ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1941.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1941/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Zoxo Financial s. r. o., se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, identifikační číslo osoby 24185141, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, proti povinným 1) M. G., a 2) V. G., oběma zastoupeným Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, za účasti vydražitelky I. B., pro 679 912,71 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 08117/21, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 10 Co 6/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinní jsou povinni zaplatit vydražitelce na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 11. 2022, č. j. 203 Ex 08117/21-219, kterým soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, udělil vydražitelce příklep na vydražené nemovité věci, v rozhodnutí specifikované, za nejvyšší podání 1 705 000 Kč (výrok I.) a vydražitelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že při provedení dražby nedošlo k porušení zákona ani k žádným vadám ve smyslu §336k odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Konstatoval, že soudní exekutor postupoval zcela v souladu se zákonem, v průběhu exekuce reagoval na žádosti zástupkyně povinných o vyčíslení dluhu a pokud sdělil den před konáním dražby stanovisko oprávněné spočívající v tom, že nesouhlasí pouze s částečnou úhradou dlužné částky s tím, že zbývající bude hrazena ve splátkách, nelze v tomto směru spatřovat nevhodný postup při provádění exekuce, jak tvrdili povinní. Povinní tvrdili, že v advokátní úschově složená částka 728 000 Kč byla určena k úhradě právě dluhu, pro jehož vymožení byla či je exekuce vedena, nevysvětlili ovšem, proč tuto částku nezaplatili přímo oprávněné či k rukám soudního exekutora. Tvrzení povinných, že jim bylo znemožněno se s dostatečným předstihem pokusit zajistit zbývající částku pro úhradu vymáhaného dluhu (tj. 373 689 Kč), je v příkrém rozporu s tvrzením v rámci komunikace o tom, že nejsou schopni dlužnou částku najednou uhradit a žádali o poskytnutí splátek. Odvolací soud zdůraznil, že složení tvrzené finanční částky do advokátní úschovy není splněním dluhu v rámci vedené exekuce a nebylo ani doloženo, že částka v advokátní úschově zástupkyně povinných byla pro účel této exekuce určena. Navíc bylo zjištěno, že vydražené nemovité věci představovaly jediný způsob (nad rámec prováděných srážek ze starobního důchodu), jak nikoli nepatrnou částku, pro kterou byla exekuce zahájena, pro oprávněnou vymoci. Nelze přehlédnout skutečnost vyplývající z exekučního titulu týkající se samotného důvodu vzniku závazku povinných, jeho zhodnocení soudem prvního stupně, které se odrazilo ve schválení navrženého smíru účastníků – povinní se smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázali k jeho úhradě dne 27. 2. 2017 s tím, že byl zčásti poskytnut jako účelový za účelem vyplacení exekucí a zápůjček. S žádostí o vydání exekučního titulu se oprávněná obrátila na soud až dne 8. 4. 2020, tedy s dostatečným časovým odstupem od vzniku závazku tak, aby si povinní mohli prostředky na zaplacení vzniklého dluhu zajistit.
2. Povinní přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která doposud řešena nebyla, a to otázky přiměřenosti konání dražebního jednání, jehož předmětem je nemovitost, ve které mají povinní trvalé bydliště a fakticky v ní bydlí, za situace, kdy je exekutorovi před konáním dražby doloženo, že povinní mají převážnou část prostředků k dispozici (vázanou na úschovním účtu) a ve vztahu ke zbývající části vymáhaného dluhu je povinnými nabídnut splátkový kalendář. Dále se povinní domnívají, že se odvolací soud odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe soudů“ ohledně přiměřenosti prováděné exekuce a od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky zjevné nespravedlnosti a nepřiměřenosti provádění exekuce (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4138/2017).
3. Povinní jsou toho názoru, že exekutor i odvolací soud nesprávně posoudili, zda byly splněny podmínky pro konání dražby nemovitých věcí dne 23. 11. 2022. Povinní předložili listiny, které prokazovaly, že nad rámec částek, jež jim byly strhávány ze starobních důchodů, měli před konáním dražby k dispozici na úschovním účtu částku 728 000 Kč, kterou byli připraveni uhradit před konání dražby. Povinní současně požádali o vyčíslení zbývajícího dluhu a navrhli, že by zbývající část hradili ve splátkách. Soudní exekutor nereagoval na několikeré žádosti povinných o aktuální vyčíslení dluhu a k poslední žádosti sdělil konkrétní vymáhanou částku „toliko lakonicky e-mailem“ právní zástupkyni povinných dva dny před konáním dražby. Povinní tak v důsledku postupu exekutora nebyli informováni o celkové výši vymáhaného dluhu a nemohli se s dostatečným předstihem pokusit zajistit zbývající částku pro úhradu vymáhané povinnosti. Samotné konání dražby povinní považují za nepřiměřeně přísné a za nepřiměřený postup při provádění exekuce, neboť doložili, že mají k dispozici k úhradě částku představující více než 70 % vymáhané částky a za účelem vymožení zbývající částky 373 689 Kč byla prodána nemovitost, jejíž hodnota byla posudkem určena na částku 2 376 000 Kč a v níž mají oba povinní trvalé bydliště a fakticky v ní i bydlí.
4. Povinní uvedli, že jsou si vědomi toho, že do konání dražby neuhradili celou vymáhanou částku, nicméně s ohledem na realizované platby, strhávané srážky z důchodu, doložené složené prostředky v advokátní úschově, jakož i návrh na doplacení zbývající vymáhané částky ve splátkách se jeví provedení dražby zcela nepřiměřeným a ryze formalistickým postupem, který velmi výrazně negativně zasahuje nejen majetkovou sféru povinných, ale i jejich psychiku. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudního exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
5. Vydražitelka ve vyjádření k dovolání uvedla, že elektronická dražba řádně proběhla a vydražitelka následně řádně doplatila celkovou cenu vydražené nemovité věci. Navázala kontakt s bývalými majiteli, v průběhu května 2023 již fyzicky v domě nepobývali a objekt fakticky mnoho let využívali k rekreačním účelům. Dům je v současné době k užívání zcela nevhodný a je nutné provést jeho rekonstrukci.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
7. Z obsahu spisu a ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že exekučním titulem je usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 9. 2020, č. j. 7 C 87/2020-75, jímž byl schválen smír účastníků ve znění, že se povinní zavazují zaplatit oprávněné společně a nerozdílně částku 1 500 000 Kč (z toho jistinu ve výši 900 000 Kč), a to 800 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí a 700 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 17. 3. 2021 a soudní exekutor byl dne 12. 4. 2021 pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 679 912,71 Kč na jistině spolu s příslušenstvím (smluvený úrok 20 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně). Po zahájení exekučního řízení oprávněná oznámila soudnímu exekutorovi, že povinní jí dne 18. 3. 2021 uhradili částku 130 000 Kč. Soudní exekutor dne 15. 4. 2021 vyzval povinné ke splnění vymáhané povinnosti, kterou ke dni vydání výzvy vyčíslil na částku 752 110,71 Kč s tím, že vymáhaná povinnost se každý den zvyšuje o příslušenství (bez nákladů exekuce) ve výši 511,10 Kč. Soudní exekutor následně vydal exekuční příkazy, a to dne 15. 4. 2021 prodejem nemovitých věcí ve společném jmění povinných a přikázáním pohledávky povinné 1) na plnění ze smlouvy o penzijním připojištění, dne 22. 4. 2021 srážkami z důchodu povinných, dne 27. 4. 2021 a 28. 4. 2021 přikázáním pohledávek povinných z účtů u bankovních ústavů. Dne 4. 5. 2021 povinní podali návrh na zastavení exekuce, který byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 10. 2021, č. j. 27 EXE 219/2021-86, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2022, č. j. 13 Co 326/2021-127. Dne 1. 10. 2021 a 1. 11. 2021 oprávněná informovala soudního exekutora, že jí povinní uhradili dne 29. 9. 2021 částku 10 000 Kč a dne 31. 10. 2021 rovněž částku 10 000 Kč. Dne 11. 11. 2021 právní zástupkyně povinných požádala soudního exekutora o vyčíslení aktuální výše dluhu a soudní exekutor ji dne 29. 11. 2021 informoval, že zbývající výše pohledávky činí 770 686,82 Kč, náklady oprávněné 14 012 Kč a náklady exekuce 149 024 Kč. Dne 1. 12. 2021 právní zástupkyně povinných požádala o bližší specifikaci toho, z čeho se dluh skládá. Dne 23. 3. 2022 právní zástupkyně povinných opět požádala o vyčíslení aktuální výše dluhu. Soudní exekutor ji dne 3. 5. 2022 informoval, že k úhradě zbývá celkem 849 907,02 Kč (jistina 660 356,81 Kč a příslušenství 209 550,21 Kč, kdy vymoženo a vyplaceno oprávněné bylo dosud 20 000 Kč) a náklady exekuce, o nichž teprve bude rozhodnuto, v předběžné výši cca 200 000 Kč. Dne 4. 5. 2022 právní zástupkyně povinných sdělila, že ve vyčíslené částce nejsou evidovány platby od České správy sociálního zabezpečení v rámci prováděných srážek z důchodu. Dne 18. 5. 2022 informoval právní zástupce oprávněné soudního exekutora, že jej kontaktovala právní zástupkyně povinných o zajištění vyčíslení vymáhané pohledávky s tím, že dcera povinných údajně chce exekuci zaplatit proti následnému převodu nemovitých věcí z povinných na ni. Dne 13. 6. 2022 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce v částce 13 492 Kč jako náklady exekuce a 21 018 Kč jako náklady oprávněné. Dne 14. 6. 2022 soudní exekutor ustanovil znalce k ocenění nemovitých věcí postižených exekučním příkazem a dne 2. 9. 2022 rozhodl, že výsledná cena nemovitých věcí na LV č. XY v k. ú. XY činí 2 370 000 Kč, výsledná cena nemovitých věcí na LV XY a XY v k. ú. XY činí 6 000 Kč. Dne 29. 9. 2022 soudní exekutor vydal dražební vyhlášku týkající se nemovitých věcí na LV č. XY v k. ú. XY s tím, že elektronická dražba bude zahájena dne 23. 11. 2022 ve 13:00 h a nejnižší podání se stanoví na částku 1 580 000 Kč; dražební vyhláška byla právní zástupkyni povinných doručena dne 29. 9. 2022. Dne 9. 11. 2022 právní zástupkyně povinných sdělila soudnímu exekutorovi, že na svém úschovním účtu eviduje pro úhradu exekuce částku ve výši 728 000 Kč s tím, že povinní „by rádi celou věc vyřešili před konáním dražby“, a proto žádá o vyčíslení celkové výše dluhu včetně příslušenství k 22. 11. 2022 tak, aby bylo možné částku uhradit a exekuci ukončit. Dne 21. 11. 2022 soudní exekutor informoval právní zástupkyni povinných, že celková částka k úhradě exekuce činí 1 101 689 Kč. Téhož dne právní zástupkyně soudnímu exekutorovi sdělila, že povinní mohou uhradit částku cca 728 000 Kč, která je v její úschově, a zbývající částku cca 380 000 Kč by byli schopni hradit ve splátkách ve výši cca 15 000 Kč měsíčně s pomocí své široké rodiny, do dne konání dražby nejsou schopni uhradit celých 380 000 Kč. Soudní exekutor dne 22. 11. 2022 informoval právní zástupkyni povinných že musí být uhrazena celková dlužná částka, nepostačuje uhrazení částky 728 000 Kč ke zrušení dražby.
8. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu porušením zákona při provádění dražby, které má za následek měnící rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soudní exekutor neodročil dražební jednání, ač tak učinit měl, resp. že za konkrétních okolností případu postup soudního exekutora spočívající v tom, že přistoupil k dražbě nemovitých věcí, nebyl přiměřený (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, či ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4357/2018). Je tomu tak např. tehdy, kdy povinný ke dni konání dražby uhradil jistinu pohledávky včetně příslušenství, vyjma nákladů exekuce, přičemž z dosavadního průběhu exekučního řízení a aktivního jednání povinného se jevilo jako vysoce pravděpodobné, že povinný v relativně krátké době pohledávku zcela uhradí dobrovolně, aniž by bylo třeba přistoupit k prodeji nemovité věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4357/2018), nebo v případě, že kdy povinný soudnímu exekutorovi zaslal před dražbou nemovitých věcí oznámení, že celou vymáhanou pohledávku včetně příslušenství zaplatil den před konáním dražby, a kdy exekuce byla vedena i tzv. prioritními způsoby (srážkami ze mzdy povinného, přikázáním pohledávky z účtu povinného, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech v majetku povinného a jeho manželky), přičemž soudní exekutor dražební jednání neodročil za účelem prověření oznámení povinného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014).
9. V konkrétních poměrech projednávané věci však dovolací soud neshledává nepřiměřenost postupu soudního exekutora při provádění dražby, jež by měla za následek porušení zákona při provádění dražby, a posouzení věci odvolací soudem hodnotí jako správné a zcela souladné se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Povinní byli od počátku exekučního řízení informováni o výši vymáhané pohledávky a na jejich průběžné žádosti o vyčíslení dluhu soudní exekutor reagoval; ostatně první žádost o vyčíslení dluhu povinní podali více než rok před konáním dražby, aniž by následně na dluh byť i jen částečně plnili. Přestože povinní tvrdili, že jsou připraveni částku 728 000 Kč uhradit, do dne konání dražby ji nezaplatili. Nelze ani přistoupit na argumentaci povinných, že se nemohli s dostatečným předstihem pokusit zajistit zbývající částku pro úhradu dluhu, když sami ještě dva dny před konáním dražby tvrdili, že nejsou schopni „zbývající částku“ (myšleno 380 000 Kč) uhradit. Povinní žádali o splátkový kalendář, ovšem pokud by hradili uvedenou splátku 15 000 Kč měsíčně, pak by exekuce trvala minimálně další dva roky (a to za předpokladu, že by skutečně částku 728 000 Kč zaplatili). S ohledem na výši vymáhané pohledávky a na skutečnost, že během téměř dvou let trvající exekuce nebylo jinými způsoby vymoženo téměř ničeho, nelze hodnotit způsob vedení exekuce prodejem nemovitých věcí (oceněných částkou 2 370 000 Kč) jako nepřiměřený. Dovolací soud konstatuje, že soudní exekutor nemohl vzhledem k dosavadnímu chování povinných očekávat, že dlužná částka bude před konáním dražby zcela uhrazena, případně že by snad byla zcela uhrazena v nejbližší době, a nelze mu vytýkat, že k dražbě za uvedených okolností přistoupil.
10. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
11. Dovolatelé v dovolání dále navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinných na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
12. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. Vydražitelka, která nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a současně nedoložila výši svých hotových výdajů, má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, v paušální výši 300 Kč (§151 odst. 3 o. s. ř., §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu). Oprávněné žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 11. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková