ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1052.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1052/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce K. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Makovcem, advokátem, se sídlem v Praze, Jaselská 305/15, PSČ 160 00, proti žalovanému B. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, PSČ 511 01, o zaplacení 1.393.785,11 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. 53 Co 221/2016-257, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 41/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 53 Co 351/2017-303, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 6 C 41/2014-287, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. 53 Co 221/2016-257 (výrok I.), a dále zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2015, č. j. 6 C 41/2014-180 (výrok II.)
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok) a ve výroku II. je potvrdil (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
[8] Dovolatel co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, přičemž závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla řešena v rozhodování soudu dovolacího“.
[9] K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je takto přípustné, však musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí, má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává. Dovolatel namítá pouze vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení. Uvádí, že odvolací soud „hodnotí rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti odkazem na právní posouzení odvolacího soudu z jiné věci, z jiného řízení“ a že „opřel své rozhodnutí ve vztahu k posouzení důvodnosti návrhu na odklad vykonatelnosti nikoli o výsledek dokazování, ale právě o ničím nepodložený dojem o malé pravděpodobnosti, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno“. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
[10] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud může převzít právní hodnocení soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, shledal-li jeho závěr správným a dostatečně zdůvodněným a není potřeba k uvedené argumentaci v rozhodnutí odvolacího soudu nic dalšího uvádět (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003, a ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2437/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016). Rozhodnutí odvolacího soudu splňuje požadavky kladené na řádné odůvodnění rozhodnutí, neboť soud vyložil (byť odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně), jakými úvahami se řídil při posouzení pravděpodobnosti, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, a k jakým právním závěrům dospěl.
[11] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[12] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu