ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1291.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1291/2021-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2022 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 8 To 211/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 27/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 24. 5. 2021, č. j. 1 T 27/2021-264, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 9. 2. 2020 v době od 00:00 do 01:30 hod., ve Velkých Opatovicích, v prostorách restaurace Š. XY, slovně, zcela bezdůvodně, hrubým způsobem a výrazně vulgárně urážel R. Č. a K. M., na R. Č. sahal svýma rukama, na což reagoval J. H. tak, že jej chytil kolem krku a stáhl na zem ze židle, na které seděl, následně při odchodu z uvedené restaurace před vstupními dveřmi došlo ke slovní rozepři mezi K. M. a obviněným, do které obviněný strčil, aniž by došlo k jejímu zranění a do konfliktu se vložil přítel K. M., D. K., přičemž došlo nejprve mezi ním a obviněným ke slovní rozepři, vzájemnému uchopení, následně obviněný poškozeného D. K. srazil na zem tím způsobem, že svýma oběma rukama úmyslně strčil do jeho těla až upadl a opakovaně ho kopal do celého těla, přičemž uvedeným způsobem mu způsobil zranění, spočívající v poranění levé nohy, a to šikmou zlomeninu pod hlavičkou levé lýtkové kosti, zlomeninu vnitřního kotníku levé dolní končetiny, částečné vykloubení hlezenního kloubu a drobnou oděrku nad vnitřním kotníkem, tedy zranění, která jsou z lékařského hlediska zcela jednoznačně hodnocena jako těžká s dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života přesahující šest týdnů a dále, když se snažil poškozeného D. K. zastat J. H., tak obviněný do něj strčil až upadl na zem, poté ho několikrát udeřil pěstmi svých rukou do oblasti hlavy, přičemž mu nezpůsobil žádné zranění a J. H. nevyhledal lékařské ošetření.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2021, č. j. 8 To 211/2021-293, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť byly porušeny základní zásady trestního řízení, a to zásada zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle §2 odst. 5 tr. ř., a zásada volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný namítal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, nadto nebyly některé důkazy soudem vůbec hodnoceny, a tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Extrémní nesoulad spatřoval v hodnocení pouze části účelových svědeckých výpovědí, v hodnocení důkazu přestupkovým spisem a v částečném hodnocení znaleckého posudku.
5. Konkrétně obviněný namítal, že skutkový stav byl zjištěn na základě svědeckých výpovědí svědků, kteří jsou blízkými známými poškozeného. Svědecké výpovědi se potýkaly s výraznými nesrovnalostmi mezi sebou navzájem, a to v časových souvislostech, rozestavění osob při samotném incidentu a při odchodu z restauračního zařízení a zejména ve skutečnosti, kolik údajných kopů měl obviněný učinit vůči poškozenému. Jejich tvrzení považoval obviněný za lživá a jevila se jako předem dohodnutá, směřují k tomu, že poškození na zdraví spočívalo v kopání do poškozeného, nikoli ve strčení, což není v souladu se znaleckým posudkem. Výpovědi svědků jsou v rozporu s výpovědí svědka P. J., ohledně jednání všech zúčastněných osob v restauračním zařízení, přičemž tuto výpověď soud nikterak nehodnotil. Svědecké výpovědi byly hodnoceny jednotlivě, nikoliv však v souhrnu, při řádné aplikaci zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. měly soudy dojít k závěru, že svědci jsou zcela nevěrohodní. Navíc je na jedné straně zlehčována výrazná podnapilost svědků, na straně druhé spatřován úmysl obviněného v rámci subjektivní stránky trestného činu za splnění podmínky vědomosti obviněného o opilosti poškozeného.
6. Obviněný dále uvedl, že okresní soud nepřijatelným způsobem zpochybnil pravomocné rozhodnutí správního orgánu vydané v řízení o projednávání přestupku svědka J. H., jelikož svou argumentací staví na tom, že J. H. s tímto pravomocným příkazem nesouhlasil, což vyjádřil přípisem, avšak proti příkazu odpor nepodal. Soud měl hodnotit i toto přestupkové rozhodnutí, které by v kontextu celého případu poukazovalo na nevinu obviněného. Soud se opomněl vypořádat s tvrzením obviněného ohledně jeho motivu k napadení poškozeného, neboť měl nanejvýš motiv jednat proti J. H., nikoliv však proti D. K.
7. Následně poukázal na chybně a jen částečně hodnocený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Svatavy Duchaňové. Soudy přehlédly závěr znalkyně ohledně mechanismu zranění, konkrétně že kopnutím do kotníku poškozeného nemohlo dojít ke způsobenému zranění a že k takovému zranění dochází v souvislosti se špatným našlápnutím, které je usnadněno nebo přímo vyvoláno nerovností terénu, zaklíněním nebo jakýmkoliv fixováním zraňované končetiny. V případě vysoké hladiny alkoholu v krvi mohlo ke ztrátě stability na nerovném terénu dojít snáz nebo dokonce i bez přispění druhé osoby. Závěr, že k zranění poškozeného vůbec nemuselo dojít jednáním další osoby (tudíž ani obviněného), nebyl vůbec reflektován a vznikají tak podstatné pochybnosti o způsobu vzniku zranění. V této souvislosti poukázal také na naměřené hodnoty alkoholu v krvi poškozeného i dalších svědků.
8. Obviněný rovněž vytkl absenci řádného odůvodnění rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že chybí hodnocení některých provedených důkazů a z odůvodnění nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Jako příklad uvádí jeho údajné vulgární jednání v restauračním zařízení s argumentací, že kdyby měl soud za prokázané takové jednání, jednalo by se o přestupek stejně jako u J. H. Soud se také nevypořádal s tvrzením obviněného, jaký měl vlastně motiv napadnout poškozeného, jestliže v hospodě měl konflikt s J. H.
9. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a učinil rozhodnutí podle §265l nebo §265m tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněná dovolací argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Primárně spočívala ve zpochybnění správnosti hodnocení důkazů, resp. ve zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na kterémžto základě se obviněný fakticky snažil prosadit své vlastní hodnocení důkazní situace. Dovolání tedy co do těchto výhrad fakticky uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), a nikoli hmotně právním základě. Takto konstruované námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) podřadit nelze. Existenci extrémních vnitřních rozporů dotčených soudních rozhodnutí (eventuálně jiné vady znamenající zásah do práva na spravedlivý proces státní zástupce neshledal. Skutková zjištění mají na provedené důkazy jednoznačnou obsahovou vazbu a lze je z provedených důkazů spolehlivě dovodit. Důkazy jsou dostatečné k tomu, aby byl obviněný uznán vinným bez důvodné pochybnosti. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
11. Na vyjádření státního zástupce reagoval replikou obviněný, který zdůraznil, že jeho námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jelikož namítl tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Dále obviněný nesouhlasil s tvrzením státního zástupce, že důkazy k prokázání viny obviněného byly dostačující.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Dále dovolací soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
13. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nebylo možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
14. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady in dubio pro reo (neboť údajně nebyly vyloučeny všechny pochybnosti o průběhu děje), je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak měl na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jako taková tedy nebyla způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
15. Podstatou námitek obviněného, opírajících se o citovaný dovolací důvod, bylo, že se nedopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, přičemž soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, které navíc byly, podle názoru obviněného, pro prokázání předmětného děje nedostatečné. Jeho argumentace se tedy, s ohledem na výše naznačené výklady, svou podstatou s možnostmi dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, míjí.
16. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
17. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
18. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného J. S. shledat nelze. Především je nutné uvést, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněného, které uplatnil v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Dovolání obviněného bylo založeno na námitkách, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. Obhajoba obviněného (který sice popíral, že by se dopustil výše popsaných deliktů, což ovšem jeho vinu bez dalšího nevylučuje) byla vyvrácena především svědeckými výpověďmi svědků poškozeného D. K. a přímých svědků J. H. a K. M., z části také R. Č., které spolu korespondují, stejně jako s dalšími provedenými důkazy, a to zejména se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Svatavy Duchaňové o mechanismu vzniku zranění poškozeného při pádu. Soudům tedy nelze vytknout, že dospěly k závěru o vině obviněného.
19. K námitce obviněného, že skutkový stav byl zjištěn pouze na základě svědeckých výpovědí čtyř svědků, tedy poškozeného a osob, které byli k němu v blízkém vztahu, Nejvyšší soud uvádí, že je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., pokud soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely z těchto svědeckých výpovědí a posuzovaly je jako pravdivé. Co se týče namítaných nesrovnalostí mezi jednotlivými výpověďmi, tyto nejsou natolik zásadního charakteru, aby soudy předmětná tvrzení považovaly za předem dohodnutá a svědky za nevěrohodné. Podle obviněného nesrovnalosti spočívaly v časových souvislostech, rozestavění osob při incidentu a odchodu z restauračního zařízení a zejména ve skutečnosti, kolik kopů měl obviněný učinit vůči poškozenému. Avšak všechny uvedené nesrovnalosti lze označit za marginální, neboť je potřeba vzít v úvahu subjektivní vnímání situace jednotlivými svědky. Každý ze svědků stál v jiné pozici a vzdálenosti od místa skutku a vzhledem k okolnostem, které doprovázely vnímání daných skutečností, mohl mít každý svědek rozdílné psychické rozpoložení. Je nutné také přihlédnout k následné reprodukci s časovým odstupem. Důležitým faktorem zůstává, že výpovědi svědků jsou mezi sebou souladné a neodporují si. Navíc jako logická argumentace bez vad se jeví i skutečnost, že nalézací soud vzal v úvahu (viz odstavec 13. odůvodnění jeho rozsudku), že svědci byli silně podnapilí, a tudíž nebyli schopni přesně do detailu popsat jednání své i ostatních osob, podstatné náležitosti si ovšem byli schopni vybavit a reprodukovat je. Dále Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný namítal, že poškození na zdraví mělo podle svědeckých výpovědí spočívat v kopání do poškozeného, zcela ignoruje shodná tvrzení všech tří přítomných svědků o způsobení pádu obviněným intenzivním strčením do poškozeného, což je naopak plně v souladu se závěry znaleckého posudku.
20. Obviněný také uvedl, že soudy nehodnotily svědecké výpovědi ve vztahu k úřednímu záznamu o podaném vysvětlení svědka P. J. ohledně jednání všech osob v restauračním zařízení. K tomuto Nejvyšší soud konstatuje, že jednání obviněného uvnitř restauračního zařízení týkající se jeho nevhodných vulgárních a urážejících výrazů je prokázáno především výpověďmi K. M. a R. Č. a je v souladu i s podaným vysvětlením P. J. Jednání po odchodu z restauračního zařízení, konkrétně pak skutečnost, že obviněný po vzájemném uchopení s poškozeným do něj intenzivně strčil takovým způsobem, že tento spadl na záda a do ležícího poškozeného opakovaně kopal, a dále shodil i J. H. a ležícího ho udeřil, bylo prokázáno výpověďmi D. K., J. H. a K. M.. P. J. totiž nebyl vůbec přítomen dění před restaurací. Výpovědi svědků jsou podpořeny reakcí K. M. na napadení poškozeného, jelikož tato křičela a volala policii na linku 158, již ve 2:20 hod. podala trestní oznámení, kde popsala jednání obviněného ve shodě se svou svědeckou výpovědí. V tomto směru hodnocení důkazu soudy není co vytknout.
21. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že bylo nepřijatelným způsobem zpochybněno rozhodnutí správního orgánu vydané v řízení o projednávání přestupku J. H., které nebylo napadeno opravným prostředkem, stalo se pravomocným a představuje tak doznání J. H., že napadl obviněného při odchodu z restaurace, což je v rozporu s jeho výpovědí svědka u soudního řízení. Nejvyšší soud uvádí, že při rozhodování soud vychází z důkazů, které před ním byly v hlavním líčení provedeny, a pokud jde o posouzení viny obviněného, není pravomocným rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků Města Velké Opatovice, které bylo vydáno v podobě příkazu ze dne 28. 12. 2020, sp. zn. SMVO/1500/2020/KPPP, MVO/2013/2020/KPPP, vázán. Komise při svém rozhodování vycházela toliko z pořízených kopií z trestního spisu, které byli podkladem pro další trestní řízení. Skutek byl v přestupkovém rozhodnutí popsán tak, jak ho popsal obviněný, který vystupuje v přestupkovém řízení jako poškozený. J. H. sice odpor nepodal, ale zaslal přípis (Vyjádření se k Příkazu ze dne 28. 1. 2020 ve spise na č. l. 92), kterým se vyjadřuje tak, že nevyvolal žádnou slovní ani fyzickou potyčku, obviněný obtěžoval přítomné ženy a nereagoval adekvátně na upozornění týkající se nevhodnosti jeho chování. Dále uvedl, že s odůvodněním příkazu nesouhlasí, ale vzhledem k udělené sankci spočívající toliko v napomenutí opravný prostředek nepodává. Soudy obou stupňů tyto skutečnosti hodnotily (viz odstavec 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 6. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), reakci J. H. označily za logickou a tvrzení obviněného za ryze účelové. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
22. Další námitka dovolatele směřovala k hodnocení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Svatavy Duchaňové, přičemž soudy podle jeho názoru nereflektovaly závěr znalkyně, že ke způsobenému zranění nemohlo dojít kopnutím do kotníku poškozeného a mohlo k němu dojít i bez přispění další osoby. Nicméně je nutné zdůraznit, že soudy popsaly mechanismus vzniku zranění v souladu se závěry znaleckého posudku, že k němu došlo pádem poškozeného na zem a nebylo způsobeno kopáním do ležícího těla (viz odstavec 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Tento závěr je plně v souladu s výpověďmi svědků D. K., J. H. a K. M., kteří shodně uvedli, že obviněný způsobil pád poškozeného, po němž ho noha silně bolela. Zranění bylo následně zdokumentováno lékařskými zprávami (ve spise na č. l. 25, 26 až 27). Znalecký posudek pak uvádí, že uvedený typ zlomeniny vzniká nepřímým působením tupého násilí, tj. při nepřirozeném vtočení či vytočení zatížené nohy se ztrátou stability a pádem těla, které natáčí kolem zraňované končetiny, případně dojde i k přisednutí zraňované končetiny. Vznik souvisí s našlápnutím, které je usnadněno nebo vyvoláno nerovností terénu, zaklíněním či jakýmkoliv fixováním končetiny a k poranění může přispět inicializace ztráty stability strkáním, žducháním, držením se s druhou osobou. V případě vysoké hladiny alkoholu v krvi pak mohlo ke ztrátě stability na nerovném terénu dojít daleko snáz, nebo dokonce i bez přispění druhé osoby. Znalecký posudek tedy sice připouští možnost zranění i bez jednání další osoby, avšak tato alternativa byla vyvrácena svědeckými výpověďmi, a soudy tak správně hodnotily i důkaz znaleckým posudkem. Způsobený následek na zdraví, tedy těžká újma na zdraví podle §122 písm. i) tr. zákoníku pak vychází ze závěrů znaleckého posudku vzhledem k nutnosti operativního zákroku a následného dlouhodobého zásadního omezení v obvyklém způsobu života poškozeného.
23. Pokud jde o námitku obviněného ohledně absence řádného odůvodnění rozhodnutí, neboť chybí hodnocení některých provedených důkazů a z odůvodnění nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, Nejvyšší soud považuje za potřebné zopakovat, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly (zejména odstavec 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 6. až 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
24. Poukázal-li obviněný opakovaně na chybějící motiv v případě napadení poškozeného, jelikož uvnitř restauračního zařízení měl konflikt pouze s J. H., je potřeba uvést, že motiv není znakem skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nicméně i tento, byť nepřímo, byl již soudy dovozen a vyplývá ze samotné skutkové věty rozsudku nalézacího soudu. V ní je uvedeno, že v návaznosti na slovní rozepři mezi obviněným a K. M. před restauračním zařízením do ní obviněný strčil, načež se jí poškozený zastal, došlo ke slovní rozepři, vzájemnému uchopení a následnému sražení na zem.
25. Pokud tedy obviněný do jisté míry zpochybňoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy (byť nikoli výslovně v podobě extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů, ale spíše v podobě jejich nesprávného hodnocení), není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění z provedených důkazů vyplývají.
26. V obecném smyslu je namístě doplnit, že pokud obviněný zmíněný extrémní či zjevný rozpor [srov. již zmíněné znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění od 1. 1. 2022, který je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů] dovozoval z toho, že z jednotlivých důkazů vyplývaly rozdílné závěry, takový stav není bez dalšího žádným rozporem ve smyslu citovaných požadavků, ale běžnou skutečností. V řadě řízení totiž nikoli všechny důkazní prostředky podávají shodně vyznívající informaci (důkaz). Jestliže je konečný skutkový závěr, dovozený po řádném hodnocení důkazů zejména podle §2 odst. 6 tr. ř., s některým z nich v neshodě, neznamená to nutně ani existenci pochybnosti a potřebu aplikovat zásadu in dubio pro reo, ani existenci zjevného rozporu takového skutkového závěru s obsahem provedených důkazů. K tomu lze přiměřeně připomenout, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
27. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Blansku, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
28. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, je potom z části podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.