ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.389.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 389/2023-2804
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání obviněného T. J. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 46/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 3/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 37 T 3/2021, byl obviněný T. J. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným ad 1) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ad 2), 3), 4) jednak zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ad 1), 2), 3), 4) jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 5) jednak zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ad 8) jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 9) jednak zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 5), 8), 9) jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku, ad 10) jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 12) jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 12), 13) jednak zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ad 6) jednak zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, ad 7), 11), 15), 16), 19), 20), 21), 22), 23), 24), 25) jednak přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021, ad 6), 7), 10), 11), 12), 13), 14), 15), 16), 19), 20), 21), 23), 24) jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku, ad 17) přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, ad 18) přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené nemajetkové újmě dvěma poškozeným ve výroku rozsudku uvedenou finanční částku. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly obě poškozené se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 46/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině v bodech 5-16, 19-25, dále v navazujících výrocích o trestech a ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy poškozeným. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným v bodě 1, 4 (původně ad 5, 9 rozsudku) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 3 (původně ad 8 rozsudku) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 1, 3, 4 (původně ad 5, 8, 9 rozsudku) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku, v bodě 7 (původně ad 12 rozsudku) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 8 (původně ad 13 rozsudku) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2, 6, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 (původně ad 7, 11, 15, 16, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25 rozsudku) přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021, v bodě 2, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 (původně ad 7, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 19, 20, 21, 22, 23, 24 rozsudku) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy dvěma poškozeným ve výroku rozsudku uvedené finanční částky. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly obě poškozené se zbytky svých nároků odkázány na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř.
4. Dovolatel k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. v podrobnostech namítal kvalitu obhajoby, kterou v řízení vykonával jemu ustanovený obhájce JUDr. Ivo Hešík. V jeho trestní věci se jednalo o případ tzv. nutné obhajoby, kdy formálně vzato obhájce v řízení vždy měl. Zprvu byl zastoupen na základě jím udělené plné moci obhájcem JUDr. Václavem Stříbným, poté, co došlo k ukončení obhajoby tímto obhájcem, mu byl soudem ustanoven právě obhájce JUDr. Ivo Hešík. Tento obhájce byl podle dovolatele pasivní a dokonce se ani nedostavil k vazebnímu zasedání, které probíhalo před Okresním soudem v Opavě. Jmenovaný obhájce se pro určité úkony nechal substitučně zastoupit Mgr. Petrem Olšovcem, nicméně i jeho účast na úkonech v trestním řízení byla sporadická a spíše symbolická, neboť pokud se k výslechu svědků dostavil, na nic se vyslýchaných nedotazoval. Později se dovolatel dozvěděl, že v době výkonu jeho obhajoby byl JUDr. Ivo Hešík těžce zdravotně nemocen a pro trvalé zdravotní omezení již v současné době není členem České advokátní komory. Obdobné platí i pro Mgr. Petra Olšovce, který navíc již zemřel. Teprve po vyškrtnutí JUDr. Ivo Hešíka z ČAK mu byl obhájcem ustanoven Mgr. Štěpán Šťastník, s jehož obhajobou již byl spokojen. Porušení ustanovení o nutné obhajobě spatřuje v době, kdy byl jeho obhájcem formálně JUDr. Ivo Hešík, který fakticky žádnou obhajobu nevykonával, čímž se dovolatel cítí poškozen na svých právech.
5. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle dovolatele rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a to minimálně v případě skutků označených v bodech 1, 5, 9, 12 a 13 v rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dovolatel má zato, že skutkové závěry jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy. U skutků označených pod body 1, 5 a 9 v rozsudku Krajského soudu v Ostravě došlo k obdobné důkazní situaci jako v případě skutku v bodě 6, u nějž byla vypuštěna právní kvalifikace zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Ačkoliv dovolatel obecně napadl body 1, 5, 9, 12 a 13 výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě, konkrétní výhrady vznesl pouze ke skutkům uvedeným bodě 1, 5 a 9 s tím, že poškozené J. T., D. Š. a H. J. jsou svědkyněmi nevěrohodnými a soud při rekonstrukci skutkového děje neměl z jejich výpovědí vycházet.
6. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu však dovolatel nevznesl žádnou konkrétní námitku.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a podle §265 l odst. 1 tr. ř., aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. v posuzované trestní věci obviněný musel mít obhájce ex lege z důvodu nutné obhajoby. Poté, co došlo k ukončení obhajoby obhájcem JUDr. Václavem Stříbrným, byl obviněnému soudem ustanoven obhájce JUDr. Ivo Hešík. Soud však ani v případě nutné obhajoby není oprávněn na její výkon jakkoliv dozírat (§41 odst. 1, 2, 6 tr. ř.). Z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem vyplývá obhájcova povinnost nejen podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona (§41 tr. ř., §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale současně též jeho povinnost dbát při poskytování právní pomoci etických pravidel svého povolání. Za splnění povinnosti daných ustanovení §41 odst. 1, 2 – 6 tr. ř. však obhájce odpovídá nikoliv soudu, ale obhajovanému, případně orgánu, kterému je kárně podroben (§32 zákona č. 85/1996 Sb.), a proto poruší-li obhájce při výkonu obhajoby jemu svědčící povinnosti, nelze nápravu zjednat jinak než cestou ČAK. Pokud obviněný nebyl spokojen s výkonem obhajoby ustanoveného obhájce, mohl si zvolit obhájce jiného ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř. Bylo zjištěno, že JUDr. Ivo Hešík v případě, pokud sám nemohl provést výkon obhajoby, nechal se substitučně zastoupit Mgr. Petrem Olšovcem tak, aby obhajoba obviněného mohla být vykonána. Právo obviněného na obhajobu nebylo porušeno ani tím, pokud v rámci rozhodování obviněného o vazbě tomuto obhájce nebyl přítomen. Již z dovolání obviněného je zjevné, že soud prvního stupně vyrozuměl obhájce obviněného podle §73e odst. 1 tr. ř. a umožnil mu tak, aby se vazebního zasedání zúčastnil. Za situace, kdy vazební zasedání může být podle §73f odst. 2 tr. ř. konáno i bez přítomnosti obhájce, nemůže být v postupu Krajského soudu v Ostravě spatřováno porušení práva obviněného na obhajobu. Z důvodu nutné obhajoby však k této výpovědi nesmí být přihlíženo.
9. Pokud jde o námitky vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně zdůraznila, že pochybnosti o věrohodnosti poškozených, které obviněného z přisouzeného jednání usvědčovaly, nevznikly, neboť jsou zejména podporovány i dalšími provedenými důkazy, a to konkrétně znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Soudy hodnotily svědecké výpovědi poškozených velmi obezřetně a nepochybily, pokud pro závěr o věrohodnosti výpovědi poškozených vyšly ze závěrů znaleckých posudků, kterými byly objasněny osobní vlastnosti poškozených významné pro posouzení věrohodnosti jejich tvrzení, stejně tak jako jejich způsobilost vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události. Soudy tedy po důkladném zhodnocení osob poškozených a jejich výpovědí došly k přesvědčivému závěru, že usvědčující výpovědi poškozených jsou věrohodné. Obviněný nepřípadně argumentuje analogií se skutkem v bodě 6, kdy došlo k vypuštění právní kvalifikace trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. K uvedenému došlo v důsledku toho, že poškozená svědkyně V. G. v rámci svědeckého výslechu v jiné trestní věci vedené proti obviněnému T. J. popřela pohlavní styk s ním a vysvětlila, že pokud k věci podávala vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř., lhala, neboť tehdy fetovala a chtěla to mít už za sebou. V nyní posuzované trestní věci poškozená jako svědkyně nevypovídala a její výpověď z přípravného řízení byla provedena pouze podle §211 odst. 6 tr. ř. Vznikly tudíž pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a soud tak aplikoval zásadu in dubio pro reo . Tuto zásadu však nebylo možné aplikovat v bodech 1, 5 a 9, avšak ani v bodech 12 a 13 z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť důkazní situace v těchto případech byla diametrálně odlišná. Podstatným zůstává, že soudy hodnotily v posuzované věci důkazy v souladu s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.
10. Vzhledem ke shora uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Dovolatel nejprve uplatnil dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je naplněn v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tak o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Účelem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dosáhnout nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, uveřejněné pod č. 23/2007 Sb. rozh. tr.). V každé konkrétní věci je proto třeba zkoumat, jak relevantně bylo postupem orgánů činných v trestním řízení do práv obviněného na jeho obhajobu zasaženo, jaký mělo případné pochybení vliv na průběh a zejména výsledek řízení, a to ve světle požadavků na zachování potřebných standardů spravedlivého procesu (přiměřeně viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Nejvyšším soudem bylo z předloženého spisového materiálu zjištěno následující. Obhájce JUDr. Ivo Hešík byl obviněnému ustanoven dne 30. 12. 2020 pod sp. zn. 0 Nt 440/2020 (viz č. l. 80 spisu). Následně již dne 18. 1. 2021 na základě substituční plné moci převzal obhajobu dovolatele Mgr. Petr Olšovec (viz č. l. 81 spisu). Pokud se týká namítaného vazebního zasedání, podle usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 4. 2020, sp. zn. 0 Nt 608/2020 (viz č. l. 101 a násl. spisu) byl obviněný vzat do vazby s tím, že vazba bude vykonána s účinností od 2. 4. 2020. Podle protokolu o vazebním zasedání konaném dne 5. 4. 2020 byl u soudu přítomen JUDr. Václav Stříbný (viz č. l. 105 a násl. spisu). Podle protokolu o vazebním zasedání konaném dne 4. 8. 2020 u Okresního soudu v Opavě byl opět osobně přítomen JUDr. Václav Stříbný (viz č. l. 143 spisu), stejně tak i dne 27. 10. 2020 (viz č. l. 161 a násl. spisu). Následně bylo konáno další vazební zasedání dne 26. 1. 2021 (viz č. l. 168 spisu), tedy v době, kdy již obhajobu dovolatele měl vykonávat na základě substituční plné moci Mgr. Olšovec. Podle protokolu nebyl u tohoto vazebního zasedání přítomen ani obhájce JUDr. Ivo Hešík, ani státní zástupce, ačkoliv doručení bylo u obou vykázáno, přičemž současně bylo konstatováno, že účast obhájce ani státního zástupce není u vazebního zasedání nutná. Dne 9. 4. 2021 obhájce Mgr. Petr Olšovec zaslal Krajskému soudu v Ostravě návrh, aby jej ex offo ustanovil jako obhájce obviněnému. Z uvedeného přípisu se podává, že JUDr. Ivo Hešík utrpěl těžký úraz, a proto dne 18. 1. 2021 na základě substituční plné moci pověřil obhajobou dovolatele Mgr. Petra Olšovce. JUDr. Ivo Hešík byl na základě své žádosti dne 31. 3. 2021 vyškrtnut z České advokátní komory. Od 21. 1. 2021 se vyšetřovacích úkonů zúčastňoval Mgr. Petr Olšovec (viz č. l. 2339 – 2340 spisu). Podle přípisu předsedkyně senátu ze dne 15. 4. 2021 bylo Mgr. Petrovi Olšovci sděleno, že jeho žádosti nemůže být vyhověno, a to pro rozpor s ustanovením §39 odst. 3 tr. ř., kdy podle sdělení odboru matriky České advokátní komory si JUDr. Ivo Hešík jako svého nástupce ustanovil advokáta Mgr. ICLic. Štěpána Šťastníka (viz č. l. 2345 spisu). Podle protokolu o vazebním zasedání ze dne 27. 4. 2021 konaného u Krajského soudu v Ostravě se tohoto již osobně účastnil Mgr. ICLic. Štěpán Šťastník (viz č. l. 2347 spisu).
15. Shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že v případě dovolatele nebylo porušeno jeho právo na obhajobu, když po celou dobu trestního řízení byl řádně zastoupen obhájcem, stejně tak nebylo porušeno ani tím, že v rámci jednoho vazebního, a to dne 26. 1. 2021, vazebnímu zasedání obhájce přítomen nebyl, neboť podle ustanovení §73f odst. 2 věta druhá tr. ř. účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná. Postupem Krajského soudu v Ostravě tedy nebylo porušeno právo obviněného na jeho obhajobu.
16. Pokud obviněný uplatněný dovolací důvod shledává v podstatě v tom, že ustanovený obhájce JUDr. Ivo Hešík, který prakticky obhajobu dovolatele vykonával necelé tři týdny, jej podle jeho názoru řádně nezastupoval (obviněný namítal, že tohoto obhájce nikdy fyzicky neviděl a měl učinit pouze tři úkony právní služby) a v případě Mgr. Petra Olšovce si stěžoval na jeho sporadickou a spíše symbolickou účast, pak tyto námitky na označený dovolací důvod nedopadají, protože výhrady o osobních a profesních kvalitách obhájce a způsobu vykonávání obhajoby, stejně jako tvrzení o nedůvěře mezi obhájcem a obviněným, stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 6 Tdo 880/2003, srov. přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 17, roč. 2005, T- 806). Obviněný, u něhož k porušení práva na obhajobu nedošlo, uvedenými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nenaplnil.
17. Obviněný ve svém dovolání odkázal dále na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tak považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
18. Cílem tohoto, nově vymezeného (od 1. 1. 2022), dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
19. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a to minimálně v případě skutků označených v bodech 1, 5, 9, 12 a 13 v rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Pouze u skutků označených pod body 1, 5 a 9 dovolatel uplatnil konkrétní námitky, že poškozené J. T., D. Š. a H. J. jsou svědkyněmi nevěrohodnými a soud při rekonstrukci skutkového děje neměl z jejich výpovědí vycházet.
22. Věrohodností výpovědi poškozené J. T. se již zabýval nalézací soud v bodě 23 odůvodnění rozsudku, poškozené D. Š. v bodě 55 odůvodnění rozsudku, a v případě poškozené H. J. v bodě 70 odůvodnění rozsudku. Věrohodnost poškozených je navíc podporována i dalšími provedenými důkazy, a to konkrétně znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Závěry nalézacího soudu ohledně jmenovaných poškozených potvrdil také odvolací soud v bodě 10 odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud pouze pro úplnost doplňuje, že dovolatel nepřípadně argumentuje analogií se skutkem v bodě 6, kdy došlo k vypuštění právní kvalifikace trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Jak konstatovala již státní zástupkyně ve svém vyjádření, k uvedenému postupu došlo v důsledku toho, že poškozená svědkyně V. G. v rámci svědeckého výslechu v jiné trestní věci vedené proti dovolateli popřela pohlavní styk s ním a vysvětlila, že pokud k věci podávala vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř., tak lhala, neboť tehdy fetovala a chtěla to mít už za sebou. V této projednávané trestní věci poškozená jako svědkyně nevypovídala a její výpověď z přípravného řízení byla provedena pouze podle §211 odst. 6 tr. ř., a proto vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, následkem čehož soud aplikoval zásadu in dubio pro reo (v podrobnostech srov. bod 11 – 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. Jak již bylo shora zmíněno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
24. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
25. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. J. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu