ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1296.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1296/2023-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce P. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, o 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 219/2017, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2019, č. j. 62 Co 80/2019-62, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. prosince 2018, č. j. 42 C 219/2017-52, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 80/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 4 Co 53/2021-147, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 62 Co 80/2019-123, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 62 Co 80/2019-62 (kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018, č. j. 42 C 219/2017-52, jímž soud rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků), a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018, č. j. 42 C 219/2017-52, podal žalobce dne 1. 7. 2019 žalobu pro zmatečnost, v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Současně podal žalobce téhož dne proti těmto rozhodnutím dovolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2019, č. j. 62 Co 80/2019-88, řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil.
Městský soud v Praze (poté, co Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 3. 2020, č. j. 42 C 219/2017-102, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2020, č. j. 62 Co 164/2020-108, dovolání žalobce odmítl) usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 62 Co 80/2019-123, rozhodl, že v řízení o žalobě pro zmatečnost bude pokračováno.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 Co 53/2021-147, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 14. 6. 2021 dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Městský soud v Praze [poté, co usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-186, 62 Co 164/2020, vyloučil (mimo jiné) žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 62 Co 80/2019-62, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018, č. j. 42 C 219/2017-52, k samostatnému řízení) usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020, které bylo žalobci doručeno dne 27. 1. 2022, (mimo jiné) rozhodl, že „řízení o opakovaných žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce se zastavuje“, a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku „za dovolání ze dne 14. 6. 2021“ ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno.
Následně podáním ze dne 20. 3. 2023 žalobce znovu požádal o „osvobození od soudních poplatků pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných jeho návrhů“ a o ustanovení zástupce „pro řízení o všech jeho dovoláních“. Odkázal na rozhodnutí, v nichž mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, a na „obsah písemného prohlášení z 12. 7. 2022 … k sp. zn. 14 C 265/2017 Obvodního soudu pro Prahu 2“.
Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Nejvyšší soud proto k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou žalobce ničím nedoložil (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jeho opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musel být vědom, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a touto žádostí žalobce se nezabýval.
Protože dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 Co 53/2021-147, podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 62 Co 80/2019-123 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu