ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3257.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3257/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) Simona Roberta Thomase a B) Thomase Davida Chadwicka Strawa , soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Londýně, 20 Old Bailey, EC4M 7AN, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 03137619, zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinnému R. Š. , za účasti manželky povinného J. Š. , oběma zastoupenými JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, a za účasti vydražitelky Cash Gate, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 24215210, zastoupené Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, pro 240 962 784,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 094 EX 3144/16, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. června 2023, č. j. 27 Co 9/2023-1058, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a dražitele SN Development, a. s., usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. 27 Co 9/2023-1058, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město (dále „exekutor“), ze dne 16. 11. 2022, č. j. 094 EX 03144/16-796, ve výroku, jímž exekutor udělil vydražitelce Cash Gate, s. r. o., za nejvyšší podání 12 000 000 Kč příklep k nemovitým věcem ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to bytové jednotce č. XY v budově čp. XY v části XY s ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti 13720/51097 na společných částech bytového domu čp. XY, garáži č. XY v téže budově na parcele č. st. XY s ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti 1515/51097 na společných částech bytového domu čp. XY a pozemku parc. č. st. XY a ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti 15235/51097 na pozemku parc. č. XY, ost. plocha, zapsaných na listech vlastnictví č. XY, č. XY a č. XY katastru nemovitostí pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci“), a ve výrocích s tím spojených (výrok I. usnesení odvolacího soudu); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi povinným a vydražitelkou (výrok II.).
2/ Odvolací soud k námitkám odvolatelů v podrobnostech uvedl, že nemovité věci nabyla manželka povinného za trvání manželství s povinným (v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále „obč. zák.“), a neprokázala, že by nemovité věci nabyla darem od své již zemřelé matky (jak tvrdí ve své žalobě o vyloučení věcí), takže nebylo namístě, aby exekutor dražební jednání pro podanou vylučovací žalobu odročoval. Tvrzením manželky povinného o tom, že nemovité věci jsou v jejím výlučném vlastnictví a nespadají do společného jmění manželství (dále „SJM“), se již soudy na všech stupních zabývaly, je však podstatné, že vymáhaná pohledávka je součástí SJM, a proto nemovité věci posuzované exekuci podléhají. Současně odvolací soud odmítl námitku podjatosti ve věci činného exekutora jako zjevně neopodstatněnou.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost v úvodním textu dovolání vymezili s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V závěru dovolání upřesnili, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive nejbližší srovnatelné otázky jsou dovolacím soudem komparativně rozhodovány rozdílně“ .
4/ Dovolatelé mj. namítali, že se exekutor dopustil řady procesních pochybení, jestliže nezjistil a neinformoval zástavního věřitele (banku, která poskytla na nákup nemovitých věcí hypoteční úvěr) o dražbě a že dražební jednání konal přes podanou a Okresním soudem v Pardubicích přijatou žalobu, kterou se manželka povinného domáhá vyloučení nemovitých věcí z posuzované exekuce a o níž doposud nebylo ani na prvním stupni rozhodnuto. Exekutor ani odvolací soud se dále dostatečně nevypořádali s námitkou podjatosti exekutora, který po jejím vznesení nesmí činit žádné úkony bezprostředně směřující k provedení exekuce a nesmí vydávat exekuční příkazy (§29 odst. 7 o. s. ř.), avšak v dané exekuci toho exekutor nedbal. Odvolací soud se následně s tvrzenými skutečnostmi nevypořádal, „nezajímal se o faktický průběh dražby a dopouštěl se i dalších pochybení v neprospěch dovolatelů“, včetně nesprávného použití ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Tím se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neposuzoval-li „dostatečně (…) otázku důvodnosti podání vylučovací žaloby vedlejšího účastníka“, tj. manželky povinného.
5/ K dovolání se vyjádřila vydražitelka, která dovolání označila za nepřípustné a zdůraznila, že námitkami dovolatelů ohledně podané vylučovací žaloby se zabývaly v minulosti opakovaně soudy všech stupňů včetně Ústavního soudu se závěrem o nedůvodnosti těchto námitek.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného a jeho manželky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 a 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že posuzované dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7/ Dovolání povinného a jeho manželky trpí již samotným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť dovolatelé tvrzením, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive nejbližší srovnatelné otázky jsou dovolacím soudem komparativně rozhodovány rozdílně“, předkládají - nehledě na nepřesnosti v porovnání se zněním zákona - dvě hlediska přípustnosti dovolání, která ve vztahu k jednotlivé rozhodné právní otázce nemohou platit současně, resp. vzájemně se vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Zároveň musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje či jaká rozhodnutí dovolacího soudu jsou svými závěry kontradiktorní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.).
8/ Dalším nezbytným předpokladem pro vymezení přípustnosti dovolání je formulace právní otázky, kterou odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž vyřešení rozhodnutí závisí (tj. pro výsledek řízení se jeví rozhodná). Z obsahu posuzovaného dovolání taková právní otázka není zřejmá, neboť dovolatelé se zaměřili na leckde nepříliš konkrétní kritiku postupu exekutora a odvolacího soudu směřující do fáze přípravy a provedení dražebního jednání (exekutor neinformoval zástavního věřitele o dražbě, nevzal v úvahu manželkou povinného podanou excindační žalobu, odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou podjatosti exekutora, nezajímal se o faktický průběh dražby, nesprávně aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, dopustil se v neprospěch dovolatelů řady dalších pochybení apod.). Takovým způsobem prosadit přípustnost dovolání a způsobilý dovolací důvod nelze, neboť dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním - §241a odst. 1 o. s. ř. (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2017, sp. zn. 32 Cdo 176/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 3004/17, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 289/2022). Dovolací soud si právní otázku nemůže vymezit sám, neboť by tím porušil esenciální procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, především pak zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016, nebo ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 591/2022).
9/ Jediným podstatnějším momentem dovolání je výtka dovolatelů, že odvolací soud neposoudil „dostatečně (…) otázku důvodnosti podání vylučovací žaloby vedlejšího účastníka“, které však opět napadá postup odvolacího soudu a znesnadňuje tak zjištění, k jaké konkrétní právní otázce dovolatelé směřují. Jestliže mínili otevřít problematiku podmínek odročení nařízeného dražebního jednání ve smyslu §336i odst. 1 o. s. ř., pak dovolateli zvolené hledisko přípustnosti dovolání, tj. odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není naplněno, neboť dovolatelé relevantní judikaturu Nejvyššího soudu nespecifikovali, a to alespoň v rovině vyslovených právních názorů.
10/ Nad rámec věcné (ne)přezkoumatelnosti předmětného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat na svou rozhodovací praxi, podle níž je přípustná možnost, aby soudní exekutor sám zhodnotil vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce, a shledá-li takovou žalobu zjevně bezúspěšnou, což značí, že její podání představuje jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, nemusí postupovat doslovně podle ustanovení §336i o. s. ř., a dražební jednání odročovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019). Z důvodů napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud z uvedené možnosti vycházel a svými závěry se nedostal s citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu do rozporu, podala-li u Okresního soudu v Pardubicích excindační žalobu (ze dne 11. 11. 2022) ke shora specifikovaným nemovitým věcem k tomu nelegitimovaná manželka povinného (tj. účastnice exekučního řízení - §36 odst. 2 ex. řádu). Ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 přivodilo změnu právní ochrany manžela (manželky) povinné osoby v tom směru, že na rozdíl od vylučovací žaloby, která náležela obraně manžela (manželky) povinné osoby v období do 30. 6. 2015, slouží nyní k jeho (její) ochraně výlučně návrh na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí); ochrana v podobě vylučovací žaloby zůstala zachována pouze třetím osobám (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 1176/2019, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012, nebo ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016).
11/ Prostřednictvím námitek, jimiž dovolatelé fakticky označili vady řízení před exekutorem a před odvolacím soudem (včetně námitky, že se odvolací soud dostatečně nevypořádali s námitkou podjatosti exekutora), nelze přípustnost dovolání založit, neboť k případným vadám řízení, tedy i těm, které by vznikly a mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud v případě nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
12/ Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13/ Návrhem dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného a jeho manželky v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).
14/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu