ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.210.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 210/2023-2675
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání obviněných 1. V. D. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 2. R. K. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 2 To 41/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. a obviněného R. K. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2022, sp. zn. 31 T 5/2021, byl obviněný V. D. uznán vinným v bodě 1) pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 9. 2020, č. j. 32T 80/2020 – 86, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let, byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 32T 80/2020, který nabyl téhož dne právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný R. K. byl uznán vinným v bodě 1) pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, a v bodě 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 (pěti) roků. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí části majetku, a to osobního motorového vozidla Audi A6 Avant, RZ XY, uloženého ve skladu Policie ČR, KŘP MSK OMTZ Frýdek – Místek, a digitální váhy zn. Diamond (24A), digitální váhy (25A) a digitální váhy (31A), zajištěných v rámci domovní prohlídky rodinného domu na adrese XY, okr. Bruntál, uložených ve skladu PČR, KŘP MSK, sklad OMTZ Frýdek – Místek. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž ve věci obviněných K. O., L. P., M. S. a T. N.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících (zkráceně) v tom, že
1. R. K., K. O., V. D., L. P.
minimálně v období od přesně nezjištěného dne na počátku roku 2020 do okamžiku svého zadržení 22. 6. 2020 v 05.00 hodin, v Moravskoslezském kraji, v hospodářské budově náležející k rodinnému domu stojícím na adrese XY, okres Bruntál, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, s vědomím, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se společně podíleli na procesu opakované nelegální výroby této návykové látky zneužívané k navození psychotropních účinků, z tablet obsahujících pseudoefedrin, za použití příslušných chemikálií, pomocí komponentů laboratorního zařízení a dalších předmětů tzv. českou cestou i na následném neoprávněném nakládání s touto látkou ve smyslu jejího přechovávání pro sebe i jiného, prodeje a jiné distribuce, srozuměni s tím, že na této činnosti participují také další osoby zejména níže popsaným způsobem,
R. K., společně s K. O. opatřoval lékové přípravky s obsahem pseudoefedrinu a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu jejich nákupem od neztotožněných polských občanů v Polsku či na Krnovsku, z nichž nejméně v osmi případech v součinnosti s K. O., V. D. a později i L. P. vyrobil vždy minimální množství 100 gramů metamfetaminu, celkem tedy nejméně 800 gramů metamfetaminu, jehož poloviční díl následně distribuoval úplatně za obvyklou cenu 1.000 Kč za jeden gram, či bezplatně poskytoval celkově nezjištěnému okruhu odběratelů, mezi nimi i M. S., které v blíže nezjištěném počtu případů zejména v XY zdarma či za úplatu poskytl minimální celkové množství 40 gramů směsi o blíže nezjištěném obsahu účinné látky, blíže neztotožněným občanům Slovenské republiky v nezjištěném celkovém množství za minimální sjednanou cenu 35 EUR za gram,
K. O. společně s R. K. opatřoval lékové přípravky s obsahem pseudoefedrinu a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu jejich nákupem od neztotožněných polských občanů v Polsku či na Krnovsku, z nichž nejméně v osmi případech v součinnosti s R. K., V. D. a později i L. P. vyrobil vždy minimální množství 100 gramů metamfetaminu, celkem tedy nejméně 800 gramů metamfetaminu, jehož poloviční díl následně úplatně distribuoval nezjištěnému okruhu odběratelů, zejména dvěma nezjištěným osobám na Frýdecko - Místecku v celkově nezjištěném množství za obvyklou cenu 1.000 Kč za gram,
L. P. společně s R. K. a K. O. minimálně v jednom případě opatřil lékové přípravky s obsahem pseudoefedrinu a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu jejich nákupem od neztotožněných polských občanů v Polsku či na Krnovsku, a dále po dobu nejméně dvou měsíců před svým zadržením v součinnosti s R. K., K. O. a V. D. osobně participoval na opakovaném procesu výroby metamfetaminu v množství 100 gramů v jednotlivých případech, tedy na výrobě minimálního množství 200 gramů metamfetaminu, a dále opakovaně uklízel v domě po jednotlivých případech výroby, proto mu s ohledem na veškeré známé okolnosti bylo zřejmé, že droga je vyráběna v řádovém množství stovek gramů za účelem dalšího prodeje, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, neboť sám výrobu nefinancoval a vyrobený pervitin neprodával,
V. D. vědomě participoval na procesu výroby metamfetaminu minimálně tím, že ačkoli věděl, že R. K., K. O. a později i L. P. v předmětném domě opakovaně nejméně v osmi případech vyráběli metamfetamin vždy v minimálním množství 100 gramů, celkem tedy nejméně 800 gramů metamfetaminu, jezdil se jmenovanými jako doprovod a ochránce nakupovat lékové přípravky s obsahem pseudoefedrinu a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu od neztotožněných polských občanů do Polska či na Krnovsko, které pomáhal převážet do místa výroby, opakovaně uklízel v domě po jednotlivých případech výroby, v době nepřítomnosti ostatních obviněných hlídal v nezjištěném počtu případů proces výroby a sám si pro vlastní potřebu ponechával zbytky metamfetaminu z uvedené výroby, proto mu s ohledem na veškeré známé okolnosti bylo zřejmé, že droga je vyráběna v řádovém množství stovek gramů za účelem dalšího prodeje, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, neboť sám výrobu nefinancoval a vyrobený pervitin neprodával,
přičemž v době od 22.00 hodin dne 21. 6. 2020 do 05:05 hodin dne 22. 6. 2020, kdy byli na místě zadrženi, v hospodářské budově rodinného domu na uvedené adrese společně realizovali poslední případ výroby metamfetaminu, při níž dle předchozí dohody K. O. a L. P. extrahovali pseudoefedrin z lékových přípravků, V. D. sledoval na místě proces a množství vyráběného metamfetaminu, R. K. měl provést reakci a dokončit výrobu, k čemuž již nedošlo z důvodu zásahu policie, avšak v případě úspěšného dokončení procesu výroby by jmenovaní získali další minimální množství 814,04 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a dále po přesně nezjištěnou dobu do okamžiku zajištění policií předmětného dne v uvedeném rodinném domě, ve svém pokoji situovaném vpravo od kuchyně přechovával pro R. K. na jeho žádost předměty a chemikálie určené a užívané k nedovolené výrobě metamfetaminu tzv. českou cestou, zejména kyselinu chlorovodíkovou, červený fosfor, komponenty laboratorního skla a dále 1,80 gramů krystalické látky s obsahem 78% účinné látky, tedy 1,40 gramů metamfetaminu pocházející z předchozí produkce spoluobžalovaných, které byly následně zajištěny policií,
a shora popsaným společným jednáním se tedy R. K., K. O. a V. D. pokusili získat celkové množství nejméně 1.614,04 gramů směsi metamfetaminu, obsahující minimální množství 814,04 gramů hydrochloridu metamfetaminu, L. P. celkové množství nejméně 1.014,04 gramů směsi metamfetaminu obsahující minimální množství 814,04 gramů hydrochloridu metamfetaminu, jehož menší část užili pro vlastní potřebu a větší část obvinění R. K. a K. O. rovným dílem prodali za obvyklou cenu 1.000 Kč za jeden gram a prodejem uvedeného množství metamfetaminu byli schopni na černém trhu při uvedené prodejní ceně utržit hrubý zisk ve výši 1.614.040 Kč a tohoto jednání se tedy R. K. a K. O. dopustili v úmyslu společně získat prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč,
3. R. K.
ačkoliv věděl, že byl rozhodnutím Městského úřadu Hlučín ze dne 27. 1. 2020, č. j. HLUC/037282020/OD/St, které nabylo právní moci dne 18. 2. 2020, uznán vinným přestupky v dopravě, za které mu byla uložena mj. správní sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tedy od 12. 2. 2020 do 18. 2. 2022,
přesto s vědomím, že uvedený zákaz činnosti dosud nevykonal a není tedy oprávněn řídit, nejméně dne 22. 6. 2020 po blíže nezjištěnou dobu do 05:10 hod., v obci XY, okr. Bruntál, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. AUDI A6 ALLROAD QUATRO, RZ XY.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění V. D., R. K. a T. N. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 2 To 41/2022, tak, že odvolání všech jmenovaných obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
3. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný V. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudů nižších stupňů vycházejí ze skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž jde o skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), a že obě tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku (dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.). Současně má dovolatel za to, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
4. Pokud jde o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dovolatel odkázal zejména na obsah své výpovědi a na výpovědi spoluobviněných R. K., K. O. a L. P., jakož i obsah odposlechů telekomunikačního provozu, z nichž evidentně nelze dovozovat všechny skutkové okolnosti popsané ve vztahu k výroku v bodě 1. rozsudku nalézacího soudu. Pokud jde o opomenuté důkazy, tak jde o neprovedení obviněným navržených výslechů svědků B. S. a T. F., a to s nepřesvědčivým odůvodněním odvolacího soudu o jejich nadbytečnosti.
5. V souvislosti s nesprávným právním posouzením skutku dovolatel zastává názor, že jeho jednání, tak jak je popsáno pod bodem 1. výroku rozsudku nalézacího soudu, neodpovídá skutkové podstatě pokusu zločinu podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, ale že s přihlédnutím ke všem okolnostem by se mohlo jednat o skutkovou podstatu účastenství ve formě pomoci na výrobě pervitinu podle §24 odst. 1 písm. c), §283 odst. 1 tr. zákoníku, a dále o skutkovou podstatu přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Podle dovolatele tedy odvolací soud zamítl jeho odvolání podané proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Tím je podle něj odůvodněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2022, č. j. 2 To 41/2022-2276, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2022, č. j. 31 T 5/2021-2041, ve výroku o vině pod bodem 1. a ve výroku o trestu, pokud se týkají osoby dovolatele, zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl nechť jsou zrušena také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolatel rovněž uvedl, že bližší odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku bude provedeno obhájcem odsouzeného ve lhůtě do 14 dnů, což se nestalo, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu.
8. Obviněný R. K. podal své dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ovšem pouze ve vztahu k bodu 1. výroku rozsudku nalézacího soudu.
9. Dovolatel v podrobnostech namítal, že soudy nižších stupňů vychází ve svých rozhodnutích z domněnky, že rozpracovaná výroba metamfetaminu a věci zajištěné při domovní prohlídce rodinného domu č. p. XY v XY dne 22. 6. 2020 jsou spojeny s jediným procesem výroby metamfetaminu. Tuto domněnku soudů se dovolatel (rovněž tak odsouzený P. a odsouzený O.) pokoušel vyvrátit tím, že popsal soudu dva způsoby výroby metamfetaminu „českou cestou“. Dne 22. 6. 2020 byla policejním orgánem při domovní prohlídce rodinného domu č. p. XY v obci XY zdokumentována probíhající (nedokončená) výroba metamfetaminu a zajištěno několik desítek stop a věcí, které byly následně podrobeny odbornému zkoumání – z výsledků je zřejmé, že se podařilo prokázat individuální shodu pouze u jediné daktyloskopické stopy označené č. A12 – na skleněném chladiči Simax byla prokázána daktyloskopická stopa obviněného D. Tato skutečnost je v rozporu s tím, co nalézací a odvolací soud považují za prokázané, tedy že obviněný D. metamfetamin nevyráběl. Tato stopa naopak potvrzuje argumentaci obviněného K., že obviněný D. vyráběl a vyrábí metamfetamin destilací, při které je chladič nepostradatelný. Dovolatel marně poukazoval na trestní minulost obviněného D., který je schopen metamfetamin vyrobit a této schopnosti také využívá, o čemž svědčí jeho opakovaná pravomocná odsouzení. Ve světle těchto zjištění působí nevěrohodně tvrzení obviněného D., že obviněný K. vyrábějící metamfetamin třepáním, měl současně u obviněného D. uskladněnu varnu využívající principu destilace, protože pro to neexistuje jediný rozumný důvod. Dovolatel navíc nerozhodoval o tom, jaké množství metamfetaminu vyrobí. Žádný ze svědků, ani žádný z odposlechů nezmiňuje, že by dovolatel obstarával nákup prekursorů a chemikálií potřebných pro výrobu pervitinu ani distribuci vyrobeného pervitinu. Dovolatel tedy nemohl ovlivnit ani množství polotovaru, které bylo připraveno na dokončení výroby dne 22. 6. 2020, tudíž mu nelze přičítat úmysl vyrobit množství metamfetaminu, které zadokumentovala policie, protože dovolatele zadržela dříve, než s dokončením výroby pervitinu mohl začít a než vůbec mohl zjistit, jaké množství pervitinu bude nakonec vyrobeno. Dovolatel nevěděl ani o zajištěných zapékacích mísách, kde probíhal proces výroby pervitinu ve fázi odpařování efedrinu. Obviněný D. s ostatními odsouzenými pervitin nevyráběl, a proto ostatní neměli informace o tom, kdy a kolik pervitinu obviněný D. vyrobil. Dovolateli nebylo prokázáno, že by věděl o tom, jaké jsou ekonomické ukazatele výroby metamfetaminu, nevěděl ani o tom, kolik z vyrobeného pervitinu spotřebují jeho spolupracovníci. Soudy nižších stupňů se těmito zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývaly vůbec nebo se s nimi vypořádaly nedostatečným způsobem, a proto bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2022, č. j. 2 To 41/2022-2276, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatelé opakují ve svých dovoláních obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím soudem a kterou shrnuli ve svých odvoláních proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S argumentací soudů se ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje.
12. Obviněný D. ke svým tvrzením nepřipojil žádnou konkrétní argumentaci. Ta by sice mohla být dovozena z jeho předchozích přednesů a podání, avšak k takovému dotváření dovolání není státní zástupce oprávněn. Dovolatel by musel konkrétní argumentaci sám uvést. Na svá předchozí podání by přitom ani nemohl odkázat, neboť „…dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně“ – viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr. Z hlediska dovolání zkonstatoval, že námitky obviněného D. sice odpovídají tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jsou však zjevně neopodstatněné.
13. Pokud se týká obviněného K., který nadále trvá na své uplatněné obhajobě, že na místě existovaly dvě zcela samostatné varny pervitinu a že vyráběná množství tedy nelze sčítat, potom státní zástupce odkázal na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
14. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obě dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním obou dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
16. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
18. Oba dovolatelé ve svém dovolání mj. odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
20. Obvinění současně odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
22. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný D. relevantně odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
24. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména nalézací soud, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
25. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci oba obvinění uplatnili v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jejich obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, zejména soud nalézací, což je také patrno i z odůvodnění jejich rozhodnutí.
27. Pokud obviněný D. dovozoval, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a to s ohledem na obsah jeho výpovědi a výpovědí spoluobviněných R. K., K. O. a L. P., jakož i obsah odposlechů telekomunikačního provozu, z nichž evidentně nelze dovozovat všechny skutkové okolnosti popsané ve vztahu k dovolateli nalézacím soudem v bodě 1. výroku rozsudku, potom Nejvyšší soud plně odkazuje na pasáže odůvodnění rozsudku nalézacího soudu počínaje bodem 122. a na bod 25. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který plně stvrdil skutková zjištění a z nich plynoucí závěry nalézacího soudu. Nalézací soud se rovněž vypořádal s návrhem obviněného D. týkajícím se mírnější právní kvalifikace jeho jednání pod bodem 1. jako účastenství ve formě pomoci na výrobě pervitinu podle §24 odst. 1 písm. c), §283 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, a to konkrétně v bodě 155. odůvodnění rozsudku, což stvrdil odvolací soud v bodě 26. odůvodnění rozhodnutí. Na tyto veskrze správné a přesvědčivé závěry nižších soudů tak může dovolací soud na tomto místě jen odkázat, neboť se s nimi plně ztotožňuje.
28. Jestliže obviněný K. namítal údajně paralelní výrobu pervitinu obviněným V. D., potom Nejvyšší soud odkazuje na bod 156. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 28. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Odvolací soud se rovněž vypořádal s trestní minulostí obviněného D. (viz bod 29. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Pakliže obviněný K. namítal, že mu nelze přičítat úmysl vyrobit množství metamfetaminu, které zadokumentovala policie, protože policie dovolatele zadržela dříve, než s dokončením výroby pervitinu mohl začít a než vůbec mohl zjistit, jaké množství pervitinu bude nakonec vyrobeno, a že nebylo prokázáno, že by věděl o tom, jaké jsou ekonomické ukazatele výroby metamfetaminu, nevěděl ani o tom, kolik z vyrobeného pervitinu spotřebují jeho spolupracovníci, lze i v tomto případě odkázat na body 15.1 – 153. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 30. – 31. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
29. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
30. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzených trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
31. Obviněný V. D. dále upozornil na neprovedení navrhovaných důkazů, přičemž konkrétně se jedná o neprovedení navržených výslechů svědků B. S. a T. F. s nepřesvědčivým odůvodněním odvolacího soudu o jejich nadbytečnosti.
32. Pokud se týká námitky obviněného ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů, ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04, a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009, a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
33. Odvolací soud vzal v projednávané trestní věci v potaz obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž sice stručně, ale věcně a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud, i když stručně, přesto dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz bod 27. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
34. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které oba obvinění uplatnili v dovoláních, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
35. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných V. D. a R. K. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu