ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.604.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 604/2022-810
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného M. Č. , nar. XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 9 To 424/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 9/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2021, č. j. 12 T 9/2020-742, byl obviněný M. Č. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva a půl roku.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že
v období nejméně od ledna 2009, tedy od doručení výpisu z účtu vedeného u Československé obchodní banky, a. s., pod číslem XY, do října 2017 včetně v Brně neoprávněně pobíral peněžitou dávku – příspěvek na péči ve smyslu ustanovení §7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách přiznaný na základě rozhodnutí Magistrátu města Brna odboru sociální péče ze dne 7. 9. 2007, č. j. 148738/2007/BBA, včetně dalších navazujících rozhodnutí o zvýšení příspěvku, žadatelce M. Č., narozené XY, jeho matce, o kterou se staral, a tudíž věděl, že zemřela dne 28. 7. 2008, a tuto skutečnost příslušnému orgánu vyplácejícímu tuto dávku neoznámil, a proto byla tato peněžitá dávka po celé období ze strany Magistrátu města Brna a později ze strany Úřadu práce České republiky zasílána na bankovní účet č. XY vedený v Československé obchodní bance, a. s., jehož je majitelem a jediným disponentem, a svým jednáním tak poškozenému Úřadu práce České republiky, Krajská pobočka v Brně, způsobil majetkovou újmu ve výši 1 283 000 Kč; následně na výzvu poškozeného mu vrátil částku ve výši 426 000 Kč a poté v průběhu občanskoprávního řízení dne 2. 6. 2020 i částku ve výši 912 000 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2022, č. j. 9 To 424/2021-774, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Lze doplnit, že Městský soud v Brně již dříve ve věci obviněného M. Č. rozhodl rozsudkem ze dne 13. 7. 2020, č. j. 12 T 9/2020-511, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 To 314/2020-533, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 7 Tdo 208/2021-573, podle §265k odst. 1 tr. ř. uvedené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně ve znění do 31. 12. 2021, neboť uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítal, že soudy obou stupňů zatížily důkazní řízení zásadními vadami. V rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces nebyl respektován princip presumpce neviny a z něj plynoucí pravidlo in dubio pro reo. Soudy vycházely jen z části provedených důkazů, aniž by náležitě provedly jejich souhrnné vyhodnocení.
6. Obviněný zdůraznil, že vzhledem k upravené skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, která zakotvila jeho vědomost o vyplácení předmětných příspěvků na jeho bankovní účet k okamžiku doručení výpisu z bankovního účtu u Československé obchodní banky, a. s., předložil odvolacímu soudu 650 kusů uzavřených obálek s výpisy z bankovních účtů, čímž chtěl prokázat, že nikdy nesledoval pohyby na svých bankovních účtech, a současně vyvrátit, že obálku s výpisem otevřel a seznámil se s tím, že mu byl příspěvek vyplácen i po ukončení dědického řízení po jeho matce. Odvolací soud podle názoru dovolatele bagatelizoval význam předložených zalepených obálek, když spekuloval o logice jednání obviněného, že si po dobu 9 let nechal posílat výpisy z účtů, za tyto platil a nakonec je ani neotevřel. Přičemž k otázce, zda obviněný za odesílání předmětných výpisů bankám platil, nebylo vedeno dokazování. Obviněný chtěl předložením uzavřených obálek poukázat na fakt, že výpisy z bankovních účtů neotevíral, a v případě pochybnosti o tom, zda nebyly obálky nikdy otevřeny, mohl soud přistoupit k jejich technickému zkoumání cestou znaleckého posudku. Nebyl tedy prokázán předpoklad soudu, že mu byl určitý výpis z účtu vedeného u Československé obchodní banky, a. s., doručen a že se s ním po jeho doručení seznámil.
7. Dále poukázal na fakt, že soudy vycházely z tvrzení svědkyně J. H., která uvedla, že při osobním jednání v prosinci 2017 jí obviněný sdělil, že předmětný účet u banky byl zřízen pouze z důvodu zasílání příspěvku na péči, přestože obviněný opakovaně popřel pravdivost tohoto tvrzení. Tento bankovní účet obviněný založil dávno před žádostí o poskytování sociální dávky, navíc na něm byly již jiné peněžní prostředky a byly na něj v průběhu času připisovány i další finance. Tvrzení svědkyně je tudíž z těchto objektivních důvodů nepravdivé, neboť obviněný jí nemohl říci, že účet zřídil pro účely, které uvedla v rámci své svědecké výpovědi. Dovolatel rovněž namítal, že znalecký posudek z odvětví písmoznalectví dospěl k závěru o vyšší pravděpodobnosti, že údaje o bankovních účtech na žádostech nepsal obviněný, což odvolací soud interpretoval tak, že znalec nevyloučil skutečnost, že i tyto uvedené údaje napsal obviněný. Zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by v žádostech čísla bankovního účtu napsal, přičemž tato skutečnost potvrzuje jeho obhajobu, podle které nevěděl nic o tom, že by na jeho bankovní účet měly být vypláceny příslušné dávky. Když mu tato informace byla dodatečně sdělena v roce 2017, ověřil ji v bance a po jejím potvrzení dobrovolně Úřadu práce vrátil peněžní částku, která odpovídala dávkám vyplacených v posledních třech letech.
8. Obviněný také vyjádřil své přesvědčení, že soudy zjevně porušily princip presumpce neviny, ze kterého pramení zásada in dubio pro reo. Skutková zjištění jsou důkazně nepodložená a vychází z přesvědčení nalézacího soudu, že s ohledem na dlouhou dobu, kdy byl příspěvek vyplácen, a na výši celkové částky, je nepravděpodobné, že by obviněný nevěděl, že byly příspěvky hrazeny na jeho účet. Soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména nepostupovaly důsledně při hodnocení důkazů, čímž došlo k porušení §2 odst. 6 tr. ř. Rovněž není ve skutkové větě obsaženo to, co je podstatné pro právní posouzení subjektivní stránky, tj. že obviněný věděl o přiznaném příspěvku a o tom, že byl vyplácen na jeho bankovní účet i po úmrtí jeho matky. Celé trestní řízení bylo vedeno pouze jednostranně v neprospěch obviněného, přičemž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. IV. ÚS 343/04, podle kterého mj. chybějící důkaz nelze nahrazovat úvahou soudu. Orgány činné v trestním řízení přitom od počátku pracovaly pouze s indiciemi či podezřeními, z nichž konstruovaly zcela nepodložené závěry.
9. Závěrem obviněný uvedl, že ačkoli Nejvyšší soud jako soud dovolací v zásadě nezasahuje do skutkových zjištění nižších soudů, výjimkou jsou situace, kdy tato zjištění jsou v natolik zásadním nesouladu s obsahem důkazů, že by tím bylo dotčeno právo na spravedlivý proces. V projednávané věci je pak zásah namístě, neboť soudy se dopustily deformace důkazů a jejich hodnocení je založeno na svévoli při interpretaci výsledků provedeného dokazování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentace obviněného v podstatě kopírovala podstatnou část námitek vytýkaných v rámci předchozích stadií trestního řízení, s nimiž se především Městský soud v Brně beze zbytku správně vypořádal. Z hlediska obsahu dovolání pak obviněný budoval většinu dovolacích námitek na striktním nesouhlasu s hodnocením důkazů nalézacím soudem a na zpochybnění skutkového stavu. Podle státního zástupce obviněný formálně vytýká nesprávné právní posouzení skutku s ohledem na neprokázání úmyslného zavinění, avšak svůj nesouhlas staví na námitkách pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepodřaditelných. Nesouhlas s právní kvalifikací vyjádřil na bázi vlastního hodnocení důkazů a na vlastní verzi skutkového děje, podle kterých nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že jeho matka byla příjemkyní příslušné dávky a tato dávka byla na jeho účet skutečně vyplácena. Zdůraznil i skutečnost, že dovolatel výslovně netvrdil ani existenci skutečností, které by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Co se týče výhrady nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo, podle názoru státního zástupce je pod tento dovolací důvod podřadit nelze.
11. Státní zástupce konstatoval, že soudy dostály svým povinnostem, všechny důkazy byly hodnoceny komplexně, přičemž dospěly ke skutkovým závěrům, které provedeným důkazům naprosto odpovídají. Soud prvního stupně provedeným dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, podle nichž dovolatel velmi dobře věděl, že jeho matka o příspěvek na péči zažádala, většinu údajů v žádostech vyplňoval právě on, bylo mu známo, že žádostem bylo vyhověno, a uvedený příspěvek byl pravidelně i po smrti paní M. Č. zasílán na jeho účet. Státní zástupce proto souhlasil s právní kvalifikací posuzovaného jednání. Dále se vyjádřil, že odlišná zjištění soudů, jež se míjí s představami obviněného, nemohou být ani důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo, neboť uplatnění této zásady je namístě pouze tedy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál, k čemuž v této věci nedošlo.
12. Soudu prvního stupně státní zástupce pouze vytkl, že nereagoval na výhradu ze strany Nejvyššího soudu a ve skutkové větě podrobněji nerozvedl to, co je pro posouzení subjektivní stránky podstatné. Podle státního zástupce v tomto ohledu obviněný vytýká nesoulad skutkových zjištění vyjádřených ve skutkové větě a přisouzené právní kvalifikace. Zdůraznil, že ačkoli Nejvyšší soud pouze implicitní vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku skutečně vytkl, současně se nejednalo o důvod zrušení rozhodnutí soudů, zejména s ohledem na obsáhlé rozvedení úmyslu v odůvodnění původního rozsudku. Shodně i nyní soud prvního stupně zjištění vztahující se k subjektivní stránce podrobně rozvedl v odůvodnění jeho rozsudku, proto námitku shledal neopodstatněnou.
13. Státní zástupce uzavřel, že soudy učinily správná skutková zjištění a těm přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci. Podstatnou část dovolacích námitek obviněného nelze pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit a zbylá dovolací námitka je zjevně neopodstatněná. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
15. Jak již bylo řečeno, Nejvyšší soud v této věci již jednou rozhodl, a to usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 7 Tdo 208/2021-573. Důvodem pro zrušení předcházejících rozhodnutí byl zásadní nesoulad skutkových zjištění soudů o vědomosti obviněného o přiznaném a pobíraném příspěvku s obsahem důkazů, z nichž soudy vycházely. V tomto zrušovacím rozhodnutí se Nejvyšší soud vyslovil tak, že rozsah, v jakém nalézací soud provedl dokazování, není dostatečný a ani provedené důkazy nebyly řádně zhodnoceny jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Uložil proto Městskému soudu v Brně doplnění dokazování, a to zejména vyžádáním zpráv Československé obchodní banky, a. s., o výpisech z účtu a internetovém bankovnictví, svědeckým výslechem J. Č., případně znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma. Poukázal také na nepřesnost popisu skutku z hlediska skutečností charakterizujících subjektivní stránku činu a dílčím způsobem se vyjádřil k některým dalším otázkám.
16. Pokud jde o obviněným nyní uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zřejmě ve znění do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat především soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
17. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
18. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu), dříve podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
19. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona, který dovolatel nereflektoval, přestože bylo dovolání datováno ke dni 14. 6. 2022 a podáno téhož dne, Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného M. Č. shledat nelze. Podstatou části námitek byl nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů na základě nesprávného hodnocení důkazů, dále pak neprovedení důkazu předloženými zalepenými obálkami obsahující rovněž výpisy z účtu od Československé obchodní banky, a. s., přičemž takovou argumentaci je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] odpovídá pouze námitka, že popis skutku v rozsudku neobsahuje údaje odpovídající znakům subjektivní stránky trestného činu podvodu, nicméně i tuto námitku Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
20. Stran námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich hodnocení důkazů je potřeba uvést, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají o listinné důkazy, a to zejména o dvě žádosti o příspěvek na péči ze dnů 17. 1. 2007 a 2. 11. 2007 včetně jim odpovídajících rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru sociální péče, následná oznámení o zvýšení příspěvku, úmrtní list, listiny ohledně provedeného šetření pro účely zjištění míry závislosti osoby na pomoci jiné osoby, výpisy z účtu vedeného u Československé obchodní banky, a. s., které korespondují se svědeckými výpověďmi J. Č., J. H., J. P. i se závěry znaleckého posudku z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ručního písma. Současně bylo vysvětleno, proč soudy považovaly výpověď obviněného za nevěrohodnou stran jeho tvrzení, že o vyplácení příspěvku nevěděl. Z uvedených důkazů vyplývá, že předmětné žádosti o příspěvky vyplnil z větší části právě obviněný, tudíž věděl, že ve věci jeho matky M. Č. probíhalo řízení o žádosti o příspěvek na péči. Byl rovněž přítomen při šetření žádosti a zjevně také věděl o úmrtí své matky. Obviněnému pak byly opakovaně zasílány výpisy z předmětného účtu, kde byla přehledně zaznamenána přijatá částka. V daném období nebyly na účtu významné pohyby, takže částku nemohl přehlédnout. Nadto se poukazuje na fakt, že obviněný s účtem disponoval, neboť tento účet byl aktivně užíván, příspěvek byl vyplácen měsíčně po řadu let, čímž je vyloučeno, že by za uvedenou dobu přehlédl, že je mu na účet připisován. Poukázáno bylo i na okamžité uhrazení pouze části neoprávněně pobíraných finančních prostředků, přičemž na účtu byl dostatek finančních prostředků.
21. Namítal-li obviněný ve vztahu ke svědecké výpovědi J. H., pracovnice úřadu práce, že její tvrzení, že předmětný účet u banky byl pořízen pouze pro příspěvek na péči, je nepravdivé, neboť bankovní účet založil dávno předtím, než jeho matka požádala o poskytování sociální dávky, a již na něm byly jiné peněžní prostředky, které byly zároveň i nadále připisovány, Nejvyšší soud k tomu uvádí následující. Soudy považovaly výpověď této svědkyně za věrohodnou, neboť z žádné ze zjištěných okolností v průběhu dokazování nevyplývalo, že by měla jakýkoli důvod vypovídat nepravdivě. Její výpověď odpovídala listinným důkazům i svědecké výpovědi J. P. Ačkoli byl předmětný bankovní účet zřízen před podáním žádostí o poskytnutí dávky, svědkyně toliko reprodukovala to, co ji sdělil obviněný, ačkoliv tato informace nemusela být přesná nebo pravdivá. Stran předestřených znaleckých závěrů, že je pravděpodobnější, že údaje o bankovním účtu na žádostech obviněný nepsal, Nejvyšší soud konstatuje, že tímto není vyloučena možnost, že by i tyto údaje obviněný napsal. Avšak s takovým skutkovým dějem soudy nepracovaly. Zdůraznily pouze fakt, že dovolatel věděl o probíhajících řízeních o žádosti o příspěvek na péči, neboť dané žádosti (byť ne kompletně) vyplňoval.
22. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy se tentokrát dostatečně věnovaly otázce prokázání subjektivní stránky činu, provedly požadované doplnění dokazování a náležitě hodnotily důkazy tak, jak to vyžadují příslušná zákonná ustanovení. S ohledem na naznačené důkazy bylo nepochybně možné učinit shora popsané skutkové závěry, vyjádřené následně zejména ve skutkové větě, které jsou dostatečným podkladem pro vyslovenou právní kvalifikaci. Lze uzavřít, že jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Pokud tedy obviněný do jisté míry zpochybňoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy v podobě deformace důkazů a svévolné hodnocení při interpretaci výsledků provedeného dokazování, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění z provedených důkazů vyplývají. K tomu lze přiměřeně připomenout, že na existenci zjevného nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
23. Nejvyšší soud tak ve věci neshledal zjevný rozpor, který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy pak svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 tudíž nebyl naplněn.
24. Dovolatel také namítal neodůvodněné zamítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování 650 kusy uzavřených obálek s výpisy z bankovních účtů na jeho jméno včetně těch od Československé obchodní banky, a. s., které měl odvolací soud v rámci veřejného zasedání provést. Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily) a následně byla do jisté míry včleněna pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022 (tj. ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Odvolací soud v odstavci 9. odůvodnění svého usnesení vysvětlil, proč zamítl návrh na doplnění dokazování. Uvedl, že předložené výpisy z jednotlivých účtů obviněného, které se nacházely v uzavřených obálkách, nemohly nic změnit na závěrech soudu o tom, že byla naplněna subjektivní stránka činu obviněného. Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
25. Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé není zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný či extrémní rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
26. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou obviněného, že ani po novém rozhodnutí soudů obou stupňů není ve skutkové větě obsaženo to, co je podstatné pro právní posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, tedy především skutečnost, že obviněný věděl o přiznaném příspěvku a o tom, že je dále vyplácen na jeho bankovní účet i po úmrtí jeho matky. Nejprve považuje za nutné konstatovat, že vskutku ve svém předchozím usnesení poukázal na nutnost upřesnění popisu skutku i z hlediska skutečností charakterizujících subjektivní stránku činu. Zároveň však shledal, že se v kontextu celé skutkové věty určité implicitní vyjádření subjektivní stránky naznačuje, přičemž skutkové zjištění o vědomosti obviněného bylo učiněno a jednoznačně uvedeno v odůvodnění prvního rozsudku ve věci. Současně se nejednalo o důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Shodně i nyní lze odkázat na formulaci „neoprávněně pobíral“ obsaženou ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, jež je dále podrobně rozvedena v odstavci 23. odůvodnění tohoto rozsudku, neboť obviněný pobíral příspěvek na svůj účet, ačkoli věděl, že se tento příspěvek vázal výhradně k péči o osobu v té době již zemřelou. Zjištění vztahující se k subjektivní stránce jsou podrobně rozvedena, ačkoli soud prvního stupně skutkovou větu svého rozsudku neupřesnil. Z odůvodnění je pak zřejmý celý kontext jednání obviněného, včetně jeho vědomosti o přiznaném příspěvku i o jeho kontinuálním vyplácení po smrti matky obviněného. V této souvislosti je vhodné poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002, publikovaného pod č. 20/2003 Sb., podle něhož nesprávné hmotněprávní posouzení skutku nelze dovozovat z toho, pokud by skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá. Lze tedy připustit, že by skutkovou větu bylo možné naformulovat precizněji, nejedná se však o vadu, která by měla za následek nesprávné posouzení skutku. Tudíž toto formální pochybení nelze považovat za důvod pro zrušení rozhodnutí soudů, a Nejvyšší soud uplatněnou námitku shledal zjevně neopodstatněnou.
27. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 tedy nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
28. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.