ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.996.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 996/2022-1959
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2022 o dovolání obviněné Z. Ch. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 3 To 419/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 80 T 3/2018, byla obviněná Z. Ch. (dále také „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 600 Kč, celkem tedy 18 000 Kč.
2. Proti všem výrokům označeného rozsudku podala obviněná odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 3 To 419/2021, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu odvolání obviněné v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou přečinem pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 600 Kč, celkem tedy 18 000 Kč.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněná přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku dopustila tím, že:
v období nejméně od 19. 4. 2017 do 20. 9. 2017 ve XY, Ostravě a jinde, úmyslně zasílala Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě, České školní inspekci v Ostravě, Městskému úřadu ve XY, Obvodnímu oddělení Policie ČR ve XY a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy podání obsahující smyšlené informace o chování učitelského sboru Základní školy XY ve XY, a to zejména ředitelky školy D. K., zástupkyně ředitele a výchovné poradkyně J. M. a třídní učitelky jejího syna I. B., spočívající v tom, že její děti AAAAA (pseudonym), narozenou XY, a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, žáky výše uvedené školy, šikanují a diskriminují v úmyslu upírat jim vzdělání a ubližovat na zdraví;
kdy mj. v trestním oznámení adresovaném výše uvedenému policejnímu orgánu dne 20. 4. 2017 obžalovaná tvrdila, že J. M. děti šikanuje, zadržuje informace k výuce a zadržuje učební materiály, že na pokyn D. K. její syn trpěl mrazem, nebyl pouštěn do zaplacené družiny, oběma dětem K. vyhrožovala různými újmami, dceři AAAAA rovněž pětkami; v doplnění trestního oznámení ze dne 23. 4. 2017 dále tvrdila, že B. jako třídní učitelka BBBBB lhala ohledně výuky BBBBB a zadržovala mu písanku; v doplnění trestního oznámení ze dne 24. 4. 2017 tvrdila, že B. BBBBB šikanuje k hodnocení, M. mu vyhrožovala v družině, z čehož měl zdravotní potíže, a dávala pokyny k diskriminaci BBBBB, K. a M. odmítly dětem umožnit základní vzdělání ve školním roce 2015/2016, ačkoli k tomu měly děti právo, přičemž toto podání zaslala rovněž na Českou školní inspekci; v dalším podání na policii dne 27. 4. 2017 uvedla, že K. činila podvody s učebními materiály a konzultačních hodinách, K. a M. zadržovaly BBBBB učební materiály, kdy oznámení rovněž zaslala České školní inspekci; dne 28. 4. 2017 zaslala policejnímu orgánu oznámení, že K. odcizila BBBBB žákovskou knížku; dne 9. 5. 2017 zaslala obžalovaná policejnímu orgánu trestní oznámení, že B. neprovádí řádně výuku jejího syna, soustavně mu zadržuje učební materiály, neposkytuje jí informace, BBBBB šikanuje a nedodržuje plán pedagogické podpory, činí podvody v klasifikaci jejího syna, nevhodně se k němu chová, přičemž z toho měl zdravotní komplikace, nechala BBBBB chodit celý do po studené podlaze a nedovolila mu se obout, odcizila mu písanku, opakovaně se mu pokusila ublížit na zdraví, v roce 2015 obžalované sdělila, že děti přijme k základnímu vzdělávání pouze tehdy, když z toho bude mít zisk, a to když budou mrzáci, což K. i M. schvalovaly; dne 23. 5. 2017 zaslala obžalovaná policejnímu orgánu trestní oznámení, v němž uváděla, že všechny tři poškozené činily šikanu na jejích dětech, které diskriminovaly za účelem ublížit dětem na základním vzdělávání a na zdraví, K. vyhrožovala oběma dětem pětkami a poškozovala je v jejich prospěchu, nebyl pouštěn do zaplacené družiny, přičemž toto oznámení zaslala rovněž České školní inspekci, Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy; dne 24. 5. 2017 zaslala oznámení policejnímu orgánu, že B. se ji pokusila okrást o 500 Kč;
na Českou školní inspekci zaslala dále dne 24. 4. 2017 stížnost, ve které mj. uváděla, že
B. lže k vyučování jejího syna ve více skutečnostech, čímž ho poškozuje na základním vzdělávání; dne 25. 4. 2017 zaslala oznámení, že B. poškozuje jejího syna ve vzdělávání, lže a zadržuje mu písanku; dne 28. 4. 2017 zaslala stížnost na K., že zadržuje jejímu synovi žákovskou knížku, k čemuž opět připojila trestní oznámení ze dne 28. 4. 2017, a dále uváděla, že B. šikanuje jejího syna, sděluje podvody v klasifikaci a obtěžuje ho nedbalostí; dne 24. 5. 2017 zaslala stížnost, ve které uváděla shodné informace jako v trestním oznámení ze dne 9. 5. 2017; téhož dne zaslala stížnost, podle které B. a M. hrubě diskriminovaly jejího syna a pokusily se ji okrást a M. syna obžalované rovněž zastrašovala, obě učitelky zadržují informace, činí schválnosti a nepředcházejí vzniku újmy na zdraví a vzdělávání jejího syna; dne 8. 6. 2017 zaslala stížnost, podle které M. úmyslně diskriminovala ji a jejího syna a dávala pokyny k diskriminaci za účelem zadržovat informace, poškodit jejího syna na vzdělání, rovněž jejího syna zastrašovala, z čehož měl zdravotní komplikace, a tuto stížnost dne 9. 6. 2017 zaslala také na Městský úřad ve XY; dne 9. 6. 2017 zaslala stížnost, že dne 8. 6. 2017 B. činila podvody s klasifikací, M. odmítla řešit stížnosti na přetěžování žáků učivem, vyhazovala obě děti ze základní školy, v roce 2016 všechny tři poškozené svým nevhodným chováním zamezovaly základnímu vzdělání dětí a K. v roce 2015 neumožnila dětem obžalované základní vzdělání na škole, kdy tuto stížnost rovněž přeposlala Městskému úřadu ve XY;
na Krajský úřad Moravskoslezského kraje v Ostravě zaslala dne 20. 4. 2017 žádost o informaci, jak má uplatňovat náhradu škody, přičemž mj. tvrdila, že K. vyhrožovala oběma dětem různými újmami a dceři také pětkami, na její pokyn syn trpěl mráz a nebyl pouštěn do zaplacené družiny; dne 24. 4. 2017 zaslala tomuto úřadu stížnost, ve které uváděla, že B. souhlasí s tím, aby byl BBBBB poškozován na vzdělávání, že lže ohledně jeho výuky ve více věcech a výuku zanedbává, čímž syna obžalované poškozuje na vzdělávání;
což se však nezakládalo na pravdě, čehož si obžalovaná musela být vědoma, tato tvrzení byla prověřována mimo jiné Policií ČR, Obvodním oddělením XY a Českou školní inspekcí v Ostravě, kdy provedenými šetřeními byla uvedená tvrzení obžalované vyloučena a nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo ke spáchání trestného činu, přestupku, popřípadě jiného protiprávního jednání některou z poškozených, avšak v případě, že by těmto tvrzením obžalované někdo uvěřil, mohla D. K., J. M. a I. B. vážně ohrozit ztrátou zaměstnání či sesazením z funkce, případně snížit jejich profesní vážnost a pověst pedagoga.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 3 To 419/2021, podala obviněná Z. Ch. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265 odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. a namítla, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vyjádřila přesvědčení o nesprávnosti a nezákonnosti rozhodnutí.
5. Pokud jde o dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. d) tr. ř., vytkla, že odvolací soud jednal dne 10. 5. 2022 v její nepřítomnosti přesto, že ze zdravotních důvodů požádala o nový termín veřejného zasedání. Soudu zaslala omluvu, k níž připojila žádost o odročení veřejného zasedán a rovněž rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a lékařskou zprávu, z níž vyplynulo, že na den 10. 5. 2022 měla nařízenou zdravotní kontrolu. Soud jí však nevyhověl, čímž jí odebral právo garantované Listinou základních práv a svobod (čl. 38 odst. 2).
6. Dále namítla, že soudy neprovedly jí navrhované důkazy. Nevyslechly jejího syna BBBBB, který se mohl vyjádřit k šikaně ve škole. Odvolací soud nevzal v potaz lékařskou zprávu O. I. z prosince 2021, podle níž po psychoterapii odezněla u BBBBB úzkostná porucha, která byla důvodem, proč nebyl BBBBB dříve vyslechnut. Dovolatelka zdůraznila, že žádné z jejích tvrzení nebylo účelově smyšlené, nýbrž se zakládalo na důkazech, jež doložila. Děti šikanu nepochybně pociťovaly, což dokládají obrázky ztvárněné BBBBB, dále písemná vyjádření nezletilých, protokoly rozhovoru v rámci výzkumného projektu „Škola dobrých vztahů“ či psychologická zpráva M. I. Odvolací soud nereflektoval lékařskou zprávu E. Š., z níž plyne, že BBBBB měl na základní škole problémy, trpěl stresem, šikanou, zdravotními obtížemi a byla mu diagnostikována neurogenní tetanie po stresové zátěži ve škole. Rozhodná skutková zjištění jsou tak v rozporu s provedenými důkazy. Prvotním impulsem pro řešení situace ve škole byla právě sdělení dětí, kterým věří. Z těchto, jako i z dalších indicií dovolatelka vycházela. Jejím úmyslem nebylo poškodit učitele či ohrozit jejich vážnost, nýbrž vyřešit šikanu a chránit své děti. O pravdivosti jí tvrzených údajů byla a nadále je přesvědčena. Nejednala ani v úmyslu přímém, ani nepřímém, když jednotlivým institucím adresovala svá podání. Její tvrzení nebyla způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost osob u spoluobčanů či poškodit ostatní v zaměstnání. Navíc pedagogičtí pracovníci vstupují do pracovněprávního poměru s tím, že jejich postupy mohou být předmětem šetření. Existují na to mechanismy, které by byly nadbytečné, pokud by každý, kdo vůči jednání pedagogického pracovníka vznese námitku, měl být trestně odpovědný za trestný čin pomluvy. V souvislosti se zmínkou soudů o pověsti celé základní školy dovolatelka upozornila, že předmětem útoku u skutkové podstaty trestného činu pomluvy je pouze jednotlivec, nikoliv právnická osoba, kolektiv či instituce. Dále uvedla, že instituce, kam svá podání směřovala, měly zachovávat mlčenlivost. Dovolatelka uzavřela, že z výše uvedených důvodů nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu podle §184 odst. 1 tr. zákoníku.
7. Výhrady vztáhla i proti výroku o trestu. Podle jejího mínění jí soud uložil peněžitý trest v nepřiměřené výši. Nepřihlédl k tomu, že je matkou samoživitelkou (11 let se o děti stará sama, otec dětí výživné dlouhodobě neplatí), nezohlednil její příjem a majetkové poměry. Od 24. 2. do 31. 8. 2022 pobírala dávky nemocenského pojištění, v době rozhodování odvolacího soudu dosahovaly její příjmy částky 14 725 Kč, náklady na bydlení přitom činily 18 000 Kč. Konstatovala, že odvolací soud rozhodl o trestu nezákonně, v rozporu s ustanovením §39 a násl. tr. zákoníku.
8. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považovala za stěžejní, zda veřejné zasedání odvolacího soudu dne 10. 5. 2022 bylo možno konat v nepřítomnosti obviněné. Poukázala na §263 tr. ř. a §233 odst. 2 tr. ř., jakož i na to, že obviněná se předchozího veřejného zasedání dne 20. 4. 2022 osobně zúčastnila, vyjadřovala se a navrhovala důkazy, které byly provedeny. Důvody konání veřejného zasedání dne 10. 5. 2022 v nepřítomnosti obviněné odvolací soud rozvedl v bodě 9. odůvodnění rozsudku. Státní zástupkyně při vědomí čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod poukázala na to, že podmínky účasti obviněných nejsou v případě veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem stanoveny tak rigorózně jako pro hlavní líčení konané před soudem nalézacím, s čímž koresponduje též specifikovaná judikatura Evropského soudu pro lidská práva. V posuzovaném případě nedošlo postupem odvolacího soudu k zásahu do práva obviněné na projednání věci v její přítomnosti, který by naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Soudem opakovaně požadovanou, náležitě formulovanou a odůvodněnou zprávu o zdravotním stavu doručila až den po konání veřejného zasedání, tudíž postup soudu sama zavinila, nadto charakter poranění obviněné vzbuzuje spíše pochybnosti o „údajné“ nemožnosti účastnit se veřejného zasedání.
10. Státní zástupkyně shrnula, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná podřadila výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu uplatněné již v předchozích stádiích řízení. Tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a zjištěným skutkovým stavem státní zástupkyně neshledala, neboť soudy důkazy řádně hodnotily podle §2 odst. 6 tr. ř. a svá skutková zjištění řádně odůvodnily v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. K námitce neprovedení výslechu nezletilého syna obviněné poukázala na judikaturu Ústavního soudu stran tzv. opomenutí důkazů a na to, že soud je oprávněn odmítnout pro nadbytečnost důkaz, byla-li již daná otázka přesvědčivě vyřešena na podkladě jiných důkazních prostředků. V dané věci lze pak odkázat na bod 14. odůvodnění odvolacího soudu a bod 58. odůvodnění nalézacího soudu.
11. V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se podle státní zástupkyně obviněná snažila dosáhnout jiného hodnocení důkazů a prosazení své vlastní skutkové verze, jak činila i v předchozích stádiích řízení. Přitom odvolací soud v bodech 23., 24., 28., a 29. vyložil, proč obviněná musela být alespoň srozuměna s tím, že jí uváděné informace nejsou pravdivé, neboť od roku 2016 byla ze strany školy opakovaně informována, situace jí byla dostatečně vysvětlena a značnou část jí prezentovaných skutečností nemohla získat od nezletilých dětí. Namítla-li i nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu, jednak neuplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak „nepřiměřenost“ sankce nelze uplatnit prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu, vyjma případů extrémně nespravedlivého a nepřiměřeného trestu. Z pohledu státní zástupkyně byl však peněžitý trest uložen spíše velice mírný, a to při dolní hranici výměry denních sazeb i výše denní sazby.
12. Dovolání obviněné z části dovolacím důvodům neodpovídající a z části zjevně neopodstatněné navrhla proto státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr .ř. souhlasila, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné Z. Ch. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněná podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř.
15. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že se jedná o situaci, bylo-li v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02, aj.).
16. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
18. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněné obsaženým v jejím mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
19. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že trestní řád, který blíže rozvádí právo obviněného na projednání jeho věci v jeho přítomnosti, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci bezezbytku naplněn.
20. Z hlediska obsahu dovolání obviněné je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 10. 5. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání obviněné v její nepřítomnosti. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil (bod 9.), že odročené veřejné zasedání bylo dne 10. 5. 2022 konáno u krajského soudu v nepřítomnosti obviněné, ačkoli obviněná zaslala soudu omluvu ze zdravotních důvodů spojenou s žádostí o odročení veřejného zasedání, k čemuž přiložila i rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že dne 28. 4. 2022 byla ošetřena na chirurgické ambulanci z důvodu bolesti levého zápěstí a v oblasti hypothenaru po pádu na levé zápěstí. Byl pořízen rentgen levého zápěstí bez traumatických změn skeletu, byl zjištěn větší hematom stehna a nařízen klidový režim za aplikace masti po dobu 3 dnů s nařízenou kontrolou dne 10. 5. 2022, a to přesto, že obviněná věděla, že na stejný den je odročeno i veřejné zasedání v předmětné věci. Obviněná byla po podání žádosti o odročení opakovaně upozorněna (písemně i telefonicky), že doložená lékařská zpráva není dostačující, a pokud nezaloží do spisu sdělení lékaře, že z důvodu zdravotního stavu není schopna účasti u veřejného zasedání, nebude její žádosti o odročení vyhověno a veřejné zasedání bude konáno v její nepřítomnosti (viz č. l. 1707 a 1717), když bylo přihlédnuto i k charakteru zdravotního omezení a skutečnosti, že se nejedná o omluvu ze strany obviněné ojedinělou (z důvodu omluvy obviněné se nekonalo veřejné zasedání původně nařízené na den 10. 3. 2022). Jelikož do doby konání veřejného zasedání požadovaný doklad do spisu obviněná nedodala, nebylo její žádosti o odročení vyhověno a veřejné zasedání proběhlo v její nepřítomnosti, když bylo ověřeno, že se obviněná nenachází ve vazbě ani ve výkonu trestu, vzala termín odročeného veřejného zasedání osobně na vědomí dne 20. 4. 2022, kde byla rovněž poučena, že ve věci bude doplněno dokazování, a pakliže se nedostaví, zbavuje se možnosti být doplněnému dokazování přítomna. Odvolací soud doplnil, že vyjádření lékaře o neschopnosti obviněné účastnit se veřejného zasedání bez bližšího zdůvodnění bylo odvolacímu soudu doručeno až dne 11. 5. 2022, tedy pozdě. Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu sdílí.
21. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu; není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo.
22. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu zpravidla najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí.
23. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil (č. l. 1583), že obviněná byla o konání prvního veřejného zasedání o odvolání ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §233 odst. 2 tr. ř. vyrozuměna vzorem č. 14 tr. ř. (vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení). Vzhledem k tomu, že se z uvedeného veřejného zasedání, které bylo nařízeno na den 10. 3. 2022, omluvila a požádala o jeho odročení, soud nařídil nové veřejné zasedání na den 20. 4. 2022, přičemž obviněnou současně vyzval, aby obratem doložila doklad o pracovní neschopnosti, která jí v účasti u prvního veřejného zasedání bránila. Zároveň jí sdělil, že dalším žádostem o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů bude vyhověno pouze v případě, že před veřejným zasedáním založí do spisu lékařskou zprávu, z níž bude zřejmá nejen její pracovní neschopnost, ale rovněž skutečnost, že z důvodu špatného zdravotního stavu není schopna se veřejného zasedání zúčastnit, když sama pracovní neschopnost nutně nemusí její účasti bránit. Odvolací soud obviněnou výslovně upozornil, že v opačném případě bude veřejné zasedání konáno v její nepřítomnosti (č. l. 1618). Veřejného zasedání konaného dne 20. 4. 2022 se obviněná účastnila. Vzhledem k tomu, že bylo nutno doplnit dokazování, bylo veřejné zasedání odročeno na den 10. 5. 2022, což obviněná vzala na vědomí a nežádala písemného obeslání (č. l. 1688–1690). Dne 2. 5. 2022 požádala obviněná o odročení nařízeného veřejného zasedání. V písemné žádosti uvedla, že má zhoršený zdravotní stav (viz lékařská zpráva), není schopna se veřejného zasedání účastnit, „má léčbu z chirurgie a nemocenskou nejméně do konce května“. Ke své žádosti připojila zprávu z chirurgické ambulance ze dne 28. 4. 2022, podle níž byla odeslána k vyšetření levého zápěstí a hematomu stehna, neboť zakopla o kbelík a spadla na levé zápěstí. Ze zprávy vyplynulo, že jí byl nařízen klidový režim a kontrola na den 10. 5. 2022. K předmětné žádosti o odročení veřejného zasedání připojila obviněná rovněž rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, podle něhož byla neschopna práce od 24. 2. 2022 (č. l. 1702–1706). Dne 3. 5. 2022 (vypravením e-mailové zprávy i písemnosti poštou), resp. 6. 5. 2022 (kdy obviněný převzala poštou doručovanou písemnost), odvolací soud obviněné sdělil, že její omluva z veřejného zasedání odročeného na den 10. 5. 2022 je nedostatečná, že je nutno doložit lékařskou zprávu, v níž bude výslovně uvedeno, že obviněná není z důvodu svého zdravotního stavu schopna se veřejného zasedání účastnit. Takový údaj předložená lékařská zpráva neobsahuje, tudíž se žádosti obviněné o odročení veřejného zasedání nevyhovuje (č. l. 1707–1709). Dne 3. 5. 2022 obviněná svou žádost o odročení veřejného zasedání zopakovala (č. l. 1713–1716). Dne 6. 5. 2022 svou neúčast u veřejného zasedání omlouvala telefonicky, kdy jí bylo odvolacím soudem opětovně sděleno, že založená lékařská zpráva je nedostatečná, že neobsahuje údaj o tom, že obviněná není pro svůj zdravotní stav schopna účasti u veřejného zasedání (č. l. 1717). Téhož dne zaslala soudu i písemnou žádost o odročení veřejného zasedání, v níž uvedla, že je na nemocenské po Covidu-19, po 1. veřejném zasedání se zhoršil její zdravotní stav, není schopna se veřejného zasedání účastnit a další lékařská zpráva bude soudu dodána (č. l. 1718–1721). Dne 10. 5. 2022 se konalo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné (č. l. 1723–1725). Dne 11. 5. 2022 bylo odvolacímu soudu doručeno podání obviněné, k němuž obviněná připojila lékařskou zprávu ze dne 10. 5. 2022, podle níž nebyla schopna se dne 10. 5. 2022 účastnit veřejného zasedání (č. l. 1744–1747).
24. Z výše popsaného je zřejmé, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání o odvolání. O konání všech veřejných zasedáních ji řádně a včas informoval, přičemž ji k žádnému z veřejných zasedání nepředvolal, čímž dal zjevně najevo, že účast obviněné u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti. Ačkoliv obviněná osobní neúčast opakovaně omluvila a dala najevo, že si přeje být přítomna veřejnému zasedání, odvolacímu soudu překážku pro svou účast u veřejného zasedání dostatečně neosvědčila, ač byla opakovaně a nadstandardně o náležitostech akceptovatelné omluvy poučována. Důvod její omluvy přitom nelze jako akceptovatelný hodnotit. Omluvu třeba vyhodnotit jako účelovou, neboť v inkriminovaných dnech i podle lékařských zpráv nevykazovala obviněná jiný zdravotní problém než bolestivé zápěstí, které těžko může znemožňovat účast u soudu. Navíc obviněná již v době, kdy se se svým zraněním dostavila na chirurgickou ambulanci, znala termín veřejného zasedání a mohla tak svou kontrolu u lékaře, která s termínem veřejného zasedání kolidovala, domluvit na jiný den. Nutno zdůraznit, že vyjádření lékaře, podle něhož byla obviněná neschopna účasti u veřejného zasedání konaného dne 10. 5. 2022 a které mohlo být eventuálně podkladem pro rozhodnutí soudu o odročení veřejného zasedání, bylo odvolacímu soudu doručeno až den po konání veřejného zasedání, tedy pozdě. Nadto vyjádření lékaře chirurgické ambulance ze dne 10. 5. 2022 na č. l. 1747 obsahující jednověté konstatování o neschopnosti obviněné účastnit se jednání soudu téhož dne bylo vystaveno odděleně od samotné lékařské zprávy rovněž z téhož dne, která specifikovala toliko (stručně vyjádřeno) již zmíněnou bolestivost zápěstí po předchozím pádu a odeznívající hematom na zadní straně stehna. Takový objektivně zjištěný zdravotní stav obviněné není s to odůvodnit nutnost odročení veřejného zasedání odvolacího soudu. Za této situace nelze než konstatovat, že konal-li soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněné odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Postup odvolacího soudu nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu.
25. Dovolání obviněné, odkazovala-li na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je v této části proto zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Neopodstatněným shledal dovolací soud mimořádný opravný prostředek obviněné i v dalších částech [srov. námitky, které obviněná podřadila pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.].
27. K opomenutí důkazů, které obviněná v dovolání naznačila, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
28. Výtky obviněné směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud důvodnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, když z rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá, proč nebylo vyhověno důkaznímu návrhu obviněné na provedení výslechu jejích dětí. Nalézací soud vyložil, že ve věci byl výslech dětí (z pokynu obsaženého v předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu) opakovaně nařízen (na 20. 11. 2019, 18. 2. 2020, 14. 10. 2020, 12. 1. 2021, 26. 3. 2021, 2. 6. 2021, 28. 6. 2021), přičemž vždy krátce před hlavním líčením obviněná zaslala omluvu, kdy tvrdila, že děti ani ona nejsou schopni účasti u soudu. Pouze ve dvou případech doložila svá tvrzení lékařskou zprávou, v ostatních, přestože byla opakovaně poučována, že své tvrzení musí doložit a předložit konkrétní důkaz potvrzující neschopnost dětí být u soudu slyšeny, řádnou omluvu nedoložila. Je tak evidentní, že přestože prvotně žádala o výslech dětí, změnila svůj postoj a dlouhodobě výslech dětí u soudu mařila. Vzhledem k jejímu vztahu k dětem a rovněž i s ohledem na zájmy dětí měl nalézací soud za to, že jediným možným dalším způsobem výslechu dětí je jejich výslech ve školním prostředí. Výslech nezletilé AAAAA byl proto nařízen na 25. 6. 2021 a 13. 10. 2021 v prostorách školy, kam dochází, a to za přítomnosti výchovné poradkyně. Realizovat se jej podařilo až dne 13. 10. 2021, přičemž po poučení nezletilá využila svého práva a odmítla ve věci své matky vypovídat. V jiné trestní věci vedené proti obviněné pak byly prováděny opakované pokusy o výslech nezletilého BBBBB, přičemž až po několika neúspěšných pokusech byl jeho výslech policejním orgánem proveden ve škole dne 22. 6. 2021. Po přiměřeném seznámení s důvodem výslechu vyšetřovatelkou se nezletilý rozplakal, na otázky odpovídal jednoslovně nebo vůbec a k věci vypovídat odmítl. Mj. i z tohoto důvodu nebyl BBBBB nalézacím soudem vyslechnut, když nelze předpokládat, že by změnil svůj postoj a ve věci vypovídal, a zejména by to bylo v rozporu s jeho zájmy a s jeho zdravím. Z výše uvedených důkazů je evidentní, že nezletilý je úzkostný, nekomunikativní a velmi stresovaný, bylo by tak zcela nevhodné jej opětovně vystavovat další stresové situaci. Zásadní pak je skutečnost, že jeho výpověď ve věci s ohledem na všechny ostatní důkazy a závěry znaleckého posudku k osobě obviněné není nutná, když skutkový stav dostatečně z provedených důkazů vyplývá. Skutečnosti, které obviněná uváděla o poškozených zaměstnankyních školy, jsou převážně skutečnosti, které nemohly mít původ ve sděleních dětí (srov. body 57. a 58. rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se s postupem soudu nalézacího ztotožnil (srov. body 14. a 24. rozsudku odvolacího soudu). Lze pouze doplnit, že z hlediska procesního postupu v řízení před odvolacím soudem ani návrh obviněné na doplnění dokazování výslechem nezletilých dětí nebyl vznesen, navrhla doplnit dokazování pouze důkazy listinnými, čemuž bylo soudem částečně vyhověno (viz protokoly o veřejném zasedání ze dne 20. 4. 2022 na č. l. 1688–1690 a ze dne 10. 5. 2022 na č. l. 1723-1725).
29. Ve věci dále není dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 60. – 65. rozsudku nalézacího soudu, body 17. – 27. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
30. Soudy nepochybily, vycházely-li při ustanovování skutkového děje z výpovědí D. K., J. M. a I. B., L. M., D. P., E. V., L. H., M. Ö., S. K., H. U., V. K., rodičů spolužáků dětí obviněné, lékařky M. M., z listinných důkazů, zejména jednotlivých oznámení zasílaných Policii České republiky, České školní inspekci, Městskému úřadu ve XY a Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, a v neposlední řadě ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých. Poškozené D. K., J. M. a I. B. shodně popřely, že by děti obviněné šikanovaly, svévolně zadržovaly informace k výuce a odcizily učební materiály, že by syn obviněné trpěl mrazem, nebyl pouštěn do zaplacené družiny, že by dětem jakkoli vyhrožovaly, nebyla prováděna řádná výuka, že by činily podvody v klasifikaci, nevhodně se k dětem chovaly a pokusily se obviněnou okrást. Zaměstnanci školy a členové pedagogického sboru, kteří se podíleli na výuce dětí obviněné, shodně potvrdili, že k žádné šikaně ze strany personálu rozhodně nedocházelo, kdy zejména nezletilému BBBBB byla věnována nadstandardní péče. Jmenovaní naopak poukazovali na nevhodné chování obviněné, která byla permanentně nespokojena, zcela nevhodně ingerovala do výukové činnosti, přeškrtávala známky v žákovské knížce, psala tam vzkazy a zahrnovala pedagogický sbor neustálými stížnostmi, které přeposílala i na specifikované instituce, což způsobovalo četné kontroly, nutnost výslechů členů pedagogického sboru, stres na pracovišti a v konečném efektu i pochopitelnou neochotu učitelů působit ve třídách, jejichž žáky byly děti obviněné. Podle znaleckého posudku zpracovaného znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých, PhDr. Helenou Khulovou a znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Danou Skřontovou je obviněná paranoidně nastavena vůči svému okolí, její reakce jsou často nepřiměřené podnětům. V klinickém obraze dominuje osobností problematika, osobnost obviněné je paranoidní a histrionská. Paranoidní porucha osobnosti se vyznačuje podezřívavostí a sklonem překrucovat a mylně interpretovat neutrální nebo přátelsky laděné chování druhých jako nepřátelské, pohrdavé, záštiplné, urážlivé, perzekuční apod., celoživotní nedůvěřivostí vůči druhým, konspiračním vysvětlováním událostí, bojovným a úporným smyslem pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci, nadměrnou citlivostí k odmítnutí, stahováním všeho ke svému já, zdůrazňováním důležitosti vlastní osoby, sklony k trvalé zášti, skrýváním svých nedostatků atd. Klinický obraz obviněné plně odpovídá této poruše osobnosti. U obviněné jsou známky aktuálně prožívaného stresu, se zvýšenou neurotickou triádou, s projekcí do psychosomatiky, rovněž s lehkými depresivními fenomény jako výrazu obav a nespokojenosti se současnou situací a s hysterickými akcenty, které zahrnují egocentrismus, signalizují sklon k labilitě a nezralosti a vyjadřují potřebu pozornosti a ujištění, kterých se jí zjevně nedostává. Obviněná se nejeví jako přátelská, je zatížena vůči druhým nedůvěrou, je kritická a náladová, zároveň tvrdošíjná a skeptická, ve svých názorech vyhrazená a až obsedantně neústupná. Měnit postoje nebo názory, podívat se na problém z odlišného pohledu, obviněná nedokáže. Není schopna prožívat radost a dosáhnout pocitu vnitřní pohody. Chybí jí empatie i citlivost. Frustrace provázena napětím a negativními emocemi vede k dezorganizaci, snižuje schopnost adaptovat se na situaci, vede ke snadnému uvolnění zloby. Potíže s kontrolou emocí si obviněná nepřipouští a neuvědomuje. Celkově lze u obviněné očekávat těžkosti s konstruktivním řešením situací. Nedocenění ze strany okolí, frustrující představa o sobě je provázena napětím, nespokojeností, pesimismem a zlobou. Obviněná je nejistá sama sebou, usiluje o potvrzení vlastní hodnoty. Prezentuje se jako disciplinovaná s vysokou sebekontrolou a nadměrně se ovládající. Znalkyně však u ní zjistily zvýšené skóre lži, které ji zobrazuje jako osobu se snahou o stylizované naplnění obrazu konformního jedince s tendencí předstírat, že je lepší, než ve skutečnosti, a sklonem klamat o vlastních úmyslech či postojích. Vyjadřuje tak poněkud naivní pohled na sebe a nedostatečný vhled do vlastního chování, s neochotou připustit jakoukoli psychopatologii, i navenek zjevnou. Schopnost brát ohled na zpětnou vazbu a poučit se na základě vnějších podnětů rovněž chybí. U obviněné lze zachytit vytěsnění vzpomínek, které vyvolávají pocity studu, viny, nebo vedou k sebepodceňování. I takový obraz osobnosti obviněné v konečném efektu dokresluje obsah jejího počínání vůči pedagogickému sboru základní školy a je ve zcela zjevném souladu s obsahem provedených důkazů, přičemž zejména z listin sepisovaných obviněnou je zřejmé, k jakým dehonestačním praktikám se uchýlila a co konkrétně bylo jejich obsahem (což nakonec obviněná ani nerozporovala, pouze setrvala na svém přesvědčení o „oprávněnosti“ jejího postupu).
31. Jak shora uvedeno, provedené důkazy poskytují spolehlivý podklad pro závěr, že se obviněná jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu skutečně dopustila.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněná vytkla, že její jednání nevykazuje znaky přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací soud její přesvědčení nesdílí. Označeného přečinu se dopustí, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obviněná o jiném sdělila nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání.
33. Ustanovení §184 tr. zákoníku poskytuje ochranu cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, která může vážným způsobem narušit jeho rodinný a společenský život. Lidská důstojnost, osobní čest a dobrá pověst jsou mravními hodnotami člověka ve společnosti, které požívají ochrany i článku 10 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Sdělením nepravdivého údaje je sdělení informace o jiném, která je v rozporu se skutečností, a to byť jen jedné osobě rozdílné od pomlouvaného, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Ke sdělení může dojít jakýmkoli způsobem, a to písemně, ústně, prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku, letáků apod. Nepravdivý údaj se může týkat projevů (ústních, písemných, výtvarných i skutkem) pomlouvané osoby, jejích vlastností nebo smýšlení. Nepravdivý údaj musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů, což je třeba hodnotit podle okolností konkrétního posuzovaného případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, dále k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení, rozšíření takové informace apod. K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zcela zjevnou nepravdivost nebo nesmyslnost takového údaje nebo pro mimořádnou důvěru, kterou požívá pomluvená osoba). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž postačí úmysl eventuální podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (rozhodnutí pod č. 49/1983 Sb. rozh. tr., kdy však současná právní úprava nevyžaduje, aby pachatel věděl o nepravdivosti sdělovaného údaje). K trestnímu postihu postačí pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje, je nepravdivý a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1827–1829).
34. V posuzované trestní věci tvrzení, která obviněná uváděla ve svých podáních, jež adresovala institucím popsaným ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ( Krajský úřad Moravskoslezského kraje v Ostravě, Česka školní inspekce v Ostravě, Městský úřad ve XY, Obvodní oddělení Policie ČR ve XY a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) , byla jednoznačně lživá. Z provedeného dokazování bez jakýchkoliv pochybností vyplynulo, že informace o chování učitelského sboru Základní školy XY ve XY, zejména ředitelky školy D. K., zástupkyně ředitele a výchovné poradkyně J. M. a třídní učitelky syna obviněné I. B., které obviněná zmíněným institucím poskytla, byly informacemi nepravdivými. Bylo prokázáno, že děti obviněné (AAAAA a BBBBB) nebyly ze strany učitelského sboru Základní školy XY ve XY šikanovány a diskriminovány v úmyslu upírat jim vzdělání a ubližovat na zdraví. Jestliže taková tvrzení, jež byla v rozporu se skutečností, obviněná před předmětnými institucemi prostřednictvím svých podání soustavně prezentovala, je evidentní, že o jiném sdělila (sdělovala) nepravdivý údaj. Takový údaj, resp. údaje, byly současně způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost učitelského sboru u spoluobčanů, zejména poškodit je v zaměstnání. Nalézací soud v této souvislosti relevantně podotknul (srov. bod 63. rozsudku nalézacího soudu), že neustálé řešení stížností obviněné, kontroly inspekce a výslechy na policii se velmi negativně projevily na atmosféře ve škole, pracovních podmínkách a vztazích mezi učitelkami, kdy tyto se bály a odmítaly pro chování obviněné učit ve třídě jejího syna. Obviněná opakovaným zasíláním písemných podání na různé orgány, ve kterých uváděla o poškozených D. K., J. M. a I. B. nepravdivé informace, ohrozila pověst a vážnost těchto poškozených, zejména v jejich zaměstnání, kdy by v případě, že by těmto nepravdivým informacím bylo uvěřeno, hrozilo poškozeným mj. sesazení z funkcí, případně i ztráta zaměstnání. Dlouhodobě tak obviněná zásadním negativním způsobem ovlivňovala práci poškozených, což se projevilo např. i na jejich zdraví (leckdy duševním i fyzickém). Rozhodně je třeba odmítnout argumentaci obviněné, že takto intenzivní šikanozní jednání by snad byli povinni standardně pedagogičtí pracovníci při výkonu své profese snášet. Šlo totiž o osočování a prezentaci popsaných až kriminálních postupů poškozených, které nelze považovat za běžnou kritiku či polemiku s výukovými a výchovnými mechanismy základní školy, k nimž by byl rodič žáka oprávněn.
35. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, závěr o úmyslném jednání je namístě. Jak shora uvedeno, platná právní úprava nevyžaduje, aby pachatel chtěl sdělit vědomě nepravdivý údaj. K trestnímu postihu postačí pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje, je nepravdivý a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Odvolací soud přitom správně reagoval na výtku obviněné stran jejího přesvědčení o pravdivosti jí sdělovaných údajů, když uvedl, že bylo prokázáno, že obviněná byla subjektivně přesvědčena, že jejím dětem se děje ve škole ze strany pedagogických pracovníků, zejména ředitelky, její zástupkyně a třídní učitelky nezletilého BBBBB, příkoří, a že je zcela pochopitelné, že se snažila situaci řešit. Konstatoval, že pokud se obviněná obracela na učitele a vedoucí pracovníky školy, kteří jí vše vysvětlovali, nelze proti jejímu postupu ničeho namítat. Nicméně ačkoli se jí dostalo dostatečného vysvětlení, a musela si tak být i s ohledem na svou inteligenci a vzdělání vědoma toho, že její tvrzení nejsou pravdivá (což nadto před předmětným jednáním obviněné i v jeho průběhu potvrzovaly kontrolní výstupy inspekčních orgánů i šetření orgánů policejních), přesto je opakovaně a systematicky prezentovala ve svých stížnostech a oznámeních na instituce specifikované ve výroku o vině. Informace, které jim sdělovala, přitom nelze považovat za pouhé hodnotící výroky s určitou mírou kritiky, neboť s ohledem na jejich charakter se jedná již o výroky obviňující a nepravdivé, vedoucí k dojmu, že poškozené kradou a ubližují jejím dětem na zdraví, vykonávají svoji práci v rozporu s předpisy, její děti šikanují, a těmto se tak nedostává dostatečného vzdělání. Tyto informace zcela jistě přesahují obecně přípustnou hranici hodnotících úsudků a zakládají trestní odpovědnost za žalovaný přečin, neboť není pochyb, že jsou způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost poškozených u spoluobčanů, ale zejména je poškodit v zaměstnání, když právě v souvislosti s ním byly informace podávány. Utrpěla tím zcela jistě pověst nejen poškozených, ale i celé základní školy (srov. bod 29. rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud v kontextu posledně zmíněného zdůrazňuje, že byť ustanovení §184 tr. zákoníku poskytuje ochranu cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, která může vážným způsobem narušit jeho rodinný a společenský život, a tedy chrání jednotlivce a nikoliv kolektivy, instituce, úřady, právnické osoby, orgány apod., skutečnost, že odvolací soud konstatoval, že jednáním obviněné utrpěla i pověst celé základní školy, nesvědčí o vadném hmotněprávním posouzení. Jak shora naznačeno, obviněná svým jednáním, které poškozené značně dehonestovalo a obviňovalo je, naplnila všechny zákonné znaky přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, poněvadž o jiném sdělila nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání. Takovým jednáním přitom porušila zájem na ochraně cti a dobré pověsti uvedených pedagogických pracovnic, tj. zájem na ochraně jednotlivců.
36. Obviněná dále brojila proti výroku o trestu a vytýkala nepřiměřenou přísnost uloženého peněžitého trestu. Námitky obviněné nicméně nespadají ani pod jí výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., s odkazem na nějž lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Při uplatnění tohoto dovolacího důvodu totiž musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
37. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná. Soudy nižších stupňů se žádného pochybení při ukládání peněžitého trestu obviněné nedopustily. Odvolací soud, který ve věci nově rozhodoval, správně zohlednil dosavadní trestní bezúhonnost jako polehčující okolnost, přitěžující okolnosti neshledal, přihlédl ve prospěch obviněné i k časovému odstupu od spáchání trestné činnosti, a dospěl v souladu s předchozím rozhodnutím nalézacího soudu k závěru o vhodnosti a přiměřenosti uložení peněžitého trestu v celkové výměře 18 000 Kč, sestávajícího z 30 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 600 Kč. Zvážil právě i majetkovou situaci obviněné, zaměstnanou na pozici manažerky s příjmem cca 20 000 Kč měsíčně. Konkrétní výměra trestu tak plně odpovídá stupni společenské škodlivosti jednání, okolnostem případu, osobě obviněné i jejím majetkovým poměrům a peněžitý trest ve výměře představující jeden měsíční příjem obviněné nelze považovat za nepřiměřeně přísný (srov. bod 32. rozsudku odvolacího soudu), nýbrž spíše za sankci poměrně benevolentní. Soud uvážil všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jeho závěry jsou logické a přesvědčivé. K zásahu dovolacího soudu z důvodu porušení ústavního principu proporcionality trestní represe tak není dán v projednávané věci žádný důvod.
V. Způsob rozhodnutí
38. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné Z. Ch. jako celek je zjevně neopodstatněné, neboť částečně relevantně uplatněnými námitkami uplatněné důvody dovolání naplněny nebyly, částečně bylo dovolání podáno z jiného důvodu než uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Proto je dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth