ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1370.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1370/2021-2804
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání obviněného O. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 31 To 414/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 85/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 85/2019, byl obviněný O. Š. shledán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za což byl podle §175 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. V dalším bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozených s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání. Obviněný odvolání zaměřil proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům, zatímco státní zástupce v odvolání podaném v neprospěch obviněného brojil proti výroku o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 31 To 414/2020, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného podle §175 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a dále obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního znalce pro obor ekonomika v trvání 5 let. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1, 3 tr. zák. dopustil tím, že dne 14. 1. 2008 v XY, jako znalec jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 1997 pod sp. zn. Spr. 2273/97 pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace ocenění nehmotných aktiv a práv, tržní ceny podniků, byl na základě usnesení Městského soudu v Praze z 10. 1. 2008, č. j. 2 Nc 4031/2008-7, v souladu s návrhem společností K. I., se sídlem XY, IČ XY, a SK S. P.–f., se sídlem XY, IČ XY, ustanoven k vypracování znaleckého posudku "na stanovení hodnoty nepeněžitého vkladu společnosti K. I. se sídlem XY, IČ XY, do základního kapitálu společnosti S. S. P.–f. se sídlem XY, PSČ XY, IČ XY, spočívající v majetkových právech vázaných ke kmenu pojištěnců (hráčů fotbalového klubu) z uzavřených pojistných smluv", a ačkoliv disponoval pouze nezávaznou nabídkou ze dne 17. 10. 2007, navíc časově omezenou do 31. 10. 2007, na sportovní osobní úrazové pojištění profesionálních hráčů společnosti SK S. P.–f. ke krytí jejich případné trvalé úplné invalidity a dočasné úplné invalidity, vypracovanou pojišťovacím makléřem A. J. & H. se sídlem ve Spolkové republice Německo, a nikoliv samotnou uzavřenou pojistnou smlouvou, a v souladu s informací, udělenou mu neznámou osobou, jednající za společnost K. I., coby objednatele posudku, o tom, že jako hodnota protiplnění nepeněžitého vkladu má být emitováno 618 kusů akcií v celkové nominální hodnotě 618 000 000 Kč, vypracoval písemný znalecký posudek, zapsaný v jeho znaleckém deníku pod pořadovým číslem 727/02/08, jímž pomocí dvou metod, a to metody diskontovaných peněžních toků a metody poměr P/E, sloužící k ověření správnosti výpočtu dle první metody, záměrně zcela chybným a nesmyslným způsobem stanovil hodnotu nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti SK S. P.–f. – majetkových práv vázaných ke kmenu pojištěnců z uzavřených pojistných smluv, na částku 618 007 000 Kč, ačkoliv věděl, že jeho skutečná hodnota je mnohonásobně nižší, když činila maximálně 3 722 030,75 Kč, tedy nadhodnotil výši posuzovaného nepeněžitého vkladu nejméně o 614 284 969,25 Kč, přičemž si byl vědom, že jím vypracovaný znalecký posudek slouží k ohodnocení nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti SK S. P.–f. a na jeho základě mimořádná valná hromada společnosti SK S. P.–f. dne 31. 1. 2008 rozhodla o navýšení základního kapitálu společnosti SK S. P.– f. z původní výše 422 476 000 Kč o částku 618 000 000 Kč, odpovídající tomuto znaleckému ocenění nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti SK S. P.–f. v podobě majetkových práv vázaných ke kmenu pojištěnců z uzavřených pojistných smluv s protiplněním ve formě úpisu 618 kusů akcií v celkové nominální hodnotě 618 000 000 Kč ve prospěch společnosti K. I. na výslednou částku 1 040 476 000 Kč, čímž způsobil společnosti SK S. P.–f. škodu ve výši nejméně 614 284 969,25 Kč, když za uskutečněnou emisi 618 akcií v celkové nominální hodnotě 618 000 000 Kč od společnosti K. I., v jejíž prospěch byly tyto akcie upsány, obdržela společnost SK S. P.–f. protiplnění formou nepeněžitého vkladu do základního kapitálu v hodnotě nejméně o 614 284 969,25 Kč nižší, neboť místo nepeněžitého vkladu v hodnotě 618 000 000 Kč ve skutečnosti obdržela nepeněžitý vklad ve skutečné hodnotě nejvýše pouze 3 722 030,75 Kč, a 395 akcionářům společnosti SK S. P.– f., vyjmenovaným ve výroku rozsudku škodu spočívající v neodůvodněném výrazném snížení jejich akcionářských podílů ve společnosti a tím i odpovídající omezení jejich akcionářských práv, včetně práva spočívajícího v možnosti podílet se na řízení společnosti SK S. P.–f.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 31 To 414/2020, podal obviněný O. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 a namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení skutku.
5. Konkrétně vytkl, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se trestného jednání, kladeného mu za vinu, dopustil a nebylo ani prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalován. Za naprosto zásadní považoval skutečnost, že mu nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin, který mu byl kladen za vinu a za který byl odsouzen. Měl za to, že soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu jeho námitky, jejichž podstatu v dovolání zopakoval. Vytýkal, že škoda byla stanovena rozdílem hodnoty určené jeho znaleckým posudkem a posudkem oponentním, ačkoliv každý ze znalců může zastávat jiný názor, kdy pak hodnoty nesou znaky subjektivního přístupu hodnotitele a nezobrazují žádnou újmu. Dále uvedl, že výsledná hodnota znaleckého posudku oponentního je stanovena zhruba na úrovni ročního pojistného, což je kupní hodnota k právům pojistného kmene na jeden rok, nikoliv však práva k pojistnému kmeni. K tomu uvedl příklad pojištění domu. Konstatoval, že objednatel (SK S. P.–f.) podle původního záměru, sděleného obviněnému, hodlal předmětné pojištění používat po dobu 5 let. Jestliže však změnil po roce podnikatelský záměr, řešení hodnoty nehmotného dlouhodobého majetku mělo být takové, že by byla přepočítána hodnota práv k pojistnému kmeni podle podmínek nové smlouvy a tato skutečnost promítnuta do účetnictví společnosti, což však již bylo mimo možnosti obviněného, který k takovému přepočtu nebyl vyzván. Dovolatel měl za to, že vznikla-li škoda, pak měla být zachycena v účetnictví společnosti na základě příslušných účetních dokladů. Účetní závěrka za období od 1. 7. 2007 do 30. 6. 2008 však škodu nezaznamenává, přičemž její správnost je zachycena zprávou nezávislého auditora. Stejně tak je tomu i v případě účetní závěrky k 30. 6. 2009. Dále poukázal na hospodářské výsledky objednatele a konstatoval, že zde mezi roky 2007 a 2008 došlo ke zlepšení ekonomické pozice a pokud by měla vzniknout škoda uváděná obžalobou, nebyla by hodnota tržeb a výkonů v roce 2008 schopna pokrýt škodu takového rozsahu a hospodářský výsledek by vykazoval zápornou hodnotu v řádu stovek miliónů korun. K poškození akcionářů uvedl, že žádný z nich se nepokusil právní cestou zvrátit výsledek mimořádné hodnoty k navýšení základního kapitálu. Argument obžaloby, že se akcionáři nevyznají v problematice, je podle jeho názoru poněkud zavádějící, neboť znali původní výši základního kapitálu i novou výši, a měli tak možnost jednoduchým aritmetickým postupem propočítat „váhu“ svého podílu. Další skutečností je hodnota vlastního kapitálu před a po navýšení základního kapitálu, kdy je z hodnoty vlastního kapitálu vypočítávána hodnota akcií [viz zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ustanovení §20 odst. 1, písm. a)]. Před navýšením základního kapitálu o hodnotu práv k pojistnému kmeni byla hodnota vlastního kapitálu záporná, tzn. akcie byly bez hodnoty, po navýšení naopak akcie hodnotu vykazovaly.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání nejprve poznamenal, že obviněný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, které kromě jiného spočívalo v zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a ve svém dovolání neuplatnil pro tuto procesní situaci jinak přiléhavý dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ( pozn . ve znění do 31. 12. 2021), a to v jeho poslední alternativě [když uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který měl být dán v předcházejícím řízení]. Předeslal, že dovolatelem uplatněné námitky jsou zjevně pouhým opakováním obhajoby z řízení před soudem nižších stupňů a soudy se s nimi již vypořádaly. Dále státní zástupce připomněl, kdy je naplněn dovolatelem uplatněný dovolací důvod, a zdůraznil, že obviněný uplatnil především výhrady proti skutkovým zjištěním a výhrady proti právnímu posouzení činil až druhotně a opíral je o nesprávné skutkové závěry. Formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ( pozn . ve znění do 31. 12. 2021) tak podle jeho názoru jeho zákonnému vymezení neodpovídá. Nad rámec uvedl, že se se závěry a s vyhodnocením znaleckého posudku doc. Jaroslava Brady, Ph.D., ztotožňuje, naopak nepřisvědčil závěrům znaleckého posudku obviněného. Poukázal na to, že soudy se ve svých rozhodnutích současně vypořádaly s těmi argumenty obhajoby, jimiž obviněný svůj postup při znalecké činnosti s výstupem v podobě předmětného znaleckého posudku hájil. Argumentaci užitou v dovolání pak považoval za nepřípadnou, když například přirovnání k pojištění domu se na posuzovaný případ podle jeho názoru vůbec nehodí. Uvedl, že pokud by se nepeněžitý vklad měl týkat domu, rozhodné by bylo ocenění nemovité věci, nikoli jeho pojištění. Stejně tak nesouhlasil s interpretací obviněného o nutnosti zachycení vzniklé škody, jejíž vznik současně popírá, v účetnictví společnosti. Obviněným podaná výkladová konstrukce základních ekonomických ukazatelů samozřejmě nemůže vylučovat závěr o existenci škody, jelikož účetnictví zohledňovalo právě to protiprávní navýšení základního kapitálu, k němuž obviněný dal svým očividně nesprávným znaleckým oceněním nepeněžitého vkladu podklad.
8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
9 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), podle něhož bylo možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 standardně vycházel z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možno namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možno přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Podstatou námitek obviněného, opírajících se o citovaný dovolací důvod, bylo, že se inkriminovaného jednání nedopustil a že nebylo prokázáno, že skutek, pro který byl obžalován, stal. Za neprokázaný považoval i úmysl spáchat trestný čin. Jeho argumentace se tedy, s ohledem na výše naznačené výklady, svou podstatou s možnostmi dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 míjí.
13. Zásada, s níž dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, se však neuplatňovala bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněného došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat za splnění zákonem stanovených kritérií i správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Bez ohledu na popsanou změnu v dikci zákona Nejvyšší soud konstatuje, že žádná pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady v posuzované věci neshledal. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů v projednávaném případě dán není. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud plně ztotožnil (především str. 31–32, bod 19. rozsudku soudu prvního stupně, str. 31–32, body 6. a 7. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Předně je třeba uvést, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou jen opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozího řízení, s níž se soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích vypořádaly. K argumentaci dovolatele, která je ve své podstatě založena především na důrazu na odlišné názory znalců (tj. názor obviněného a názor doc. Jaroslava Brady, PhD.), které zastávali při výpočtu hodnoty oceňovaného nepeněžitého vkladu, a na absenci vzniku škody, lze konstatovat, že ačkoliv v rámci znaleckých zkoumání obecně lze připustit existenci více přístupů, metod či názorů, musí být takové přístupy podloženy logickými úvahami a metodami uznávanými a používanými v daném oboru. V případě obviněného se nejednalo o pouhou odlišnost v názoru ohledně volby metody či přístupu při vypracování znaleckého posudku. Obviněný sice při volbě obecně uznávané metody dospěl ve svém znaleckém posudku při oceňování nepeněžitého vkladu k jeho hodnotě ve výši 618 007 000 Kč, tedy k hodnotě diametrálně odlišné, a to v řádech stovek milionů, než jaká byla zjištěna nejen znaleckým posudkem doc. Jaroslava Brady, PhD., tedy 3 722 030,75 Kč, a to za užití stejné metody, jaké použil obviněný, ale také znaleckým posudkem společnosti KPMG Česká republika, s. r. o., který hodnotu oceňovaného nepeněžitého vkladu určil na částku 4 974 000 Kč, čili řádově blízkou hodnotě určené doc. Jaroslavem Bradou, Ph.D. Jak doc. Jaroslav Brada, Ph.D., tak společnost KPMG dospěli ke shodnému závěru, že výpočty obviněného v jeho znaleckém posudku nejsou vedeny logickými úvahami a postrádají jakýkoliv ekonomický smysl.
16. Nutno podotknout, že soudy nižších stupňů nevycházely pouze ze závěrů výše uvedených znaleckých posudků, nýbrž svoji pozornost zaměřily i na individuální hodnocení znaleckého posudku zpracovaného obviněným. Soudy samy ve znaleckém posudku obviněného nalezly nesrovnalosti, především pokud se jednalo o nevysvětlené postupy, nezaznamenané podklady a nepodložená východiska, z nichž při svých výpočtech vycházel, jako např. délka trvání oceňovaných práv, za niž obviněný považoval dobu pěti let podle sděleného úmyslu pojistitele, ačkoliv nabízené pojištění mělo trvat jeden rok a být až následně případně obnovováno, jak vyplývá z dokumentu pojišťovny A. J. & H. ze dne 17. 10. 2007, přičemž jiný dokument či pojistnou smlouvu obviněný ve svých podkladech neuvedl a neměl tudíž důvod nevycházet z jediné nabídky, která stanovovala dobu pojištění na jeden rok. Nadto nelze ve shodě s odvolacím soudem nepoznamenat, že nabídka pojišťovacího makléře A. J. & H. Hamburk ze dne 17. 10. 2007 nebyla akceptována a smlouva nebyla uzavřena. V rámci hodnocení posudku obviněného, podkladů, z nichž vycházel, ale i záměru, respektive úmyslu, s nímž znalecký posudek vypracovával, nelze pominout ani jeho konstatování v bodě X.1 znaleckého posudku, v němž sám uvedl, že byl objednatelem znaleckého posudku informován o výši protiplnění za nepeněžitý vklad, který se následně stěží jen náhodou prakticky rovnal hodnotě nepeněžitého vkladu, k níž dospěl ve svém znaleckém posudku obviněný. Přehlédnout nelze ani výpovědi svědků T. R. a P. D., jimiž byly objasňovány důvody pro zvýšení základního kapitálu SK S. P.–f., okolnosti, za nichž došlo k zadání znaleckého posudku, tedy špatná finanční situace společnosti a záměr jednoho z akcionářů zbavit se majoritního podílu ve společnosti, a tedy i pozadí dohody zvýšení základního kapitálu upsáním 618 kusů nových akcií o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč. Nelze přehlédnout, že všechny tyto okolnosti spolu souvisejí, a je evidentní, že obviněný při zpracování svého znaleckého posudku vypočetl hodnotu oceňovaného nepeněžitého vkladu záměrně tak, aby odpovídala celkové hodnotě očekávaných nově vypsaných akcií. Při hodnocení znaleckého posudku vypracovaného obviněným jednotlivě, ale i v souhrnu s ostatními ve věci provedenými důkazy tak nelze mít pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů a o záměrném zpracování nepravdivého znaleckého posudku obviněným.
17. Argumentace obviněného, že společnosti SK S. P.–f. nevznikla v důsledku ocenění nepeněžitého vkladu obviněným žádná škoda, neboť v opačném případě by tato musela být odražena v jejím účetnictví daného či následujícího období, je lichá. Je prostým faktem, že škoda poškozené společnosti vznikla tím, že od jednoho z akcionářů obdržela protiplnění v hodnotě stovek milionů korun nižší, než jakou měla podle znaleckého posudku obviněného mít. Společnost pak navýšila základní kapitál o částku, která měla odpovídat hodnotě předmětného nepeněžitého vkladu podle znaleckého posudku obviněného. Za dané situace nebylo možno vzniklou škodu společnosti z jejího účetnictví v daných obdobích poznat. Z účetnictví je zjevné navýšení aktiv a vlastního kapitálu, nesprávnost této operace z důvodu nesprávného ohodnocení na základě znaleckého posudku však nemůže být vyjádřena v účetnictví. Stejně tak ani auditoři nemohli shledat pochybení, když i tito se řídili při své kontrole odhadem znalce, který byl pro ně oficiálním dokumentem. Polemizovat nelze ani o tom, zda byli akcionáři společnosti SK S. P.–f. v důsledku jednání obviněného poškozeni. Dovolatel argumentoval tím, že žádný z akcionářů se nepokusil právní cestou zvrátit výsledek mimořádné hodnoty k navýšení základního kapitálu, ačkoliv akcionáři znali původní výši základního kapitálu i výši novou, a měli tak možnost si spočítat váhu svého podílu. K tomu je nutné uvést, že akcionáři spoléhali na správnost posudku vypracovaného obviněným jako znalcem z daného oboru a věřili, že základní kapitál při předmětném nepeněžitém vkladu nabyde určité (tvrzené) hodnoty, o niž základní kapitál navýšili, ve skutečnosti byl však vklad nadceněn takovým způsobem, že i základní kapitál, který byl podle zápisu po navýšení v celkové výši 1 040 476 000 Kč, měl reálně hodnotu nižší o stovky milionů Kč. Reálná hodnota základního kapitálu a společnosti jako takové byla tedy mnohonásobně nižší. Akcionáři byli poškození také tím, že předmětným nadhodnoceným vkladem se změnily váhy podílů ve společnosti nerovnoměrně reálným hodnotám jejich vkladů, podle nichž se mimo jiné akcionářům vyplácí dividendy, tedy podíly na zisku. S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit argumentaci dovolatele a je třeba konstatovat, že jeho obhajoba, že se projednávaného skutku tak, jak je popsán nalézacím soudem, nedopustil, byla vyvrácena.
18. Z uvedeného je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Při nezjištění možnosti ingerence Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů na základě tzv. extrémního rozporu při hodnocení důkazů, eventuálně zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, je třeba uzavřít, že zmiňované námitky dovolatele, jimiž zpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací a posléze i soud dovolací, nemohou obstát.
20. Nejvyšší soud neignoruje ani námitku obviněného, byť zcela obecnou a blíže neodůvodněnou, že mu nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1, 3 tr. zák. Ani této výtce však nelze přisvědčit.
21. Jak již bylo zmíněno, Nejvyšší soud je při svém rozhodování vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, ledaže dojde ke zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu, především že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud však žádné takové pochybení ve věci neshledal, proto při svém přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích dovolacích námitek vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
22. V obecné rovině je nejprve vhodné připomenout, že trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku se podle §175 odst. 1, 3 tr. zák. dopustil, kdo jako znalec podal nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, poněvadž obviněný jako znalec podal nepravdivý znalecký posudek, a způsobil tak značnou škodu.
23. K naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §175 odst. 1 se vyžaduje úmysl. Trestný čin je podle §4 tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Subjektivní stránka tu především zahrnuje vědomost pachatele o tom, že jde o nepravdu, a současně úmysl takovou nepravdu nebo nesprávnost uvést. Postačuje úmysl eventuální [§4 písm. b) tr. zák]. Pokud jde o těžší následek v podobě způsobení značné škody, kterou se podle §89 odst. 11 rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč, pak postačí nedbalost [srov. §6 písm. a)]. Jak přímý, tak i nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat.
24. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku předeslal, že provedené dokazování a z nich vyplývající skutečnosti vypovídají o úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., a to jak k základní, tak i kvalifikované skutkové podstatě trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1, 3 tr. zák. Konstatoval, že s ohledem na množství chybných postupů nelze předpokládat, že by se jednalo o pouhé užití jiných metod výpočtu, ale že posudek byl vypracován záměrně tak, aby odpovídal potřebnému zadání. Obviněný si byl vědom, že na straně objednatele existuje zájem na ocenění jeho nepeněžitého vkladu v určité výši, tj. přibližně 618 000 000 Kč, jak přiznal i ve vlastním znaleckém posudku, tedy si byl vědom, že tímto svým jednáním může porušit zákonem chráněný zájem, a takové porušení svým jednáním způsobit chtěl (bod 22. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně plně ztotožnil a pouze konstatoval, že při zohlednění subjektivní stránky nelze opomenout vyjádření obviněného k posudku pod bodem X.1, jakož i jeho vyjádření v hlavním líčení (bod 8. odůvodnění rozsudku).
25. Jak je zřejmé z dovolání obviněného, obviněný popřel úmysl podat nepravdivý znalecký posudek. Úmysl způsobit uvedený následek je tedy třeba v takových případech, kdy ho pachatel útoku sám nedozná, zjišťovat jen na podkladě nepřímých důkazů. Stran skutkových zjištění naplňujících zákonné znaky úmyslné formy zavinění nutno upozornit na ta zjištění obsažená v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž obviněný byl informován o záměru objednatele znaleckého posudku vložit do společnosti SK S. P.– f. nepeněžitý vklad, o jehož hodnotu bude navýšen základní kapitál předmětné společnosti s protiplněním ve formě úpisu 618 ks akcií v celkové nominální hodnotě 618 000 000 Kč. Na základě dané informace pak obviněný jako znalec zcela nelogickými a ekonomicky nesmyslnými postupy vypočítal hodnotu oceňovaného nepeněžitého vkladu na částku 618 007 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že hodnota daného nepeněžitého vkladu byla soudy zjištěna ve výši 3 722 030,75 Kč, tedy o 614 284 969,25 Kč nižší, než jak ji stanovil ve svém znaleckém posudku obviněný, nelze si představit, že za daných okolností, kdy výpočty nebyly podloženy logickými postupy, nebyly smysluplné ani z ekonomického hlediska a nevycházely z doložených podkladů, se tak stalo při jeho nevědomí či nějakou náhodou. Naopak uvedené okolnosti jednoznačně svědčí o tom, že obviněný jako znalec v předmětném oboru věděl, že mnohonásobně a v rozporu s odbornými postupy nadhodnocuje hodnotu nepeněžitého vkladu, když volí nevhodné postupy pro výpočet a vychází z jiných než relevantně podložených dat, a zjevně tak i přímo učinit chtěl, a to za tím účelem, aby vyhověl potřebám objednatele posudku. Na základě uvedeného je třeba uzavřít, že obviněný naplnil jak vědomostní, tak volní stránku úmyslu přímého ve smyslu §4 písm. a) tr. zák.
26. Nejvyšší soud sdílí závěry soudů nižších stupňů, že obviněný jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1, 3 tr. zák. Zjevně neopodstatněné dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu