace užité odvolacím soudem). V tomto případě je podstatné, že okolnosti, k nimž měl být podle důkazního návrhu svědek vyslechnut, byly v dostatečné míře objasněny jinými provedenými důkazy, jak to popsal zejména soud prvního stupně. Nešlo tedy o „nahrazení“ jednoho důkazu důkazem jiným, jak namítal obviněný, ale o zjištění skutkového stavu na základě jiných provedených důkazů, v důsledku čehož bylo možno navrhovaný důkaz hodnotit jako nadbytečný. V postupu soudů tedy nebylo shledáno pochybení.
20. Pokud jde o námitky nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, je možno je v tomto případě interpretovat jako námitky zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V obecné rovině je na místě předeslat, že existence takových zjevných rozporů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 2. – 86. svého rozsudku rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci, přičemž k nim jednotlivě připojil i své hodnocení. Následně v odstavcích 87. a 88. shrnul, k jakým závěrům na jejich základě dospěl. V závěrech soudu prvního stupně je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak ve stručném odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami obviněného (i poškozených), přičemž v odstavcích 7. a 8. svého usnesení se ztotožnil s rozsahem i způsobem hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a žádná zásadní pochybení v tomto směru neshledal. V odstavci 9. pak výslovně vyloučil, že by pachatelem mohl být svědek F., u něhož neshledal žádný motiv, a hodnotil jako vyloučené, aby tento svědek poškozené způsobil zjištěná rozsáhlá poranění v přítomnosti obviněného, který by na takový útok nereagoval. Totéž vztáhl i na možný útok jakékoli jiné neustanovené osoby.
22. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Lze nicméně konstatovat, že stěžejním důkazem je v této věci znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který objektivizoval rozsah poranění poškozené a jednoznačně stanovil příčinu její smrti. Vyplývá z něj, že uvedená poranění nemohla vzniknout pasivním (např. pádovým) mechanismem, ale muselo se jednat o opakované násilí velké intenzity, což svědčí pro útok jiné osoby. Obviněný se po celou noc, kdy k poranění poškozené došlo, nacházel s ní ve stejném bytě, přičemž sám uvedl, že žádný útok na poškozenou z důvodu svého ovlivnění alkoholem neregistroval. V minulosti se vůči ní projevoval agresivně, přičemž jí způsobil různá poranění, pro která opakovaně vyhledala lékařskou pomoc. Opakovaně přitom útočil na její hlavu a obličej. Ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by na poškozenou mohla útočit některá z dalších osob, které se v inkriminovanou noc na ubytovně nacházely (svědci F., G., L. a nezletilé děti). Lze dále v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou všechny provedené důkazy podrobně rekapitulovány a hodnoceny. Tyto závěry pak byly plně akceptovány i soudem odvolacím. Ani Nejvyšší soud v hodnocení provedených důkazů a následných skutkových zjištěních nalézacího soudu neshledal žádné, tím méně zjevné rozpory. Uvedené skutkové závěry soudů pak nejsou nikterak zpochybňovány tím, že nebyla identifikována konkrétní zbraň, které bylo k útoku užito. Pokud znalci konstatovali, že k útoku došlo údery hranou tupého předmětu v kombinaci s údery pěstí, a tzv. boxer, nalezený v bytě, určili jako obecně způsobilý ke vzniku zjištěných úrazových změn, lze v kontextu celého provedeného dokazování taková zjištění ve vztahu k mechanismu poranění poškozené považovat za dostatečná. Stejně tak okolnost, že po skutku došlo k úklidu bytu poškozené, aniž byly zajištěny případné stopy, nemá žádný vliv na hodnocení důkazů, které byly ve věci provedeny, a na jejichž podkladě byly vina obviněného zjištěna. Dovolací námitky obviněného vztahující se ke skutkovým zjištěním soudů proto byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.
23. Samostatná pasáž dovolání obviněného byla zaměřena na nepřiměřenost uloženého trestu. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu námitka nepřiměřenosti uloženého trestu uplatněný dovolací důvod nenaplňuje, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. V tomto případě bylo uložení trestu odnětí svobody přípustné a jeho výměra nevybočila z trestní sazby stanovené v §145 odst. 3 tr. zákoníku v rozmezí osmi až šestnácti let. Uplatněná námitka tak deklarovanému (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu neodpovídá. Pro úplnost lze odkázat na odstavce 92. – 94. rozsudku, v nichž soud prvního stupně hodnotil všechny relevantní skutečnosti, významné pro stanovení druhu a výměry trestu, přičemž postupoval v souladu s požadavky §39 tr. zákoníku, a ačkoli to výslovně neuvedl, i v souladu se zásadou přiměřenosti trestních sankcí, zakotvenou v ustanovení §38 tr. zákoníku. Na okraj uvedeného pak lze odmítnout argumentaci obviněného, že mělo být ve výměře uloženého trestu zohledněno, že jeho vina nebyla nade vši pochybnost prokázána. Jednak z výše uvedené argumentace je zřejmé, že soudy, včetně soudu dovolacího, učinily závěr o prokázání viny obviněného bez důvodných pochybností. Pokud by ovšem soudy takové pochybnosti měly, nemohl by tento stav vést k uložení mírnějšího trestu, jak se toho domáhá obviněný, ale jeho nutným důsledkem by byl zprošťující výrok podle §226 tr. ř. Je ovšem na místě znovu zdůraznit, že takové pochybnosti v tomto případě po důsledném vyhodnocení provedených důkazů zjištěny nebyly.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně odpovídají, avšak pouze zčásti, přičemž zčásti se s ním míjejí. Na základě skutečností shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v části podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab