ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2778.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2778/2023-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická č. 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, proti povinné J. D. , zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, pro 122 881 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 7288/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2023, č. j. 84 Co 27/2023-47, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 1. 2023, č. j. 54 EXE 7288/2015-28, zamítl návrh povinné ze dne 22. 9. 2022 na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou JUDr. Ivou Vychopňovou, Exekutorský úřad Benešov, pod sp. zn. 170 EX 1862/15 na základě pověření vydaného 2. 11. 2015 Okresním soudem v Ústí nad Labem pod č. j. 54 EXE 7288/2015-11. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2015, č. j. EPR 268182/2014-5 (dále též jen „exekuční titul“), jímž bylo povinné uloženo zaplatit oprávněné částku 122 881 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 122 881 Kč od 24. 5. 2014 do zaplacení. Povinná se podaným návrhem domáhá zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu s odůvodněním, že v řízení je vymáhána pohledávka oprávněné jako náhrada škody za neoprávněný odběr elektrické energie v období od 26. 6. 2013 do 6. 3. 2014 v bytě, v němž povinná od 30. 6. 2013 nebydlela z důvodu skončení nájmu. Povinná namítala, že před skončením nájmu požádala dodavatele elektrické energie ČEZ Prodej, a. s., o ukončení smlouvy o dodávkách elektrické energie a demontáž elektroměru, k níž došlo již 26. 6. 2013. Z tohoto důvodu nemohla škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektrické energie způsobit. Povinná dále namítla, že bezprostředně poté, co jí byl doručen exekuční titul, tato tvrzení uplatnila u ČEZ Prodej, a. s., konkrétně v zákaznickém centru Ústí nad Labem, kde byla ujištěna o stornu pohledávky, a z tohoto důvodu nepodala proti exekučnímu titulu odpor. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce v projednávané věci, neboť povinná se ve své podstatě domáhá přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, jenž však v exekučním řízení není možný. Současně soud prvního stupně neshledal důvod pro zastavení exekuce z důvodu, že by vedením exekuce docházelo k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Exekuční titul byl povinné řádně doručen a nalézacího řízení si byla vědoma, mohla tak proti němu uplatnit náležitou procesní obranu a tvrdit veškeré důvody, které nyní namítá v návrhu na zastavení exekuce. Důvodem pro zastavení exekuce nemohla být ani argumentace povinné, že byla ujištěna zaměstnancem společnosti ČEZ Prodej, a. s., o stornu objednávky, neboť jde zjevně o osobu odlišnou od oprávněné, jež byla na exekučním titulu uvedena, proto z tohoto ujištění povinná nemohla nabýt legitimní očekávání, že exekuční titul nebude vykonatelný. Opačným postupem by soud aproboval procesně zcela neobezřetný postup, resp. jeho absenci, povinné v nalézacím řízení, která se navzdory poučení soudu v exekučním titulu spolehla na ujištění třetí osoby o bezpředmětnosti platebního rozkazu. Současně by tak soud popřel i legitimní očekávání oprávněné, která již více než sedm let drží formálně bezvadný a vykonatelný exekuční titul, na jehož základě navrhla a vede předmětnou exekuci. Povinnou namítané okolnosti proto nezakládají dostatečně intenzivní důvod k prolomení zásady zákazu věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 84 Co 27/2023-47, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a odkázal na jeho podrobné a přesvědčivé odůvodnění. Dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela přezkoumatelné a soud prvního stupně se správně vypořádal s důvody pro zastavení exekuce tvrzenými povinnou, když správně uzavřel, že vedením exekuce nedochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Stejně tak se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nemožnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud ve svém rozhodnutí nereagoval na argumentaci povinné v odvolání a odůvodnění omezil pouze na odkaz na závěry soudu prvního stupně. Odkaz na závěry soudu prvního stupně by byl přípustný pouze v případě, že by odvolatelka v odvolání pouze opakovala námitky, jež uvedla před soudem prvního stupně, aniž by současně uvedla námitky nové, s nimiž se soud prvního stupně nevypořádal; tak tomu v projednávané věci nebylo. Povinná v odvolání vedla rozsáhlou polemiku se závěry soudu prvního stupně a vznesla nové argumenty, které před soudem prvního stupně nebyly uplatněny. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Co 4933/2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, dovozuje, že tímto postupem odvolací soud zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka dále namítá, že vymáhání předmětné pohledávky oprávněné je zjevně nespravedlivé a v rozporu se základními zásadami právního státu, proto jsou v daném případě dány důvody k prolomení zákazu věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení. Soud prvního stupně nepoměřoval intenzitu zjevné nesprávnosti exekučního titulu v projednávané věci oproti případům, jimiž se zabýval Ústavní soud. Soud prvního stupně sice poměřoval projednávanou věc s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16, avšak nesprávně jej interpretoval, když v projednávané věci zamítl návrh na zastavení exekuce, aniž by shledal rozpor exekučního titulu se základními zásadami právního státu, s odůvodněním, že povinná mohla vydání exekučního titulu zabránit, popřípadě se proti němu bránit podáním opravného prostředku a neučinila tak. Ustálená judikatura však výslovně konstatovala, že úroveň náležité procesní péče účastníka je irelevantní, obsahuje-li exekuční titul tak závažné vady, že jeho výkon by byl v rozporu se základními zásadami demokratického právního státu, a v takovém případě je namístě prolomit zásadu zákazu věcného přezkumu exekučního titulu a exekuci zastavit. Přitom povinná v projednávané věci nebyla zjevně pasivně legitimována, neboť byla připravena prokázat, že svůj elektroměr nechala řádně odpojit a z bytu se odstěhovala, proto nemohla elektrickou energii pro sebe odebírat. Stejně jako v poměřované věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2230/16 dluh povinné nemohl vzniknout. Soudy se tak neměly zabývat otázkou aktivity povinné v nalézacím řízení, ale měly zkoumat, zda exekuční titul obsahuje tak závažné vady, které by odůvodňovaly zastavení exekuce. Současně namítá, že oprávněná musela mít k dispozici informaci o tom, že povinná smlouvu s koncernem ČEZ ukončila a elektroměr byl odinstalován, proto jí muselo být zřejmé ještě před podáním návrhu na vydání platebního rozkazu, že v plnohodnotném nalézacím řízení by odpovědnost povinné za neoprávněný odběr elektřiny nemohl být prokázán. Oprávněná zjevně spoléhala na nedostatečně kvalitní obranu povinné. V případě, že by se následně prokázalo, že ze strany koncernu došlo k ujištění povinné, že pohledávka bude stornována (přičemž složitost struktury koncernu není možné klást k tíži spotřebiteli), pak nelze zahájení exekuce ze strany oprávněné vnímat jinak než jako šikanózní výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Oprávněná ve svém vyjádření namítá, že exekučním titulem je vykonatelný elektronický platební rozkaz, který byl povinné řádně doručen a obsahoval i poučení o právu povinné podat odpor s tím, že v případě, že tento odpor podán nebude, bude mít elektronický platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. I přes to se povinná místo podání odporu rozhodla kontaktovat společnost ČEZ Prodej, a.s., kde jí mělo být údajně sděleno, že se jedná o omyl a pohledávka vymáhaná nebude; povinná však pomíjí, že šlo o sdělení zaměstnance jiné právnické osoby, než kterou je oprávněná, proto nemohlo být relevantní. Oprávněná byla jasně specifikována jak v exekučním titulu, tak i v předžalobní upomínce, která byla povinné odeslána před podáním exekučního návrhu, povinná tedy měla možnost se proti vydanému exekučnímu titulu řádně a včas bránit v nalézacím řízení. V případě, že tak neučinila, nemůže se nyní domáhat zrušení exekučního titulu z důvodu takových skutečností, které mohly být v nalézacím řízení uplatněny. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinné není přípustné.
6. Dovolatelka předně namítá, že rozhodnutí odvolacího soud je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud namísto svého právního posouzení odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud však dovoláním napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepokládá. Nejvyšší soud však již dříve vyslovil závěr, že je otázkou individuálního posouzení, zda jde skutečně o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Odvolací soud může v odůvodnění odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže je odůvodněno natolik, že k uvedené argumentaci není potřeba v rozhodnutí odvolacího soudu nic dalšího uvádět (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1052/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1428/2021). Odvolací soud přitom v projednávané věci výslovně odkázal na základní argumenty soudu prvního stupně, pro které má být návrh na zastavení exekuce zamítnut (srov. odst. 16 rozhodnutí odvolacího soudu), když tyto argumenty byly v usnesení odvolacího soudu popsány (srov. odst. 7-9 rozhodnutí odvolacího soudu). Návrh povinné na zastavení exekuce tedy není podle odvolacího soudu důvodný proto, že se jím domáhá ve své podstatě v exekučním řízení nepřípustného věcného přezkumu exekučního titulu. Soudy přitom neshledaly, že by vedením exekuce docházelo k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, jež by mělo odůvodňovat mimořádné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Povinné nebylo podle soudů nižších stupňů upřeno právo bránit se v nalézacím řízení, o možnosti podat odpor byla řádně poučena a exekuční titul jí byl rovněž řádně doručen; spoléhala-li se povinná údajně na ujištění zaměstnance jiné právnické osoby o stornu pohledávky, není toto možné pokládat za relevantní obranu proti exekučnímu titulu, ani za okolnosti odůvodňující výjimečný a intenzivní důvod k prolomení zásady zákazu věcného přezkumu exekučního titulu. Rozvedla-li povinná své argumenty vnesené před soudem prvního stupně v odvolání, je z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení evidentní, že odvolací soud tato upřesnění nepokládal za podstatná a negující závěry soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné jenom pro odkaz na rozhodnutí soudu prvního stupně.
7. Dovolací soud se neztotožňuje ani s námitkou povinné, že s ohledem na specifické okolnosti je v projednávané věci výkon exekučního titulu v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Dovolací soud již dříve zdůraznil, že v otázce věcného přezkumu exekučního titulu je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že věcná správnost exekučního titulu již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána (z mnoha rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014). Exekuční řízení je (totiž) ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 520/2022).
8. Judikatura Ústavního soudu sice ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavní soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019). Zásah exekučního soudu musí být zcela výjimečný, tedy v případech, kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl v rozporu s principy demokratického státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
9. Dovolatelkou uváděné údajné a specifické okolnosti případu (zejména, že v bytu již v době odběru elektřiny nebydlela, takže nejde o její dluh, že odpor do platebního rozkazu nepodala proto, že byla nikoliv oprávněnou, ale zaměstnancem jiné „sesterské“ právnické osoby, ujištěna, že pohledávka byla stornována a exekuční titul nikdy nebude vymáhán) s ohledem na shora uvedenou judikaturu samy o sobě nevedly ani dovolací soud k úsudku, že jsou natolik výjimečné, že je na místě konstatovat, že nucená realizace exekučního titulu ve formě rozhodnutí by byla v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Lze se tak ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně i odvolacího soudu, že povinná měla a mohla své skutkové námitky (že v předmětném bytě v době odběru již nebydlela) uplatnit již v nalézacím řízení a že se neměla spokojit s údajným sdělením „sesterské“ společnosti oprávněné ČEZ Prodej, s. r. o., a nikoliv samotné oprávněné, že dluh nebude vymáhán.
10. Dovolatelkou uváděná judikatura dovolacího soudu (sp. zn. 20 Cdo 2884/2019) a Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 3194/18), jež výjimečně připouští, že exekuce vykonatelného exekučního titulu ve formě rozhodnutí může být zastavena, protože její pokračování by bylo v rozporu se zásadami demokratického právního státu, s právě uvedeným úsudkem není v rozporu, ale v souladu. Konkrétní okolnosti tvrzené povinnou totiž samy o sobě nejsou natolik zásadní, aby takový zcela výjimečný přístup odůvodňovaly.
11. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu