ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2632.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2632/2022-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z. s ., se sídlem v Praze 9, Krátkého 143/1, identifikační číslo osoby 65401875, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti povinné petacloud a. s ., se sídlem v Mostě, Javorová 3096, identifikační číslo osoby 04172159, zastoupené Mgr. Janem Krabcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1033/7, pro exekuci provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 884/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 55 Co 36/2022-178, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 55 Co 36/2022-178, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud částečně zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, na podkladě pověření vydaného týmž soudem dne 1. 7. 2021 pod č. j. 48 EXE 884/2021-44, ohledně vymáhání povinnosti uložené pravomocným a vykonatelným výrokem III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019, č. j. 34 C 5/2017-360, ve znění pravomocného a vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 3 Co 58/2019-409 (dále též jen „exekuční titul“). Zároveň zamítl návrh povinné ze dne 30. 7. 2021 na zastavení exekuce ohledně nákladů oprávněné v exekučním řízení a ohledně nákladů exekuce. Soud prvního stupně uzavřel, že nepeněžitá povinnost stanovená exekučním titulem byla již splněna.
2. Exekuční titul žalované (povinné) uložil povinnost zdržet se na stránkách www.ulozto.cz , www.uloz.to (a 6 dalších stránkách uvedených ve výroku) umožnění stahování digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d (a 14 dalšími příponami uvedenými ve výroku), obsahujících audiovizuální díla Obušku, z pytle ven! (1955, režie Jaromír Pleskot), Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), S čerty nejsou žerty (1985, režie Hynek Bočan), Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), Pelíšky (1999, režie Jan Hřebejk) a Kobry a užovky (2015, režie Jan Prušinovský), pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledavači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou , do 60 dnů od právní moci rozsudku, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává žalobkyně (oprávněná). Vykonatelnost výroku III. nastala dne 4. 5. 2021.
3. Obvodní soud zjistil, že zadáním přesného znění celého názvu díla s diakritikou i bez ní se zobrazí text „Vyhledávání tohoto výrazu bylo zcenzurováno rozhodnutím VS.“ Pouze při zadání části názvu díla se zobrazí velké množství souborů. Obvodní soud uzavřel, že povinná uloženou povinnost splnila, neboť při zadání plného názvu děl tak, jak jsou ve výroku uvedeny, skutečně nelze dílo stáhnout. Soud uvedl, že z exekučního titulu jednoznačně vyplývá jednak uložená povinnost zdržet se umožnění stahování konkrétních souborů (vymezených konkrétním obsahem a formátem z konkrétních webových stránek), jednak podmínka stanovící způsob jejich vyhledání (viz užití slova „pokud“). Pouze při absenci této podmínky v exekučním titulu by k porušení uložené povinnosti nadále docházelo, neboť jiným způsobem zadání do vyhledávače (například po zadání jednotlivého slova z názvu díla, za použití čárky mezi slovy v názvu díla, popřípadě za použití pravopisné chyby v názvu díla) je možné digitální soubor konkrétně uvedeného obsahu a formátu na uvedených webových stránkách nadále vyhledat (bod 37 odůvodnění rozsudku). Pro závěr soudu prvního stupně svědčí i důvody, pro něž Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 3 Co 58/2019-409, potvrdil výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze o zamítnutí návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku odstranila nebo veřejnosti znepřístupnila digitální soubory obsahující jmenovaná audiovizuální díla a aby se zdržela do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti.
4. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesení obvodního soudu změnil tak, že se exekuce částečně nezastavuje. Vyšel ze skutkového stavu obvodního soudu, nicméně uzavřel, že v nalézacím řízení oprávněné nešlo o to, aby povinnou úkolovala a omezovala v tom, jakým způsobem umožní na své webové platformě vyhledávání určitých souborů; činnost oprávněné směřuje k ochraně autorských práv či práv výkonných umělců a exekuční titul nesměřoval k zamezení umísťování souborů s chráněnými díly na webové platformě povinné ani k zamezení jejich vyhledávání a zobrazování (jak se snad mylně domnívá povinná v popiscích o cenzurování vyhledávání), nýbrž k zamezení jejich stahování. Odvolací soud souhlasil s tím, že v exekučním titulu uvedený způsob vyhledávání souborů zadáním titulu díla se v tomto kontextu jeví jako zbytečný a může vést k úvaze o podmínce vyhledání s tím, že je-li vyhledáno jinak, nejde o porušení povinnosti. Odvolací soud však považuje výklad obvodního soudu za formalistický a nesprávný s tím, že „…neodpovídá nejen smyslu celého exekučního titulu, ale neobstojí ani při použití argumentu maiore ad minus ani fakticky vzhledem ke způsobu, jakým je vyhledávání na webové platformě povinné upraveno. Toto vyhledávání totiž probíhá tak, že již při zadání části názvu některého z děl, o které jde, např. i jednoho slova, vyhledávací algoritmus nastavený samotnou povinnou nabízí uživateli soubory, v nichž se hledaný výraz objevuje, včetně souborů s názvy uvedenými v exekučním titulu. Je to tedy sama povinná, která prostřednictvím vyhledávacího algoritmu umožňuje návštěvníkům její webové platformy najít (a případně následně stáhnout) soubory v exekučním titulu uvedené. Sama tedy v zásadě za návštěvníka stránek celý název díla (ať již s diakritikou nebo bez ní) doplní i po zadání jen části názvu díla. Za této situace nelze mít za to, že povinnost uloženou exekučním titulem plní…“ (bod 12 odůvodnění). Podle odvolacího soudu neobstojí argumentace povinné, že širším výkladem by docházelo k zásahu do práv jiných uživatelů webové platformy, neboť na soubory obsahující jen jednotlivá slova z názvu děl se povinnost nevztahuje. Stejně tak se nevztahuje ani na případné soubory s totožným názvem, které předmětná díla neobsahují.
5. Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ní dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny některé hmotněprávní otázky vztahu zákona č. 80/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, coby speciálního předpisu upravujícího odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti (dále též jen „ZSIS“), to vše ve spojení s otázkou aplikace rozhodnutí ve věcech týkajících se výše uvedeného, zejména existence a způsobu dodržování povinností uložených exekučním titulem (srov. bod 18 dovolání). Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávné interpretaci povinností uložených v exekučním titulu. Podle dovolatelky nebyla nyní vymáhaná povinnost vykonávaným rozsudkem uložena. Uložená povinnost se totiž nevztahuje na části názvu děl a rozšíření povinnosti i na jednotlivé části titulů vede k nepřípustné cenzuře a zásahu do práv mnoha uživatelů. Uvedla, že exekuční titul je výsledkem dlouhotrvajícího soudního sporu mezi účastníky, v průběhu něhož se žalobní petit měnil. Oprávněná měla možnost formulovat petit tak, aby se týkal stahování souborů vyhledávaných jak zadáním názvu díla, tak i jen části názvu. Zásadní otázkou je podle dovolatelky to, zda způsob vyhledávání souboru zadáním celého názvu díla je podmínkou, kterou nelze opomíjet ani rozšiřovat. Oprávněná se jen snaží zvrátit situaci, kdy jí samotnou formulovaný žalobní návrh nesplnil její očekávání. Oprávněná pochybila, pokoušela-li se formulovat způsob vyhledávání souborů na webové platformě povinné, ač jí šlo o zamezení umožnění stahování souborů. Povinná vytýká odvolacímu soudu, že si přisvojil právo věcně posuzovat a přeformulovat exekuční titul. Dodala, že na základě výkladu odvolacího soudu byla nucena zablokovat celkem 18 klíčových slov obsažených v názvech předmětných děl, avšak svou povahou se jedná o běžná slova používaná v komunikaci i za jiným účelem a bez vztahu k uvedeným dílům. Podle povinné není rovněž jasné, jak má být usnesení odvolacího soudu interpretováno ve vztahu k interpunkčním znaménkům obsaženým v názvech děl. Zcela jednoznačně se nejedná o slova, ale o pomocné grafické znaky písemného projevu. Závěrem navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a usnesení soudu prvního stupně potvrdil, případně aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
6. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinná nevymezila, která konkrétní právní otázka (ať již z oblasti hmotného či procesního práva), na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Povinná neformuluje žádnou konkrétně odvolacím soudem řešenou právní otázku (dosud dovolacím soudem nevyřešenou), ani skutečnosti, z nichž by bylo možné splnění předpokladů přípustnosti usuzovat. Oprávněná připomíná, že namítaná oblast právní regulace v rozhodování dovolacího soudu již řešena byla, a to dokonce velmi podrobně ve stejné právní věci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 23 Cdo 1840/2021-557 (zejména stran podmínek a právních limitů odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti v protikladu k úpravě ochrany práv duševního vlastnictví). Povinná spíše než o zodpovězení právní otázky dovolací soud žádá o další právní názor k interpretaci exekučního titulu, který však dle názoru oprávněné odvolací soud vyložil po smyslu a správně. Dovolání považuje za nedůvodné. Podstatou je zodpovězení otázky, zda soudem zjištěný skutkový stav lze považovat za splnění povinnosti uložené exekučním titulem, tj. otázky výkladu a aplikace individuálního právního aktu. I při výkladu individuálních právních aktů je třeba se řídit judikaturními východisky Ústavního soudu vyjádřenými například v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16, v nálezu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2427/12, v nálezu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 3680/17, případně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007. Odvolací soud výrok exekučního titulu správně vyložil a zjištěný skutkový stav správně právně posoudil. Obsahově jde v něm o uložení povinnosti zamezit stahování souborů s nelegálním obsahem, pokud jsou pro povinnou identifikovatelné podle jednoduchého slovního filtru, a to za účelem ochrany práv autorských a souvisejících. Jistě nebylo smyslem nalézacího řízení uložit povinné povinnost omezit vyhledávání ve vyhledávači, když rozhodnutí o způsobu technické realizace její povinnosti náleží výlučně povinné, ale omezit dostupnost zjevně protiprávního a jasně identifikovaného (identifikovatelného) obsahu. Pokud by tedy odvolací soud převzal argumentaci a výklad povinné a soudu prvního stupně, postrádala by takto vyložená povinnost rozumný smysl, když by návštěvníkovi stránky povinné stačilo zadat jen část názvu děl, vyhledávací algoritmus by mu „poradil“ jeho zbývající část (s diakritikou či bez ní či s případnými dalšími zásahy do titulu díla, jako jsou např. pomlčky uvnitř jednotlivých slov nebo gramatické chyby) a ten by si mohl protiprávní obsah takto vyhledaný stáhnout, aniž by se povinná dostala do rozporu s takto vyloženým exekučním titulem. Takový výklad vymáhané povinnosti by nemohl účinně sloužit naplnění jejího účelu, tj. k ochraně dotčených předmětů ochrany, nesledoval by tedy účel práva, ale byl by samoúčelný – formalisticky by účel shledával jen v právu samotném (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 1595/10). Povinná namítala, že je nucena blokovat předmětný protiprávní obsah již ve fázi vyhledávání, a tedy i obsah nezávadný (např. školní referáty). Oprávněná však znovu připomíná, že povinná není omezena ve způsobu technické realizace vymáhané povinnosti, zejména pak nemusí nijak „cenzurovat“ vyhledávání některých slov a frází, jak si stěžuje, ale může vyhledávání ponechat plně funkční, když splní svou primární povinnost – zamezit tomu, aby v její službě byla zpřístupňována konkrétní autorská díla, která jsou pro ni podle jednoduchých faktorů (přípona audiovizuálního souboru, název, případně též délka souboru) identifikovatelná. Pokud povinná z vlastního rozhodnutí znemožňuje vyhledání souborů i s jinými než ve výčtu uvedenými příponami, činí tak na základě vlastního podnikatelského úsudku a poměřování mezi finanční náročností technického řešení (kdy je za dodatečné náklady může rozšířit o filtr vyhledávání podle přípony/formátu souboru apod.) a větším dotčením uživatelů její služby, kteří protiprávní obsah nenahrávají, přičemž před uživateli své služby dává přednost nižší finanční náročnosti. I v případě zpřesnění využívaných filtrů o porovnávání přípon, velikosti souborů a případně jejich délky však jde o nepříliš technicky náročné řešení, když obdobné funkce povinná již využívá pro poskytování vlastních služeb. Oprávněná navrhuje, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, resp. bude-li věcně projednáváno, zamítl, a současně aby přiznal oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
8. Dovolání je přípustné, protože odvolací soud se při interpretaci exekučním titulem uložené povinnosti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež vylučuje, aby bylo oprávněné ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu.
9. Předně je třeba připomenout, že exekuční soud je vázán obsahem exekučního titulu a je povinen z něj vycházet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, případně též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 3276/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 904/16).
10. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, či ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, konstatoval, že způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (obdobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3704/2018).
11. Současně Nejvyšší soud dlouhodobě setrvává na stanovisku, že je nespornou procesní zásadou požadavek, aby vykonávané rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité, aby jak straně oprávněné, tak straně povinné, byl jednoznačně zřejmý a zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených či deklarovaných práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr, aby straně oprávněné bylo ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4759/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1306/2009).
12. Exekuční titul v projednávané věci ukládá povinné zdržet se na specifikovaných webových stránkách http://www.ulozto.cz/ umožnění stahování souborů s označenými příponami obsahujících šest uvedených audiovizuálních děl, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledavači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává oprávněná. Jednotlivé tituly dotčených audiovizuálních děl jsou víceslovné, pouze v jediném případě jde o titul tvořený jediným slovem (Pelíšky). Současně bylo zjištěno, že je-li do příslušného vyhledavače zadán plný název dotčených děl, skutečně již nelze tato díla stáhnout. To však neplatí, je-li zadáno jen jednotlivé slovo z víceslovného titulu díla, případně jsou-li například jednotlivá slova oddělena čárkou, zadána s pravopisnou chybou atp. Odvolací soud proto považoval vymáhanou povinnost za dosud nesplněnou. Svůj závěr založil na úvaze, že smyslem exekučního titulu je zamezení stahování dotčených děl, přičemž ve výroku stanovený způsob vyhledávání děl považoval za nadbytečný (poukázal na to, že při vyhledávání na webových platformách povinná v zásadě za návštěvníka stránek celý název díla doplní i po zadání části názvu).
13. Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu, že vymáhaná povinnost nebyla dosud splněna. Exekuční titul v projednávané věci netrpí neurčitostí, kterou by bylo možné výkladem odstranit. Za takovou neurčitost rozhodně nelze považovat v nalézacím řízení tvrzenou nemožnost splnění uložené povinnosti (viz dovolání žalované na čl. 425 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 34 C 5/2017) a ani ji nelze spatřovat v neuvedení způsobu, jakým má být uložená povinnost splněna, neboť je věcí povinné, jakou cestu ke splnění uložené povinnosti zvolí. Nejvyšší soud považuje vymezení uložené povinnosti za natolik konkrétní a jednoznačné, že nevyvolává o jejím obsahu ani rozsahu pochybnosti. Výklad přijatý odvolacím soudem tedy není na místě a neodpovídá výrokem uložené povinnosti, a to ani s přihlédnutím k odůvodnění exekučního titulu, k povaze věci či způsobu exekuce. Exekuční soud nemůže pravomocně uloženou povinnost opravovat ani doplňovat. Odvolací soud nadto přehlédl, že ve vztahu k audiovizuálnímu dílu s jednoslovným titulem (Pelíšky) byla uložená povinnost již i tak splněna.
14. Exekuční titul v projednávané věci byl podroben též dovolacímu přezkumu Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ze dne 8. 6. 2022, č. j. 23 Cdo 1840/2021-557, mimo jiné uzavřel, že povinnost poskytovatele služby ukládání informací zdržet se veřejného zpřístupňování uloženého díla směřuje nejen k ukončení porušování nebo ohrožování práv autora, nýbrž také k předcházení (zabránění) takovému dalšímu porušování či ohrožování. Podmínky vzniku této povinnosti a její obsah a rozsah proto musí směřovat k účinnému ukončení porušování nebo ohrožování práv autora, resp. jejich dalšímu neopakování, zároveň však je třeba zohlednit přiměřenou rovnováhu mezi zájmy nositelů autorských práv a práv s nimi souvisejících na ochraně jejich práv duševního vlastnictví a právem na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, a zároveň je třeba šetřit základní právo na svobodu projevu a na informace (viz bod 94, 153, 159 a 160 rozsudku ze dne 8. 6. 2022, č. j. 23 Cdo 1840/2021-557). Nejvyšší soud při hledání shora naznačené rovnováhy nepovažoval uloženou povinnost za zakázanou vzhledem k tomu, že žalobce se jako kolektivní správce práv podle autorského zákona domáhá uložení „povinnosti žalované zdržet se umožnění veřejného stahování konkrétních souborů obsahujících předmětná díla tvořící předměty jím kolektivně spravovaných práv (a to navíc pouze tehdy, mohou-li je členové veřejnosti vyhledat zadáním titulu díla v elektronickém vyhledavači poskytnutém žalovanou)“. Nutno podotknout, že nalézací řízení bylo provázeno změnami žalobních návrhů, žalobkyně dokonce pro příliš obecné zadání zčásti nebyla úspěšná (výrok I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019, č. j. 34 C 5/2017-360). Nemůže být pochyb o tom, že smyslem jejích kroků bylo zabránit nezákonnému sdílení chráněných audiovizuálních děl, přičemž tento cíl zjevně sledoval i exekuční soud. Nicméně bylo v dispozici oprávněné upravit žalobní petit tak, aby vyjadřoval povinnost povinné zabránit stahování digitálních souborů obsahujících zmíněná audiovizuální díla i jinak než zadáním „celého“ titulu díla. Proto je třeba uzavřít, že dotčený výrok vymezující vymáhanou povinnost nedává prostor pro rozšiřující výklad, který zaujal odvolací soud v napadeném rozhodnutí.
15. Protože odvolací soud interpretací exekučním titulem uložené povinnosti přiznal oprávněné právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu, nemůže dovoláním napadené rozhodnutí obstát. Jelikož nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a podle ustanovení §243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
16. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [viz ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu