ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3139.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 3139/2022-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce O. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská č. 445/6, proti žalovanému T. P. P. se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 642/15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 52/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2022, č. j. 30 Co 51/2022-108, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. prosince 2021, č. j. 39 C 52/2020-91, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 30. 3. 2020 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 31. 1. 2020, které žalovaný doručil žalobci dne 11. 2. 2020, je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že je zaměstnancem žalovaného v pracovním poměru, že od 5. 2. 2003 u žalovaného pracoval jako „manager“, že vedle pracovního poměru je též společníkem a jednatelem žalovaného s 50% obchodním podílem a že s druhým společníkem a jednatelem, kterým byl do 12. 9. 2019 P. R. D. C. F. (dále jen „D. C. F.“), má žalobce závažné spory, které jsou předmětem jiných soudních řízení a které jsou pravým důvodem pokusu o okamžité zrušení pracovního poměru žalobce. Dále uvedl, že na valné hromadě konané dne 12. 9. 2019 byl D. C. F. odvolán z funkce jednatele a že u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 75 Cm 210/2019 vedeno řízení o návrhu D. C. F. na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jeho odvolání z funkce jednatele. Dne 18. 9. 2019 se konala valná hromada svolaná D. C. F., na které bylo hlasováno o usnesení o odvolání žalobce z funkce jednatele. Řízení o návrhu žalobce na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 278/2019. Dne 6. 1. 2020 se konala další valná hromada svolaná D. C. F., na které D. C. F. „sám sebe protiprávně zvolil do funkce jednatele společnosti“. Na základě zápisu z této valné hromady byl D. C. F. opět zapsán do obchodního rejstříku jako jednatel žalovaného. Řízení o návrhu žalobce na vyslovení neplatnosti usnesení o „jmenování“ D. C. F. do funkce jednatele žalovaného je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 42/2020. Dne 21. 2. 2020 se konala další valná hromada svolaná žalobcem, na které bylo přijato usnesení o odvolání D. C. F. z funkce jednatele z důvodu, že svými úkony způsobuje žalovanému škodu. Žalobce se proto považuje za jediného jednatele žalovaného oprávněného za něj jednat. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení žalobce nemůže žalovaného zastupovat z důvodu střetu jeho zájmů s žalovaným a že D. C. F. není oprávněn za žalovaného jednat z důvodu nedostatku jeho jednatelského oprávnění, jakož i z důvodu, že jeho zájmy jsou v hrubém rozporu se zájmy žalovaného, který se proti němu domáhá náhrady škody z důvodu porušení péče řádného hospodáře v době výkonu funkce jednatele (řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 6/2020), žalobce navrhl, aby soud ustanovil žalovanému opatrovníka.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 1. 2021, č. j. 39 C 52/2020-58, řízení přerušil „do pravomocného skončení řízení u Městského soudu v Praze, sp. zn. 75 Cm 210/2019 a sp. zn. 73 Cm 42/2020“, neboť „uvedená řízení mají zásadní význam pro řízení probíhající u zdejšího soudu, a to zejména v otázce, zda bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobce uděleno k tomu oprávněnou osobou“.
3. Usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. 39 C 52/2020-59, Obvodní soud pro Prahu 1 ustanovil žalovanému pro dané řízení „opatrovníka z řad advokátů v osobě A. J., advokátky se sídlem XY“. Soud prvního stupně uzavřel, že je „v současné době“ sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného, přičemž zde není ani jiné osoby, která by za něj mohla v projednávané věci jednat, neboť ohledně žalovaného jsou vedena řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 42/2020, sp. zn. 75 Cm 210/2019 a sp. zn. 75 Cm 278/2019, jejichž předmětem je „určení neplatnosti valných hromad žalovaného“ ze dne 12. 9. 2019, 18. 9. 2019 a 6. 1. 2020, na nichž došlo nejprve k odvolání D. C. F. z funkce jednatele žalovaného a následně k odvolání žalobce z funkce jednatele žalovaného a dále ke „jmenování“ D. C. F. do funkce jednatele, a dne 21. 2. 2020 pak na další valné hromadě došlo k odvolání D. C. F. z funkce jednatele, přičemž řízení o návrhu na zápis této změny do obchodního rejstříku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. XY, zastaveno a zastaveno bylo i řízení o odvolání proti tomuto usnesení, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, „č. j. 14 Cmo 128/2020“.
4. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. 30 Co 84,83/2021-72, zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2021, č. j. 39 C 52/2020-58, a ze dne 8. 1. 2021, č. j. 39 C 52/2020-59, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že je sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného, neboť s ohledem na povahu sporu (v němž je uplatněna neplatnost „pracovněprávního úkonu“ učiněného žalovaným jako zaměstnavatelem) nemůže za žalovaného jednat žalobce jako jeho možný jednatel, protože jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy žalovaného [§21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.)], a je sporné, zda je D. C. F. jednatelem žalovaného, neboť na valné hromadě dne 12. 9. 2019 byl z funkce jednatele odvolán a dne 6. 1. 2020 byl znovu zvolen jednatelem, avšak „platnost obou usnesení je napadena žalobami, o nichž nebylo dosud soudem rozhodnuto“. Odvolací soud uzavřel, že za tohoto stavu přichází v úvahu buďto ustanovení opatrovníka žalovanému podle §29 odst. 2 o. s. ř., je-li nebezpečí z prodlení, nebo (není-li nebezpečí z prodlení) přerušení řízení do doby, než bude vyjasněna otázka, zda je zde osoba oprávněná za žalovaného jednat, tj. zda je D. C. F. jednatelem žalovaného. Na soudu prvního stupně tedy bude, aby posoudil, zda je dáno nebezpečí z prodlení. Je-li dáno, pak žalovanému ustanoví opatrovníka a s takto ustanoveným opatrovníkem věc projedná a případně i rozhodne. Není-li dáno nebezpečí z prodlení, pak řízení přeruší do pravomocného skončení „řízení o neplatnosti valné hromady“ ze dne 6. 1. 2020, neboť „v uvedeném řízení bude vyřešeno, zda je D. C. F. oprávněn za žalovaného jednat (a tedy i udělit plnou moc zmocněnci B.)“.
5. Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 39 C 52/2020-91, ustanovil žalovanému pro „toto“ řízení „opatrovníka z řad advokátů v osobě A. J., advokátky se sídlem XY“. Soud prvního stupně zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 75 Cm 210/2019-48, které nabylo právní moci dne 20. 8. 2021, rozhodl, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 12. 9. 2019, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jednatele D. C. F., je neplatné, že se „v současnosti“ vede dovolací řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 278/2019, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na určení, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 18. 9. 2019, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce z funkce jednatele žalovaného, je neplatné, a že na výsledek zmíněného dovolacího řízení čeká přerušené řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 42/2020, kde je řešena otázka, zda byl D. C. F. řádně opětovně zvolen do funkce jednatele žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že zde není důvod k přerušení řízení, neboť pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 75 Cm 210/2019-48, je dáno najisto, že D. C. F. byl jednatelem žalovaného v době, kdy žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobcem (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 31. 1. 2020 bylo žalobci doručeno dne 11. 2. 2020), a pro pokračování v tomto řízení tak není podstatné, jak rozhodne Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 73 Cm 42/2020 o tom, zda byl D. C. F. řádně opětovně zvolen do funkce jednatele žalovaného, když tímto jednatelem v rozhodné době de facto i de iure byl. Zároveň však dospěl k závěru, že s ohledem na řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 278/2019 a 73 Cm 42/2020 je v současnosti sporné, kdo je oprávněn za žalovaného jednat, resp. kdo je osobou oprávněnou udělit plnou moc pro zastupování žalovaného, a s poukazem na §21 odst. 4 o. s. ř. podotkl, že v případě jednatelství žalobce by se tento z povahy věci jednoznačně ocitl ve střetu zájmů, neboť by žaloval společnost, jejímž je zástupcem. Protože je sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného, přičemž zde není ani jiné osoby, která by za něj mohla v projednávané věci jednat, soud prvního stupně ustanovil žalovanému podle §29 odst. 2 o. s. ř. „ve spojení s §21 odst. 4 o. s. ř“ opatrovníka z řad advokátů.
6. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 30 Co 51/2022-108, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že je nepřípustné se při úvaze o ustanovení opatrovníka právnické osobě spoléhat na princip materiální publicity s poukazem na to, že D. C. F. je na základě usnesení valné hromady ze dne 6. 1. 2020 zapsán jako jednatel v obchodním rejstříku, obzvláště pak v situaci, kdy předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 42/2020 je určení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 6. 1. 2020, kterým bylo rozhodnuto o „jmenování“ D. C. F. do funkce jednatele žalovaného. Zrekapituloval, že u Městského soudu v Praze jsou (byla) pod sp. zn. 75 Cm 210/2019, sp. zn. 75 Cm 278/2019 a sp. zn. 73 Cm 42/2020 vedena řízení o neplatnost usnesení valných hromad ze dne 12. 9. 2019, 18. 9. 2019 a 6. 1. 2020, a dodal, že dne 21. 2. 2020 došlo na valné hromadě „k přijetí usnesení o odvolání D. C. F.“, že „neplatnost tohoto usnesení byla napadena žalobou pod sp. zn. 79 Cm 73/2020“ a že „o žalobách na neplatnost usnesení shora uvedených valných hromad již bylo (s výjimkou řízení pod sp. zn. 73 Cm 42/2020) pravomocně rozhodnuto“. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného, že s ohledem na povahu sporu nemůže za žalovaného jednat žalobce jako možný jednatel žalovaného, neboť jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy žalovaného (§21 odst. 4 o. s. ř.), že za žalovaného by mohl jednat D. C. F. jako jeho další jednatel, avšak že se jeví sporným, zda je jednatelem žalovaného, neboť „na valné hromadě (poté, co byl na valné hromadě dne 12. 9. 2019 z funkce jednatele neplatně odvolán) konané dne 6. 1. 2020 byl znovu zvolen jednatelem“ a „platnost usnesení je napadena žalobou, o níž nebylo dosud soudem rozhodnuto“. Podle názoru odvolacího soudu za tohoto stavu přichází v úvahu buď ustanovení opatrovníka žalovanému podle §29 odst. 2 o. s. ř., je-li nebezpečí z prodlení, nebo přerušení řízení do doby, než bude vyjasněna otázka, zda je zde osoba oprávněná za žalovaného jednat, tj. zda je D. C. F. jednatelem žalovaného, přičemž v projednávané věci „lze s ohledem na charakter posuzované věci dovodit existenci nebezpečí z prodlení, neboť se jedná o pracovněprávní spor i s případným potenciálem náhrady mzdy“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil to, zda jsou naplněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř., konkrétně otázky, zda je sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného, resp. zda je D. C. F. oprávněn jednat za žalovaného (zda je jednatelem žalovaného), zda rozhodnutí Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 73 Cm 42/2020 může mít vliv na postavení D. C. F. jako jednatele žalovaného (osoby oprávněné jednat za žalovaného), zda vedení uvedeného řízení „automaticky dává důvod pro ustanovení opatrovníka dle §29 odst. 2 o. s. ř.“ a zda odvolací soud správně právně posoudil, že podmínka nebezpečí z prodlení podle §29 odst. 2 o. s. ř. je dána. Dovolatel má za to, že v předmětném případě nebyly (a nejsou) naplněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. Bylo-li usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 75 Cm 210/2019-48, které nabylo právní moci dne 20. 8. 2021, rozhodnuto, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 12. 9. 2019, jímž bylo rozhodnuto o odvolání D. C. F. z funkce jednatele žalovaného, je neplatné, bylo tímto rozhodnutím „definitivně deklarováno“, že D. C. F. nikdy nepřestal být jednatelem žalovaného. Rozhodnutí v řízení o neplatnost usnesení valné hromady žalovaného ze dne 6. 1. 2020, jímž byl D. C. F. „jmenován zpět do funkce jednatele žalovaného“, vedeném pod sp. zn. 73 Cm 42/2020, tak (bez ohledu na to, jak v něm bude rozhodnuto) nic nezmění na tom, že D. C. F. je jednatelem žalovaného, a to nepřetržitě od 2. 7. 2012, a že nikdy nebyl z funkce jednatele žalovaného platně odvolán. Odvolací soud však k této skutečnosti vůbec nepřihlédl a s odkazem na stále probíhající řízení sp. zn. 73 Cm 42/2020 rozhodl, že stále zatím není jisté, zda D. C. F. je jednatelem žalovaného či nikoliv. Pro „úplnost“ dovolatel uvedl, že „Městský soud v Praze na základě usnesení ze dne 15. 7. 2021, č. j. 79 Cm 73/2020-31, rozhodnul, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jednatele D. C. F. z funkce jednatele žalovaného, je neplatné,“ a že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 8. 2021 a dovolání nebylo podáno. Podle názoru dovolatele tedy nemůže být žádných pochyb o tom, že je zde osoba oprávněná za žalovaného jednat ve smyslu §21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a zároveň zde ani nemůže být sporu o tom, kdo touto osobou je. Plné moci ze dne 6. 1. 2020 a 18. 6. 2020 předložené soudům byly „bez jakýchkoli pochyb“ uděleny řádně osobou k tomu oprávněnou. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že chybně vyhodnotil i naplnění podmínky existence nebezpečí z prodlení, uvedl-li „bez jakéhokoli bližšího zkoumání daného případu“, že nebezpečí z prodlení je dáno, a nevypořádal-li se se skutečností, že soud prvního stupně se touto otázkou vůbec nezabýval. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se žalovanému opatrovník neustanovuje, popřípadě aby je spolu s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
11. V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek soud (předseda senátu) ustanoví právnické osobě (procesního) opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
12. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
13. Podle ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná
a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo
d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Podle ustanovení §21 odst. 2 o. s. ř. se ustanovení odstavce 1 nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
14. Za právnickou osobu před soudem jednají zásadně osoby uvedené v ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. Jde o výčet alternativní (rozhodnutí o tom, prostřednictvím které z osob uvedených v §21 odst. 1 o. s. ř. bude v řízení jednat, je věcí právnické osoby) a rozsah oprávnění těchto osob při jednání za právnickou osobu je kvalitativně i kvantitativně shodný.
15. Za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná především – jak vyplývá z ustanovení §21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – člen statutárního orgánu. Tvoří-li statutární orgán právnické osoby více osob (tj. jde-li o kolektivní orgán), jedná za právnickou osobu předseda tohoto statutárního orgánu, popřípadě člen tohoto orgánu, který tím byl pověřen (je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna).
16. Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (§21 odst. 4 o. s. ř.). Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat; v téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba (§21 odst. 5 o. s. ř.).
17. Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí (§24 odst. 1 věta první o. s. ř.). Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“) [§25 odst. 1 o. s. ř.].
18. Právnická osoba – jak vyplývá z povahy věci – může vykonávat svá procesní práva a povinnosti za řízení jen prostřednictvím fyzických osob. Oprávnění jednat za právnickou osobu je v ustanovení §21 o. s. ř. stanoveno sice v návaznosti na hmotné právo upravující jednání za právnickou osobu (srov. například §164 a 166 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), ale zcela samostatným způsobem, na hmotném právu jinak nezávislým. Hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby proto při zkoumání procesněprávního oprávnění jednat za právnickou osobu před soudem nelze použít, ledaže by její aplikace přímo vyplývala ze znění §21 o. s. ř., popřípadě ze zvláštních právních předpisů. Jednání osob uvedených v ustanovení §21 o. s. ř. představuje přímo (bez dalšího) procesní úkony právnické osoby; tyto osoby nejsou zástupci ve smyslu ustanovení §24 a násl. o. s. ř. Ustanovení §21 o. s. ř. ovšem nevylučuje možnost, aby si právnická osoba zvolila zástupce na základě plné moci. Bude-li udělena plná moc zástupci, nemohou za právnickou osobu současně jednat osoby uvedené v §21 o. s. ř.; nejedná-li však za právnickou osobu zvolený zástupce, mohou za ni činit procesní úkony též osoby uvedené v ustanovení §21 o. s. ř.
19. Předseda senátu ustanoví opatrovníka právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§21 o. s. ř.), je-li tu nebezpečí z prodlení (srov. §29 odst. 2 o. s. ř.).
20. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že smyslem a účelem ustanovení (procesního) opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. je řádné hájení zájmů právnické osoby, k ochraně jejíchž práv byl opatrovník ustanoven, v občanském soudním řízení.
21. Není-li právnické osobě, která před soudem jako účastník nemůže vystupovat, opatrovník ustanoven, je zasaženo její právo na spravedlivý proces a řízení trpí zmatečnostní vadou podle §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Opatrovník však může být účastníku řízení (právnické osobě) ustanoven jedině tehdy, když zájmy (práva) právnické osoby nemůže hájit osoba oprávněná za ni jednat. Byl-li účastníku řízení ustanoven (procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jeho zákonným zástupcem nebo s kolizním opatrovníkem), jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Jinak řečeno, i takové řízení je zatíženo zmatečnostní vadou (§229 odst. 3 o. s. ř.) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2190/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2646/2016].
22. Ustanovení procesního opatrovníka právnické osoby přichází podle výslovné dikce zákona (§29 odst. 2 o. s. ř.) v úvahu ve dvou typových případech, ve kterých je právnická osoba účastnicí civilního soudního řízení, aniž by mohla před soudem sama vystupovat. Jde jednak o případ, kdy právnická osoba nemůže vystupovat před soudem proto, že tu není (chybí) osoba oprávněná za ni jednat, a jednak o případ, kdy právnická osoba nemůže vystupovat před soudem proto, že je sporné, kdo je oprávněn za ni jednat. Ve vztahu k oběma těmto (jinak samostatným) skutkovým podstatám zákon stanoví, že ustanovení procesního opatrovníka právnické osoby přichází v úvahu pouze, je-li tu nebezpečí z prodlení.
23. Účelem pravidla, které ustanovení procesního opatrovníka právnické osoby podmiňuje nebezpečím z prodlení, je zmírnit nepřiměřenou tvrdost, k níž by docházelo (mohlo docházet), pokud by bylo ustanovení procesního opatrovníka právnické osoby závislé jen na tom, zda je (ryze formálně) naplněna jedna ze dvou skutkových podstat popsaných v předchozím odstavci. Ustanovení procesního opatrovníka je totiž citelným zásahem do vnitřních poměrů právnické osoby, k němuž je namístě přikročit pouze tam, kde nelze docílit ochrany procesních zájmů právnické osoby jiným, méně invazivním řešením.
24. Opatřením soudu, které je méně invazivní než ustanovení procesního opatrovníka právnické osoby, přitom může být i možnost v řízení posečkat (ať již neformálně, nebo je přerušit), a to zejména nasvědčují-li skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, tomu, že stav, kdy před soudem právnická osoba nemůže vystupovat, je pouze přechodný. Přitom musí platit, že tento stav bude v dohledné době odstraněn, aniž by došlo k neúměrným průtahům v řízení, v jehož rámci je schopnost právnické osoby vystupovat před soudem posuzována.
25. Jestliže naopak nic nenasvědčuje tomu, že stav, kdy právnická osoba, která je účastníkem řízení, nemůže vystupovat před soudem (proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat), je přechodný a že bude v dohledné době odstraněn, je namístě dbát hospodárnosti řízení a právnické osobě procesního opatrovníka (k ochraně jejích procesních práv) ustanovit. Odpadne-li přitom za řízení důvod, pro nějž byl procesní opatrovník ustanoven, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, uveřejněné pod č. 1/2023 Sb. rozh. obč., anebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019).
26. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů [§194 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. o. k.“)]. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán (§44 odst. 5 z. o. k.).
27. Ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že z ustanovení §21 o. s. ř. a ani ze zvláštních právních předpisů nevyplývá, že by princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku platil pro vymezení toho, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem. Jednatel společnosti s ručením omezeným je tedy oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem [§21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], i když o tom (dosud) nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku (a – případně – jako jednatel téže společnosti s ručením omezeným je dosud zapsán někdo jiný); došlo-li však k ukončení výkonu funkce jednatele, nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když (zatím) nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, anebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2646/2016). Uvedené závěry, byť učiněné v režimu právní úpravy obchodního rejstříku účinné do 31. 12. 2013, se plně prosadí také v poměrech právní úpravy veřejného rejstříku účinné od 1. 1. 2014 (srov. §121 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zejména úpravu §8 až §10 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů).
28. Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada (srov. §44 odst. 1 z. o. k.). Valná hromada rozhoduje usnesením. Do působnosti valné hromady patří též volba a odvolání jednatele [srov. §190 odst. 1, odst. 2 písm. c) z. o. k.].
29. Podle ustanovení §191 odst. 1 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle §174 odst. 3 nebo §177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.
30. V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na povahu sporu (v němž je uplatněna neplatnost pracovněprávního jednání učiněného žalovaným jako zaměstnavatelem) nemůže za žalovaného jednat žalobce jako možný jednatel žalovaného, neboť jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy žalovaného (§21 odst. 4 o. s. ř.), že za žalovaného „by mohl jednat D. C. F. jako jeho další jednatel“, avšak že se „jeví sporným“, zda je jednatelem žalovaného, neboť „na valné hromadě (poté, co byl na valné hromadě dne 12. 9. 2019 z funkce jednatele neplatně odvolán) konané dne 6. 1. 2020 byl znovu zvolen jednatelem“ a „platnost usnesení je napadena žalobou, o níž nebylo dosud soudem rozhodnuto“.
31. Odvolacímu soudu je předně třeba vytknout, že zcela pominul procesní plnou moc založenou na č. l. 19 spisu, kterou dne 18. 6. 2020 za žalovaného udělil D. C. F. advokátovi Mgr. Oldřichu Barochovi k zastupování v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 39 C 52/2020. Za tohoto stavu věci (bylo-li žalobcem zpochybněno oprávnění D. C. F. jednat za žalovaného a zmocnit Mgr. Oldřicha Barocha k zastupování žalovaného v řízení) bylo namístě zabývat se tím, zda je advokát Mgr. Oldřich Baroch, který v projednávané věci za žalovaného činí procesní úkony, osobou oprávněnou jednat za žalovaného, a s tím související otázkou, zda byl D. C. F. (v době, kdy tak učinil) oprávněn za žalovaného udělit tomuto advokátovi procesní plnou moc.
32. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že případný zánik funkce jednatele, který udělil za společnost plnou moc k jejímu zastupování, k němuž by došlo poté, kdy byla plná moc udělena, ani skutečnost, že by tento jednatel byl v důsledku okolností nastalých po udělení plné moci částečně omezen v oprávnění zastupovat společnost pro střet zájmů, neodůvodňují závěr o neplatnosti udělené plné moci či jejím zániku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 136/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 210/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016). Jinak by tomu ovšem bylo v případě, že k zániku funkce tohoto jednatele došlo předtím, než byla plná moc k zastupování společnosti udělena.
33. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [§191 a násl. z. o. k.]; v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§192 odst. 1 z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. obdobně pro poměry právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2811/99, publikované pod č. 92/2001 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, nebo – již ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod č. 59/2017 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, anebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016).
34. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti je řízením ve statusových věcech právnických osob (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod č. 87/2019 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod č. 46/2018 Sb. rozh. obč.). Výrok pravomocného rozhodnutí, jímž soud vysloví neplatnost usnesení valné hromady, je závazný pro každého (srov. §27 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů).
35. Neplatnost usnesení valné hromady obchodní společnosti přitom soud svým rozhodnutím vyslovuje zpětně, s účinky ke dni přijetí neplatného usnesení (s účinky ex tunc ) [k tomu srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3092/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013].
36. Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 75 Cm 210/2019-48, jímž byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady žalovaného ze dne 12. 9. 2019, kterým bylo rozhodnuto o odvolání jednatele D. C. F., bylo postaveno najisto, že D. C. F. nebyl usnesením valné hromady žalovaného ze dne 12. 9. 2019 z funkce jednatele (platně) odvolán. Dovolateli je proto třeba dát za pravdu, že za tohoto stavu věci není pro posouzení otázky, zda je Mgr. Oldřich Baroch osobou oprávněnou jednat za žalovaného (resp. otázky, zda byl D. C. F. dne 18. 6. 2020 oprávněn udělit za žalovaného tomuto advokátovi procesní plnou moc), významné, jak bude rozhodnuto v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 42/2020 o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 6. 1. 2020, jímž byl D. C. F. (znovu) zvolen jednatelem žalovaného, neboť toto rozhodnutí soudu – ať už bude výsledek řízení jakýkoliv – nemůže nic změnit na tom, že v důsledku usnesení valné hromady žalovaného ze dne 12. 9. 2019 funkce jednatele žalovaného D. C. F. nezanikla.
37. Protože odvolacím soudem akcentovaná skutečnost, že na valné hromadě konané dne 6. 1. 2020 byl D. C. F. „znovu zvolen jednatelem“ a že „platnost usnesení je napadena žalobou, o níž nebylo dosud soudem rozhodnuto“, není pro zodpovězení otázky, zda D. C. F. je (resp. zda dne 18. 6. 2020 byl) jednatelem žalovaného, významná, nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že se právě z tohoto důvodu „jeví sporným“, zda je D. C. F. jednatelem žalované.
38. Významná z hlediska naplnění podmínek pro ustanovení procesního opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. je naopak odvolacím soudem upozaděná otázka platnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, jímž byl D. C. F. odvolán z funkce jednatele žalovaného. Odvolací soud v bodě 5 odůvodnění svého usnesení, v němž shrnuje obsah odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně, zmiňuje (mimo jiné) i tvrzení žalovaného, že Městský soud v Praze „již definitivně rozhodl i o valné hromadě žalovaného konané dne 21. 2. 2020, když na základě usnesení ze dne 15. 7. 2021 (v právní moci dnem 12. 8. 2021), č. j. 79 Cm 73/2020-31, rozhodl, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jednatele D. C. F., je neplatné“. V bodě 14 odůvodnění svého usnesení pak odvolací soud shrnuje, která řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného (a pod jakými spisovými značkami) jsou u Městského soudu v Praze vedena, přičemž zmiňuje i řízení sp. zn. 79 Cm 73/2020, a uvádí, že „o žalobách na neplatnost usnesení shora uvedených valných hromad již bylo (s výjimkou řízení pod sp. zn. 73 Cm 42/2020) pravomocně rozhodnuto“. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (ani z obsahu spisu) – pomineme-li tvrzení žalovaného obsažená v jeho odvolání a dovolání – se však nepodává, jak (s jakým výsledkem) bylo v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 73/2020 rozhodnuto (tedy zda je tvrzení žalovaného o tom, že byla pravomocným rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, pravdivé). Není z něj ani patrné, jak (na základě čeho) odvolací soud učinil zjištění, že o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, jímž byl D. C. F. odvolán z funkce jednatele žalovaného, již „bylo pravomocně rozhodnuto“, neboť ani tato dovolatelem tvrzená skutečnost není z obsahu spisu zřejmá.
39. Bylo-li soudem v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady pravomocně rozhodnuto, že usnesení valné hromady žalovaného ze dne 21. 2. 2020, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jednatele žalovaného D. C. F., je neplatné, nemohou být závěry odvolacího soudu, že je v projednávané věci „sporné, kdo je oprávněn jednat za žalovaného,“ a že je nutné ustanovit žalovanému opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř., správné, neboť byl-li D. C. F. ke dni 18. 6. 2020 jednatelem žalovaného oprávněným udělit za žalovaného plnou moc advokátovi Mgr. Oldřichu Barochovi, nemůže být (za odvolacím soudem zjištěného stavu věci) sporu o tom, že je zde osoba oprávněná za žalovaného jednat a že touto osobou je právě advokát Mgr. Oldřich Baroch, jehož zmocnění k zastupování žalovaného v řízení bylo soudu prokázáno plnou mocí ze dne 18. 6. 2020 založenou v soudním spisu na č. l. 19.
40. Protože tím, zda (a s jakým výsledkem) bylo Městským soudem v Praze pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 73/2020, se odvolací soud řádně nezabýval, je jeho závěr, že žalovanému je nutné ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř., předčasný, a tudíž nesprávný.
41. Dovolateli lze přisvědčit též v tom, že se odvolací soud (dospěl-li k závěru, že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za žalovaného jednat) – v rozporu s výše uvedenými závěry judikatury dovolacího soudu – náležitě nezabýval ani tím, zda je v projednávané věci nebezpečí z prodlení.
42. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
43. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu