ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1982.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1982/2023-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce S. B., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České poště, s. p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 34/2020, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156, takto:
Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156, se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 39 C 34/2020-148, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků se zastavuje.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce odvolání (podání ze dne 14. 2. 2023 nadepsané jako „Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení o předběžné procesní otázce, které se vyhlašuje v usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 18/2023-156 ze dne 06. 02. 2023“), jež prostřednictvím Městského soudu v Praze adresoval Vrchnímu soudu v Praze.
V žádosti o informaci, jaké přesně podání bylo Nejvyššímu soudu dne 26. 6. 2023 doručeno a zaevidováno pod sp. zn. 21 Cdo 1982/2023, doručené Nejvyššímu soudu dne 3. 7. 2023, žalobce Nejvyššímu soudu (mimo jiné) sdělil, že soudům nepředložil „žádné podání, které by bylo možné kvalifikovat jako mimořádný opravný prostředek, v tomto případě jako dovolání“.
V podání ze dne 12. 7. 2023 doručeném Nejvyššímu soudu téhož dne pak žalobce výslovně uvedl, že jeho (výše specifikované) podání ze dne 14. 2. 2023 „není dovolání“, že Nejvyšší soud nikdy nejedná jako odvolací soud (jako soud druhého stupně) v občanskoprávních sporech, že „pokud se bude řídit logikou městského soudu“ vyjádřenou v usnesení ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 23 Co 18/2023, není dovolání přípustné a že si nedokáže představit „žádné logické zvraty ani lsti intelektu“, které by jeho podání vyložily implicitně jako dovolání k Nejvyššímu soudu, a navrhl předat spis vrchnímu soudu „k rozhodnutí o předmětu odvolání“.
Podle ustanovení §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156, jímž Městský soud v Praze rozhodl o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 12. 2022, č. j. 39 C 34/2020-148, tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků se zastavuje, je rozhodnutím městského soudu jako soudu odvolacího.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci, nebo o rozhodnutí procesní povahy. Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud – ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) – může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 3 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85/2001 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139/2002 v časopise Soudní judikatura, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011).
Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156, Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně, řízení o tomto podání žalobce zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 23 Co 18/2023-156 – jak vyplývá z ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. a ze správného poučení odvolacího soudu uvedeného v napadeném usnesení – není přípustné, neboť podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení o odvolání žalobce v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu