ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1299.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1299/2023-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, o 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 219/2017, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2019, č. j. 62 Co 80/2019-62, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2020, č. j. 62 Co 164/2019-135, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 62 Co 80/2019-123, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 4 Co 53/2021-147, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2021, č. j. 62 Co 164/2020-154, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2021, č. j. 4 Co 236/2021-163, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 80/2019, 62 Co 164/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, v části směřující do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, v části směřující do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, do výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výrokům IV až X usnesení soudu prvního stupně, a do výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, který činí 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020, zastavil „řízení o opakovaných žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (výrok I), zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 1. 7. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 62 Co 80/2019-62, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost (výrok II), zamítl návrhy žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí soudů, jež ve výroku specifikoval (výrok III), a výroky IV – IX vyzval žalobce k zaplacení soudních poplatků za žaloby pro zmatečnost ze dne 12. 4. 2021, ze dne 14. 6. 2021 a ze dne 20. 9. 2021, a za dovolání ze dne 12. 4. 2021, ze dne 14. 6. 2021 a ze dne 20. 9. 2021; současně vyslovil, že nebudou-li soudní poplatky ve stanovené lhůtě zaplaceny, budou řízení zastavena (výrok X).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a ve výroku III „ve správném znění, že se zamítají návrhy žalobce na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 62 Co 164/2020-135, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 62 Co 164/2020-154, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 4 Co 236/2021-163,“ jinak i ve „zbývající části“ tohoto výroku (výrok I), odmítl odvolání žalobce proti výrokům IV – X (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok III).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně („proti všem výrokům“) podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, 62 Co 164/2020 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podáním dovolání do výroku I usnesení odvolacího soudu v části, ve které bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III, vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 62 Co 80/219-212, 62 Co 164/2020, doručeným žalobci dne 3. 3. 2023, vyzval žalobce (mimo jiné) k zaplacení soudního poplatku za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 Co 80/2019-187, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
Následně podáním ze dne 20. 3. 2023 žalobce znovu požádal o „osvobození od soudních poplatků pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných jeho návrhů“ a o ustanovení zástupce „pro řízení o všech jeho dovoláních“. Odkázal na rozhodnutí, v nichž mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, a na „obsah písemného prohlášení z 12. 7. 2022 … k sp. zn. 14 C 265/2017 Obvodního soudu pro Prahu 2“.
Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Nejvyšší soud proto k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou žalobce ničím nedoložil (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jeho opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musel být vědom, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a touto žádostí žalobce se nezabýval.
Protože dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 62 Co 80/2019-212, 62 Co 164/2020, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, v části směřující do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III, podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 39/2022
-197, v části směřující do výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výrokům IV až X usnesení soudu prvního stupně, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (objektivně) přípustné, neboť mimořádným opravným prostředkem, který v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a v části směřující proti výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení o opakovaných žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 4 Co 39/2022-197, v části směřující do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení o opakovaných žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, do výroku o odmítnutí odvolání žalobce a do výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. (ve výše uvedené části) byla žalobci uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. i) a §11a ve spojení s §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu