ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2804.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2804/2023-321
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. K. , zastoupené Mgr. Martinem Hromkem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 153/119, proti povinnému F. K. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, pro 146 500 Kč, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 55 EXE 1855/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, se ve výroku I. bodu 2 a ve výroku II. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud Brno - venkov (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 55 EXE 1855/2018-226, zamítl návrh povinného ze dne 15. 10. 2018 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno - venkov (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 137 EX 14900/18 pro vymožení částky 156 500 Kč představující částečnou náhradu nemajetkové újmy uložené povinnému rozsudkem okresního soudu ze dne 27. 10. 2014, č. j. 12 T 130/2014-217 (dále „exekuční titul“).
2/ Soud prvního stupně v posuzované věci vydal již dříve usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 55 EXE 1855/2018-141, které zrušil Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. 26 Co 45/2021-165, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby soud doplnil dokazování listinami prokazujícími uzavření dohody mezi povinným a tehdy nezletilou oprávněnou (jednající v zastoupení matky I K.; dále „matka oprávněné“ či „matka“), neboť podle takové dohody měl být dluh vůči oprávněné uhrazen na její bankovní účet stavebního spoření zřízeného povinným, a dále aby zjistil výši povinným poukázaných finančních prostředků v době před doručením výzvy soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti, tj. prostředků, se kterými oprávněná mohla volně disponovat, pakliže by o jejich výplatu požádala.
3/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost nahradit oprávněné na náhradě nemajetkové újmy celkovou částku 200 000 Kč, z čehož 54 000 Kč povinný řádně oprávněné zaplatil, takže v tomto rozsahu exekuce není vedena. Pro vymožení zbylé částky ve výši 156 500 Kč vedením exekuce pověřený soudní exekutor usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 137 EX 14900/18-42, k návrhu oprávněné zastavil exekuci co do částky 10 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že povinný založil dne 12. 11. 2014 ve prospěch oprávněné smlouvu o stavebním spoření č. 3755152001 (dále též „smlouva o stavebním spoření“) se stavební spořitelnou Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. (dále „stavební spořitelna“), pojmenovanou jako „Odškodnění, k rukám F. K.“, s cílovou částkou 200 000 Kč na sjednanou dobu šesti let. Dne 18. 3. 2016 informoval oprávněnou i její matku o způsobu plnění jeho povinnosti a deklaroval poskytnutí součinnosti k převodu naspořené částky přímo oprávněné. Předešlá právní zástupkyně oprávněné Mgr. Lenka Bobaj Žváčková dne 1. 4. 2016 vyzvala povinného k náhradě uložené nemajetkové újmy s možností, že prokáže-li povinný vložení finančních prostředků na uváděný účet u stavební spořitelny, bude oprávněná v tomto rozsahu považovat povinnost povinného za splněnou. Na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí se dne 28. 12. 2015 obrátila matka oprávněné a vyjádřila zde nesouhlas s formou úhrady odškodného, kterou povinný zvolil; nesouhlas povinnému však přímo nesdělila. Oznámení o zahájení exekuce bylo povinnému doručeno dne 17. 9. 2018 a k tomuto datu povinný na účet vedený u stavební spořitelny vložil celkem 112 500 Kč. V říjnu 2018 povinný vyzval matku tehdy nezletilé oprávněné, aby se dostavila na pobočku stavební spořitelny ke sjednané schůzce na den 24. 10. 2018 v 15.00 hodin za účelem výpovědi smlouvy o stavebním spoření.
4/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že matka jako zákonná zástupkyně oprávněné sice akceptovala způsob plnění povinnosti formou, kterou povinný zvolil, avšak ke dni doručení oznámení o zahájení exekuce povinnému neuplynulo šest let od založení účtu stavebního spoření. Z tohoto důvodu byl k vyplacení složené finanční částky ve prospěch oprávněné nezbytný souhlas opatrovnického soudu, který si však doposud nikdo nevyžádal. Ačkoli tedy povinný svou povinnost co do částky 112 500 Kč splnil, zvolil takový způsob plnění, který znemožňoval oprávněné s prostředky volně nakládat. Jednání matky oprávněné, která o uzavření smlouvy o stavebním spoření věděla, do zahájení exekuce proti způsobu shromažďování finančních prostředků nijak nebrojila a po zahájení exekuce odmítla povinnému poskytnout součinnost a umožnit převod finančních prostředků na jiný účet, lze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, a to se zřetelem ke skutečnosti, že oprávněná finanční prostředky uložené na účtu stavebního spoření v roce 2021 vybrala. Uvedený účelový způsob jednání matky oprávněné nicméně důvod pro zastavení exekuce nezakládá.
5/ Odvolací soud k odvolání povinného usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v rozsahu částky 35 396,55 Kč, zastavil exekuci pro vymožení částky 111 103,45 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vynaložených povinným (výrok II.).
6/ Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně odvolací soud nejprve zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v rozsahu částky 35 396,55 Kč za přiměřeného použití §222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), jelikož povinný vzal v uvedeném rozsahu v řízení před odvolacím soudem svůj návrh na zastavení exekuce zpět. Ve zbývajícím rozsahu vzal odvolací soud za prokázané uzavření dohody mezi účastníky o jiném místě plnění exekučně vymáhaného dluhu, než v místě bydliště oprávněné (§1955 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále „o. z.“), zde formou poukázání - připsání finanční částky na účet oprávněné u stavební spořitelny (§1957 o. z.), přičemž ve prospěch tohoto účtu připsané částky (povinným přímo zaslané do dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti) by bylo možno - v rozsahu, v němž by oprávněná s těmito finančními prostředky mohla volně disponovat při naplnění předpokladů pro jejich výplatu - považovat za plnění na exekučně vymáhanou povinnost. Dohoda o jiném místě plnění přitom představuje jednání o běžné záležitosti a rodič nezletilého dítěte proto nepotřebuje k jejímu uzavření souhlas soudu podle §898 odst. 1 o. z. Odvolací soud k uvedenému doplnil dokazování o sdělení stavební spořitelny ze dne 15. 3. 2023 ve spojení s přiloženými všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření dopadajícími na smlouvu o stavebním spoření a uzavřel, že oprávněné nic nebránilo k datu 17. 9. 2018 smlouvu o stavebním spoření ukončit, přičemž z naspořené sumy
by jí - aniž by potřebovala přivolení soudu - byla vyplacena částka 111 103,45 Kč.
7/ Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku o zastavení exekuce (výrok I. bod 2) a navazujícího výroku o nákladech řízení podala oprávněná dovolání, jehož hledisko přípustnosti vymezila ve smyslu §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž „ řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ , konkrétně:
A/ zda plnění náhrady nemajetkové újmy povinným oprávněné, k němuž byl povinný zavázán odsuzujícím trestním rozsudkem, na účet stavebního spoření, zřízeného povinným coby zákonným zástupcem oprávněné ve prospěch oprávněné, tedy plnění náhrady nemajetkové újmy způsobem, který z odsuzujícího trestního rozsudku neplyne, je změnou způsobu plnění náhrady nemajetkové újmy uložené povinnému uvedeným trestním rozsudkem ;
B/ zda dohoda mezi oprávněnou (zastoupenou její zákonnou zástupkyní) a povinným, na jejímž základě je závazek povinného zaplatit oprávněné náhradu nemajetkové újmy, který byl povinnému uložen odsuzujícím trestním rozsudkem, změněn tak, že povinný tuto náhradu nemajetkové újmy má zaplatit oprávněné na účet stavebního spoření, zřízeného povinným coby zákonným zástupcem oprávněné ve prospěch oprávněné, vyžaduje souhlas soudu podle §898 o. z., a
C/ zda složení peněžních prostředků povinným z důvodu náhrady nemajetkové újmy uložené povinnému odsuzujícím trestním rozsudkem na účet stavebního spoření, zřízeného povinným coby zákonným zástupcem ve prospěch oprávněné, aniž by oprávněná mohla s peněžními prostředky na účtu stavebního spoření volně nakládat, přivodí zánik uvedeného dluhu povinného splněním podle §1908 o. z .
8/ K otázce ad A) dovolatelka v podrobnostech uvedla, že se odvolací soud při posuzování povahy prostředků na účtu vedeném u stavební spořitelny odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 424/2011, jelikož závěr odvolacího soudu, že dohodou mezi účastníky došlo pouze k určení jiného místa plnění (vymahatelného) dluhu, odporuje skutečnosti, že deponované prostředky na účtu představují toliko pohledávku, nikoli majetek účastníka stavebního spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen.
9/ V důsledku řešení otázky ad B) se napadené usnesení odvolacího soudu odchýlilo od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011, ze dne 25. června 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, či ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 28 Cdo 4740/2010, a dále od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 4696/2014, a ze dne 4. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1506/2006 (použitelných i v poměrech nové právní úpravy), z nichž plyne, že nikoliv běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za nezletilé dítě sami, avšak k perfekci právního úkonu je vyžadován souhlas soudu. Otázku, zda jde o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Dohoda účastníků o změně způsobu plnění dluhu povinného na účet stavebního spoření oprávněné přitom není právním jednáním o běžné záležitosti, pro kterou proto rodič potřebuje souhlas soudu podle §898 o. z.
10/ Otázku ad C/ odvolací soud řešil v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000, a ze dne 12. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 748/2005, a dále s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2298/2006, a ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2777/2010, neboť zánik dluhu splněním nastává i tehdy, odevzdá-li dlužník plnění do dispoziční sféry věřitele. Smlouva o stavebním spoření nicméně ke dni doručení oznámení o zahájení exekuce povinnému ukončena nebyla a naspořené peněžní prostředky se tak do dispozice oprávněné vůbec nedostaly.
11/ Na základě uvedených důvodů oprávněná navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
12/ Povinný ve svém vyjádření k dovolání zdůraznil, že měl ve zkušební době uložen dohled a krom jiného dokládal, jakým způsobem hradí poškozené (zde oprávněné) nemajetkovou újmu. Jelikož jím zvolený způsob náhrady byl příslušnými orgány akceptován, vydal posléze okresní soud usnesení o tom, že se jako odsouzený osvědčil. Matka oprávněné měla při nakládání s prostředky nezletilé jednat v její prospěch, poskytnout potřebnou součinnost a „ stavební spoření vypovědět “. Zřízení účtu u stavební spořitelny podle §898 o. z. souhlas soudu nevyžadovalo a s ohledem na §1926 o. z. byla volba způsobu plnění na povinném jako dlužníkovi.
13/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále opět „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále „ex. řád“/) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce přivolení soudu podle §898 o. z. k uzavření dohody za nezletilou, podle níž má být exekučním titulem přiznaná pohledávka nezletilé (z titulu náhrady nemajetkové újmy) splněna složením na účet založený na její jméno u stavební spořitelny, přípustné (§237 o. s. ř.), zároveň i opodstatněné.
14/ Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že rozhodovací praxe dovolacího soudu byla obecněji ustálena v názoru, že rušivou okolností při provádění exekuce, a tedy důvodem k jejímu zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je nejen dohoda účastníků, že oprávněný svou titulem přisouzenou pohledávku nebude vymáhat exekucí, případně že se takového práva vzdává, nýbrž rovněž i dohoda, jíž si účastníci nově sjednají splatnost určenou exekučním titulem jako jednorázovou tak, že dluh bude napříště plněn ve splátkách. Obsahem dohody je totiž - logicky - závazek oprávněného, že svou pohledávku nebude exekučně vymáhat ihned poté, co původní titul nabyl vykonatelnosti (ovšem ani kdykoli později, avšak před splatností nově sjednanou), nýbrž teprve tehdy, nebude-li dluh plněn dobrovolně ani v době splatnosti nově sjednané (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 3556/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 20 Cdo 1169/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3401/2017).
15/ Na takto vyjádřený závěr Nejvyšší soud dále navázal v usnesení ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, uveřejněném pod číslem 75/2014 Sb. rozh. obč., a dále v usnesení ze dne 18. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 2747/2019, vysvětlením, že při úvaze, zda dohoda účastníků představuje rušivou okolnost při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), je třeba předně vyjít z toho, že vykonávací (exekuční) řízení je ovládáno dispoziční zásadou, tedy že výkon rozhodnutí (exekuci) lze nařídit jen na návrh oprávněného, a dále ze závěru, že podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně. Z toho vyplývá obecné pravidlo, že v případě, kdy povinný povinnost uloženou exekučním titulem dobrovolně nesplní, je (toliko) na oprávněném, zda návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podá a kdy tak eventuálně učiní; uzavře-li však oprávněný s povinným dohodu ohledně plnění uloženého exekučním titulem, je takovou dohodou vázán a je povinen jednat v souladu s jejím obsahem. Ze stejných zásad je třeba vycházet i ohledně dohody účastníků, v níž se oprávněný zavázal před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí tento svůj záměr povinnému „prokazatelně“ oznámit a projednat s ním důvody tohoto záměru, neboť i takovým ujednáním je oprávněný vázán. Dodatečná ujednání uvedeného typu totiž nejsou nikterak v kolizi s exekučním titulem, neboť jimi oprávněný „pouze“ dobrovolně omezuje právo přiznané mu exekučním titulem dočasně či trvale (ne)vykonat podle dohodnutých podmínek.
16/ Nelze pak přehlédnout ani závěr dovolacího soudu, že dohodu je třeba fakticky uzavřít (povinný musí tuto skutečnost v řízení o zastavení exekuce prokázat), jelikož pouhé „jednání o dohodě“ či „téměř uzavřená dohoda“ mezi oprávněným a povinným důvodem pro zastavení exekuce být nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 3915/2018).
17/ V nyní posuzované věci se proto jeví jako stěžejní zjištění, že oprávněná (v zastoupení své matky) a povinný uzavřeli dohodu, ve které oprávněná vyjádřila vůli přijmout na plnění přiznané jí exekučním titulem částky poukázané povinným na účet oprávněné zřízený u stavební spořitelny. Z pohledu znamenané rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom není pochyb, že oprávněné a povinnému nic nebránilo dohodu o odlišném určení způsobu či doby splatnosti vykonatelného dluhu po vydání exekučního titulu uzavřít a tím předurčit povinnost uzavřenou dohodu vzájemně respektovat. Jelikož konkrétní podoba a další podmínky dohody záleží výhradně na osobách oprávněného a povinného, není vyloučeno ani takové ujednání, podle kterého povinný splní svoji peněžitou povinnost zasláním na účet vedený na jméno oprávněné u stavební spořitelny, tj. že zřídí pohledávku oprávněné za touto stavební spořitelnou. Při respektu k zásadě volnosti a závaznosti smluvního jednání (§3 odst. 2 písm. d/ o. z.) není na překážku ani skutečnost, že pro předčasné ukončení smlouvy o stavebním spoření ze strany nezletilé osoby je nezbytné přivolení soudu (srov. dovolatelkou ohlášený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 424/2011), či že k takovému ukončení nedošlo. Jinak řečeno, nedodržení dohody ohledně způsobu plnění v jakékoli podobě - ať již šlo o odvolacím soudem preferovanou změnu místa plnění podle §1955 odst. 1 věta druhá o. z., anebo povinným „podpůrně uváděné“ poskytnutí možnosti plnit dluh několika způsoby podle §1926 o. z. - představuje právě onen rušivý předpoklad na straně oprávněné, v jehož důsledku je namístě exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit v rozsahu podle dohody řádně uhrazených plateb. Tím jsou bezezbytku konzumovány otázky dovolatelky ad A) a C), při jejichž řešení se odvolací soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nemohl odchýlit.
18/ Jinak je tomu ohledně otázky v dovolání označené ad B), tj. zda sjednání dohody za nezletilou, podle které má být soudním rozhodnutím přiznaná pohledávka oprávněné (zde náhrada nemajetkové újmy) hrazena na účet zřízený ve prospěch nezletilé u stavební spořitelny, představuje jednání o běžné záležitosti podle §898 o. z., a tedy zda zákon vyžaduje, aby takovou dohodu schválil soud. Judikatura Nejvyššího soudu přijatá k dříve platnému ustanovení §28 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále „obč. zák.“ (za všechna rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 424/2011), jíž lze přímo využít i k posouzení poměrů řídících se právní úpravou novou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sp. zn. 25 Cdo 4531/2018), je ustálena v názoru, že běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami a nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se nikoli běžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. To, zda jde o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu (právního jednání).
19/ Podle §898 odst. 1 o. z. k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
20/ Podle §898 odst. 2 o. z. souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě a) nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá, b) zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou část, c) nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo d) uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu. Podle odst. 3 k právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží.
21/ Odvolací soud se při řešení této otázky spokojil s pouhým odkazem na jím v této věci dříve vydané usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 26 Co 45/2021-165, v němž konstatoval, že souhlasu soudu nebylo zapotřebí s ohledem na ustanovení §5 odst. 12 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o stavebním spoření“), podle kterého k uzavření nebo změně smlouvy pro nezletilého účastníka nepotřebuje jeho zákonný zástupce souhlas soudu, neboť toto právní jednání se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte. Skutečnost, že pro „standardní“ založení či změnu smlouvy o stavebním spoření pro nezletilého zákon souhlasu soudu nevyžaduje, nicméně ještě automaticky neznamená (což odvolací soud zjevně pominul), že není třeba souhlasu k tomu, aby bylo založeného účtu u stavební spořitelny použito coby prostředku náhradního způsobu plnění na úhradu nemajetkové újmy pravomocně přiznané dítěti exekučním titulem. Nenabízí se totiž žádný rozumný důvod pro závěr, že se zmíněná výjimka §5 odst. 12 zákona o stavebním spoření vztahuje bez dalšího na jakékoli dohody, jejichž součástí je mj. založení účtu u stavební spořitelny. Rovněž dohody, jimiž je účtu u stavební spořitelny využito například pro úhradu dluhu ve prospěch nezletilého, totiž nemusí být za všech okolností nezletilému prospěšné, tj. nelze vyloučit jejich negativní dopad do jeho majetkových poměrů (se zřetelem ke konkrétním podmínkám uzavřené smlouvy o stavebním spoření). V již citovaném rozsudku ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 424/2011, Nejvyšší soud ostatně vysvětlil, že při právním úkonu, jímž je nezletilému dítěti poukázána na jeho účet u stavební spořitelny určitá finanční částka, jde o jednání v jeho prospěch a zpravidla (není-li prokázán opak) nedochází ke kolizi mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů (srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008). Takovou formulací Nejvyšší soud zřetelně ponechal coby otevřenou, byť méně frekventovanou, variantu, že v poměrech konkrétní projednávané věci o běžnou záležitost při správě jmění dítěte jít nemusí.
22/ V dané souvislosti proto již nemůže být přehlédnuto, že napadené usnesení odvolacího soudu neobsahuje rozhodovací praxí dovolacího soudu vyžadovaný rozbor celkové hodnoty majetku, jehož se právní úkon týká, majetkových poměrů oprávněné nezletilé a její rodiny, jakož i posouzení složitosti předmětného právního jednání, pročež v celkovém kontextu absentuje jakékoli hodnocení, zda v posuzovaném případě byla (v ostatních aspektech řádně uzavřená - viz shora) dohoda mezi rodiči skutečně v zájmu nezletilé oprávněné, zda se nemohla jakkoli negativně projevit v jejích majetkových poměrech, a tedy zda šlo skutečně o běžnou záležitost, případně se zřetelem k majetkovým poměrům rodiny za záležitost zcela zanedbatelné majetkové hodnoty, pro kterou ustanovení §898 o. z. přivolení soudu nevyžaduje. Bez těchto zjištění (a následného právního vyhodnocení) je rozhodnutí odvolacího soudu předčasné a neúplné, a tudíž nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011).
23/ Nejvyšší soud za uvedeného stavu - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I. bodu 2 a výroku II. podle §243e odst. 1 o. s. ř. ruší a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
24/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu