ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.751.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 751/2023-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobce T. B. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky č. 53, proti žalovanému J. B. se sídlem ve XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 321/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 23 Co 102, 110/2022-304, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022, č. j. 23 Co 102, 110/2022-304 (jímž odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 3. 2022, č. j. 6 C 321/2020-267, a „opravné usnesení“ ze dne 12. 4. 2022, č. j. 6 C 321/2020-288, tak, že se „řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 7. 2021, č. j. 6 C 321/2020-198, zastavuje a o nákladech řízení se nerozhoduje“) podal žalovaný dne 7. 7. 2022 dovolání. Podáním dovolání vznikla žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč; tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 20. 7. 2022, č. j. 6 C 321/2020-334, vyzval žalobce, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Žalobce na usnesení reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 7. 2022 podle které důvodem žádosti jsou jeho „majetkové poměry, výdělečné možnosti a zejména soudem stanovené výše soudního poplatku“; uvedl dále, že u něj došlo „k podstatné změně jeho majetkových poměrů“.
Okresní soud v Benešově následně usnesením ze dne 16. 8. 2022, č. j. 6 C 321/2020-339, osvobození od placení soudních poplatků pro dovolací řízení zamítl, neboť žalovaný „uvádí pouze obecná a nepříliš určitá tvrzení o svých špatných příjmových a majetkových poměrech bez toho, že by je jakkoliv konkretizoval a ani jiným způsobem soudu relevantní konkrétní informace pro posouzení svých poměrů nesdělil, natož aby cokoliv doložil. Žalovaný tedy žádným způsobem soudu nedal konkrétní informaci o svých poměrech“. Na základě toho dospěl k závěru, že žádosti žalovaného nelze vyhovět a „přiznat mu osvobození od soudních poplatků pro řízení, neboť nelze dovodit, že by nebyl objektivně schopen soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč zaplatit“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 23 Co 193/2022-359, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že „ač žalovaný v této i dalších věcech opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků a soudy obou stupňů mu bylo opakovaně v rozhodnutích … vysvětlováno, že nestačí toliko obecně tvrdit, že jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, ale je nezbytné poskytnout podrobnější informace o majetkových a sociálních poměrech a současně doložit ty skutečnosti, které doložit lze, žalovaný … ani nyní nedoložil nic, vyjma nemovitostí ve společném jmění s manželkou“. Vedle toho odvolací soud dospěl k závěru, že „dovolání proti nemeritorním rozhodnutím týkajícím se … zastavení řízení o odvolání protistrany, za situace, kdy proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dovolání podáno nebylo, je třeba pokládat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva“.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 21 Cdo 751/2023-369, dovolatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. Na tuto výzvu žalovaný reagoval přípisem ze dne 2. 5. 2023, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání. Kromě skutečností již uvedených v dřívější žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání ze dne 22. 7. 2022 doplnil, že na něj „tvrdě dopadá zdražování energií a celková negativní situace ve společnosti“ a že si „v posledních letech musel zapůjčit finanční částky tak, aby byl schopen hradit běžné náklady, natož plnit vysokou poplatkovou povinnost“.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků [shora uvedeným žádostem ze dne 22. 7. 2022 a 2. 5. 2023 předcházely další tři žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků (č. l. 234, 263 a 278)], aniž by dokládal své majetkové poměry, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalovaného tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Nejvyšší soud proto k žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou žalovaný blíže nezdůvodnil a ničím nedoložil (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jeho opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musel být vědom, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a touto žádostí žalovaného se nezabýval. Nadto žalovaný od okamžiku, kdy nebylo jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2022, č. j. 6 C 321/2020-339, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 23 Co 193/2022-359, pravomocně vyhověno, žádné nové skutečnosti týkající se jeho poměrů, v řízení neuvedl, neboť obě žádosti jsou v tomto rozsahu obsahově obdobné.
Protože dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, č. j. 21 Cdo 751/2023-369, dovolací soud řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022, č. j. 23 Co 102, 110/2022-304, podle ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 5. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu