ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.438.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 438/2022-2136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovoláních obviněné 1. K. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněného 2. J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2021,
sp. zn. 2 To 48/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 2/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. K. a J. K. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2021, č. j. 28 T 2/2017-1920, byli obvinění K. K. a J. K. v bodu 1) uznáni vinnými zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v obou případech ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obviněná současně i přečinem soulože mezi příbuznými podle §188 tr. zákoníku a obviněný přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a v bodu 2) byl potom obviněný uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za to byla obviněná odsouzena podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 6 let, obviněný byl odsouzen podle týchž ustanovení k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 7 let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku každý zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny na náhradu škody a poškozených AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy.
2. Obvinění se dopustili uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že
1) v přesně nezjištěnou dobu od měsíce července 2014 do měsíce srpna 2015 v XY, na ulici XY č. p. XY, kdy obviněný J. K. žil s obviněnou K. K. ve společné domácnosti, opakovaně ve snaze uspokojit své sexuální potřeby uskutečňovali rozličné sexuální praktiky s nezletilou BBBBB, nar. XY, a s nezletilým AAAAA, nar. XY, což jsou děti obviněné K. K., přičemž využívali jejich nízkého věku a nevědomosti v oblasti sexuality, obviněný J. K. ukazoval nezletilému AAAAA, jak se má třít mužský pohlavní úd a u tohoto mu pouštěl filmy s pornografickou tématikou a umožnil nezletilému AAAAA přístup k pornografickým stránkám na internetu, přičemž s ohledem na své osobní a rodinné poměry si byl vědom toho, že AAAAA je osobou nezletilou, poté třel obviněný J. K. pohlavní úd nezletilému i sobě, měli spolu orální a anální styky, následně na popud obviněného J. K. k sexuálním praktikám byla přibrána také nezletilá BBBBB, se kterou nezletilý AAAAA pod dohledem obviněného J. K. uskutečňoval orální pohlavní styk a rovněž zasouval nezletilé část svého penisu do vagíny a do konečníku, přičemž obviněný J. K. u tohoto jednání nezletilých masturboval a obviněná K. K. sála nezletilému AAAAA pohlavní úd, kdy nezletilý dráždil obviněnou ústy na přirození, načež oba obvinění prováděli to samé mezi sebou a nezletilý AAAAA zasouval svůj penis do konečníku obviněného J. K. a také vaginálně souložil s obviněnou K. K., která je matkou nezletilého, přičemž u nezletilého AAAAA se v důsledku jednání obviněných rozvinula porucha chování a byl narušen jeho psychosexuální vývoj, a oba obvinění si s ohledem na své osobní a rodinné poměry byli vědomi toho, že AAAAA a BBBBB jsou osoby nezletilé,
2) v přesně nezjištěnou dobu nejméně od vánoc 2014 v XY, na ulici XY č. XY nechával nezletilého AAAAA, který byl synem jeho družky obviněné K. K., pod různými záminkami dlouhou dobu klečet i s předpaženýma rukama, surově ho napadal otevřenou rukou i pomocí různých předmětů, a to vařečky, řemenu a gumových hadiček od akvária, také musel nezletilý doma často uklízet, a pokud úklid neprovedl ve stanovém časovém limitu, byl za to fyzicky trestán a musel uklízet znovu, rovněž nedostával řádně najíst, musel vyhodit své hračky do popelnice s tím, že tyto si nezaslouží, také v nočních hodinách, pokud obviněný dospěl k závěru, že věci patřící nezletilému ve skříních nejsou řádně uloženy, tak za trest přerovnával skříně a jednání obviněného se vystupňovalo dne 24. 9. 2015 okolo 15.30 hod., kdy nezletilého v místě tehdejšího bydliště fyzicky napadl, a to tím způsobem, že ho opakovaně udeřil gumovou hadičkou od akvária, rány směřovaly do celého těla, v důsledku čehož poškozený nezletilý AAAAA utrpěl zhmoždění ramene, paže, zad, pánve, předloktí, stehna a bérce, přičemž zranění si vyžádala hospitalizaci na dětském oddělení Nemocnice ve XY od 25. 9. do 2. 10. 2015.
3. Tento rozsudek napadli oba obvinění a poškozený AAAAA odvoláními, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 2 To 48/2021-2020, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. K průběhu celé trestní věci lze doplnit, že obvinění byli shledáni vinnými a odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2017, č. j. 28 T 2/2017-1210, který byl v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2018, č. j. 2 To 15/2018-1254, a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Následně byli obvinění opět shledáni vinnými a odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 7. 2019, č. j. 28 T 2/2017-1493. Zmíněný rozsudek byl podle §258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020, č. j. 2 To 93/2019-1590, a to v bodech 1), 3) a 4) výroku o vině (jejichž předmětem byl shora popsaný skutkový děj) a ve výroku o trestu a náhradě škody a nemajetkové újmy. Následně vrchní soud za přečin šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku, stran kterého zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušeno [bod 2) výroku o vině] uložil obviněným tresty a ve zbylém rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně. Poté bylo rozhodnuto výše uvedenými rozhodnutími.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání, v němž každý uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom smyslu, že napadené rozhodnutí spočívá nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Obviněná K. K. zmínila, že se již jedná o třetí rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně ve věci, přičemž během celého řízení konstantě namítala porušení svých procesních práv tím, že výslechy poškozených AAAAA, CCCCC (pseudonym) a BBBBB byly nesprávně provedeny jako neodkladné a neopakovatelné úkony. Tyto neprocesně získané důkazy byly jedním ze základních prvků, na kterých bylo postaveno obvinění a obžaloba, přičemž k řádnému výslechu jmenovaných došlo až v hlavním líčení dne 26. 3. 2021, tedy téměř pět let po zahájení trestního stíhání. Ve zmíněné časové prodlevě spatřuje problém z pohledu věrohodnosti výpovědí poškozených, kteří byli v průběhu řízení s vyšetřováním a s aktuálními zjištěními konfrontováni, informováni o nich ze strany pěstounů, znalců, orgánu ochrany dětí a ze strany soudů, což vedlo k eliminaci možnosti popsat prožité skutečnosti bezprostředně a bez vnějších vlivů. Výpověď AAAAA pak působila strojeně a naučeně, nelze ji vnímat jako zcela objektivní, i s ohledem na tvrzenou nenávist vůči obviněným. Obdobné platí pro CCCCC, která postupem řízení dopěla k závěru, že AAAAA je obětí, ač si toho dříve nevšimla. Pokud jde o provedené znalecké posudky, jejich opakovaným doplňováním byli znalci vtaženi do procesu a v rámci objektivního posouzení měly být zpracovány posudky z psychologie a psychiatrie znalci novými. Aktuální znalecké posudky týkající se poškozených jsou navíc nepoužitelné, neboť znalci vycházeli i z jejich procesně nepoužitelných výpovědí, z nichž nemohli čerpat žádné informace. Znalci se pak měli vyjádřit k tomu, zda by byli schopni vypracovat znalecký posudek a dovodit shodné závěry, pokud by byly vyloučeny tyto procesně nepoužitelné důkazy, což nedokázali přesvědčivě vysvětlit, resp. soudy na toto zjištění rezignovaly. Jestliže byly posléze k dispozici i procesní výpovědi poškozených, znalci se k nim vyjádřili pouze v rámci svého výslechu, popřípadě jedna znalkyně u výslechu poškozených ani nebyla přítomna. Odvolací soud k tomu konstatoval, že vina navazuje na řadu dalších důkazů, čímž byly zřejmě míněny uvedené procesně nepoužitelné znalecké posudky, další svědci potom popsali stav v rodině obviněných a poškozených v rozporu s tvrzeními zejména AAAAA, tyto výpovědi však byly bagatelizovány. Zmíněný způsob hodnocení důkazů je tendenční a vymyká se zásadě volného hodnocení důkazů. Obviněná rovněž nesouhlasila s odmítnutím svého návrhu na doplnění dokazování soudním spisem z opatrovnického řízení.
7. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. V podstatě obdobné námitky předložil ve svém dovolání i obviněný J. K. Již řízení před soudem prvního stupně bylo podle jeho názoru zatíženo vadami, které opakovaně namítal, krajský soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a o jeho skutkových zjištěních vznikají pochybnosti. Byla totiž opřena především o výpovědi svědků, kteří sdělovali zprostředkované informace, neboť v předchozích fázích řízení nebyla k dispozici procesní výpověď AAAAA. Jmenovaný vypovídal jako svědek až v hlavním líčení s odstupem více než pět let od spáchání údajné trestné činnosti, tedy jeho výpověď bylo namístě pečlivě zkoumat. Svědek byl přitom v řízení opakovaně konfrontován s popisy údajných útoků a v opatrovnickém řízení i s obsahem obžaloby, navíc u něj byla zjištěna nenávist vůči obviněnému. Těmito motivy musela být jeho výpověď ovlivněna, navíc je v ní řada rozporů ve srovnání s výpovědí CCCCC. Obviněný dále považoval za sporné, zda vůbec mohlo k tvrzeným útokům docházet s ohledem na časové souvislosti a jejich denní režim. Pokud jde o bití poškozeného, muselo by na něm nechávat viditelné následky, kterých by si někdo nutně ve škole nebo mezi osobami, s nimiž se rodina stýkala, všiml, což se nestalo. Podle závěrů znalkyň potom obviněný sexuálně preferuje dospělé ženy. Jeho vina měla být podle vyjádření soudů podporována množstvím dalších důkazů, což není pravda. Vypracované znalecké posudky týkající se poškozených shledal procesně nepoužitelnými, neboť znalci vycházeli z údajů, které měli k dispozici z jejich neprocesních výpovědí, z nichž nemohli čerpat. Měli být důsledně odděleny informace získané znalci takovým neprocesním způsobem a způsobem použitelným, což se nepodařilo a znalkyně, které na svých závěrech setrvaly, nedokázaly přesvědčivě vysvětlit, jaké informace byly pro ně zdrojem. Znalkyně se pak vyjadřovaly i k procesním výpovědím poškozených, avšak nedaly je do souvislosti s dřívějšími znaleckými závěry. Obviněný měl rovněž za to, že ve věci byli vyslechnuti svědci, kteří se stýkali s rodinou a vyloučili v jeho chování cokoli nestandardního, resp. cokoli co by svědčilo o týrání, což soudy bagatelizovaly. Skutková zjištění jsou tak zatížena extrémním rozporem s provedeným dokazováním.
9. Rovněž obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním uvedla, že předložené námitky byly uplatňovány od samého počátku trestního řízení a rovněž v řádných opravných prostředcích, takže se jimi již zaobíraly soudy činné ve věci. Odmítla tvrzení, že by měl ve věci existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Argumentace obviněných kvalitativně nepřekročila meze prosté polemiky s názorem soudů, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat. Výslechem poškozených AAAAA a CCCCC byly zjištěny skutečnosti, které zaplnily mezery v dosavadních zjištěních. Tito svědci již přišli do kontaktu se skutečnostmi souvisejícími s předmětným řízením, jejich výpovědi je však možné považovat za věrohodné a podpořené dalšími důkazy, zejména znaleckými posudky, navazujícími výslechy pracovníků orgánů péče o dítě, stavem AAAAA při přijetí do nemocnice a výpovědí svědka DDDDD (pseudonym). O nestandardní situaci v rodině obviněných pak svědčí i odsouzení pro přečin šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož nebyl skutkový stav ze strany obhajoby zpochybňován. Jednání obviněných tak bylo provedenými důkazy zcela prokázáno a právní kvalifikace je přiléhavá.
11. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Pokud jde o obviněnými uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně ve znění do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení je totiž skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
14. Podstatou námitek obviněných nicméně bylo, že skutková zjištění byla nedostatečně prokázána, soudy přihlédly k nezákonným důkazům a vadně provedené důkazy hodnotily, resp. neprovedly další navrhovaný důkaz. Jejich argumentace se tedy v tomto rozsahu, s ohledem na výše naznačené výklady, svou podstatou s možnostmi dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 míjela.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývaly z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učinil-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
16. K tomu je potřeba zmínit, že obvinění nijak nereflektovali, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
17. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněných K. K. a J. K. shledat nelze.
18. Především je nutné konstatovat, že ve věci není dán žádný opomenutý důkaz, ani nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stav opomenutých důkazů sice žádný z obviněných ani výslovně netvrdil, nicméně obviněná argumentovala, že nebyl akceptován její návrh na doplnění dokazování opatrovnickým spisem Okresního soudu v Olomouci za účelem zjištění, zda byli poškozeným AAAAA a CCCCC prezentovány některé části trestního spisu, vedeného v nyní projednávané věci. Odvolací soud pak tento stav nijak nezohlednil.
19. K tomu je namístě jednak uvést, že krajský soud se zmíněným návrhem zaobíral a neshledal ho důvodným, tedy jej ani neopomněl (odstavec 73. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud se pak k dané problematice vyjádřil v odstavci 31. odůvodnění svého usnesení a poté dokazování shledal úplným (odstavec 35.), tedy ani z jeho strany nebyla daná problematika minuta. Současně je zřejmé, že poškození byli opakovaně konfrontováni s celou záležitostí, ať již prostřednictvím svých vysvětlení či výpovědí nebo při znaleckém zkoumání, o celé záležitosti komunikovali i s dalšími osobami (pěstouny) a zjištěné skutečnosti měly zásadní faktický dopad na chod jejich dřívější rodiny (která se v podstatě rozpadla), krajský soud rovněž akceptoval, že poškozený AAAAA měl k dispozici obžalobu, tudíž jejich znalost celé kauzy zjevně nebylo nijak třeba dále prokazovat. Naznačené doplnění dokazování proto bylo nadbytečné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01).
20. Dále Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci nelze shledat důkaz, který by byl získán procesně nepřípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů, resp. ani situaci, v níž by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obvinění takovou vadu dovozovali ve vztahu ke znaleckým posudkům, vypracovaným stran poškozených, které se měly opírat i o jejich neprocesní vyjádření, popřípadě nemělo být zřejmé, v jakém rozsahu z nich vycházely.
21. Zde je ovšem třeba uvést, že, vedle posudků týkajících se obviněných, jichž se zmíněná námitka netýkala, byli znaleckému posouzení podrobeni poškození AAAAA, CCCCC a BBBBB, a to znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická psychologie Mgr. et MUDr. Evou Rozsívalovou a Mgr. Monikou Novotnou, přičemž stran AAAAA byl přibrán konzultant sexuolog MUDr. Tomáš Kilián. V návaznosti na shodné námitky obviněných, uplatněné v dříve podaných řádných opravných prostředcích a v návaznosti na právní názory odvolacího soudu, vyslovené v jeho dřívějších kasačních rozhodnutích, byli znalci soudem prvního stupně dotazováni na podstatné zdroje jejich znaleckých závěrů, k čemuž shodně uvedli, že jimi byly především jejich vlastní vyšetření zkoumaných osob, tedy pozorování a rozhovor, přičemž na jejich závěry by nemělo vliv, pokud by neměli k dispozici výpovědi poškozených, posléze shledané jako procesně vadně získané. Byť tedy znalecké posudky v konečném důsledku obsahují poměrně široce popsané údaje ze spisového materiálu, který byl znalcům dostupný, včetně konstatování zmíněných výpovědí, znalci poškozené osobně zkoumali, což bylo pro ně zásadní (zde lze zmínit např. velmi podrobné vysvětlení MUDr. Tomáše Kiliána). Ani v daném rozsahu není namístě shledat žádnou vadu.
22. Nakonec obvinění napadli proces hodnocení důkazů, když měli za to, že výpovědi poškozených jsou nevěrohodné, znalci byli účastí do celého řízení příliš vtaženi a měli být proto přibráni znalci další, byli slyšeni svědci, kteří závěry o vině obviněných nepodporovali, přičemž jejich výpovědi byly bagatelizovány, resp. na poškozeném AAAAA nebyly dříve viděny jinými osobami žádné následky údajného bití. K naznačeným námitkám Nejvyšší soud především konstatuje, že jejich podstatou není tvrzení, že by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že by zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (ve smyslu extrémního nesouladu), stejně tak ani tvrzení, že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jejich podstatou je, jak bylo řečeno, nesouhlas obviněných s hodnocením důkazů. Existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy však nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, je potom namístě dodat, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
23. Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Není pak úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Lze nicméně uvést, že soudy obou stupňů se důsledně zaobíraly věrohodností tvrzení poškozených, která byla aprobována znalci (nebyly zjištěny sklony k patologické lhavosti, k vymýšlení apod.), kteří také uvedli, že poškození reprodukovali skutečně prožité události, resp. v případě popisovaných sexuálních aktivit se jednalo o vědomosti, které nemohli získat jinak. V případě AAAAA je potom pravdou, že ve výpovědi uvedl, že v době, kdy na něm byla páchána shora popsaná trestná činnost, obviněného nenáviděl a nyní je to ještě horší, obviněnou v době útoků jako matku rád měl, nyní již také nenávidí. Tato skutečnost ovšem tedy byla známá a byla soudy zohledněna, její existence zásadně bez dalšího nevylučuje věrohodnost výpovědi jmenovaného. Poškozený logicky popsal vývoj svého vztahu k obviněným, přičemž lze považovat za nikoli výjimečné, pokud osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví či majetku nebo jinak způsobeno příkoří, má k jeho pachateli negativní vztah. Takový vztah, nejsou-li dány poznatky o jiných vlivech (např. o pomstychtivosti, o jiných, přímo nesouvisejících neshodách, které by mohly vést k deformaci výpovědi v určité věci apod.), bez dalšího neznamená, že poškozený vypovídá nepravdivě. Výslechy poškozených byly v konečném důsledku provedeny v souladu s trestním řádem, přičemž na jejich věrohodnost nemá bez dalšího vliv, že se tak stalo s určitým časovým odstupem od spáchání trestné činnosti (což není nijak zásadně výjimečná situace).
24. Dále je namístě uvést, že jednání obviněných nebylo dříve rozkryto, neboť poškození o něm nikde nehovořili a k odhalení došlo až po náhodném zjištění následků jednoho zbití poškozeného AAAAA ve škole. Jak ovšem vyplynulo z výpovědi R. Š., učitelky poškozeného, takové následky nemohly být viděny dříve, neboť např. celoročně nosil do tělocvičny dlouhé tepláky a dlouhý rukáv. Nebyla také přehlédnuta určitá hubenost poškozeného a jeho stravovací návyky, které ovšem bez dalšího k dřívějšímu reálnému podezření jiných osob zjevně nevedly. O tom, že bývá doma zbit, hovořil poškozený otevřeně se spolužákem svědkem DDDDD, kterému ale sdělil, že nesmí nic říct, protože by byl zmlácen. Postoj poškozených, navíc nezletilých, kteří se celou situaci obávali vyzradit, resp. tomu bránili, je tak zcela pochopitelný, což vyústilo v nemožnost dřívějšího prozrazení dané trestné činnosti.
25. Ve vztahu ke znalcům potom nebyl zjištěn žádný důvod, který by je z podání znaleckého závěru v dané věci vylučoval, přičemž ze samotné skutečnosti, že určité trestní řízení probíhá po delší dobu a znalec je vyslýchán opakovaně, nelze dovozovat, že je např. podjatý a je nutné přibírat znalce další, kteří by měli jeho závěry potvrzovat.
26. Na správnosti dovozených sutkových zjištění rovněž nemá dopad ani skutečnost, že někteří svědci, známí obviněných, vypovídali v tom smyslu, že si žádných známek posuzovaného jednání nevšimli. Útoky obviněných byly zjevně vedeny skrytě, v rámci domácnosti, přičemž poškozeným bylo zapovídáno, za využití jejich dětského věku, aby o něm informovali další osoby, což se také, jak již bylo řečeno, po dlouhou dobu dělo. Ani zmínění svědci, kteří však nebyli přítomni projednávaných útoků, vedených v rámci bytu a za přítomnosti nejvýše obviněných a poškozených, proto zjevně nemuseli nic registrovat, kromě např. jimi zmiňované hubenosti AAAAA. Nevyšší soud pro dokreslení dodává, že svědek J. B., kamarád obviněného, uvedl, že mu obviněný neřekl, že by ho vzrušovaly malé děti či zvířata, svědkyně E. K., bývalá manželka obviněného, pak uvedla, že byla seznámena s tím, co je obviněnému kladeno za vinu a měla za to, že je to omyl. Součástí žalovaných skutků ovšem byl i bod 2., posouzený jako přečin šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se měli obvinění dopustit tím, že vyhotovili fotografie a videozáznam soulože obviněné se psem za účasti obviněného. Pro tento skutek byli obvinění odsouzení již shora zmíněnými rozsudky Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 7. 2019, č. j. 28 T 2/2017-1493, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020, č. j. 2 To 93/2019-1590 (obviněným byl uložen podmíněný trest, který vykonali a osvědčili se, tedy toto odsouzení nelze v zásadě zohledňovat, není ovšem vyloučeno přihlédnout k tomu, že pachatel v minulosti spáchal trestný čin, má-li tato skutečnost materiální význam). O spáchání zmíněného deliktu tedy bylo dříve pravomocně rozhodnuto a obvinění své jednání, navíc zachycené a uložené na disku počítače, ani v předchozím řízení zřetelněji nerozporovali. I jeho spáchání přitom bylo zjevně v rozporu s vnějšími představami jmenovaných svědků, kteří očividně podrobněji některé soukromé aktivity domácnosti obviněných neznali a ani znát nemohli. Soudy tudíž zcela adekvátně tyto výpovědi (které ovšem nebagatelizovaly) nemohly vzít v úvahu jako vylučující vinu obviněných.
27. Jak však již bylo řečeno, není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
28. Soudy tedy zcela důvodně uzavřely, že se obvinění dopustili shora popsaného jednání, které následně právně posoudily způsobem, jenž nebyl obviněnými nijak zpochybněn. Bylo-li již možné související tvrzení obviněných, uvedená v jejich dovoláních, podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebylo zjevně možné jim přisvědčit.
29. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněných částečně odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, byla taktéž podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněných shodně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu