ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3258.2023.1
20 Cdo 3258/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) Simona Roberta Thomase a B) Thomase Davida Chadwicka Strawa , soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Londýně, 20 Old Bailey, EC4M 7AN, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 03137619, zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinnému R. Š. , za účasti manželky povinného J. Š. , oběma zastoupeným JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, a za účasti vydražitelky Cash Gate, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 24215210, zastoupené Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, pro 240 962 784,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 094 EX 3144/16, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. 27 Co 88/2023-1024, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 27 Co 88/2023-1024, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město (dále „exekutor“), ze dne 25. 8. 2023, č. j. 094 EX 03144/16-681, ve výroku, jímž exekutor udělil vydražitelce Cash Gate, s. r. o., za nejvyšší podání 4 243 126 Kč příklep k nemovitým věcem, a to bytové jednotce č. XY v objektu bydlení čp. XY na pozemku parc. č. st. XY s ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti 741/10000 na společných částech domu čp. XY a pozemku parc. č. st. XY, zapsaných na listech vlastnictví č. (dům s pozemkem) a č. (byt) katastru nemovitostí pro obec a katastrální území XY Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci“), a ve výrocích s tím spojených (výrok I. usnesení odvolacího soudu); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
2/ Odvolací soud k námitkám odvolatelů zdůraznil, že podání žaloby o vyloučení exekučně postižených nemovitých věcí synem povinného a jeho manželky O. Š. je v poměrech daného exekučního řízení za účelem posouzení opodstatněnosti návrhu na odročení dražebního jednání bez významu, neboť vylučovací (excindační) žalobu je oprávněn podat toliko vlastník exekucí dotčené věci, jímž O. Š. není (vlastnickým právem nedisponoval a nic takového ani netvrdí). Předkupní právo jmenovaného bylo zřízeno pro případ, kdy by povinný hodlal nemovité věci prodat. K tomu nedošlo, protože povinný je v důsledku generálního inhibitoria od roku 2016 zbaven smluvní dispozice s předmětem nájmu, přičemž rozporovaný příklep v dražbě nemovitých věcí není převodem vlastnického práva, tj. „jde zcela mimo smluvní dispozici povinného“. Syn dovolatelů byl podle zjištění z obsahu spisu seznámen s vedením exekuce na nemovité věci, účastnil se dražby těchto věcí, ale „fakticky se do dražby nikterak nezapojil a věc nedražil“. Výhradu „znemožnění dorovnání nejvyššího podání vedlejším účastníkem“ v důsledku „nesprávného nastavení dražby“ v předchozím řízení a ani v odvolání proti usnesení o příklepu účastníci řízení (dovolatelé) nevznesli.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost v úvodním textu dovolání vymezili s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V závěru dovolání upřesnili, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“ .
4/ Dovolatelé mj. namítali, že se exekutor dopustil řady procesních pochybení, jestliže synovi dovolatelů neumožnil uplatnění smluvního předkupního práva a dražební jednání konal přes synem dovolatelů a manželkou povinného podané žaloby, jimiž se jmenovaní domáhají vyloučení nemovitých věcí z posuzované exekuce a o nichž doposud nebylo ani na prvním stupni rozhodnuto. K tomu dovolatelé upřesnili, že jejich syn se „z opatrnosti včas a řádně přihlásil do dražby“ a „uplatnil předkupní právo“, ale nebylo mu „umožněno dorovnat nejvyšší nabídku“, v důsledku čehož „byl krácen na svých právech, čímž došlo i ke krácení dovolatelů a oprávněných na jejich právech“ (odvolání syna dovolatelů proti usnesení o příklepu bylo odvolacím soudem odmítnuto jako opožděné). Odvolací soud judikaturu Nejvyššího soudu použil „jako nepřiléhavou“, „neřešil důkazní návrhy dovolatelů stran porušení zákona“, neposuzoval „otázku důvodnosti podání vylučovací žaloby vedlejšího účastníka“ a „nevypořádal se s předkupním právem uplatněným před započetím dražby“, přičemž „tyto otázky pak v konkrétním kontextu přiléhavě Nejvyšší soud neřešil, může se tedy jednat o otázky, které by měl Nejvyšší soud ve své praxi rozhodnout“ včetně „vady tohoto druhu řízení v případě nedoručování vedlejšímu účastníku“.
5/ K dovolání se vyjádřili oprávnění a vydražitelka, kteří shodně navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Podání vylučovacích žalob manželkou povinného a synem dovolatelů představují „pouze zneužití práva“ a jejich jediným účelem „je oddálit dražbu nemovité věci“. Vydražitelka poznamenala, že syn dovolatelů se rozporovaného dražebního jednání „účastnil, ale nedražil“, což neznamená, že by mu nebylo umožněno uplatnit předkupní právo, jak tvrdí dovolatelé.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného a jeho manželky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 a 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že posuzované dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7/ Dovolání povinného a jeho manželky trpí již samotným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť dovolatelé tvrzením, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“ , předkládají - nehledě na nepřesnosti v porovnání se zněním zákona - dvě hlediska přípustnosti dovolání, která ve vztahu k jednotlivé rozhodné právní otázce nemohou platit současně, resp. vzájemně se vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Zároveň musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje či jaká rozhodnutí dovolacího soudu jsou svými závěry kontradiktorní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.).
8/ Dalším nezbytným předpokladem pro vymezení přípustnosti dovolání je formulace právní otázky, kterou odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž vyřešení rozhodnutí závisí (tj. pro výsledek řízení se jeví rozhodná). Z obsahu posuzovaného dovolání taková právní otázka není zřejmá, neboť dovolatelé se zaměřili na leckde nepříliš konkrétní kritiku postupu exekutora a odvolacího soudu směřující do fáze přípravy a provedení dražebního jednání (exekutor a odvolací soud nevzal v úvahu manželkou povinného a synem dovolatelů podané excindační žaloby, exekutor neumožnil synovi dovolatelů dorovnat nejvyšší podání dražby a využít jeho smluvního předkupního práva, odvolací soud nesprávně aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, apod.). Takovým způsobem prosadit přípustnost dovolání a způsobilý dovolací důvod nelze, neboť dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním - §241a odst. 1 o. s. ř. (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2017, sp. zn. 32 Cdo 176/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 3004/17, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 289/2022). Dovolací soud si právní otázku nemůže vymezit sám, neboť by tím porušil esenciální procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, především pak zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016, nebo ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 591/2022).
9/ Formulace dovolatelů, že odvolací soud dostatečně neposoudil „otázku důvodnosti podání vylučovací žaloby vedlejšího účastníka“ a „nevypořádal se s předkupním právem uplatněným před započetím dražby“, přičemž „tyto otázky pak v konkrétním kontextu přiléhavě Nejvyšší soud neřešil, může se tedy jednat o otázky, které by měl Nejvyšší soud ve své praxi rozhodnout“ včetně „vady tohoto druhu řízení v případě nedoručování vedlejšímu účastníku“, pouze přisvědčují závěru, že si dovolatelé v rozporu s judikovaným požadavkem ohledně náležitostí dovolání (viz shora) neujasnili, na jakých konkrétních a současně pro fázi udělení příklepu v dražbě rozhodných právních otázkách má být dovolání založeno a o jaká hlediska přípustnosti tyto otázky dovolatelé opírají.
10/ Nad rámec věcné (ne)přezkoumatelnosti předmětného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat na svou rozhodovací praxi, podle níž je přípustná možnost, aby soudní exekutor sám zhodnotil vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce, a shledá-li takovou žalobu zjevně bezúspěšnou, což značí, že její podání představuje jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, nemusí postupovat doslovně podle ustanovení §336i o. s. ř., a dražební jednání odročovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019). Z důvodů napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud z uvedené možnosti vycházel a svými závěry se nedostal s rozhodovací praxí dovolacího soudu do rozporu, podal-li excindační žalobu (ze dne 24. 8. 2022 u Okresního soudu v Pardubicích) k tomu nelegitimovaný syn dovolatelů coby osoba disponující toliko v dražbě fakticky nevyužitým předkupním právem na základě smlouvy o nájmu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012, nebo ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016).
11/ V dovolání zmíněná manželka povinného podala u Okresního soudu v Pardubicích z pozice účastnice exekučního řízení excindační žaloby (ze dne 21. 9. 2022 a ze dne 11. 11. 2022) k jiným (než shora specifikovaným) nemovitým věcem. K legitimaci manželky povinného ve vztahu k excindačním žalobám je namístě pro úplnost uvést, že ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 přivodilo změnu právní ochrany manžela (manželky) povinné osoby v tom směru, že na rozdíl od vylučovací žaloby, která náležela obraně manžela (manželky) povinné osoby v období do 30. 6. 2015, slouží nyní k jeho (její) ochraně výlučně návrh na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí); ochrana v podobě vylučovací žaloby zůstala zachována pouze třetím osobám (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 1176/2019).
12/ Prostřednictvím námitek, jimiž dovolatelé fakticky označili vady řízení před exekutorem a před odvolacím soudem, včetně akcentované námitky, že na dražbě nesporně přítomnému, avšak rovněž nerozporovaně pasivnímu synovi dovolatelů nebylo umožněno „dorovnat“ nejvyšší podání z titulu předkupního práva (která je nadto jakožto nová, až v dovolacím řízení uplatněná skutečnost, zapovězena), nelze přípustnost dovolání založit, neboť k případným vadám řízení, tedy i těm, které by vznikly a mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud v případě nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
13/ Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14/ Návrhem dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného a jeho manželky v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).
15/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu