ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1344.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1344/2021-499
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 153/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 30/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 3 T 30/2019, byl obviněný J. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byly spatřovány přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné psychiatrické ambulantní léčení. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození L. N., M. N. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázáni s nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný J. K. a jeho manželka E. K. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 153/2021, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta.
3. Skutek, pro který byl obviněný zproštěn obžaloby, spočíval podle rozsudku soudu prvního stupně v tom, že obviněný dne 3. 9. 2018 v době od 18:15 hodin do 18:30 hodin na volně přístupném pozemku u domu čp. XY v obci XY, okres XY, po předchozích vulgárních slovních urážkách fyzicky napadl nejprve L. N., nar. XY, kterou uchopil za halenku, přitáhl ji k sobě, poté ji udeřil pěstí do nosu, kdy v dalším úderu mu chtěl zabránit syn jmenované M. N., nar. XY, tím, že se jej snažil od matky odtáhnout, ovšem obviněný se po něm ohnal a udeřil jej pěstí do spodní čelisti, čímž mu odštípl část zubu, poté jej uchopil za paži, při tom mu roztrhl triko a držel jej, proto poškozená L. N. se snažila syna od obviněného odtrhnout, podobně jako sestra jmenovaného A. N., nar. XY, kterou obviněný strkal do hrudníku, a při tomto přetahování ještě stačil udeřit pěstí do čela L. N., v důsledku čehož této přivodil zranění spočívající ve zhmoždění čelní krajiny nosu, zlomenině nosních kůstek bez posunu, zhmoždění pravého loketního kloubu a podvrtnutí krční páteře s následným rozvojem tzv. cervikobrachiálního syndromu s dosud trvajícím léčením ovlivněným chronickým onemocněním poškozené.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 153/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a nedávají potřebný podklad pro právní závěr soudů ústící ve výrok o zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř., a že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, neboť mu bylo uloženo ochranné léčení podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ačkoliv jeho pobyt na svobodě není nebezpečný.
5. Obviněný soudu vytýkal, že jej soud nezprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., tj. podle příznivějšího ustanovení zákona, neboť nerespektoval, že bylo prokázáno, že se bránil napadení ze strany svých sousedů, a jeho jednání bylo nutno posuzovat jako okolnost vylučující protiprávnost. V dovolání obviněný podrobně v obsahové shodě s jeho vyjádřeními před soudy nižších stupňů vylíčil svou verzi průběhu incidentu, podle níž byl on sám napaden poškozenými. Vyjádřil tedy zásadní nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, že by právě on měl být původcem slovní a následné fyzické agrese. Naopak on sám byl napaden L. N. a M. N. a k jejich útoku se posléze v závěru incidentu připojila i A. N. Jednání kladené mu obžalobou za vinu je tedy fiktivní a skutková zjištění nebyla podložena fakty, neboť byla opřena o nepravdivá tvrzení poškozených. Poukázal na některé, podle něj, problematické pasáže výpovědí poškozených (které podrobně citoval) a na dlouhodobě konfliktní soužití s nimi. Za soudy vymezený čin a jeho následky nemůže nést odpovědnost, poněvadž v dané době na daném místě nebyl. Dovolával se práva na ochranu života a zdraví, sebeobrany, svobody, cti, důstojnosti, soukromí a práva nebýt rušen při výkonu vlastnického práva. Podrobně popsal též průběh trestního řízení, zejména řízení přípravného, úkony s ním provedené policejním orgánem a použité skutkové formulace, přičemž opakovaně poukazoval na skutečnost, že sám utrpěl rovněž nezanedbatelná poranění, byl napaden mladšími a zdatnějšími osobami a poté sám křivě nařčen z napadení poškozených. Neměl být tudíž zproštěn obžaloby pro nepříčetnost [podle §226 písm. d) tr. ř.], nýbrž proto, že se událost odehrála zcela jinak, on se bránil napadení ze strany poškozených a jeho jednání v nutné obraně nemůže být trestným činem [§226 písm. b) tr. ř.]. K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se nijak blíže nevyjádřil.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 4 To 153/2021, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 3 T 30/2019, zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, anebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a podle §226 písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání konstatoval, že obviněný rozvíjí svou polemiku se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, kterou již neúspěšně uplatnil ve svém řádném opravném prostředku. Uvedl, že Okresní soud v Jindřichově Hradci se hodnocením důkazní situace podrobně zabýval, zejména konkrétně uvedl, proč považoval výpověď obviněného za nevěrohodnou a proč naopak věrohodnost přiznal komplexu usvědčujících důkazů – výpovědím tří přímých svědků činu (L., M. a A. N.), znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, a listinám, přičemž jeho závěry v plné míře aproboval Krajský soud v Českých Budějovicích. Státní zástupce zdůraznil, že důkazní řízení a hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. je doménou nalézacího soudu, který svým povinnostem v projednávané věci dostál a srozumitelně a logicky zdůvodnil, proč považoval za prokázanou verzi předloženou obžalobou. Pouhý nesouhlas obviněného s tím, jak soud vyhodnotil důkazy, nemůže založit vadu rozhodnutí, tím méně lze pak dojít k závěru, že by úvahy obou soudů byly natolik vadné, aby na ně bylo možno vztáhnout (z hlediska judikatorního vymezení i aplikační praxe zcela výjimečnou) doktrínu tzv. extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, což by mohl být jediný důvod, proč by Nejvyšší soud přezkoumával skutková zjištění soudů nižších. Podle státního zástupce soud učinil zcela správné meritorní rozhodnutí, když obviněného coby pachatele činu jinak trestného zprostil obžaloby z důvodu, že není pro nepříčetnost trestně odpovědný [§226 písm. d) tr. ř.], nikoliv proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem [§226 písm. b) tr. ř.].
8. Pokud jde o obviněným uváděný druhý dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. j) tr. ř.], ztotožnil se státní zástupce s nalézacím soudem, který podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněnému uložil ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou. Soud zcela správně shledal, že došlo ke spáchání činu jinak trestného pachatelem, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Vyšel pak ze závěrů znaleckého zkoumání, podle kterého je z medicínského hlediska pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, zejména s ohledem na možné další konflikty se sousedy, a je namístě uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě. Zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu ochranného opatření tak byly splněny.
9. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného J. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Ačkoli obviněný dovoláním napadal pravomocný zprošťující rozsudek, je takové dovolání přípustné, pokud se domáhá příznivějšího důvodu zproštění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005).
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen tr. ř.).
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. V těchto souvislostech nutno poukázat na novelizaci trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 1. 2022. V řízení o dovolání byl mj. zakotven v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m).
16. Lze tedy konstatovat, že v mezidobí od podání dovolání obviněným došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, která za nově stanovených podmínek účinných od 1. 1. 2022 podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje považovat za právně relevantní dovolací námitku též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací námitky uplatněné obviněným ve vztahu k původnímu ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. je nutno nadále (s účinností od 1. 1. 2022) považovat za důvody dovolání podle písm. h), k) téhož ustanovení, neboť pro procesní právo platí, že se v době rozhodování soudu užije právního předpisu platného a účinného v době rozhodování.
17. Již v období předchozí právní úpravy, která neobsahovala ve výčtu důvodů dovolání (§265b odst. 1 tr. ř.) explicitně vyjádřený zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, určujících naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, popř. založení těchto skutkových zjištění na procesně nepoužitelných důkazech nebo nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů ve vztahu k nim, Ústavní soud svojí ustálenou judikaturou zakotvil, že se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). Tyto závěry pak našly svého legislativního vyjádření právě v novelizovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinném od 1. 1. 2022.
18. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V posuzovaném případě nezaznamenal žádný, už vůbec ne namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (viz body 7. až 20. rozsudku nalézacího soudu, body 12. až 16. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Obviněný především zcela v obsahové shodě s jeho obhajobou před nalézacím soudem a s odvolacími námitkami uplatněnými v řízení před soudem odvolacím opakovaně tvrdil, že se toliko bránil napadení ze strany svých sousedů a že jednání kladené mu obžalobou za vinu je vykonstruované a je opřeno o nepravdivá tvrzení poškozených. Takto vymezené námitky obviněného jsou skutkového charakteru, neboť směřují proti popsaným zjištěním vymezujícím skutek a brojí proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Nebylo je možno subsumovat pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nýbrž podle písm. g) téhož ustanovení.
20. Nejvyšší soud i přes tyto závěry konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se s opakovanou obhajobou obviněného náležitě a správně vypořádaly. Nalézací soud uvedl, že ve věci rozhodoval právě s vědomím toho, že pro případ zproštění obžaloby z důvodu podle 226 písm. d) tr. ř. je třeba mít skutkově za prokázané, že obviněný se skutečně dopustil jednání, které je popsáno v obžalobě, a zejména je třeba se vypořádat se zásadní námitkou obhajoby, že se obviněný toliko bránil agresivnímu jednání poškozené L. N., příp. jejích dětí, a jednal tak v nutné obraně podle §29 odst. 1 tr. zákoníku (srov. bod 7. rozsudku nalézacího soudu). Podle soudu při konfrontaci s dalšími provedenými důkazy nemůže obhajoba obviněného obstát. Pro posouzení věci je stěžejní, co o události vypověděli procesně použitelným způsobem svědci L. N., A. N. a M. N., to pak v návaznosti i na další důkazy, zejména lékařské zprávy, fotodokumentaci a závěry znaleckého zkoumání z oboru soudního lékařství, ortopedie a neurologie (srov. bod 9.). Líčení skutkového děje obviněným je podle nalézacího soudu představitelné pouze za situace, kdy by na těle poškozených L. N. a M. N. nebyla zjištěna zranění popsaná v obžalobě. Z žádného důkazu ani z jakýchkoliv poznatků nevyplynulo, že by tato zranění způsobil poškozeným někdo jiný, někdy jindy či někde jinde (srov. bod 11.). Soud podrobně vysvětlil, proč považoval výpovědi poškozených za konzistentní a věrohodné a obhajobu obviněného za vyvrácenou (body 13. až 19.). Obviněnému nicméně přisvědčil v tom, že obžaloba mylně situovala konflikt na pozemek před dům čp. 23, tedy před bydliště poškozených, neboť k incidentu prokazatelně došlo před domem čp. 5 obývaném obviněným (srov. bod 20.).
21. I odvolací soud pak považoval výpovědi poškozených za vzájemně korespondující, bez zásadních rozporů, pročež lze z jejich obsahu vycházet. Tyto důkazy nejsou osamoceny, jsou podporovány dalšími soudem velmi podrobně zjištěnými listinnými důkazy. Nelze přehlédnout objektivně zjištěné zranění poškozených, která jsou řádně zadokumentována a popsána ve znaleckém posudku. Zejména např. zranění poškozeného M. N. ve formě uštíplého zubu je řádně zadokumentováno fotografií a je od samého počátku popsáno poškozeným. Soud zdůraznil, že pokud by byla akceptována výpověď obviněného a bylo vycházeno z jeho popisu celé události, pak s ohledem na skutečnosti, které obviněný uváděl, by na jeho těle musely být podstatně větší následky útoku tří dospělých osob. Neshledal obviněným vytýkané pochybení orgánů činných v trestním řízení – to, že by k vyšetřování přistupovaly jednostranně ve prospěch poškozených (srov. body 12. a 13. usnesení odvolacího soudu).
22. Vzhledem k výše uvedenému nemohl ani dovolací soud skutkovým námitkám obviněného přisvědčit, neboť v řízení před soudy nižších stupňů bylo provedeno procesně bezchybné dokazování, výstupy z něj soudy správně, logicky a ve vzájemných souvislostech analyzovaly a interpretovaly, takže nebylo možno ani uzavřít, že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací argumentace obviněného v tomto směru představuje pouze obsahově totožnou skutkovou polemiku, s níž se vyčerpávajícím způsobem vypořádaly oba soudy nižších stupňů, tudíž nelze přisvědčit obviněným tvrzenému tzv. extrémnímu rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudů.
23. Na podkladě správně učiněných skutkových závěrů pak soudy nižších stupňů dospěly k závěru o tom, jakého jednání se obviněný dopustil. To spočívalo ve slovním a následně i fyzickém napadení zejména údery pěstí do hlavy a cloumáním za končetiny či za oděv vůči třem poškozeným – L. N., M. N. a A. N., přičemž mj. první jmenované způsobil ve výroku rozsudku nalézacího soudu specifikovaná poranění nosu, loketního kloubu a krční páteře. S ohledem na způsob provedení činu, lokalitu spáchání i následky na zdraví poškozených nepochybně neslo jednání obviněného všechny podstatné rysy přečinů výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Proto nemohlo být rozhodnuto o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., tedy že by skutek nebyl trestným činem pro jednání obviněného v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku (jako okolnosti vylučující protiprávnost), neboť správně učiněná skutková zjištění pro obviněným odlišně vylíčený skutkový děj nesvědčí. V ostatním lze ve smyslu §226 písm. a), b), c) tr. ř. uzavřít, že skutek se stal, nese rysy projednávaných přečinů a dopustil se jej obviněný. Přesto nemohlo být jednání obviněného posouzeno jako trestný čin, resp. přečin, a je toliko činem jinak trestným, neboť byla správně na základě provedeného dokazování zjištěna absence trestní odpovědnosti obviněného spočívající v nepříčetnosti podle §26 tr. zákoníku. Ta vyplynula ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle něhož obviněný v době činu trpěl duševní poruchou s bludy a nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat, jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly zcela vymizelé. Za daných okolností pak bylo namístě rozhodnout o zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř., tedy proto, že obviněný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Dovolací námitka obviněného stran důvodu zproštění obžaloby tak nemohla být shledána opodstatněnou.
24. Co se týče obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. [s účinností od 1. 1. 2022 podle písm. k) citovaného ustanovení], obviněný byl přesvědčen, že bylo uloženo ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť jeho pobyt na svobodě není nebezpečný. Tuto námitku, krom uvedené obecné proklamace, nepodpořil žádnou další argumentací. Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Dovolací soud tudíž za této situace toliko v krátkosti konstatuje, že nalézací soud (srov. bod 5. jeho rozsudku) a v návaznosti i soud odvolací (srov. bod 19. jeho usnesení) zcela důvodně a věcně správně akceptovaly nijak nezpochybněný dílčí závěr znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Lenky Fiedlerové, že z medicinského hlediska je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, to zejména s ohledem na možné další konflikty s poškozenou či jejími dětmi, s nimiž obviněný v XY nadále sousedí. Návrh znalkyně uložit obviněnému ochranné psychiatrické ambulantní léčení byl důvodný a soudy rozhodly plně v souladu s ustanovením §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť obviněný se dopustil jednání majícího znaky výše popsané trestné činnosti, avšak není pro nepříčetnost trestně odpovědný.
25. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní podle §265b odst. 1 písm. h), resp. g), a k) tr. ř.] nebyly naplněny, proto bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto [§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Rozhodnuto bylo v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth