ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.330.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 330/2023-5786
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání obviněného 1. J. D. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, dovolání obviněného 2. J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a dovolání obviněného 3. M. B. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, sp. zn. 15 To 42/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 3/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D., obviněného J. M. a obviněného M. B. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 97 T 3/2021, byl obviněný J. D. uznán vinným ad 1 – 2 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2), za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. M. byl uznán vinným ad 1 – 14 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za nějž a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 27 T 98/2020-66, jenž nabyl právní moci dne 10. 9. 2020, byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému J. M. uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 31 000 Kč, jež byla získána jako výtěžek z prodeje osobního vozidla zn. Volkswagen Golf Variant, rz: XY, barva šedá, VIN: XY, včetně příslušných dokladů a klíčů od vozidla, o jehož zajištění bylo rozhodnuto podle ustanovení §79a odst. 1 tr. ř., jako o nástroji trestné činnosti. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 27 T 98/2020-66, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. B. byl uznán vinným ad 1 – 2 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za nějž a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 T 58/2021-32, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2021, byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 T 58/2021-32, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných J. D. a J. K.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění J. D., J. M., J. D., J. K. a M. B. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2022, sp. zn. 15 To 42/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných J. D. a J. D. ohledně obou obviněných ve výrocích o trestech. Podle §258 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného M. B. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. D. uložil při nezměněném výroku o vině ad 1 – 2 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3, písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.) podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Odvolací soud při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl o uloženém trestu pro obviněného J. D. Obviněného M. B. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2, písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za nějž a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 T 58/2021-32, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2021, byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 T 58/2021-32, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. M. a J. K. zamítnuta.
Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že:
Obviněný J. D.
1. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 28. 3. 2020 v době kolem16:09 hodin od přesně neustanovené osoby A. z Polska, telefonicky objednal nejméně 2 kg (5.248 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, dne 29. 3. 2020 v době kolem 20:00 hodin na základě pokynů M. M. společně nejméně s dříve odsouzenými M. J. , nar. XY, E. K. , nar. XY, a M. P. , nar. XY, v blízkosti česko-polských hranic u obce XY objednané léčivo převzali, a doručili jej dne 29. 3. 2020 přímo M. M. do XY, a to vše s vědomím, že tohoto léčiva bude následně M. M. zneužito pro neoprávněnou výrobu a prodej nejméně 370 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu,
2. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, prostřednictvím dalších osob od přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, dne 2. 5. 2020 v době kolem 19:00 hodin zajistil nejméně 10 kg (26.240 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, společně s osobou M. M., nar. XY, tohoto léčivo s příslibem odměny ve výši 2.000 Kč převezl společně s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (červený fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) do objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde následně s osobou M. M., nar. XY, dne 3. 5. 2020 v době od 13:00 hodin do 21:00 hodin společně uskutečnili výrobu nejméně 370 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu, kdy k dokončení výroby nedošlo z důvodu zadržení Policií ČR v jejím průběhu, přičemž u zadržených byla zajištěna trojhrdlá baňka s obsahem 344,8 gramů báze pseudoefedrinu, ze kterého je prakticky možné vyrobit při započítání maximálních ztrát nejméně 310,1 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
obv. J. D. , nar. XY, tak shora uvedeným trvajícím jednáním dovezl nejméně 629,76 gramů prekurzoru hydrochloridu pseudoefedrinu, pro účely následné neoprávněné výroby nejméně 370 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a dále se pokusil vyrobit nejméně 310,1 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, kdy skutečnost, že v daném případě se nejedná o léčivý přípravek, ale o prekurzor určený k výrobě psychotropních látek jasně vyplývá již z faktu, že předmětné léčivo bylo předáváno vyloupané z blisterů, bez krabiček a návodů k užití, a bylo prodávané na váhu, kdy obv. J. D. , nar. XY, se tohoto jednání dopustil, ačkoliv k jakémukoliv nakládání a zacházení s omamnými a psychotropními látkami, nemá a nikdy neměl žádná oprávnění, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a prekursor efedrin (pseudoefedrin), je jako prekursor uvedený v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2014 a v Nařízeních Rady (ES) č. 111/2005.
Obviněný J. M.
1. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, nejméně dne 16. 9. 2019 v 16:25 hodin zajistil prostřednictvím dalších neustanovených osob převzetí a dovoz nejméně 3 kg (7.872 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, z blízkosti česko-polských hranic u obce XY, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej společně s M. M. po předchozí domluvě s osobou J. K., nar. XY, převezli i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) do přesně nezjištěného objektu statku v obci XY, okr. Mělník, kde následně nejméně s odsouzeným R. C. , nar. XY, odsouzeným M. M. , nar. XY, a obviněným J. K., nar. XY, uskutečnil v noci ze dne 16. 9. 2019 na 17. 9. 2019 výrobu nejméně 295 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
2. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, v přesně nezjištěné době od 19. 10. 2019 do 21. 10. 2019 prostřednictvím své sestry odsouzené D. K. , nar. XY, zajistil dovoz nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu z neznámého zdroje v Polsku, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej společně s M. M. po předchozí domluvě s osobou J. A., nar. XY, převezli i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) do objektu rekreační chatky če. XY v obci XY, okr. Česká Lípa, kde následně nejméně s odsouzenými M. M., nar. XY, a J. A. , nar. XY, uskutečnil v přesně nezjištěné době v noci ze dne 21. 10. 2019 na 22. 10. 2019 výrobu nejméně 185 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
3. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 27. 10. 2019 v 10:46 hodin od dosud přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, telefonicky objednal nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, dne 27. 10. 2019 nejméně s odsouzeným M. M. , nar. XY, v době od 12:57 do 13:48 hodin v blízkosti česko-polských hranic u obce XY objednané léčivo převzal a přivezl zpět do XY, s vědomím, že tohoto léčiva bude následně M. M. zneužito pro neoprávněnou výrobu nejméně 185 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu,
4. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 16. 11. 2019 prostřednictvím dalších neustanovených osob od dosud přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, zajistil dovoz nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, z blízkosti česko-polských hranic u obce XY, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej dne 17. 11. 2019 v době kolem 19:00 hodin společně s osobou M. M. i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) převezl do přesně nezjištěného objektu XY, okr. Mělník, kde následně nejméně s odsouzeným M. M. , nar. XY, uskutečnil v noci ze dne 17. 11. 2019 na 18. 11. 2019 výrobu nejméně 185 gramů hydrochloridu metamfetaminu,
5. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 27. 12. 2019 v době od dosud přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, telefonicky objednal nejméně 4 kg (10.496 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej dne 27. 12. 2019 společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, v době kolem 14:00 hodin v blízkosti česko-polských hranic u obce XY objednané léčivo převzal a přivezl zpět do XY, s vědomím, že tohoto léčiva bude následně M. M. zneužito pro neoprávněnou výrobu nejméně 740 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu,
6. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 2. 1. 2020 prostřednictvím dalších neustanovených osob od dosud přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, zajistil dovoz nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, z blízkosti česko-polských hranic u obce XY, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej dne 3. 1. 2020 společně s osobou M. M. i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) převezl na přesně nezjištěné místo v XY, kde následně v době od 13:00 do 21:00 hodin dne 3. 1. 2020 společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, uskutečnil výrobu nejméně 185 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
7. poté, co dříve odsouzená D. K. , nar. XY, v přesně nezjištěné době dne 7. 1. 2020 na přesně nezjištěném místě v Polsku zajistila a do České republiky dovezla nejméně 2,5 kg léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu (6.560 ks tablet), kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, toto léčivo společně s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) společně převezli do objektu rekreační chatky č. XY v obci XY, okr. Česká Lípa, kde následně nejméně obviněný J. M. , nar. XY, odsouzená D. K., nar. XY, a odsouzený J. A., nar. XY, v přesně nezjištěné době od 17:30 hodin dne 8. 1. 2020 do 20:05 hodin dne 9. 1. 2020 uskutečnili výrobu nejméně 185 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu pseudoefedrinu, tj. pervitinu,
8. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 15. 01. 2020 prostřednictvím dalších neustanovených osob od dosud přesně neustanovené osoby zvané A. z Polska, zajistil dovoz nejméně 2 kg léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu (5.248 ks tablet), z blízkosti česko-polských hranic u obce XY, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, jej dne 16. 1. 2020 společně s osobou M. M. s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) převezl do objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde následně dne 16. 1. 2020 v době od 13:30 do 23:00 hodin společně nejméně s odsouzeným M. M. , nar. XY, uskutečnil výrobu nejméně 370 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu, kdy za pomoc při výrobě drogy převzal od M. M. odměnu v podobě přesně nezjištěného množství vyrobeného metamfetaminu, který následně sám zkonzumoval či jej distribuoval dalším osobám, a dále dne 18. 1. 2020 v přesně nezjištěné době kolem 17:40 hodin u prodejny OBI v XY na základě pokynů odsouzeného M. M. , nar. XY, předal celkem nejméně 46 gramů hydrochloridu metamfetaminu odsouzenému R. C., nar. XY, za celkovou finanční částku nejméně 37.000 Kč při ceně 800 Kč za 1 gram drogy, kdy peníze následně předal osobě M. M.,
9. v přesně nezjištěné době od 10:26 do 15:30 hodin dne 1. 3. 2020 ze zbytkového produktu již
prováděné výroby za pomoci dalších látek a předmětů určených pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) v objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, a odsouzeným Ľ. M. , nar. XY, uskutečnil výrobu přesně nezjištěného množství nejméně 15 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu, kdy za pomoc při výrobě drogy převzal od M. M. odměnu v podobě přesně nezjištěného množství vyrobeného metamfetaminu, který následně sám zkonzumoval či jej distribuoval dalším osobám,
10. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 15. 3. 2020 od přesně neustanovené osoby zvané E. z Polska, telefonicky objednal nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, dne 15. 3. 2020 na základě pokynů M. M. společně s odsouzeným Ľ. M. , nar. XY, a odsouzeným M. M. , nar. XY, jenž je po celou cestu do Polska doprovázel, v době od 19:30 do 21:30 hodin v blízkosti česko-polských hranic u obce XY objednané léčivo převzal a doručil jej dne 16. 3. 2020 přímo M. M. do XY, s vědomím, že tohoto léčiva bude následně M. M. zneužito pro neoprávněnou výrobu nejméně 185 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu,
11. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 19. 3. 2020 v XY od přesně neustanovené osoby zvané E. z Polska, telefonicky objednal nejméně 1 kg (2.624 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, dne 19. 3. 2020 v době 19:00 hodin společně s odsouzeným M. M., nar. XY, v blízkosti česko-polských hranic u obce XY objednané léčivo převzal a následně společně s osobou M. M. léčivo i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) převezl do přesně nezjištěného objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, uskutečnil v noci ze dne 19. 3. 2020 na 20. 3. 2020 výrobu nejméně 185 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
12. v době kolem 15:00 hodin dne 22. 3. 2020 v XY od dosud neustanovené osoby v Polsku, v blízkosti česko-polských hranic u obce XY společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, zakoupil přesně nezjištěné množství léčiva s obsahem pseudoefedrinu, a toto léčivo s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) následně společně s osobou M. M. převezl do přesně nezjištěného objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde v noci ze dne 22. 3. 2020 na 23. 3. 2020 uskutečnil výrobu nejméně přesně nezjištěného množství hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
13. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 24. 3. 2020 prostřednictvím odsouzené E. K. , nar. XY, a odsouzené M. J., nar. XY, zajistil dovoz nejméně 1,5 kg (3.936 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu), kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, z blízkosti česko-polských hranic u obce XY od přesně neustanovené osoby zvané E. z Polska, dne 24. 3. 2020 společně s osobou M. M., nar. XY, toto léčivo i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) léčivo převezl do přesně nezjištěného objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde společně s odsouzeným M. M. , nar. XY, uskutečnil v noci ze dne 24. 3. 2020 na 25. 3. 2020 výrobu nejméně 230 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu,
14. poté, co dříve odsouzený M. M. , nar. XY, dne 14. 4. 2020 prostřednictvím odsouzené E. K. , nar. XY, a odsouzené M. J., nar. XY, zajistil dovoz nejméně 6 kg (15.744 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, z blízkosti česko-polských hranic u obce XY od přesně neustanovené osoby A. z Polska, dne 15. 4. 2020 společně s osobou M. M., nar. XY, toto léčivo i s dalšími látkami a předměty určenými pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid sodný a podobně) léčivo převezl do přesně nezjištěného objektu garáží ev. č. XY v obci XY, okr. Most, kde společně s odsouzeným M. M., nar. XY v noci ze dne 14. 4. 2020 na 15. 4. 2020 , uskutečnil výrobu nejméně 185 gramů hydrochloridu metamfetaminu, to jest pervitinu, obv. J. M., nar. XY, tak v úmyslu neoprávněně výroby psychotropní látky metamfetaminu a zisku drogy či finančních prostředků, do České republiky, a to i během nouzového stavu vyhlášeného dne 12. 3. 2020, za účelem neoprávněné výroby psychotropní látky drogy metamfetaminu, jen za období od 16. 9. 2019 do současné doby dovezl nejméně 7 kg léčiva značky Cirrus (celkem 18.368 tablet), kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu (celkem 2.204,16 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu), ze kterých je možné vyrobit nejméně 1.295 gramů hydrochloridu metamfetaminu, dále společně s dalšími osobami vyrobil nejméně celkem 2.020 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a rovněž nejméně dne 18. 1. 2020 prodal nejméně 46 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, další osobě, kdy skutečnost, že v daném případě se nejedná o léčivý přípravek, ale o prekurzor určený k výrobě psychotropních látek jasně vyplývá již z faktu, že předmětné léčivo bylo předáváno vyloupané z blisterů, bez krabiček a návodů k užití, a bylo prodávané na váhu, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv k jakémukoliv nakládání a zacházení s omamnými a psychotropními látkami, nemá a nikdy neměl žádná oprávnění, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a prekursor efedrin (pseudoefedrin), je jako prekursor uvedený v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2014 a v Nařízeních Rady (ES) č. 111/2005.
Obviněný M. B.
poté, co dříve odsouzený M. M., nar. XY, dne 20. 11. 2019 v době kolem 19:00 hodin v XY, od dosud přesně neustanovené osoby z Polska, telefonicky zajistil nejméně 2 kg (5.248 ks tablet) léčiva zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy každá tableta obsahuje nejméně 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, za využití dalších látek a předmětů určených pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu (fosfor, jód, hydroxid solný a podobně), po vzájemné předchozí domluvě na blíže nezjištěném místě, v přesně nezjištěné době dne 20. 11. 2019 společně M. B., nar. XY, a odsouzený M. M., nar. XY, uskutečnili výrobu nejméně 110 gramů směsi hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, kdy za účast při výrobě následně M. B. obdržel blíže nezjištěné množství vyrobené drogy, a většinu takto vyrobené drogy si ponechal M. M. k další distribuci,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv dne 4. 10. 2017 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, č. j. 23 T 70/2016-158 ze dne 15. 6. 2016 s nabytím právní moci dne 15. 8. 2016, pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv k jakémukoliv nakládání a zacházení s omamnými a psychotropními látkami nemá a nikdy neměl žádná oprávnění, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44 c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a prekursor efedrin (pseudoefedrin), je jako prekursor uvedený v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 23/2014 a v Nařízeních Rady (ES) č. 111/2005.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
3. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
4. Dovolatel konkrétně namítal nedostatek subjektivní i objektivní stránky souzeného trestného činu, neboť neměl žádné povědomí o činnosti M. M., coby hlavního organizátora. K trestné činnosti M. M. se připletl nahodile, aniž by věděl o širších souvislostech případu a o plánované trestné činnosti a jejím rozsahu. Dovolatel byl zneužit k pomoci při páchání trestné činnosti, aniž by o tom věděl. Nelze přitom vycházet z výslechů jednotlivých obviněných při prohlášení viny, když k prohlášení viny, resp. k jeho přijetí ze strany soudu, došlo až po výslechu dotčených osob, u nichž tak nelze vyloučit jistou motivaci vypovídat tak, aby prohlášení viny bylo soudem akceptováno. Navíc jednotlivé skutky nebyly obviněným zcela zřetelně předestřeny, resp. bylo toliko odkazováno na jejich číselné označení v obžalobě, a proto není najisto postavené, že měli vždy zcela přesnou představu o tom, ke kterému skutku se vyjadřují, kdy navíc v několika případech bylo v rámci výpovědí uvedeno, že dovolatel se předmětné činnosti nedopustil. Konkrétně odkázal např. na výslech obviněné E. K., přičemž i ostatní vyslechnuté osoby, přímo zúčastněné na daném protiprávním jednání, vypovídaly v tom směru, že dovolatele neznají, nikdy ho neviděly, kdy lze odkázat například na výpověď obviněného J. M., J. K., J. A. a M. B., nebo že dovolatele sice znají, ale že nemá nic společného s drogami, jak uvedl obviněný Š. K. a D. K. Soudy se rovněž nevypořádaly s rozpory mezi výpověďmi jednotlivých osob, a to M. M., M. J. a M. P. Ani z odposlechů nelze dospět ke spolehlivému závěru, že dovolatel věděl, jakou činností se obviněný M. M. s ostatními zabývali. Ostatně sám dovolatel nebyl ani v jednom jediném případě v rámci odposlechů zachycen. Dovolatel rovněž odkázal na své osobní a majetkové poměry, z čehož dovodil, že nemohl naplnit subjektivní stránku souzeného trestného činu. Podle dovolatele je tak potřeba v jeho případě uplatnit zásadu in dubio pro reo , a tedy přetrvávající pochybnosti o správnosti skutkových zjištěních vyložit ve prospěch dovolatele, kdy prvého skutku se nedopustil, a u skutku pod bodem 2 sice byl na místě, ale nebyl mu znám úmysl obviněného M. M., tedy se jej tak, jak je popsáno v obžalobě, též nedopustil, když lze u něj spatřovat maximálně nedbalost.
5. Ve vztahu k závěru, že byl trestný čin spáchán ve velkém rozsahu, dovolatel namítal, že orgány činnými v trestním řízení bylo vycházeno toliko z nahodile prováděných expertíz, které byly prováděny jen u dílčích skutků, přičemž v některých případech nebyly prováděny vůbec. Rozsah případné trestné činnosti tak nelze na základě skutkových zjištění přesně určit. Závěry učiněné na základě takto nejasných a neúplných skutečností je pak nutné považovat za neodůvodněné, a tedy v souladu se zásadou in dubio pro reo nelze dospět k jinému závěru, než že předmětná činnost nedosahovala velkého rozsahu. Z tohoto důvodu, a rovněž s přihlédnutím ke konstantní judikatuře, má dovolatel za to, že i v případě, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že se dopustil, byť i jen části skutků, které jsou mu kladeny za vinu, bylo by na místě jeho jednání kvalifikovat pouze v rozsahu podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, když „velký rozsah“ není zákonem jednoznačně definován, a posouzení rozsahu je nutné vždy odvíjet od konkrétních okolností daného případu, kdy v daném případě by se jednalo o jednání ojedinělého, náhodného charakteru, z hlediska širších souvislostí dané věci zanedbatelné, množství a kvalita látek je neprokázána, a současně platí, že dovolatel na činnosti M. M. a dalších osob finančně nikterak neparticipoval.
6. S ohledem na výše uvedené dovolatel prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby Nejvyšší soud jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, č. j. 15 To 42/2022 – 5572, tak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 97 T 3/2021-5430, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Obviněný J. M. podal své dovolání prostřednictvím obhájce rovněž z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání je podáno z důvodů nedostatečně vyhodnocené důkazní materie, resp. z těch důvodů, že v rámci celého trestního řízení se nade vší pochybnost nepodařilo ze všech shromážděných důkazů prokázat, že se odsouzený skutečně dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu podanou obžalobou.
8. Obviněný J. M. rovněž namítal nedostatek subjektivní i objektivní stránky, když v rámci provedeného dokazování nebyly odstraněny důvodné pochybnosti o jejich naplnění. Podle dovolatele lze jednoznačně vyloučit, že by měl nějaké konkrétní povědomí o činnosti obviněného M. M., který byl hlavním organizátorem všech dílčích útoků. Podle dovolatele se samozřejmě mohlo stát, že se párkrát v minulosti mohl pohybovat na území Polska a v okolí XY, kde mělo docházet k tzv. varu, nicméně to je ale vše, co se dovolateli podařilo prokázat. Všechny provedené důkazy netvoří ucelený řetězec, a nemohou takto samostatně obstát a značit ve svém důsledku odsouzení dovolatele. Zjištěné skutkové okolnosti nemohou být brány v potaz jako usvědčují důkazy, kdy je možné k tomu dále uvést, že jednotliví obvinění v rámci hlavního líčení si jednotlivé skutky ani nevybavili, a zvláště s přihlédnutím k tomu, když dokonce při rozporech ve výpovědi v přípravném řízení a u hlavního líčení byly takové rozpory odstraněny právě ve prospěch dovolatele. Konkrétně upozornil na výpověď E. K. a R. C. Poukazuje-li nalézací soud (a soud odvolací se s ním zcela ztotožnil) na výpovědi dalších spoluobviněných, resp. již dříve odsouzených (M. M., M. J., Ľ. M., M. P. a D. K.), kteří podle závěru soudu mají dovolatele usvědčovat, pak lze uvést, že soudy nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodnily, z jakého důvodu jejich výpovědi považovaly za důvěryhodnější než výpovědi jiných osob, které vypovídaly ve prospěch dovolatele. Ani provedené odposlechy nijak neusvědčují dovolatele. Obviněný J. M. má tak rovněž za to, že v jeho případě měla být uplatněna zásada in dubio pro reo . Podle soudů nižších stupňů byl dovolatel usvědčen dalšími obviněnými, kteří v rámci soudního řízení uzavřeli dohodu o vině a trestu, resp. prohlásili vinu, konkrétně M. M., Ľ. M. a M. P. Všichni jmenovaní odsouzení byli od prvého okamžiku projednání věci před krajským soudem motivování snahou o docílení co nejnižšího trestu. Z toho důvodu se rozhodli vypovídat a usvědčovat tak nejen sebe, ale i ostatní, a to v celém spektru obžaloby, neboť pouze dílčí doznání k aplikaci prohlášení viny (a mírnějšímu trestu) nedostačuje. V rámci podaného odvolání byly obhajobou navrhovány opětovné výslechy shora zmíněných osob, aby v rámci odvolacího řízení potřebným způsobem případně konkretizovaly své předešlé výpovědi a odstranily v nich nacházející se rozporuplné závěry vztahující se minimálně k osobě dovolatele. Tento navrhovaný důkaz byl ovšem odvolacím soudem zamítnut z důvodu údajné nadbytečnosti.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022 č. j. 15 To 42/2022 – 5572, tak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 97 T 3/2021-5430, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Obviněný M. B. podal svůj mimořádný opravný prostředek prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), d), g) a h) tr. ř.
11. Pokud jde o dovolací námitku ve smyslu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., dovolatel již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítal podjatost členů senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Odvolací soud se s touto námitkou sice vypořádal v bodě 44 odůvodnění svého rozhodnutí, avšak dovolatel s jeho argumentací nesouhlasí. Pokud odvolací soud uvádí, že v odsuzujícím rozsudku týkajícího se odsouzeného M. soud vinu dovolatele nepředjímá, není to pravdou, neboť pokud výrok rozsudku zní, že se někdo dopustil trestného jednání s další jmenovitě určenou osobou, zde s obviněným M. B., pak jednoznačně již při vynesení daného rozsudku danou osobu za spolupachatele považuje, a v důsledku toho došlo k porušení principu presumpce neviny.
12. Dovolací d ů vod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný B. spatřuje v tom, že hlavní líčení v srpnu 2021 probíhalo bez jeho účasti. Dával sice soudu souhlas s konáním hlavního líčení v nepřítomnosti, ovšem za situace, kdy byl stíhán na svobodě a průběh hlavního líčení mohl konzultovat telefonicky s obhájkyní. Avšak v létě 2021 byl zadržen v jiné trestní věci a následně omezen na osobní svobodě. Za dané situace se nemohl s obhájkyní pružně radit o postupujícím řízení , a pokud by toto věděl p ř edem, souhlas s konáním hlavního líčení by takto dopředu nedával.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v rozporu mezi provedenými d ů kazy a skutkovými závěry soudů. Podanou obžalobou mu byl kladen za vinu jediný skutek ze dne 20. 11. 2019. Krajský soud v Ústí nad Labem jej uznal vinným ještě dalším útokem spáchaným ve dnech 11. a 12. 12. 2019, ačkoli mu tento skutek nebyl obžalobou vůbec kladen za vinu a absentoval jakýkoli důkaz, který by dané jednání prokazoval. Navíc z provedených odposlechů vyplývalo, že se daného jednání dopustil odsouzený M. bez účasti dovolatele. Výpověď odsouzeného M. nebyla spontánní a nedokázal detailně popsat jednotlivé skutky. Soudem mělo být řádně přistoupeno k samotným výslechům obviněných, kteří prohlašovali vinu a které následně sloužily jako odsuzující důkazy pro další obviněné. Soudy nijak nehodnotily rozpory v jejich výpovědích, které ani neodpovídají pořízeným odposlechům. Soudy nesprávně hodnotily motivaci ostatních odsouzených stran jejich způsobu výpovědi, kdy usvědčení dalších osob je u nich polehčující okolností. Vina dovolatele z opatřených odposlechů jednoznačně nevyplývá, když byla zjištěna pouze skutečnost, že byl v telefonickém kontaktu s obviněným M. Dovolatel navrhoval doplnění dokazování výslechem svědka, který dne 20. 11. 2019 byl v jeho bytě v XY. Ačkoliv jej soud předvolal k výslechu u hlavního líčení, které se následně nekonalo, nebyla jeho účast zajištěna ani při dalších hlavních líčeních. Soudy též neprovedly důkaz prověrkou v bydlišti dovolatele, ani výslechem znalce z oboru toxikologie, který ve věci zpracovával odborná vyjádření.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že soud jej uznal vinným jako spolupachatele, ačkoli se v dané věci mohlo jednat maximálně o pomoc ke spáchání trestného činu, neboť pouze jednou obviněnému M. umožnil částečně provést chemickou reakci, ale před jejím dokončením jej z místa vykázal. Má tedy za to, že trestnost jeho jednání zanikla, neboť dokonání trestného činu zabránil tím, že jej vykázal.
15. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
16. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve věci vyhotovil dvě vyjádření, přičemž první vyjádření se týkalo obviněných J. D. a J. M. Státní zástupce uvedl, že obě dovolání jsou v celém svém rozsahu vystavěna na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. K problematice úplnosti dokazování zmínil, že toto bylo co do rozsahu vyčerpávající, žádný důkaz stranou pozornosti soudů nezůstal, přičemž pokud konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování pro nadbytečnost vyhověno nebylo, příslušný soud takový postup řádně odůvodnil. To se týká právě i výhrady obviněného M., v jejímž rámci odvolacímu soudu vytkl, že k jeho návrhu znovu nevyslýchal některé z původních spoluobviněných, jejichž výpovědi se staly zásadními důkazy, jimiž soudy odůvodnily závěr o jeho vině. Vrchní soud v Praze přitom tento návrh neponechal bez povšimnutí a v odstavci 10 odůvodnění svého rozsudku logicky rozvedl důvody, pro které pokládá doplnění dokazování v požadovaném směru za nadbytečné. S jeho argumenty se státní zástupce naprosto ztotožňuje, neboť tito spoluobvinění byli v míře více než dostatečné ke každému ze skutků, o kterém měly informace, vyslechnuti již v řízení před soudem prvého stupně, na jejich výpovědi bylo reagováno, přičemž výpovědi všech ve věci vyslechnutých osob byly poté jednotlivě i v souhrnu se zbylými důkazy podrobeny důkladnému vyhodnocení z pohledu pravdivosti a věrohodnosti podaných informací.
17. V projednávané trestní věci pak nelze spatřovat ani obviněnými výslovně zmiňovaný zjevný rozpor zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaných trestných činů a provedených důkazů, neboť nalézací soud zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Za základ správných skutkových zjištění popisujících jednání dovolatelů a rozsah jejich trestné činnosti lze primárně považovat usvědčující výpovědi původních spoluobviněných. Soud se velmi pečlivě zabýval právě věrohodností zmíněných spoluobviněných a v rámci odůvodnění odsuzujícího rozsudku rozvedl logické důvody, pro které shledal pravdivými jejich výpovědi a nikoli účelová a lživá vyjádření obviněných D. a M. V kontextu uvedeného soud zejména akcentoval, že výpovědi zmiňovaných spoluobviněných byly ucelené, prosté rozporů, dostatečně logické a rovněž korespondovaly jak spolu navzájem, tak i s provedenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Žádný ze soudů přitom neshledal sebemenší motiv, pro který by tito spoluobvinění vůči obviněnému D. a obviněnému M. vypovídali křivě. Nejedná se přitom o důkazy osamocené, neboť výpovědi uvedených spoluobviněných jsou dokreslovány také odposlechy precizně rozvedenými u každého ze skutků, dále závěry o provedených prohlídkách a vyhodnocených stopách, jakož i informacemi získanými znaleckými posudky z oboru chemie a odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie či genetika. V případě obou dovolatelů byl naplněn znak ve velkém rozsahu a oba se jednání dopustili také jako spolupachatelé. Vůdčí roli na trestné činnosti měl zejména M. M. Obviněný D. se však nepochybně aktivně podílel jak na dovozu léků, tak i na samotné výrobě pervitinu. Obdobně pak měl v rámci celé skupiny svou nezanedbatelnou úlohu i obviněný M., který se spolupodílel především na úklidu po varu a na méně náročnější činnosti při varu, tedy zejména na podávání předmětů a různých látek, jakož i na tzv. bouchání, stejně jako se účastnil zajištění tablet Cirrus a dalších látek a předmětů potřebných k varu. Jeho méně aktivní roli a to, že byl spíše osobou plnící pokyny a instrukce dalších osob (zejména M. M. a D. K.), pak soud zohlednil při ukládání trestu.
18. V projednávané věci nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu
či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo . Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou.
19. Státní zástupce proto uzavřel, že soudy učinily správná skutková zjištění a těm přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci. Dovolání těchto obviněných pak státní zástupce shledal zjevně neopodstatněnými a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle
§265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovoláních rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
20. Ve svém vyjádření k dovolání obviněného M. B. státní zástupce uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., námitky obviněného sice pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, podle názoru státního zástupce jsou však zjevně neopodstatněné. Vrchní soud v Praze se k uvedené problematice podrobně a přiléhavě vyjádřil zejména v odstavcích 44 a 45 odůvodnění svého rozsudku, přičemž tam uvedeným argumentům státní zástupce přisvědčuje. Argument dovolatele, podle kterého prvostupňový soud předjímal jeho vinu ještě předtím, než ho uznal vinným, postrádá opodstatnění. Jeho jméno bylo skutečně ve výroku dřívějšího rozsudku týkajícího se mj. spoluobviněného M. M. uvedeno, avšak bez specifikace jeho postavení. Stalo se tak v pasáži věnované M. M., který se měl trestné činnosti dne 20. 11. 2019 dopustit právě s dovolatelem. V tomto rozsudku však není ani M., ani dovolatelova vina nijak rozváděna, nejsou v něm uvedeny ani žádné úvahy stran dovolatele, jeho role na trestné činnosti a jeho viny, a tedy rozsudek neobsahuje nic, co by svědčilo o zaujatosti soudců uvedeného senátu. To, že v projednávané věci rozhodoval o vině dovolatele a zbylých spoluobviněných (mj. M. M.) totožný senát v odlišných řízeních a s časovým odstupem ještě neznamená, že by soud nebyl nestranný (a tedy že by byl naopak podjatý). Vina dovolatele v této trestní věci je navíc vybudována nejen na výpovědi M. M., ale rovněž na částečném doznání obviněného a na informacích získaných odposlechy, kde byl právě on jako jeden z mluvčích spolehlivě ztotožněn.
21. Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., pak námitku obviněného o porušení jeho práv z důvodu nezákonné neúčasti při jednom z hlavních líčení pod něj sice podřadit lze, státní zástupce ji však považuje za neopodstatněnou. Obviněný nespecifikoval, o které z hlavních líčení se mělo jednat. Ze spisového materiálu, který má státní zástupce k dispozici, vyplývá, že v měsíci srpnu 2021 měly fakticky proběhnout hlavní líčení již ve dnech 18. 8. 2021 a 20. 8. 2021, tato se však nekonala z důvodu izolace předsedkyně senátu (zdravotní důvody). Následně proběhla dvě srpnová hlavní líčení, a to ve dnech 23. 8. 2021 a 25. 8. 2021, vždy v nepřítomnosti obviněného. U obou je – a to bez jakékoli nesouhlasné reakce jeho obhájkyně – v protokolu uvedeno, že obviněný (stejně jako několik dalších spoluobviněných) požádal o jednání v nepřítomnosti. U hlavního líčení dne 23. 8. 2021 pak proběhl pouze výslech spoluobviněných K., M., D., C., D. a M. (a pro odstranění případných nesrovnalostí byly přečteny jejich výpovědi z přípravného řízení), kteří však ve vztahu k trestné činnosti dovolatele nic neuváděli, neboť jejich osob se týkaly jiné skutky. Jak bude uvedeno níže, z hlediska protiprávního jednání dovolatele byly podstatnými důkazy výpovědi jiných spoluobviněných, kteří u hlavního líčení dne 23. 8. 2021 vyslýchání nebyli. U hlavního líčení dne 25. 8. 2021, jehož se obviněný rovněž neúčastnil (opět s poznámkou v protokolu, že požádal o konání v nepřítomnosti), pak žádný důkaz prováděn nebyl. Došlo jen k vyloučení části spoluobviněných do samostatného řízení a k odročení hlavního líčení na nový termín v měsíci říjnu 2021, kterého se již dovolatel účastnil. V reakci na uvedené pak nelze přehlédnout ani to zjištění, že při hlavních líčeních navazujících na ona dvě srpnová obviněný žádné výhrady proti naznačenému postupu soudů nevznesl (alespoň z materiálů dostupných státnímu zástupci nic takového nevyplývá). Je tak namístě vyslovit závěr, že postupem soudů k porušení jeho práv, tedy ani práva na spravedlivý proces, fakticky nedošlo.
22. Zjevně neopodstatněnými jsou taktéž námitky, které dovolatel vtělil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jimiž v podstatě zpochybnil soulad skutkových zjištění a provedených důkazů. Krajský soud v Ústí nad Labem realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah a procesní využitelnost provedených důkazů, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými odvolacími námitkami se přesvědčivě vypořádal, a ve prospěch obviněného zasáhl do výroků o vině a trestu. Nalézací soud neopomněl ani případné návrhy na doplnění dokazování. Pokud jim pro nadbytečnost nevyhověl, důvody takového postupu také rozvedl. Podstatná skutková zjištění soudů také odpovídají provedeným důkazům, a tedy nejsou s nimi v rozporu. Nalézací soud akcentoval nejen věrohodné výpovědi spoluobviněných M. a Ľ. M., M. J. a M. P., kteří shodně potvrdili účast dovolatele na výrobě pervitinu (respektive potvrdili, že rovněž on vařil), ale také zajištěné odposlechy, znalecké posudky a odborná vyjádření, jakož i osobní výkazy obviněného osvědčující mj. jeho předchozí odsouzení. Je tedy vyloučeno, že by byla rozhodnutí soudů zatížena některou z vad, k jejichž nápravě je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Co se pak týká důvodu dovolání vymezeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod tento žádnou z dovolacích námitek podřadit nelze. Obviněný sice vytýká, že se nejednalo o spolupachatelství a trestnost činu navíc jeho údajným aktivním jednáním, jímž měl zabránit dokonání činu, zanikla, vychází však nepřípustně z takových závěrů, které naprosto popírají skutková zjištění soudů. Tvrdí totiž nepravdivě, že na samotné výrobě metamfetaminu se nepodílel, neboť k tomu jen poskytl byt, přičemž před ukončením jeho výroby navíc spoluobviněného M. M. vyhodil. To je ale v příkrém rozporu se zjištěními soudů, ze kterých naopak jednoznačně vyplývá, že pervitin vařil společně s M. M. Jednal tedy jako typický spolupachatel a nikoli jen jako pomocník, u kterého by pomoc spočívala v „pouhém“ poskytnutí prostor k realizaci varu. Navíc došlo přímo k ukončení výroby více než 100 g metamfetaminu. Je tedy zjevné, že zmíněný dovolací důvod obviněný vytkl jen formálně, neboť jeho faktické námitky se s ním věcně rozcházejí.
24. Státní zástupce proto shledal dovolání obviněného M. B. neopodstatněným
a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
26. Nejvyšší soud shledal, že v případě všech obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
27. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), d), g) a h) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
28. Všichni tři dovolatelé ve svém dovolání mj. odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řízení o dovolání je v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedené ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Ovšem to platí jen v případech, kdy existence vad předvídaných v tomto ustanovení se týká rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaku obviněnému přisouzeného trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023).
29. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
30. Obviněný M. B. současně v tomto kontextu odkázal též na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
31. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
32. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
33. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména nalézací soud, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
34. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
35. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci obvinění uplatnili v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) [obviněný J. D., obviněný J. M. a obviněný M. B.] a též písm. h) tr. ř. [obviněný M. B.], musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jejich obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí.
36. Obviněný J. D. nejprve namítal nedostatek subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu, což odůvodnil tím, že neměl žádné povědomí o činnosti spoluobviněného M. M., coby hlavního organizátora trestné činnosti. K trestné činnosti M. M. se připletl nahodile, aniž by věděl o širších souvislostech případu a o plánované trestné činnosti a jejím rozsahu. Dovolatel byl zneužit k pomoci při páchání trestné činnosti, aniž by o tom věděl. Prokázáním viny obviněného J. D. se nalézací soud zabýval v bodech 5 a násl. odůvodnění rozsudku, přičemž konkrétně v bodě 20 shrnul skutkové okolnosti případu, které svědčí o vědomosti dovolatele na souzeném trestním jednáním, které našly rovněž odraz v právní kvalifikaci jednání dovolatele pod bodem 167 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. S totožnou námitkou dovolatel, že neměl povědomí o činnosti M. M., se vypořádal rovněž již odvolací soud v bodě 16 odůvodnění svého rozsudku. Dovolatel dále namítal, že nelze vycházet z výpovědí jednotlivých obviněných při prohlášení jejich viny, když k prohlášení viny, resp. k jeho přijetí ze strany soudu, došlo až po výslechu dotčených osob, u nichž tak nelze vyloučit jistou motivaci vypovídat tak, aby prohlášení viny bylo akceptováno. Navíc jednotlivé skutky nebyly obviněným zcela zřetelně předestřeny, resp. bylo toliko odkazováno na jejich číselné označení v obžalobě, a proto není najisto postavené, že měli vždy zcela přesnou představu o tom, ke kterému skutku se vyjadřují, kdy navíc v několika případech bylo v rámci výpovědí uvedeno, že dovolatel se předmětné činnosti nedopustil. Konkrétně odkázal např. na výpověď obviněného J. M., J. K., J. A. a M. B. a E. K., nebo další obvinění uvedli, že dovolatele sice znají, ale že nemá nic společného s drogami (Š. K., D. K.). Soudy se rovněž podle dovolatele nevypořádaly s rozpory mezi výpověďmi jednotlivých osob, a to M. M., M. J. a M. P. Stran těchto námitek Nejvyšší soud zcela odkazuje na body 2, 17 a 22 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, a dále zejména na body 13 a 18 – 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Podle dovolatele ani z odposlechů nelze dospět ke spolehlivému závěru, že věděl, jakou činností se obviněný M. M. s ostatními zabývali. Ostatně sám dovolatel nebyl ani v jednom jediném případě v rámci odposlechů zachycen. Podrobný rozbor zachycených hovorů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k dovolateli činí nalézací soud v bodech 18 – 19 a 24 odůvodnění rozsudku, kdy na stejnou námitku reagoval rovněž odvolací soud v závěrečné pasáži v bodě 20 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud rovněž adekvátně reagoval na odkaz dovolatele na jeho osobní a majetkové poměry (viz bod 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a vyvrátil i námitku stran uplatnění zásady in dubio pro reo (viz bod 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud dovolatel namítal, že orgány činnými v trestním řízení bylo vycházeno z nahodile prováděných expertíz, které byly prováděny jen u dílčích skutků, a tak nelze dospět k jinému závěru, než že předmětná činnost nedosahovala velkého rozsahu, potom je možné poukázat na body 4, 22 a 26 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kdy se shodnými námitkami se již zcela vypořádal odvolací soud v bodech 13 a zejména 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
37. Obviněný J. M. ve svém mimořádném opravném prostředku také namítal nedostatek subjektivní i objektivní stránky mu přisouzeného trestného činu. Podle dovolatele lze jednoznačně vyloučit, že by měl nějaké konkrétní povědomí o činnosti obviněného M. M., který byl hlavním organizátorem všech dílčích útoků. Podle dovolatele se samozřejmě mohlo stát, že se párkrát v minulosti mohl pohybovat na území Polska a v okolí XY, kde mělo docházet k tzv. varu, nicméně to je ale vše, co se mu z hlediska viny podařilo prokázat. Pokud se týká konstatování rozhodných skutečností prokazujících vinu dovolatele, těmi se nalézací soud plně zabývá v bodech 27 a násl., 46 a 64, na něž navazuje posouzením právní kvalifikace v bodě 168 odůvodnění rozsudku. Dovolatel uplatnil stejnou argumentaci týkající se naplnění subjektivní a objektivní stránky souzeného trestného činu již v rámci svého řádného opravného prostředku, a proto lze plně odkázat na bod 25 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Dovolatel dále namítal, že jednotliví obvinění v rámci hlavního líčení si jednotlivé skutky ani nevybavili, konkrétně upozornil na výpověď E. K., R. C., soudy nižších stupňů nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodnily, z jakého důvodu považovaly výpovědi M. M., M. J., Ľ. M., M. P. a D. K. za důvěryhodnější než výpovědi jiných osob, které vypovídaly v jeho prospěch. V tomto ohledu je možné odkázat na body 34 a 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a zejména na body 25 a 27 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Pakliže dovolatel namítal, že ani provedené odposlechy jej nijak neusvědčují, potom je třeba odkázat na pasáže v bodech 50 a násl. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 27 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Soudy se též přesvědčivě vypořádaly s jeho požadavkem na opětovný výslech spoluobžalovaných, kteří prohlásili vinu, tentokrát v postavení svědků.
38. Obviněný M. B. ve svém dovolání vytknul, že z provedených odposlechů vyplývalo, že se daného jednání dopustil odsouzený M. bez účasti dovolatele a že výpověď odsouzeného M. nebyla spontánní a nedokázal detailně popsat jednotlivé skutky. Soudy mělo být řádně přistoupeno k provedení výslechů obviněných, kteří prohlašovali vinu a jejichž výpovědi následně sloužily jako odsuzující důkazy ve vztahu k dalším spoluobviněným. Soudy nijak nehodnotily rozpory ve výpovědích těchto spoluobviněných, které ani neodpovídají zajištěným odposlechům. Soudy dále nesprávně hodnotily jejich motivaci, kdy usvědčení dalších osob bylo pro ně bráno jako polehčující okolnost. Vina dovolatele z pořízených odposlechů jednoznačně nevyplývá, když bylo pouze zjištěno, že byl v telefonickém kontaktu s obviněným M. I v případě obviněného M. B. se jedná o opakování námitek, na které již bylo soudy nižších stupňů dostatečně a správně reagováno, a proto i ve vztahu k těmto námitkám Nejvyšší soud odkazuje na body 132 a 144 a násl. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 10, 40 a 47 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Jestliže se dovolatel domnívá, že soud jej uznal vinným jako spolupachatele, ačkoli se v dané věci mohlo jednat maximálně o pomoc ke spáchání trestného činu, neboť pouze jednou obviněnému M. umožnil částečně provést výrobu pervitinu, ale před jejím dokončením jej z místa vykázal a má tedy za to, že trestnost jeho jednání zanikla, neboť dokonání trestného činu zabránil, potom Nejvyšší soud plně odkazuje zejména na závěry odvolacího soudu učiněné v bodě 48 odůvodnění jeho rozhodnutí. V tomto směru se argumentace dovolatele zcela míjí se skutkovými závěry obou soudů, podle nichž „...dne 20. 11. 2019 společně M. B.,… a odsouzený M. M.,….uskutečnili výrobu nejméně 110 gramů směsi hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,…“. Takové jednání nelze pokládat jen za pomoc ke spáchání mu přisouzeného trestného činu, a zcela mimo skutková zjištění je též tvrzení dovolatele o údajném zániku jeho trestní odpovědnosti.
39. Obviněný M. B. ve svém dovolání, stejně jako již v odvolání, uplatnil námitku spočívající v tom, že podanou obžalobou mu byl kladen za vinu jediný skutek ze dne 20. 11. 2019. Krajský soud v Ústí nad Labem jej nadto uznal vinným ještě dalším útokem ve dnech 11. a 12. 12. 2019, ačkoli mu tento skutek nebyl obžalobou vůbec kladen za vinu a absentoval jakýkoli důkaz, který by dané jednání prokazoval. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že nalézací soud u obviněného B. kvalifikoval oba skutky ad 1 a 2 jako jedno jednání, jeden trestný čin, a sice jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Odvolací soud však byl přesvědčen, že v daném případě s ohledem na okolnosti, za kterých podle nalézacího soudu mělo dojít ke spáchání skutku ad 2, nejde o trvající jednání, nýbrž o pokračující trestný čin, který není spojen jednotícím momentem. V takovém případě by muselo dojít k zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. i pro skutek ad 2 spáchaný dne 11. až 12. 12. 2019, aby mohl být z tohoto skutku uznán odvolatel vinným. Vzhledem k tomu, že u obviněného B. ohledně tohoto skutku nebylo zahájeno trestní stíhání podle příslušných ustanovení trestního řádu, nemohl být z tohoto skutku uznán vinným i jednáním ad 2, v tomto směru byl porušen zákon, a s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius uvedenou v §259 odst. 4 tr. ř. a absenci odvolání státního zástupce nebylo možno věc vrátit státnímu zástupci k došetření a k napravení této vady. Z uvedeného důvodu a proto, že skutek nebyl uveden ani v obžalobě státního zástupce, protože jej nepovažoval za prokázaný (s ohledem na lokaci M. telefonu uvedeného dne), viz blíže i bod 146 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, byl z popisu skutku odvolacím soudem skutek ad 2 ohledně obviněného B. tzv. vypuštěn (v podrobnostech srov. body 38 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Aniž by se Nejvyšší soud k této argumentaci odvolacího soudu blíže vyjadřoval (dovolání nebylo podáno v neprospěch obviněného B.), je zřejmé, že nebyl-li obviněný B. tímto jednáním uznán vinným, je dovolatelem uplatněná námitka bezpředmětná.
40. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
41. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněné upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzených trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
42. V rámci podaného dovolání byly obhajobou obviněného J. M. navrhovány opětovné výslechy M. M., Ľ. M. a M. P., kteří prohlásili svou vinu, aby v rámci odvolacího řízení potřebným způsobem konkretizovali své předešlé výpovědi a odstranili v nich nacházející se rozporuplné závěry vztahující se minimálně k osobě J. M. Tento navrhovaný důkaz byl ovšem odvolacím soudem zamítnut z důvodu nadbytečnosti. Rovněž obviněný M. B. navrhoval doplnění dokazování výslechem svědka, který dne 20. 11. 2019 byl v bytě dovolatele v XY. Ačkoliv jej soud předvolal k výslechu u hlavního líčení, které se následně nekonalo, nebyla jeho účast zajištěna ani při dalších hlavních líčeních. Soudy též neprovedly důkaz prověrkou v jeho bydlišti, ani výslechem znalce z oboru toxikologie, který ve věci zpracovával odborná vyjádření.
43. Pokud se týká námitky dovolatelů J. M. a M. B. ohledně neprovedení jimi navrhovaných důkazů, ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04, a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (dále srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
44. V projednávané trestní věci oba soudy nižších stupňů vzaly v potaz obviněnými učiněné důkazní návrhy, přičemž věcně, přesvědčivě a obsáhle odůvodnily, proč považovaly jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obvinění vznášejí výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí soudů nižších stupňů a dodává, že na návrhy dovolatelů na doplnění dokazování bylo oběma soudy reagováno a oba soudy dostatečně vysvětlily, proč nepovažují provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz body 151 a násl. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 10 a 49 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze přisvědčit námitce dovolatelů, že soud prvního stupně, poté co rozhodl usnesením o přijetí prohlášení viny ze strany některých (dvanácti) spoluobviněných (viz usnesení ze dne 26. 7. 2021, č. l. 4793), tyto obviněné v hlavním líčení nesprávně vyslýchal v procesním postavení obžalovaných a že takovým postupem opatřené důkazní prostředky jsou (patrně) nezákonné či nepoužitelné. Soudy si byly dostatečně vědomy této procesní situace a přesvědčivě se vypořádaly i s možnou motivací výpovědí obviněných, jejichž prohlášení viny, v souladu se zákonem přijal krajský soud. Podle §206c odst. 6 tr. ř. pak platí, že pokud soud rozhodne o přijetí prohlášení viny některého spoluobžalovaného, není tím dotčena možnost jej vyslýchat k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně něhož prohlásil vinu. Namítanému postupu soudu prvního stupně tak nelze ničeho vytknout.
45. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které obvinění uplatnili v dovoláních v rámci dovolacích důvodů, jak je vymezuje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
46. Obviněný M. B. uplatnil ve svém dovolání také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ten spatřuje v tom, že hlavní líčení v srpnu 2021 probíhalo bez jeho účasti. Dával souhlas soudu s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, ovšem za situace, kdy byl stíhán na svobodě a průběh hlavního líčení mohl konzultovat telefonicky s obhájkyní. Avšak v létě 2021 byl zadržen v jiné trestní věci a následně omezen na osobní svobodě. Za dané situace se nemohl s obhájkyní pružně radit o postupujícím řízení, a pokud by toto věděl předem, souhlas s konáním hlavního líčení by takto dopředu nedával.
47. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
48. Nejvyšší soud přezkoumal předložený spisový materiál, z nějž se podávají následující skutečnosti. Na č. l. 4733 spisu je žádost obviněného M. B. ze dne 13. 7. 2021 sepsaná jeho obhájkyní o konání hlavních líčení nařízených na červenec a srpen roku 2021 v jeho nepřítomnosti. V měsíci srpnu roku 2021 měla fakticky proběhnout hlavní líčení ve dnech 18. 8. 2021 a 20. 8. 2021, tato se však nekonala z důvodu izolace předsedkyně senátu (viz č. l. 4830 spisu), což také bylo následně uvedeno v protokolu o hlavním líčení na č. l. 4868 spisu. Následně proběhla dvě srpnová hlavní líčení, a to ve dnech 23. 8. 2021 a 25. 8. 2021, obě v nepřítomnosti obviněného (viz č. l. 4868 verte a násl. a 4875 verte a násl. spisu). V případě obou předmětných hlavních líčení bylo konstatováno, že dovolatel požádal o jejich konání v nepřítomnosti, což přítomná obhájkyně v substituci nijak nerozporovala, ani nenamítala. U hlavního líčení dne 23. 8. 2021 byli vyslýchání pouze spoluobvinění K., M., D., C., D. a M., kteří však ve vztahu k trestné činnosti dovolatele nic neuváděli, neboť jejich osob se týkaly jiné skutky. U hlavního líčení dne 25. 8. 2021 žádný důkaz prováděn nebyl, neboť došlo pouze k vyloučení části spoluobviněných do samostatného řízení a k odročení hlavního líčení na říjen 2021, kterého se již dovolatel účastnil (viz protokol na č. l. 5006 a násl. spisu). Dovolatel však v rámci těchto následných hlavních líčení nevznesl žádné výhrady k průběhu hlavních líčení konaných v srpnu 2021. Navíc i ve vztahu ke konání hlavních líčení ve dnech 3. 12., 6. 12. a 10. 12. 2021 dovolatel opět požádal o jejich konání ve své nepřítomnosti. Je tak i z dalšího průběhu trestního řízení před soudem prvního stupně zřejmé, že obviněný opakovaně projevil svou vůli osobně se neúčastnit soudního řízení. I z tohoto pohledu je jeho námitka, podle níž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zjevně neopodstatněná.
49. Na základě těchto skutečností je tedy možné dospět k závěru, že postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem k porušení práv obviněného M. B., tedy ani práva na spravedlivý proces, skutečně nedošlo, a proto jsou tyto námitky dovolatele neopodstatněné.
50. Pokud jde o dovolací námitku ve smyslu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., obviněný M. B. již v odvolání namítal podjatost senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Odvolací soud se sice s touto námitkou detailně vypořádal zejména v bodě 44 odůvodnění napadeného rozsudku, avšak dovolatel s jeho argumentací nesouhlasil. Pokud odvolací soud uvádí, že v odsuzujícím rozsudku týkajícím se odsouzeného M. soud vinu dovolatele nepředjímá, má dovolatel za to, že pokud výrok rozsudku zní, že se někdo dopustil trestného jednání s další jmenovitě určenou osobou (tj. s obviněným M. B.), pak již při vynesení takového rozsudku danou osobu za spolupachatele považuje.
51. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek. Jednak, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že zmíněná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně bez úspěchu namítnuta. Tato druhá podmínka zjevně splněna byla, neboť obviněný svou námitku přednesl předtím, než ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze. Pokud potom jde o první z uvedených podmínek, ve vztahu k ní platí, že ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Důvodem pro vyloučení takové osoby jsou pochybnosti o její podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. O poměr k projednávané věci půjde především v případech, kdy soudce sám nebo osoba mu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, případně mohou-li mít na výsledku řízení osobní zájem apod. Naproti tomu sem bez dalšího nepatří „poměr“ abstraktního rázu spočívající v hodnocení důkazů soudcem a v jeho právních názorech na posouzení věci, neboť zde nejde o osobní poměr k věci samé. Pokud pak jde o poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, pro ten bude vyloučen orgán, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském, anebo naopak osobně nepřátelském.
52. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (zkráceně citováno) uvedl, že obviněný vznesl námitku, že ve věci rozhodovaly osoby, které nebyly nestranné, když konkrétně namítá podjatost Mgr. Vladimíry Kodatové, Jany Chudobové a Bronislavy Nedvědové, což odůvodňuje tím, že teprve po vydání napadeného rozhodnutí nalézacího soudu se obhajoba seznámila se stanoviskem Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) č. 63703/19 ze dne 25. 11. 2021. Rozsudky ohledně spolupachatelů byly vydány Krajským soudem v Ústí nad Labem (ve složení senátu Mgr. Vladimíry Kodatové, předsedkyně senátu, a přísedících Jany Chudobové a Bronislavy Nedvědové) ve dnech 17. 8. 2021, č. j. 97 T 7/2021-378, ohledně obviněných M. M., M. J., Ľ. M., M. P., R. C., E. K., P. M., L. D. a P. D., dále dne 7. 1.2022, č. j. 97 T 8/2021-306 (ve věci spoluobviněných A. Č., V. Č.) a dne 24. 11. 2021, č. j. 97 T 9/2021-341 (ve věci D. K., J. A., Š. K. a J. M.). Je třeba připomenout, že obviněného B. se ze spoluobviněných ovšem týká pouze rozsudek ze dne 17. 8. 2021, č. j. 97 T 7/2021-378 (obviněný M. M.). Ze spisu vyplývá, že v tomto rozsudku ze dne 17. 8. 2021, je jméno M. B. ve výroku o vině obviněného M. M. uvedeno tak, že M. M. je vinen, mj. že pod bodem 19) „…dne 21. 11. a 22. 11.2019 společně s osobou M. B., nar. XY, uskutečnil výrobu nejméně 110 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, kdy nejméně 5 g drogy předal osobě M. B., nar. XY, a většinu takto vyrobené drogy si ponechal M. M. k další distribuci, a to nejméně v následně vyjmenovaných případech…“. Dále je sice ve výroku rozsudku jeho jméno uvedeno i pod bodem 26), a to ohledně jednání ze dne 11. až 12. 12. 2019, ovšem tímto jednáním obviněný M. B. nebyl uznán vinným. Z uvedeného vyplývá, že ve výroku rozsudku krajského soudu ze dne 17. 8. 2021 je pod bodem 19) M. B. v popisu skutku uveden jako „osoba M. B., nar. XY“, aniž je v něm specifikováno jeho procesní postavení (spoluobžalovaný, obviněný, obžalovaný). Pokud jde o výrok o vině v rozsudku ohledně obviněného M. M., který v hlavním líčení prohlásil svou vinu, v jeho odůvodnění (bod 1) je uvedeno, že napadla společná obžaloba i vůči spolupachatelům a že došlo k vyloučení M. M. k samostatnému řízení. Je tak zřejmé, že ohledně obviněného M. B. se poté vedlo již oddělené trestní řízení. V odůvodnění rozsudku není vina M. M. (a už vůbec ne obviněného M. B.) rozváděna, když je jen uvedeno, že M. M. prohlásil vinu ohledně všech skutků, jež mu byly kladeny za vinu, a že se skutky staly tak, jak mu byly kladeny za vinu v obžalobě. Ostatně podle §206 c) tr. ř. je takový postup předpokládán a na základě prohlášení viny soud prvního stupně, který rozhodl o přijetí tohoto prohlášení, se již vůbec nezabýval skutečnostmi vztahujícími se k otázce viny obviněného M., natož aby se zabýval případnou vinou dovolatele M. B. Skutečnost, že by obviněný M. B. byl „vinen“ z odůvodnění rozsudku ve věci M. M. nevyplývá, nejsou zde žádné hodnotící úvahy ohledně jeho účasti na trestné činnosti uvedené pod bodem 19), o roli dovolatele v rámci této trestné činnosti a je jen v obecné rovině konstatována jeho účast na skutku pod bodem 19). Rozhodnutí krajského soudu ve věci M. M. podle jeho obsahu vinu obviněného samo o sobě nepředjímá a nezakládá tak porušení principu presumpce neviny . S touto námitkou se vcelku přesvědčivě vypořádal již odvolací soud (v podrobnostech srov. bod 44 a 45 odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud vzal přitom v úvahu i závěry vyplývající z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mucha proti Slovensku, rozhodnutí ze dne 25. 11. 2021, č. 63703/19.
53. V této souvislosti lze poukázat i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 2 To 66/2022, v němž vrchní soud uvedl, že a priori nelze předpokládat postup, kdy by podjatost úředních osob byla dovozována takovým stavem, v němž je ze společného řízení vyloučena jedna či více osob, bylo o ní rozhodnuto rozhodnutím, ve kterém by byla zmiňována i činnost odděleně stíhaných osob, a tím by „automaticky“ došlo k vyloučení úředních osob z vykonávání úkonů trestního řízení ohledně oněch odděleně stíhaných osob. Opačný přístup, resp. přístup, který by v důsledku prezentace činnosti odděleně stíhaných osob v jiném rozhodnutí vedl k „automatické“ podjatosti úřední osoby, označuje Ústavní soud „neudržitelný stav“ (usnesení ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3427/20).
54. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti rozhodování ve věci obviněného M. M. (rozsudek, v němž je zmiňován i obviněný M. B., byl vydán na základě přijetí prohlášení viny obviněným M. M.) a vyjádření účasti dovolatele M. B. na společné trestné činnosti je jen v obecné rovině, není v projednávané věci opodstatněná námitka dovolatele spočívající v tom, že soud prvního stupně předjímal jeho vinu ještě předtím, než ho uznal vinným, že došlo k porušení principu presumpce neviny a že ve věci rozhodovali vůči němu podjatí soudci. Rozsudek ve věci obviněného M. M. tedy neobsahuje nic, co by svědčilo o zaujatosti soudců senátu 97 T Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodujícího trestnou činnost dovolatele. Skutečnost, že v projednávané věci rozhodoval o vině dovolatele a zbylých spoluobviněných (mj. M. M.) totožný senát v odlišných řízeních a s časovým odstupem ještě neznamená, že by soud nebyl nestranný. Nejvyšší soud tedy neshledal ani tuto námitku obviněného M. B. opodstatněnou.
55. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných J. D., J. M. a M. B. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu