ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.969.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 969/2023-5195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 o dovolání obviněných 1. K. S. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 2. R. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 1 To 34/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 7/2022, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. S. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 49 T 7/2022, byla obviněná K. S. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pod bodem 1) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §84 tr. zákoníku a §81 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let a současně byl nad ní vysloven dohled. Podle §85 odst. 3 a §48 odst. 4 tr. zákoníku byly obviněné dále uloženy ve výroku rozsudku uvedené přiměřené povinnosti a omezení. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci. Obviněný R. B. byl týmž rozsudkem uznán vinným pod bodem 2) přípravou zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 a §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devět) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků v celkové výši 25 400 Kč zajištěných v rámci domovní prohlídky u obviněného. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných L. T., I. R. a K. N.
2. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 1 To 34/2023, odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestech v neprospěch obviněných R. B. a K. S. rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě částečně zrušil ve výrocích o uložených trestech u obviněných K. S. a R. B. (a rovněž u obviněné L. T.). Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestu obviněné K. S., která byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou zvlášť závažným zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn), a uložil jí podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, k jehož výkonu ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí rovněž uložil trest propadnutí věci. Obviněnému R. B. odvolací soud za přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 k §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku (ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn) uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil i trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí, a to nově navíc mj. pozemku p. č. St. XY (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 58 m2, jehož součástí je stavba XY č. ev. XY (stavba pro rodinnou rekreaci), a pozemku p. č. 2882/4 (orná půda) o výměře 328 m2, vše zapsané na LV XY, k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY, ve vlastnictví obviněného. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu rovněž uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků v celkové výši 25 400 Kč zajištěných v rámci domovní prohlídky u obviněného. Předmětným rozsudkem bylo rovněž nově rozhodnuto o trestu obviněné L. T. Odvolání obviněného I. R. a státního zástupce podané v neprospěch K. N. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících (zkráceně) v tom, že
1) obvinění L. T., K. S., I. R., K. N.
Obviněná K. N. v přesně nezjištěné době, nejméně však od počátku roku 2020 do 1. 9. 2021, obvinění L. T., K. S. a I. R. v přesně nezjištěné době, nejméně však od počátku listopadu roku 2020 do 1. 9. 2021, na území České republiky, na různých místech Moravskoslezského kraje, zejména ve XY, v XY a v Ostravě a na území Polské republiky, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení,
se spojili s organizovanou skupinou osob působící na území nejméně Polské republiky a České republiky, které nejsou v tomto řízení stíhány a proti některým je vedeno trestní řízení v Polské republice, ve které se každý svou dílčí úlohou podílel na opakovaných a pravidelných prodejích léčiv obsahujících prekurzor pseudoefedrin, v objemových řádech kilogramů, resp. stovek kusů balení léčiv v jednotlivých případech, laboratorního skla, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné a dalších látek určených k soustavné nelegální výrobě metamfetaminu (pervitinu), přičemž po předchozí dohodě s členy této skupiny se na dosažení výše popsaného cíle vědomě podíleli tak, že
obviněná K. S.
nejméně od listopadu roku 2020 do doby svého zadržení dne 1. 9. 2021, zpravidla jednou či dvakrát týdně, po předchozí domluvě s L. T. tuto vozila svým služebním vozidlem do XY, XY, XY, XY a jinam, aby tam L. T. po dohodě s M. M. A. od této, od M. W. či od těmito řízených kurýrů B. S., jehož trestní stíhání bylo pravomocně skončeno, M. B. a P. K., přebírala tablety obchodních značek Stopcold, Cirrus a jiných obdobných přípravků s obsahem pseudoefedrinu, a to jednak za účelem jejich následného prodeje dalším výrobcům pervitinu, jednak za účelem vlastní výroby a následné distribuce pervitinu,
v několika případech sama dle pokynů L. T. přivezla tablety s obsahem pseudoefedrinu z Polska a odvezla platbu za tablety do Polska či na různých místech České republiky převzala od kurýrů tablety z Polska dovezené,
telefonicky komunikovala s M. M. A. a dalšími členy touto řízené skupiny a dojednávala s nimi místa předání tablet či plateb za tablety,
osobně přicházela do styku s M. W., B. S., M. B. a P. K., přičemž věděla, že se tito na distribuci tablet podílejí dle instrukcí M. M. A.,
vozila svým služebním motorovým vozidlem L. T. do XY, Ostravy, XY a jinam, aby na těchto místech L. T. prodala část takto v Polsku opatřených tablet dalším výrobcům pervitinu, zejména P. A., R. M. a N. H.,
vozila L. T. svým služebním vozidlem na různá místa v XY, XY, Ostravě a XY, aby na těchto místech L. T. různým odběratelům prodala jí vyrobený pervitin,
pro L. T. v zavazadlovém prostoru svého služebního vozidla a ve svém bytě přechovávala červený fosfor a další chemické látky určené k výrobě pervitinu,
za tuto svou činnost přebírala od L. T. pervitin, který zčásti sama užila a zčásti jej dále poskytla M. G., L. P. a S. S. a prodala za 500 Kč osobě jménem A.,
kdy v uvedeném období takto převzala ve výroku rozsudku popsaných případech celkem 60 950 kusů tablet), které obsahovaly 120 mg/tbl pseudoefedrinu hydrochloridu (to je celkem 7 314 gramů pseudoefedrinu hydrochloridu), bylo možno vyrobit celkem 4 308 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu),
přičemž takto se podílela na dovozu tablet obsahujících pseudoefedrin, určených k výrobě nejméně 4 308 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu),
takto obvinění L. T., K. S., I. R. a K. N. vědomě činili ve spojení s organizovanou skupinou řízenou M. M. A., jejímiž dalšími členy byli nejméně M. W., B. S., P. K. a M. B., kdy tito na území Polské republiky soustavně opatřovali desítky kilogramů tablet léčiv s obsahem pseudoefedrinu, obchodních značek Stopcold, Apselan, Respidina, Cirrus a jiných, které následně v XY, XY, XY a na dalších místech na území Polské republiky po předchozí telefonické domluvě prodávali odběratelům z České republiky, kteří z těchto tablet na území České republiky vyráběli metamfetamin (pervitin), či tyto tablety vyváželi osobními motorovými vozidly na území České republiky, kde je předávali jejich odběratelům (výrobcům drog) a stejným způsobem dále nakupovali a distribuovali chemickou látku červený fosfor, tedy látku, uvedenou v seznamu výchozích a pomocných látek v Nařízení vlády č. 458/2013 Sb., s vědomím, že tato bude rovněž zneužita při nelegální výrobě metamfetaminu, a výrobcům drog dodávali další chemikálie (zejména jód a kyselinu fosforečnou) a laboratorní vybavení určené k výrobě metamfetaminu,
a všichni postupovali se zjevným záměrem znesnadnit své odhalení, utajit tuto činnost a opatřovat si tak soustavný a pravidelný finanční příjem, a to nejméně na území Polské republiky a České republiky,
přičemž metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a pseudoefedrin/efedrin a červený fosfor jsou uvedeny jako prekurzory sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu) v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 a nařízení Rady č. 111/2005, ve znění nařízení Komise č. 2020/1737,
2) obviněný R. B.
nejméně od počátku roku 2021 do doby svého zadržení dne 1. 9. 2021, po předchozí domluvě s P. K., jehož trestní stíhání bylo pravomocně skončeno, nejméně dvakrát společně s P. K., K. N. a s dalšími osobami jel do Polska, aby zde nakoupil laboratorní sklo a další věci určené k výrobě metamfetaminu,
osobně si u P. K. objednal dodávku nejméně dvou kilogramů červeného fosforu určeného k výrobě nejméně 6 000 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu), který mu jmenovaný přivezl z Polska,
prostřednictvím P. K. v Polsku nakupoval rovněž jód a kyselinu fosforečnou, určené k výrobě pervitinu,
P. K. uděloval rady a poskytoval mu pomoc, aby se tento zdokonalil ve výrobě pervitinu,
nejméně ve třech případech v jarních měsících roku 2021 poskytnul P. K. svou chatu v XY, aby v ní P. K. z tablet odebraných od M. M. A. za pomoci dalších k tomu potřebných chemikálií a pomocných látek, vyrobil třikrát po 180 gramech pervitinu, to je celkem 540 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu), a za každé takové zapůjčení chaty převzal od P. K. 8 až 10 gramů pervitinu,
opakovaně v průběhu roku 2021 poskytoval svou chatu v XY, aby v ní Zdeněk Pavlík vyrobil nezjištěné množství pervitinu,
opakovaně v průběhu roku 2021 poskytoval svou chatu v XY, aby v ní Z. T. vyrobil nejméně 25 gramů pervitinu, přičemž ve výrobě dalších 25 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu) dne 1. 9. 2021 mu bylo zabráněno zásahem policejního orgánu,
opakovaně v průběhu roku 2021 ve své chatě v XY sám vyráběl pervitin, kdy takto vyrobil nejméně 150 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu), který za účelem jeho další distribuce sesypal do tří dóz po 50 gramech,
a takto vyráběný pervitin zčásti sám konzumoval a zčásti za úplatu poskytoval různým odběratelům,
a takto se podílel na výrobě nejméně 740 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu),
a za účelem další výroby pervitinu ve své chatě přechovával kompletní laboratorní vybavení, chemické látky a 1 276 gramů červeného fosforu (zbytek z výše uvedeného fosforu dodaného P. K.) určeného k výrobě dalších nejméně 3 878 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu), kdy v další výrobě pervitinu mu bylo zabráněno zásahem policejního orgánu,
a takto činil přesto, že byl srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje,
přičemž metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a červený fosfor je uveden jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu) v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 a nařízení Rady č. 111/2005, ve znění nařízení Komise č. 2020/1737.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněná konkrétně napadla výrok o trestu. Shledává jí uložený trest nepřiměřeně přísným a v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Považuje jej za neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Namítá, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepřihlédl k významu polehčujících okolností, ani k jejím osobním a rodinným poměrům, které mají vliv na ukládání druhu a výměry trestu (tj. na její status spolupracující obviněné, doznání a upřímnou lítost, vedení řádného života po propuštění z vazby, velmi dobré hodnocení zaměstnavatele, čistý trestní rejstřík a rodinné zázemí). Poukazuje i na trest uložený soudem spoluobviněné K. N. a podrobně rozebírá, proč má za to, že měl být oběma uložen obdobný trest (zejména nesouhlasí s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody). Má za to, že odvolací soud neuvedl žádné nové skutečnosti, na základě kterých mohl dospět k závěru o nutnosti uložení delšího trestu, navíc nepodmíněného, přičemž podle ní danou změnu dostatečně neodůvodnil.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku požádala postupem podle §265o tr. ř. předsedu senátu Nejvyššího soudu o odklad, resp. přerušení výkonu uloženého nepodmíněného trestu. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu uložený jí odvolacím soudem a sám rozhodl rozsudkem tak, aby ponechal druh a výměru trestu uložený soudem prvního stupně, nebo pokud uzná za vhodné, aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
7. Obviněný R. B. podal své dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. i) a h) tr. ř., neboť mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Dovolatel rozporoval pouze tu část výroku o trestu, kterou mu byl odvolacím soudem nově uložen trest propadnutí věci, a to výše již specifikovaných pozemků a stavby. Má za to, že daný trest je v přímém rozporu s §37 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého nelze uložit kruté a nepřiměřené sankce. Obviněný popsal, z jakého důvodu nesouhlasí s odůvodněním odvolacího soudu, pokud se týká propadnutí těchto věcí. Namítal, že v dané nemovitosti si pervitin vyráběl zejména pro sebe a dále jej nedistribuoval. Samotné zpřístupnění nemovitosti jiným osobám za účelem výroby pervitinu označuje za jednotky případů, ve kterých byly vyrobeny desítky, možná nižší stovky gramů pervitinu. Nesouhlasí s tím, že by svým jednáním způsobil na zdraví jednotlivců a společnosti větší škodu, než je hodnota nemovitosti, tj. 1 900 000 Kč. Podotknul, že v době propuštění z výkonu trestu mu bude 60 let a s ohledem na trestní minulost pro něj bude obtížné najít práci. Nevlastní kromě zmíněné nemovitosti žádný majetek ani finanční prostředky a nebude mít kde bydlet. Namítá také, že pokud by byla nemovitost ponechána v jeho vlastnictví, převedl by ji na svého syna, který již započal s její rekonstrukcí. Má za to, že trest propadnutí věci je s ohledem na jeho budoucí život i ve vztahu k nyní posuzované trestné činnosti nepřiměřený. Tvrdí, že nemělo být argumentováno tím, jakým způsobem používal předmětnou nemovitost v rámci předchozí trestné činnosti. Soud podle něj založil odůvodnění trestu propadnutí uvedených nemovitostí na skutečnostech, které v řízení nebyly prokazovány, a zatížil tak řízení vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, podle nějž by rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, č. j. 1 To 34/2023-4946, v části, v níž byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pozemku parc. č. St. XY (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 58 m2, jehož součástí je stavba XY č. ev. XY (stavba pro rodinnou rekreaci), a pozemku parc. č. XY (orná půda) o výměře 328 m2, vše zapsané na LV XY, k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY, zrušil, a současně aby odvolání státního zástupce v části, ve které navrhoval doplnit rozsudek soudu prvního stupně o výrok o trestu propadnutí věci ve vztahu k dovolateli, zamítl.
10. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pokud se týká obviněné Szkwarové, byl jí přiznán status spolupracující obviněné a soudy postupovaly v souladu s §58 odst. 5 tr. zákoníku a ukládaly jí trest, který je pod dolní hranicí trestní sazby. Zdůraznila, že v dané situaci by v úvahu přicházela dovolací argumentace podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, pokud by obviněná vytýkala nesprávné posouzení hmotněprávních podmínek uvedených v §58 odst. 5 tr. zákoníku, např. pojmů „zločin“, „organizovaná skupina“. K uvedené situaci však nedošlo, neboť soudy správně přistupovaly k obviněné jako ke spolupracující obviněné a dané postavení jí neodepřely. Také by v úvahu mohl přicházet dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ovšem pouze za předpokladu, že by soud i přes přiznaný status spolupracující obviněné následně neuložil trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby. Ani k této situaci v daném případě nedošlo. Námitky obviněné o nepřiměřenosti trestu nejsou podřaditelné nejen pod jí užitý dovolací důvod, ale také nepřichází v úvahu užití žádného dalšího dovolacího důvodu. Obviněná tedy de facto pouze zpochybňuje přiměřenost uloženého trestu, čímž se její argumentace s dovolacími důvody míjí. Soud odvolací se vypořádal s důvody, které jej vedly k tomu, že přistoupil k uložení trestu nepodmíněného (viz odst. 77–81 rozhodnutí). Těmto závěrům odvolacího soudu lze dát plně za pravdu. Nelze se ztotožnit s argumentací obviněné, že by měla být trestána shodně jako spolupracující obviněná K. N. Ostatně s tím, proč nebyl uložen oběma obviněným stejný trest se již vypořádal soud odvolací, a to v odst. 84–87 svého rozhodnutí.
11. Pokud se týká obviněného B., jeho námitky lze podřadit pod jím užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani tomuto obviněnému však nelze dát za pravdu. Odvolací soud se pečlivě) a náležitě (odst. 88–91) vypořádal s důvody, pro něž přistoupil k uložení daného druhu trestu, resp. uložení trestu propadnutí věci též ke shora označeným nemovitostem. Není tedy možno konstatovat, že by obviněnému byl uložen trest, který by byl nepřípustný či dostatečně neodůvodněný.
12. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně dospěla k závěru,
že dovolání obviněných dílem uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá, dílem je zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání v případě obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a v případě obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
14. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Ohledně námitek obviněné, které podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněný dovolací důvod a ani jiný z taxativně vymezených důvodů dovolání.
18. Poukázala-li obviněná ve svém dovolání na to, že jí byl uložen nepřiměřený trest (vzhledem k jí obecně zmiňované povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, významu polehčujících skutečností, osobním a rodinným poměrům, nedostatečnosti odůvodnění a srovnání s uloženým trestem spoluobviněné K. N.), pak považuje Nejvyšší soud za nutné k této námitce ve stručnosti uvést pouze následující. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který obviněná neuplatnila), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněné uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím obviněnou uplatněných ani jiných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Jak již bylo shora naznačeno, argumentace obviněné spočívá v tom, že odvolacímu soudu vytýká nedostatečné zohlednění skutečností, které vyznívají v její prospěch stran úvah o druhu a výměře trestu. Předmětným výhradám nelze vyhovět ani pohledem obviněnou neuplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Byl jí totiž uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, když se jedná o trest uložený výrazně pod dolní hranicí zákonné trestní sazby (která činí deset až osmnáct let odnětí svobody) s tím, že se jedná o spolupracující obviněnou. Uvedený druh trestu je přitom zákonem přípustný a vyměřený v rámci sazby respektující zákonné mantinely, a to zejména skutečnost, že dovolatelce ukládal trest jako spolupracující obviněné. Nadto se odvolací soud zabýval i ostatními hledisky rozhodnými pro úvahu o druhu a výměře trestu. Odvolací soud tak učinil v bodech 77–81 odůvodnění rozsudku. Nelze tedy přisvědčit ani námitce, že soud měl závěr týkající se uloženého nepodmíněného trestu nedostatečně odůvodnit. Odvolací soud rovněž postupoval s ohledem na proporcionalitu zájmu na ochraně společnosti vyzdvižením vysoké společenské škodlivosti jejího jednání na straně jedné a zásahu do základních práv dovolatelky na straně druhé. Nejvyšší soud tedy musí uzavřít, že námitky obviněné jsou zcela nepřípadné, a to i ve směru srovnání jí uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody s podmíněným trestem spoluobviněné K. N., která postupem podle §206c tr. ř. prohlásila svou vinu. Ostatně pokud se týká zodpovězení otázky, proč nebyl oběma obviněným uložen stejný trest, je možné plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně na body 84–87.
20. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že není na místě, aby stát rezignoval na svoji roli v zajištění efektivní ochrany společnosti v případě dovolatelky, která souzenou trestnou činnost páchala po delší dobu, ve větším rozsahu a sama pervitin dále distribuovala a užívala.
21. Konečně je na místě dodat, že výše vyložený výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, v němž Ústavní soud uvedl, že „s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
22. Pokud se týká námitek uplatněných dovolatelem R. B., ten poukázal na jemu uložený trest propadnutí věci, který považuje za rozporný s ustanovením §37 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého nelze uložit kruté a nepřiměřené sankce. Stejně jako obviněná uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale rovněž i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Námitky obviněného sice lze uplatnit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak nelze mu dát za pravdu.
23. Jak již bylo shora naznačeno, důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, trestu zákazu pobytu.
24. Odvolací soud rozhodoval o trestu propadnutí věci, konkrétně chaty s pozemky ve vlastnictví obviněného, na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch dovolatele. Odvolací soud poté při rozhodování o předmětném druhu trestu, resp. rozsahu uloženého trestu propadnutí věci, vycházel ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že dovolatel byl jedenáctkrát soudně trestaný, z toho čtyřikrát pro drogovou trestnou činnost. Opakovaně mu byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody. Z posledního výkonu trestu byl propuštěn na konci roku 2017. Trestnou činnost páchal jako speciální recidivista, dlouhodobě si prostředky k životu opatřoval soustavnou výrobou a prodejem pervitinu. Uvedený soubor nemovitostí byl v průběhu přípravného řízení zajištěn jako nástroj trestné činnosti, neboť chatu obviněný využíval k výrobě pervitinu nejen v momentě jeho zadržení, ale soustavně po dobu více než deseti let, což bylo dokumentováno v řadě dalších trestních věcí. Prakticky veškerou jemu vytýkanou trestnou činnost páchal v chatě v podstatě po celou dobu jejího vlastnění. Mimo to svým jednáním soustavně poškozoval životní prostředí a ohrožoval spodní vody, což dokládá ve spise založená fotodokumentace.
25. Odvolací soud ukládaný trest propadnutí věci i v tomto směru dostatečně odůvodnil uvedením, že je zjevné, že stavba dlouhodobě sloužila po mnoho let jako místo, kde byl vyráběn pervitin nejen obviněným, ale i dalšími osobami, kterým ji za tímto účelem zapůjčil, a jedná se proto o nástroj trestné činnosti ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž vyvrátil argument soudu prvního stupně o tom, že ačkoliv byly splněny formální podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, jeho uložení není namístě, neboť objekt má podle obviněného hodnotu několika milionů, obviněný zde má své faktické bydliště a uložením zmíněného trestu by se stal bezdomovcem. Odvolací k tomu poznamenal, že vlastnické právo obviněného je poměřováno s obecným zájmem na ochranu společnosti před opakováním drogové trestné činnosti a s ohledem na zjištění týkající se znečištění přírody v okolí chaty nebezpečnými látkami, i zájmem na ochranu přírody. Obviněný byl několikrát soudně trestán pro obdobnou drogovou trestnou činnost a opět se připravoval vyrábět pervitin v tomto objektu, a zároveň jej opakovaně zapůjčoval více osobám k výrobě pervitinu. Existuje proto důvodná obava, že ani po propuštění z vězení se nebude chovat jinak, případně nelze vyloučit využívání tohoto objektu stejným způsobem i jinými osobami, kterým toto bylo i v minulosti obviněným umožněno. Odvolací soud neshledal ani nepřiměřenost uloženého trestu propadnutí těchto nemovitostí, pokud jde o jejich hodnotu (dle odborného vyjádření ve výši 1 900 000 Kč), neboť obviněný svou trestnou činností a šířením drog působí dlouhodobě mnohem větší škodu na zdraví jednotlivců i celé společnosti. Právo na bydlení nemohlo být v konkrétním případě nadřazeno ochraně společnosti před pácháním další závažné trestné činnosti. Ostatně z obsahu vyjádření syna obviněného se podává, že po vykonání trestu jsou možnosti zajištění jeho bydliště (v podrobnostech srov. body 90 a 91 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. Nejvyšší soud má za to, že odvolací soud správně poukázal na skutečnost, že předmětná chata dlouhodobě sloužila jako místo, kde byl vyráběn pervitin nejen obviněným, ale i dalšími osobami, kterým objekt za tímto účelem půjčoval. Danou nemovitost tak lze označit jako nástroj trestné činnosti ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud vyvážil i právo obviněného na vlastnictví a obecný zájem na ochraně společnosti před opakováním drogové trestné činnosti a taktéž zájmem na ochranu přírody (s ohledem na znečištění přírody nebezpečnými látkami v souvislosti s výrobou drog). Soud také logicky odůvodnil, proč existuje důvodná obava, že po výkonu trestu odnětí svobody obviněný bude opětovně využívat objekt ke stejnému účelu. Zároveň bylo soudem dostatečně odůvodněno, proč k danému trestu přistoupil i s ohledem na cenu propadnuté věci.
27. Na základě uvedeného lze uzavřít, že odvolací soud se dostatečně vypořádal s důvody pro uložení trestu propadnutí věci, konkrétních nemovitostí, a svůj postup rovněž dostatečně odůvodnil. Nelze tedy uzavřít, že by obviněnému uložil trest, který by byl nepřípustný nebo dostatečně neodůvodněný. Stejně tak nelze uložený trest považovat za krutý či nepřiměřený ve smyslu §37 odst. 2 tr. zákoníku, neboť Nejvyšší soud neshledal ostrý nepoměr tohoto druhu uloženého trestu s přihlédnutím zejména k povaze a závažnosti obviněným spáchaného trestného činu a vzhledem k osobě pachatele. Nepřiměřená je jakákoliv sankce, která plně nerespektuje zákonná hlediska pro její ukládání, což však není projednávaný případ.
28. Dovolací argumentace obviněné K. S. neodpovídala jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádným dalším dovolacím důvodům uvedeným v §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
29. Nejvyšší soud sám nerozhodoval samostatným výrokem o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněné, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
30. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného R. B. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu