ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.661.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 661/2023-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) R. M. , narozeného XY, bytem XY, b) Z. H. , narozené XY, bytem XY, c) J. Š. , narozené XY, bytem XY, d) R. M. , narozené XY, bytem XY, e) Z. V. , narozené XY, bytem XY, f) R. U. , narozené XY, bytem XY, g) R. P. , narozené XY, bytem XY, h) P. P. , narozeného XY, bytem XY, i) J. P. , narozené XY, bytem XY, j) J. B. , narozeného XY, bytem XY, k) M. H. , narozené XY, bytem XY, l) L. K. , narozeného XY, bytem XY, m) A. P. , narozené XY, bytem XY, n) I. V. , narozeného XY, bytem XY, o) M. V. , narozené XY, bytem XY, p) T. S. , narozeného XY, bytem XY, a q) B. M. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Robertem Musilem, advokátem VGD Legal s. r. o., advokátní kancelář se sídlem v Liberci, Vítězná 770/7, proti povinnému T. Ch. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, pro 251 018 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Liberci pod sp. zn. 72 EXE 60149/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2022, č. j. 30 Co 89/2022-303, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 2. 2022, č. j. 72 EXE 60149/2020-242, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, vedené k vymožení pohledávky na nákladech nalézacího řízení z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858. Uzavřel, že exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, je materiálně i formálně vykonatelným výrokem exekučního titulu vázán a je povinen z něj vycházet. Ani případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí. Výjimkou z uvedené zásady je existence natolik zásadní vady exekučního titulu, že by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo byl v rozporu s principy právního státu. V takových výjimečných případech je pak na místě výkon rozhodnutí (exekuci) podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3216/14, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008). V nyní projednávané věci, kdy podle exekučního titulu, zahrnujícího vkladovou listinu, byl zamítnut vklad nově vymezených jednotek do katastru nemovitostí, však odvolací soud takové mimořádné podmínky pro zastavení exekuce neshledal.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že usnesení je v rozporu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu, protože exekuční titul trpí extrémními nedostatky, které vedly k odmítnutí vkladu katastrálním úřadem, a tyto nedostatky titulu podle dovolatele představují takové okolnosti, pro něž prováděním exekuce dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Je tudíž třeba exekuci zastavit (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15). Soudy podle dovolatele nezkoumaly existenci důvodů pro zastavení exekuce v kontextu celého exekučního titulu. Dojde-li soud k závěru o existenci důvodů pro zastavení exekuce ve výroku ve věci samé, je logické, aby zastavil exekuci i v souvisejícím výroku o nákladech řízení. Dovolatel je přesvědčen, že soud nemohl zrušit bytové spoluvlastnictví tak, jak to učinil, a že exekuční titul je materiálně nevykonatelný. Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že k projednání odvolání nenařídil jednání. Vzhledem k tomu, že při rozhodování vycházel z exekučního i nalézacího spisu, měl jednání nařídit, aby se mohl povinný vyjádřit k důkazům. Soud odňal povinnému možnost náležitě reagovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 20 Cdo 3334/2012), tím zatížil řízení vadou a porušil jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Povinný takto nemohl zaujmout stanovisko například k argumentu odvolacího soudu, že k přezkumu exekučního titulu a případné nápravě vad titulu v odvolacím řízení nedošlo z důvodů na straně povinného, jehož odvolání soud odmítl pro vady. Odvolací soud podle dovolatele též pominul, že při zkoumání zásadních vad exekučního titulu není relevantní, zda a jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
3. Právní zástupce oprávněných ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V projednávané věci nejsou dány žádné natolik zjevné a zásadní skutečnosti, které by byly srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími z výše označené judikatury Ústavního soudu, a které by měly vést k prolomení obecně platné zásady, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Vykonávaný titul měl nahradit projev vůle povinného ve vztahu k prohlášení vlastníka, na jehož obsahu se oprávnění s povinným dlouhodobě neshodnou, avšak příslušný katastrální úřad podle pravomocného rozsudku soudu vklad práva nepovolil, protože příloha rozsudku (prohlášení vlastníka ze dne 2. 7. 2018) obsahuje chybu v psaní a počítání (viz rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, ze dne 24. 9. 2020, č. j. V-6259/2020-505). Povinný již roky blokuje řádné přijetí prohlášení vlastníka a nyní i příslušného dodatku k němu, jenž by napravil chybu, pročež oprávnění museli podat k soudu novou žalobu. Povinný nyní své obstrukční jednání promítá i do exekučního řízení a jeho šikanózní chování by nemělo požívat právní ochrany.
4. Nejvyšší soud, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. V projednávané věci je vymáhána pohledávka oprávněných na nákladech nalézacího řízení podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858. Tímto rozsudkem bylo mj. zrušeno bytové spoluvlastnictví v blíže specifikovaném domě, které vzniklo na základě smlouvy o výstavbě ze dne 10. 6. 1992, a bylo zrušeno i spoluvlastnictví účastníků řízení k přiléhajícím pozemkům. Dále jím bylo zřízeno vlastnictví k jednotkám v dotčeném domě, podílové spoluvlastnictví ke společným částem domu a podílové spoluvlastnictví k přiléhajícím pozemkům, a to v rozsahu vymezeném prohlášením vlastníka domu ze dne 2. 7. 2018, které je nedílnou součástí rozsudku.
6. Dovolatel je přesvědčen, že byl-li katastrálním úřadem zamítnut návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle shora uvedeného rozsudku, je třeba exekuci vedenou v projednávané věci k vymožení povinnosti uložené nákladovým výrokem téhož rozsudku zastavit. Dovolatelem tvrzená závislost výroků ve fázi nuceného výkonu rozhodnutí (exekuce) však nemá v dané souvislosti žádnou oporu v zákoně ani v judikatuře, zamítnutí návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí není nucenému výkonu nákladového výroku na překážku. Pokud jde o přesvědčení, že výkonem dotčeného nákladového výroku dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, dovolací soud tento názor nesdílí.
7. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, týkající se povinnosti výkon rozhodnutí či exekuci zastavit v případech, v nichž by provádění vedlo ke zjevné nespravedlnosti, nebo bylo v rozporu s principy právního státu, vždy klade důraz na to, aby při úvaze o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce byly zohledňovány pouze zcela mimořádné okolnosti a pouze ve zcela výjimečných případech, kdy by provádění exekuce mělo důsledky očividně neakceptovatelné a kolidující s ústavními principy demokratického právního státu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3258/22; podle uvedeného usnesení ani Nejvyšší soud neshledal důvody zastavit exekuci vedenou k vymožení nákladů nalézacího řízení účastníkovi nalézacího řízení, jenž se neúspěšně domáhal vůči oprávněnému a jeho bývalé manželce nahrazení projevu vůle spočívajícího v uzavření nové - vkladu způsobilé - kupní smlouvy o koupi nemovitostí, jejichž kupní cenu povinný již dříve uhradil).
8. V posuzovaném případě odvolací soud zcela správně zdůraznil, že vykonávaný výrok exekučního titulu je výsledkem aplikace pravidla procesního úspěchu při rozhodování o náhradě nákladů řízení nerozlučně spjatého s civilním soudním řízením sporným, totiž že procesně neúspěšný účastník řízení hradí náklady řízení procesně úspěšné protistrany. Spor oprávněných s povinným panoval a nadále trvá ohledně obsahu nového prohlášení vlastníka, proto se oprávnění obrátili s žalobou o nahrazení projevu vůle povinného na soud. Exekučním titulem bylo vyhověno návrhu oprávněných (žalobců) a důvodem, pro který byl zamítnut návrh na vklad prohlášení do katastru nemovitostí, je skutečnost, že v něm, resp. v jeho příloze (v prohlášení vlastníka) došlo k písařské chybě způsobené nesprávným výpočtem podílu u jednotky č. XY. Tuto chybu lze napravit dodatkem, který ovšem povinný (znovu) jako jediný ze spoluvlastníků svým obstrukčním postojem odmítá podepsat (srov. bod 12 dovoláním napadeného usnesení a dále kopii nové žaloby o nahrazení projevu vůle vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 C 200/2022, viz čl. 296 a násl. spisu). Za daných okolností odvolací soud správně uzavřel, že zde nejsou žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že by provedení exekuce v daném případě vedlo v důsledku vad exekučního titulu ke zjevné nespravedlnosti či bylo v rozporu s principy právního státu. Vzhledem k obecně přijímané zásadě, že ve vykonávacím řízení již není prostor k revizi skutkových zjištění, na nichž nalézací soud postavil vykonávané rozhodnutí, v dané fázi řízení již nemá místo ani námitka povinného, že nalézací soud nemohl zrušit bytové spoluvlastnictví tak, jak to učinil.
9. K námitce nenařízení jednání před odvolacím soudem dovolací soud připomíná, že jeho rozhodovací praxe je již dlouhodobě ustálena v názoru, že požadavek na nařízení jednání v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. nelze požadovat za kategorický (srov. §269 odst. 2 o. s. ř.), a že činí-li (exekuční) soud závěr o vykonatelnosti titulu pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům. Za těchto podmínek tak není třeba nařizovat jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017). Nadto povinný ani v následném dovolacím řízení neuvedl žádné relevantní okolnosti, jež by závěr soudů zvrátily v jeho prospěch.
10. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu