ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.898.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 898/2023-3400
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 11. 2023 o dovolání obviněného F. R. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 3 To 624/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 75/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 7 T 75/2016, byl obviněný F. R. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným ad I. 2) a 3) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku dílem ad 2) samostatně, dílem ad 3) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ad II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ad III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 42 (čtyřiceti dvou) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadly státu. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 38 T 5/2018, doručeného dne 20. 4. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného D. M.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 3 To 624/2022, o odvolání obviněných F. R., D. M. a státní zástupkyně tak, že ke všem podaným odvoláním napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I. a ve výrocích o uložených trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. R. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, který spáchal dílem sám a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin a za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body II. a III. nedotčen, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, č. j. 38 T 5/2018-35, jej odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky a 6 (šest) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 (tří) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Podle §70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadají státu. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2018, č. j. 38 T 5/2018-35, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně rozhodl o vině a trestu obviněného D. M.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících (zkráceně) v tom, že
I.
2) obviněný F. R.
v období od 1. 2. 2016 do 21. 6. 2016 na různých místech na okrese XY a dále na různých místech na okrese XY prodával či poskytoval zdarma více osobám psychotropní látku pervitin, takto J. H. prodal pervitin nejméně v 16 případech v celkovém množství nejméně 32 gramů za celkovou částku nejméně 64 000 Kč, H. P. prodal pervitin nejméně v 10 případech v celkovém množství nejméně 1 gram za různé protislužby, J. K. poskytl pervitin nejméně v 10 případech v celkovém množství nejméně 1 gram zdarma, A. M. prodal pervitin nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 0,5 gramu za celkovou částku nejméně 800 Kč, P. O. dal pervitin nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 0,5 gramu zdarma, M. V. poskytl pervitin nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 0,5 gramu zdarma, D. Š. poskytoval pervitin pravidelně zdarma, když této dal nejméně 0,1 gramu pervitinu nejméně v 1 případě, přičemž pervitin náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), když omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, z nichž pervitin je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměl, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 1. 2012 pod č. j. 1 T 133/2011-447, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2012, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců a tento trest vykonal dne 28. 3. 2014,
3) obvinění D. M. a F. R. společným jednáním
v období od 1. 2. 2016 do 21. 6. 2016 na různých místech na okrese XY a dále na různých místech na okrese XY prodávali či poskytovali zdarma více osobám psychotropní látku pervitin, takto T. W. prodali pervitin nejméně v 50 případech v celkovém množství nejméně 50 gramů za celkovou částku nejméně 125 000 Kč, A. B. a E. Š. prodali pervitin nejméně v 61 případech v celkovém množství nejméně 36,6 gramu za celkovou částku nejméně 91 500 Kč, V. M. prodali pervitin nejméně ve 36 případech v celkovém množství nejméně 25,9 gramu za celkovou částku nejméně 36 000 Kč, K. Š. prodali pervitin nejméně ve 22 případech v celkovém množství nejméně 13,2 gramu za celkovou částku nejméně 33 000 Kč, I. M. prodali pervitin nejméně v 6 případech v celkovém množství nejméně 6 gramů za celkovou částku nejméně 9 000 Kč, V. N. prodali pervitin nejméně ve 21 případech v celkovém množství nejméně 2,1 gramu za celkovou částku nejméně 10 500 Kč, H. K. prodali pervitin nejméně ve 20 případech v celkovém množství nejméně 2 gramy za celkovou částku nejméně 10 000 Kč, B. J. prodali nejméně ve 2 případech celkem nejméně 1,6 gramu pervitinu za celkovou částku nejméně 4 000 Kč, E. J. prodali pervitin nejméně v 10 případech v celkovém množství nejméně 1,5 gramu za celkovou částku nejméně 8 100 Kč, A. M. prodali pervitin nejméně ve 2 případech v celkovém množství nejméně 1,1 gramu za celkovou částku nejméně 2 500 Kč, D. K. prodali nejméně ve 2 případech celkem nejméně 0,2 gramu za celkovou částku nejméně 1 000 Kč, přičemž pervitin náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), když omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, z nichž pervitin je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměli,
a tohoto jednání se obviněný F. R. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 1. 2012 pod č. j. 1 T 133/2011-447, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2012, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců a tento trest vykonal dne 28. 3. 2014,
obviněný F. R. takto celkem ad 2) a 3) 19 osobám prodal nebo jinak opatřil pervitin celkem nejméně ve 284 případech v celkovém množství nejméně 175,8 gramu za celkovou částku nejméně 395 400 Kč,
II.
obviněný F. R.
v době okolo 12:34 hodin dne 18. 8. 2016 přijel na benzínovou čerpací stanici Benzina v ulici XY, okres XY, kdy řídil osobní automobil tovární značky Renault Megane, registrační značky XY, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Vimperk č. j. OD 6539/16-SVECH 1916/2016 ze dne 17. 5. 2016, pravomocným dne 15. 6. 2016, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, přičemž
o tomto věděl nejméně od 22. 7. 2016, kdy byl vyslýchán k podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, a o tomto zákazu byl informován vyslýchajícím policistou Obvodního oddělení Policie ČR v XY,
III.
obviněný F. R.
v období od 22. 6. 2016 do 22. 8. 2016 na různých místech na okrese Prachatice a dále na různých místech na okrese Jindřichův Hradec prodával či poskytoval zdarma více osobám psychotropní látku pervitin, takto A. B. a E. Š. prodal pervitin nejméně ve 34 případech v celkovém množství nejméně 27,2 gramu za celkovou částku nejméně 68 000 Kč, J. H. prodal pervitin celkem nejméně v 8 případech v celkovém množství nejméně 16 gramů za celkovou částku nejméně 32 000 Kč, M. K. prodal pervitin nejméně v 7 případech v celkovém množství nejméně 2,6 gramu za celkovou částku nejméně 5 800 Kč, K. T. prodal pervitin nejméně v 10 případech v celkovém množství nejméně 2 gramy za celkovou částku nejméně 7 500 Kč, V. M. prodal pervitin nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 1,8 gramu za celkovou částku nejméně 2 500 Kč, V. N. prodal pervitin nejméně v 9 případech v celkovém množství nejméně 0,9 gramu za celkovou částku nejméně 4 500 Kč, D. K. prodal pervitin nejméně v 6 případech v celkovém množství nejméně 0,6 gramu za celkovou částku nejméně 3 000 Kč, E. J. prodal pervitin nejméně ve 4 případech v celkovém množství nejméně 0,6 gramu za celkovou částku nejméně 3 200 Kč, M. S. prodal pervitin nejméně ve 3 případech v celkovém množství 0,6 gramu za přesně nezjištěné mobilní telefony v hodnotě 3 000 Kč, M. P. poskytl pervitin nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 0,5 gramu zdarma, V. Š. prodal pervitin nejméně ve 2 případech v celkovém množství nejméně 0,4 gramu za celkovou částku nejméně 1 500 Kč, T. G. prodal pervitin celkem nejméně ve 2 případech v celkovém množství nejméně 0,4 gramu za celkovou částku nejméně 2 000 Kč, J. B. prodal pervitin nejméně ve 3 případech v celkovém množství nejméně 0,3 gramu za celkovou částku nejméně 600 Kč, K. J. poskytl nejméně ve 2 případech celkem nejméně 0,2 gramu pervitinu zdarma, P. O. prodal pervitin nejméně v 1 případě v celkovém množství nejméně 0,2 gramu za celkovou částku nejméně 1 000 Kč, M. R. poskytl pervitin nejméně ve 2 případech v celkovém množství nejméně 0,2 gramu zdarma, J. K. prodal pervitin nejméně v 1 případě v celkovém množství nejméně 0,1 gramu za celkovou částku nejméně 200 Kč, H. P. prodal pervitin nejméně v 1 případě v celkovém množství nejméně 0,1 gramu za celkovou částku nejméně 200 Kč, M. R. poskytl nejméně v 1 případě pervitin v celkovém množství nejméně 0,1 gramu pervitinu zdarma, M. V. poskytl pervitin nejméně v 1 případě v celkovém množství nejméně 0,1 gramu zdarma, S. V. poskytl nejméně v 1 případě celkem nejméně 0,1 gramu pervitinu zdarma, D. Š. poskytoval pervitin pravidelně zdarma, když této dal nejméně 0,1 gramu pervitinu nejméně v 1 případě, když takto celkem 23 osobám prodal nebo jinak opatřil pervitin celkem nejméně ve 109 případech v celkovém množství nejméně 55,1 gramu za celkovou částku nejméně 135 000, Kč, přičemž pervitin náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), když omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, z nichž pervitin je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměl,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 1. 2012 pod č. j. 1 T 133/2011-447, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2012, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců a tento trest vykonal dne 28. 3. 2014.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uvedl, že nesouhlasí s výrokem o vině ohledně spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ani s výrokem o souhrnném trestu odnětí svobody, a proto uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že pokud jde o množství psychotropních či omamných látek, soudy postavily svá rozhodnutí na výpovědích svědků, uživatelů drog, které jsou však rozporné a neodpovídají výpovědím spoluobviněných. Soudy tak dostatečně v rámci hodnocení důkazů nepřihlédly k obsahu výpovědi obviněných, kteří jako jediní byli reálně schopni určit množství dodané drogy, období její distribuce a její cenu. Uvedené se nepodařilo napravit ani výstupy z pořízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kde je zachycen pouhý zlomek distribuce. S ohledem na minimální množství distribuované drogy mohlo být ze strany soudů u některých skutků postupováno podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, k čemuž však nedošlo. Pokud se jedná o kvalitu a druh psychotropních či omamných látek, dovolatel rozporoval, že ve všech v rozsudku uvedených případech došlo k distribuci drogy obsahující účinnou látku. O tom svědčí i výpovědi jednotlivých odběratelů, kteří uváděli, že kvalita drog byla vždy jiná. Dovolatel dále namítal výši částky, která byla určena jako jeho čistý zisk z nelegální distribuce drog. Soudy podle něho takový zisk vůbec nezjišťovaly a byl společně s množstvím a kvalitou drogy vypočten podle matematických výpočtů, aniž by byly jednotlivé skutky náležitě prokázány. S ohledem na rozsah svého doznání měl být odsouzen pouze podle §283 odst. 1 a §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel dále uplatnil námitky proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který shledává ve světle svého doznání jako příliš přísný, odvolací soud navíc dostatečně nepřihlédl k jeho zdravotnímu stavu, době, která od spáchání uplynula a k výši trestu, který byl uložen spoluobviněnému M.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud pečlivě přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu a poté napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o vině a ve výroku o trestu a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Dovolatel následně po uplynutí lhůty k podání dovolání zaslal osobní vyjádření k dovolání, v němž odkázal na hodnoty, k nimž hodlá v budoucnu směřovat, poukázal na délku trestního řízení a požádal o snížení uloženého trestu odnětí svobody (viz č. l. 3384 a násl. spisu).
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ve vztahu k předloženým dovolacím námitkám obviněného je třeba zdůraznit, že je v podstatě uplatňoval již v rámci odvolacího řízení, přičemž krajský soud se s těmito námitkami podrobně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Pokud se týká stanovení množství drog, v projednávané trestní věci jednotliví konzumenti již drogu spotřebovali, proto bylo vycházeno z celkového zjištěného množství distribuované drogy (více než 175 gramů pervitinu), kdy zde zároveň s ohledem na důkazní situaci nebyly pochybnosti o tom, že obviněný nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Na základě uvedeného a době, po kterou tak činil (téměř 5 měsíců), je zcela zřejmé, že se dopustil stíhaného trestného činu ve značném rozsahu. Pojem "rozsah" je tvořen neuzavřeným souhrnem dílčích kritérií, mezi která patří zejména druh a množství předmětné látky, délka doby, po kterou bylo s látkou neoprávněně nakládáno, její kvalita a míra její škodlivosti, počet osob, jímž byla distribuována, intenzita hrozící či vzniklé újmy atd. Jedná se tedy o kvantitativní i kvalitativní parametry jednání pachatele, přičemž množství a kvalita látky, se kterou bylo neoprávněně nakládáno, je jedním z ústředních a nosných elementů posouzení. K nim pak přistupuje i částka za drogu při její distribuci utržená či za ni požadovaná pachateli (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 501/2015), z níž lze na základě případové empirie činit při znalosti druhu drogy závěr o jejím množství a kvalitě. S celkovou částkou utrženou, resp. zamýšlenou utržit pachatelem při prodeji drog bezprostředně souvisí znaky uvedené v §283 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zahrnující „značný prospěch“ či „prospěch velkého rozsahu“. K těm je pak třeba provádět další dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 207/2005), jak ve svém dovolání správně namítá obviněný, který však pro takové okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nebyl vůbec odsouzen a ani žalován.
9. Jako nepřiléhavá se jeví argumentace obviněného, že odvolací soud mu na základě zjištěných skutečností a po provedeném dokazování uložil nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto ohledu je pak třeba odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde jsou obšírně rozvedeny úvahy krajského soudu, jenž jej s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, osobě obviněného a souhrnu přitěžujících okolností vedly k uložení nepodmíněného trestu v předmětné výši, která odpovídá zákonné výměře tohoto druhu trestu pro trestný čin podle §283 tr. zákoníku ve své kvalifikované podobě a je navíc mírnější než výměra trestu uloženého původně nalézacím soudem. Při svých úvahách vzal odvolací soud v potaz argumentaci obviněného uplatněnou v odvolání, která je v podstatě zopakována i v podaném dovolání.
10. Státní zástupce má rovněž za to, že jednání obviněného, pro které byl uznán vinným, dosahuje míry škodlivosti nezbytné pro jeho posouzení v rámci trestněprávní odpovědnosti, tedy jako trestný čin.
11. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl v návaznosti na výše uvedené skutečnosti k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněným a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
14. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
16. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
18. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
19. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
20. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci uplatnil obviněný (zejména pokud se jedná o množství neoprávněně prodané a opatřené psychotropní látky a s tím související provedené důkazy, konkrétně rozporné výpovědi svědků, kteří jsou sami uživatelé drog, a pořízené odposlechy), v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jejich obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno i z odůvodnění jejich rozhodnutí.
22. Soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval skutečností, že prakticky všichni svědci jsou osobami, které konzumují omamné látky a že u hlavního líčení vypovídali odlišně od přípravného řízení, zejména ohledně množství drog, které měli získat od obviněného (viz body 54–62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Příkazy k odposlechu a záznamy telekomunikačního provozu soud prvního stupně hodnotí v bodě 52 odůvodnění rozsudku a rovněž je hodnotí v bodě 55., odvolací soud z nich poté vychází v bodě 16 odůvodnění svého rozsudku. Otázkou množství neoprávněně prodané a opatřené psychotropní látky se odvolací soud zabývá v bodě 15 odůvodnění rozsudku.
23. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.
24. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzených trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
25. Pakliže dovolatel předkládá vlastní skutkovou verzi spočívající v tom, že se v projednávaném případě mohlo jednat o různou kvalitu drog, nelze podle Nejvyššího soudu uvedené tvrzení ze skutkových zjištění dovodit ani v náznaku. Nejvyšší soud již v rámci své rozhodovací činnosti zakotvil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 11 Tdo 415/2019), že nelze-li zjistit přesné množství účinné látky (např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, což nastalo i v nyní projednávaném případě), lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, pokud zde nejsou pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. V tomto kontextu lze rovněž poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, kde bylo konstatováno, že „ skutečnost, že pachateli nebylo známo množství účinné látky, kterou droga, s níž nakládal, obsahovala, např. že si toto neověřil laboratorním rozborem, nelze hodnotit jako okolnost svědčící v jeho prospěch, neboť je třeba vycházet zejména z celkového množství nedovolené látky, z okolností jejího opatření, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním a z obvyklé kvality takto opatřené látky“. Nelze tak ve prospěch obviněného vyhodnotit skutečnost, že nebyla prokázána kvalita drog, s nimiž měl nakládat, neboť je v tomto směru naopak třeba vycházet z celkového množství drogy, s níž obviněný prokazatelně nakládal, z okolností jejího opatření, ze způsobu, jakým byly obchody s touto látkou prováděny i jejich četností, což v daném případě vede k potvrzení závěrů soudů, že obviněný nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. S ohledem na uvedené nemá své opodstatnění ani námitka obviněného, že měl být uznán vinným pouze v rozsahu jeho doznání, tj. podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
26. Dovolatel dále v návaznosti na namítanou kvalitu a druh omamné či psychotropní látky namítal uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud již v rámci své předchozí rozhodovací praxe uvedl, že základní skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nestanovuje – na rozdíl od trestných činů podle §284 či §285 tr. zákoníku – žádnou minimální kvantitativní hranici co do množství omamné či psychotropní látky, přípravku tuto obsahujícího, prekursoru nebo jedu, s nimiž pachatel neoprávněně nakládá, popř. které vyrobí. Ne každé neoprávněné nakládání, byť se sebemenším množstvím takové látky, je však nezbytné posoudit jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Lze tedy konstatovat, že pokud by se obviněný dopustil toliko přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, bylo by namístě patřičně zvažovat, zda daný čin s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu jeho nedostatečné společenské škodlivosti, a to za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, Tpjn 301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). V projednávané trestní věci se však obviněný nedopustil pouze základní skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž současně svým jednáním naplnil i znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 1, 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, což zvyšuje konkrétní společenskou škodlivost jeho trestného činu. Vzhledem k tomu, že trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je co do formy zavinění trestným činem úmyslným (a contrario srov. §13 odst. 2 tr. zákoníku) a horní hranice zákonné trestní sazby stanovaná za trestný čin podle §283 odst. 2 tr. zákoníku činí deset let, platí, že z hlediska kategorizace trestných činů je nutné jednání obviněného posoudit jako zvlášť závažný zločin podle §14 odst. 3 tr. zákoníku. U této subkategorie zločinu (srov. §14 odst. 2 a 3 tr. zákoníku) přitom přímá aplikace zásady subsidiarity trestní represe přichází v úvahu jen výjimečně. To však nepřipadá v úvahu v trestní věci obviněného, který distribuoval více než 200 gramů pervitinu, což více než stonásobně převyšuje 1,5 gramu vymezeného u této drogy v příloze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2013.
27. Pokud obviněný namítal, že zisk z prodeje drog nebyl prokázán ve výši uvedené v obžalobě, protože nebyla odečtena částka, za kterou drogy pořídil, Nejvyšší soud v tomto směru konstatuje, že dovolatel byl uznán vinným, že čin spáchal ve „značném rozsahu“ [§283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], jímž se primárně nevyjadřuje finanční stránka neoprávněně vyrobené nebo distribuované látky, byť výkladové pravidlo podle §138 tr. zákoníku může mít podpůrný význam. Posouzení toho, zda došlo k neoprávněnému nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s prekursory, s přípravky je obsahujícími nebo s jedy ve značném rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je na místě odvíjet vždy od druhu omamných látek, psychotropních látek, prekursorů, přípravků je obsahujících nebo jedů, s nimiž bylo neoprávněně nakládáno, a od konkrétních okolností, za nichž k tomu došlo. V procesu posuzování toho, zda k spáchání daného trestného činu došlo ve značném rozsahu, je na místě zohlednit hlediska kvantitativní i kvalitativní. Klíčovým kvantitativním hlediskem je množství daných látek, s nimiž bylo neoprávněně nakládáno. Mimo tohoto hlediska je třeba užít i kvalitativního hlediska a hodnotit též kvalitu a druh látek, s nimiž bylo neoprávněně nakládáno, délku doby, po níž se tak dělo, jak často se tak dělo, jaká újma přitom hrozila nebo nastala, jakému okruhu osob byly dané látky určeny apod. Podpůrně je možné zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal. Současně lze v tomto kontextu přihlédnout k částce získané nebo získatelné za takové látky, ovšem nejedná se o kritérium jediné či rozhodující, a proto nemají v projednávaném případě eventuální náklady obviněného na pořízení drog vliv na užitou právní kvalifikaci.
28. K námitce dovolatele stran nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud pouze pro úplnost doplňuje, že odvolací soud se pod body 28–32 velmi obsáhle zabýval ukládaným nepodmíněným trestem, který odpovídá zákonné výměře tohoto druhu trestu pro trestný čin podle §283 tr. zákoníku v jeho kvalifikované podobě. Současně je třeba vyzdvihnout, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně ukládal obviněnému mírnější trest a rovněž se v odůvodnění svého rozhodnutí velmi obšírně vypořádával s délkou předmětného trestního řízení (viz body 9 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
29. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného F. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu