ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.517.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 517/2022-2571
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného J. M. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 14 To 360/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 48/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují
- rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 1 T 48/2018, ve výroku o vině obviněného J. M. návodem k přečinům úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (body 1 – 6 výroku),
- rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 14 To 360/2021, v části, jíž zůstal uvedený výrok o vině pod body 1 – 6 rozsudku Okresního soudu ve Svitavách nezměněn, a v celém výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Svitavách přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 6. 2021, č. j. 1 T 48/2018-2440, byl obviněný J. M. shledán vinným návodem ke dvěma přečinům úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (bod 1 a body 2 – 6 výroku o vině) a pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (body 7 a 8 výroku o vině). Za tyto trestné činy a za sbíhající se návod k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §209 odst. 1 tr. zákoníku a návod ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 T 48/2018-2083, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, č. j. 14 To 48/2019-2205, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků, dále povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu, peněžitý trest ve výměře 180 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy 90 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti poskytování a zprostředkování finančních služeb včetně poradenství a konzultační činnosti na dobu tří roků. Zároveň byl zrušen výrok o trestu obviněného J. M. z výše uvedených rozsudků Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozené V. B. škodu ve výši 259 736,42 Kč s tím, že podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další skutek, ve kterém byl spatřován dílčí útok přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Na tento zprošťující výrok navazoval výrok, jímž byla poškozená R. G. st. podle §229 odst. 3 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Obviněný J. M. se prvního návodu k přečinu úvěrového podvodu (bod 1) měl podle skutkových zjištění okresního soudu dopustit jednáním spočívajícím zkráceně řečeno v tom, že dne 2. 5. 2014 přesvědčil Z. G. o nutnosti uzavřít smlouvu o osobním úvěru, opatřil mu nepravdivé potvrzení o zaměstnání a příjmu, přičemž došlo k vylákání částky 150 000 Kč od Komerční banky, a. s. Splátky úvěru hradil od června 2014 do února 2016 J. M. (celkem 85 875 Kč) a poté Z. G. úvěr předčasně doplatil v lednu 2017 (celkem uhradil 128 823 Kč). Dalšího návodu k přečinu úvěrového podvodu se podle výroku rozsudku obviněný dopustil pěti jednotlivými útoky, jimiž – vždy zneužívaje důvěry, životní a finanční situace a nižšího intelektu V. B. – ji v období od května do srpna 2014 přiměl k uzavření úvěrových smluv s uvedením nepravdivých údajů, čímž došlo k vylákání úvěrových prostředků ve výši 500 000 Kč (bod 2), 20 000 Kč (bod 3), 20 193 Kč (bod 4), 22 557 Kč (bod 5) a 21 149 Kč (bod 6). Pokud jde o splácení úvěrů, v případě úvěru pod bodem 2 se ve výroku pouze uvádí, že pro špatnou platební morálku byl úvěr později zesplatněn. V bodě 3 je uvedeno, že obviněný uhradil asi tři týdenní splátky a V. B. později úvěr jednorázově doplatila. V dalších třech případech (body 4, 5 a 6) splátky úvěrů zpočátku V. B. hradila, později byla zbývající část pohledávek uplatněna v insolvenčním řízení vedeném proti její osobě.
3. Rozsudek napadli odvoláními obviněný (ohledně všech výroků, vyjma zprošťujícího výroku) a státní zástupkyně (ohledně zprošťujícího výroku, výroku o trestu v neprospěch obviněného a též souvisejícího výroku o náhradě škody). Z podnětu obou podaných odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 14 To 360/2021-2487, tak, že výrokem I ponechal nedotčen výrok o vině pod body 1 – 6, podle §258 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině pod body 7 a 8, ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody týkajících se poškozené V. B. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo v rozsahu zrušení nově rozhodnuto tak, že obviněný J. M. byl za návod ke dvěma přečinům úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (bod 1 a body 2 – 6 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), ohledně kterých zůstal výrok o vině nezměněn, a za sbíhající se návod k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §209 odst. 1 tr. zákoníku a návod ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 T 48/2018-2083, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, č. j. 14 To 48/2019-2205, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy 100 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti poskytování a zprostředkování finančních služeb včetně poradenství a konzultační činnosti na dobu dvou roků a šesti měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu obviněného J. M. z výše uvedených rozsudků Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem I bylo dále podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozené V. B. s jejím nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zbývající části (tj. pod body 7 a 8 výroku o vině) byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Okresnímu soudu ve Svitavách k novému projednání a rozhodnutí.
4. Výrokem II byl z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., a ve výroku o náhradě škody týkající se poškozené R. G., a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu tohoto zrušení vrácena Okresnímu soudu ve Svitavách k novému projednání a rozhodnutí.
5. Obviněný podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, které zaměřil proti výrokům I i II napadeného rozsudku a v němž odkázal na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g, h) tr. ř. Napadl tedy i ty části výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o vině pod body 7 a 8 a ve výroku zprošťujícím a o navazujícím vrácení věci okresnímu soudu. Namítl, že odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav a jednání nesprávně právně posoudil. Trval na tom, že se předmětného jednání nedopustil, ve všech případech se jednalo o občanskoprávní vztahy, vypovídající svědci byli zaujatí a nevěrohodní a jedinou osobou, která se trestnou činností obohatila, byl odsouzený R. M. Oba rozsudky jsou podle obviněného nepřezkoumatelné a nevycházejí z provedeného dokazování. Uvedl některé konkrétní skutkové námitky, respektive znovu prezentoval svoji verzi skutkového děje ve vztahu k jednotlivým částem výroku o vině. Namítl rovněž – byť tuto námitku specifikoval jen k některým bodům výroku o vině – že pokud byl úvěr řádně splácen či splacen, škoda v této výši nevznikla. Dodal, že uložené tresty odnětí svobody i zákazu činnosti jsou nepřiměřeně přísné. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek krajského soudu i tomu odpovídající část rozsudku Okresního soudu ve Svitavách zrušil a sám aby rozhodl tak, že se obviněný v této části zprošťuje obžaloby, eventuálně aby přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že proti těm částem rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterých byly některé výroky soudu prvního stupně zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně, není dovolání přípustné. Těžiště dovolání spočívalo ve skutkových námitkách. Pokud se obviněný domáhal toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem, takové námitky dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod ten lze podřadit námitku, podle které byl obviněný s dalšími na věci zúčastněnými osobami toliko v občanskoprávních vztazích. Jestliže však dovolatel přesvědčil další osoby, aby sjednaly úvěrové smlouvy za skutkových okolností zakládajících trestný čin úvěrového podvodu, pak nešlo o občanskoprávní vztah, ale o takové jednání dovolatele, které je relevantní z hlediska práva trestního.
7. Deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídá též námitka, že nevznikla škoda do výše splacení úvěru. Nejvyšší soud v některých svých rozhodnutích (například ve věcech sp. zn. 8 Tdo 1407/2006, sp. zn. 8 Tdo 286/2011, sp. zn. 7 Tdo 1341/2015) vycházel z toho, že trestný čin úvěrového podvodu je dokonán okamžikem poskytnutí finančních prostředků poskytovatelem úvěru, výše škody odpovídá výši takto poskytnutých prostředků a případné splácení úvěru je toliko náhradou škody. V jiných rozhodnutích však Nejvyšší soud vyslovil odlišný názor, podle kterého škoda způsobená trestným činem úvěrového podvodu vzniká pouze ve výši odpovídající prostředkům, které byly z úvěru vyčerpány a nebyly poskytovateli úvěru vráceny. Vzhledem k tomu, že v této věci po vylákání úvěru nedošlo k jinak řádnému průběhu úvěrového vztahu, je podle názoru státního zástupce splacení úvěru nutno považovat za pouhou náhradu škody. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je zčásti přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Na úvod je nutné konstatovat, že pokud dovolatel nesouhlasil se zrušovacím výrokem odvolacího soudu ohledně bodů 7 a 8 výroku o vině ani se zrušením zprošťujícího výroku, je v této části dovolání nepřípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné. Musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Proti rozhodnutí soudu druhého stupně o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně (ať už jde o zrušení výroku o vině nebo zprošťujícího výroku) a vrácení věci tomuto soudu trestní řád v taxativním výčtu §265a odst. 2 dovolání nepřipouští.
10. Pokud jde o další části dovolání, tedy dovolání proti dalším částem napadeného rozsudku, tj. zejména proti té jeho části, jíž zůstaly nedotčeny výroky o vině pod body 1 – 6 rozsudku soudu prvního stupně, v tomto rozsahu je dovolání přípustné. Nejvyšší soud zde neshledal důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. Přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost příslušných výroků napadeného rozhodnutí a řízení jim předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Shledal, že dovolání je částečně důvodné.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. V úvodu dovolání vznesené námitky byly prakticky totožné s těmi, které obviněný uplatnil ve svém předchozím dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, č. j. 14 To 48/2019-2205, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 48/2018, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1127/2019. Na tuto skutečnost dovolatel sám upozornil s argumentem, že se nemůže smířit s tím, jak bylo o jeho námitkách dovolacím soudem rozhodnuto. Obecně lze konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu opětovně přezkoumávat již jednou uplatněné námitky dovolatele, se kterými se vypořádal, a to pouze proto, že obviněný s názorem dovolacího soudu nesouhlasí. Přesto vzal Nejvyšší soud tyto námitky v úvahu ve vztahu k nyní posuzovaným útokům.
14. Dovolání obviněného bylo opět z větší části založeno na zpochybňování skutkového stavu, jak ho zjistily soudy obou stupňů, přičemž dovolatel opakovaně obsáhle polemizoval s věrohodností jednotlivých svědků (především svědkyně V. B., z jejíž výpovědi soudy ve velké míře vycházely), namítal, že věci se udály zcela jinak, a dovolacímu soudu předkládal vlastní alternativní verzi skutkového děje, podle níž se žádného návodu k úvěrovému podvodu nedopustil. Skutečnost, že soudy důkazy hodnotily jinak, než si obviněný představoval, však ještě neznamená, že se jednalo o hodnocení důkazů v rozporu se zákonnými požadavky stanovenými v §2 odst. 6 tr. ř. či dokonce o hodnocení natolik nesprávné, že by zapříčinilo existenci zjevného rozporu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Dovolací argumentace obviněného se z větší části netýkala naplnění znaků účastenství na výše uvedených přečinech, nýbrž byla založena na námitkách, prostřednictvím kterých vyjadřoval nesouhlas se skutečnostmi zjištěnými na základě provedeného dokazování. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nad rámec své přezkumné povinnosti může Nejvyšší soud konstatovat, že k bodům 2 – 6 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, prokazatelné participaci obviněného na trestném jednání a věrohodnosti V. B. se vyjádřily v odůvodnění svých rozsudků oba soudy, a to jak soud okresní (především odstavce 22, 28 a 41 až 43), tak soud odvolací (viz str. 11 a 12 napadeného rozsudku), přičemž oba soudy vysvětlily, na základě jakých důkazů vzaly skutkový děj za prokázaný. Nutno dodat, že závěr o věrohodnosti výpovědi V. B. byl podložen mj. závěry dvou znaleckých posudků (z psychologie i psychiatrie).
16. Námitka týkající se výše způsobené škody je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Návodu k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo v jiném vzbudí rozhodnutí při sjednávání úvěrové smlouvy uvést nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčet a způsobit činem větší škodu.
18. V rozhodovací praxi soudů je dlouhodobě zastáván názor, že za škodu nelze mechanicky považovat výši úvěru získaného trestným činem úvěrového podvodu bez ohledu na okolnosti týkající se jeho splácení. Výše škody je u tohoto trestného činu dána zpravidla výší řádně neuhrazených splátek, resp. nesplacenou částí úvěru. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přiklonil například v rozhodnutích ve věcech sp. zn. 5 Tdo 761/2005, 7 Tdo 500/2006, 8 Tdo 143/2007, 3 Tdo 606/2009, 8 Tdo 873/2010, 7 Tdo 734/2011 a dalších. Rozdílný přístup v chápání škody u trestného činu úvěrového podvodu oproti trestnému činu podvodu byl vysvětlen Nejvyšším soudem například v usnesení ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1328/2015, kde bylo řečeno, že u trestného činu úvěrového podvodu protiprávní jednání pachatele směřuje k získání úvěru prostřednictvím nepravdivých, hrubě zkreslených nebo zamlčených podstatných údajů anebo spočívá v použití úvěru k jinému než určenému účelu, přičemž dominantním znakem všech uvedených forem jednání je to, že pouze ohrožují návratnost úvěru a představují teprve určité „předpolí“ pro možný vznik škody v té podobě, že poskytovateli úvěru se v dalším průběhu úvěrového vztahu nedostane vrácení poskytnutých prostředků. Z toho vyplývá, že hodnotu úvěru nelze pokládat za škodu bez dalšího a bez ohledu na okolnosti týkající se jeho splácení. Škoda ve smyslu §211 odst. 4 tr. zákoníku [případně §211 odst. 5 písm. c) nebo §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku] se bude v podstatě rovnat výši prostředků, které byly z úvěru poskytnutého za podmínek §211 odst. 1 tr. zákoníku čerpány a poté nebyly poskytovateli úvěru vráceny v souladu s úvěrovou smlouvou (srov. podrobněji také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 283/2018). K tomuto názoru se Nejvyšší soud přiklání i v aktuální judikatuře, například v rozhodnutích ve věcech sp. zn. 6 Tdo 316/2018 a 3 Tdo 1259/2020. Vychází z něho i judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 631/05, a odborná literatura (viz např. Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II, 2. vydání, C. H. Beck 2012, str. 2117).
19. V nyní posuzované věci je předně nutno upozornit na to, že z tzv. skutkové věty výroku o vině vznik a výše způsobené škody – navzdory tomu, že se jedná o zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu – vůbec nevyplývá, vznik škody zde není vůbec zmíněn. Popis skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku tedy neobsahuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze skutkové věty není tudíž ani zřejmé, zda nalézací soud považoval za škodu celou výši poskytnutého úvěru, nebo pouze tu část, jež následně nebyla řádně dlužníky uhrazena. Z odstavce 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze nepřímo dovodit, že nalézací soud nejspíš považoval za škodu celou výši poskytnutého úvěru, i když ani tímto si nemůže být dovolací soud jist, jelikož částka uváděná okresním soudem jako celková výše škody u jednání pod body 2 – 6 (uvedeno 586 249 Kč) ani neodpovídá reálnému součtu všech zmiňovaných úvěrů, který činí 583 899 Kč. Vzhledem k absenci řádného a logického odůvodnění je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, přičemž nápravu tohoto stavu neučinil ani odvolací soud.
20. Pokud soudy uzavřely, že výše způsobené škody automaticky odpovídá výši poskytnutého úvěru bez ohledu na okolnosti týkající se jeho splácení, jedná se o nesprávné hmotněprávní posouzení skutku. Soudy nemohou v této věci zcela pominout zásadní okolnost, že jednotlivé úvěry byly – byť často jen zpočátku – spláceny, a nezohlednit to ve výpočtu celkové škody. Bude proto nezbytné učinit skutková zjištění ohledně toho, kolik jednotlivých splátek (a v jaké výši) bylo u konkrétních úvěrů řádně splaceno, a pro určení výše případně způsobené škody tyto řádně splacené částky od výše poskytnutého úvěru odečíst. Za tím účelem musí soud prvního stupně rovněž stanovit hranici, od které se ve smyslu smluvních podmínek již o řádné splátky nejedná, jelikož tyto případné další (nikoli řádné) splátky jsou již pouhou náhradou škody. Vodítkem v těchto případech může být okamžik zesplatnění úvěru bankou. Tato nová skutková zjištění bude nezbytné uvést v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku a to takovým způsobem, aby z něj byla výše způsobené škody na první pohled zřejmá; konstatování celkové výše škody až v jeho odůvodnění nesplňuje zákonné požadavky na obsah rozsudku ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Lze dodat, že v bodě 1 rozsudku nalézacího soudu vyplývá již ze zjištění popsaných ve výroku o vině, že kvalifikovaná skutková podstata přečinu úvěrového podvodu (způsobení větší škody) nejspíše naplněna nebyla.
21. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ve výroku o vině obviněného J. M. návodem k přečinům úvěrového podvodu (body 1 – 6 výroku) i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v části, jíž zůstal uvedený výrok o vině pod body 1 – 6 zmiňovaného rozsudku nezměněn, a v celém výroku o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu ve Svitavách Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním soudu bude, aby svou pozornost zaměřil na skutečnosti zmíněné shora, které mají vliv na závěr o výši způsobené škody a na právní posouzení skutku. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
22. V zájmu naprosté jasnosti rozhodnutí a dalšího postupu řízení Nejvyšší soud připomíná, že tímto rozhodnutím zůstávají nedotčeny ty části napadeného rozsudku odvolacího soudu, jimiž byly z rozsudku soudu prvního stupně zrušeny výroky o vině pod body 7 a 8 a zprošťující výrok a jimiž byla věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu. Nedotčeny zůstávají rovněž výroky o zrušení výroků o náhradě škody týkajících se poškozené V. B. a o odkázání poškozené V. B. s jejími nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud jde o výrok o trestu, zůstává zrušen i výrok o trestu z rozsudku okresního soudu ze dne 14. 6. 2021, obnoví se však (tzv. „obživne“) trest uložený rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 T 48/2018-2083, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, č. j. 14 To 48/2019-2205, k němuž byl v nyní posuzované věci ukládán trest souhrnný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu