ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1994.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1994/2023-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. K., zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Panská 895/6, proti žalovaným 1) T. P. , zemřelé XY, a 2) neznámým dědicům po T. P. , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 121/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2023, č. j. 37 Co 336/2022-39, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2023, č. j. 37 Co 336/2022-39, se ve výroku I, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se řízení zastavuje, se ve vztahu k žalovaným neznámým dědicům a ve výroku II ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
II. Dovolání se ve zbylé části odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 4 C 121/2022-12, odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení spoluvlastnictví k pozemku p. č. XY, zapsanému u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY a přikázání tohoto pozemku do jejího výlučného vlastnictví (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2022, č. j. 4 C 121/2022-7, byla žalobkyně vyzvána k odstranění vady žaloby spočívající v nedostatečné a nejednoznačné identifikaci „osoby žalované“. K odstranění vady žalobkyní nedošlo. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud soud přesně neví, kdo má být účastníkem řízení a zda má označený subjekt způsobilost být účastníkem řízení (§19 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), nemůže věc projednat, neboť nejsou splněny podmínky řízení.
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 3. 2023, č. j. 37 Co 336/2022-39, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Odvolací soud po provedeném šetření uzavřel, že T. P., rozená K., byla naposledy hlášena k trvalému pobytu na adrese XY, a zemřela dne XY, když místo úmrtí „není evidováno“. Tato osoba nemohla vstoupit do procesních vztahů, které se zakládají podáním žaloby, neboť jí od samého počátku řízení chyběla způsobilost být jeho účastníkem. Nedostatek podmínky řízení zde byl již při jeho zahájení a jedná se o nedostatek neodstranitelný. Řízení proto zastavil. Nad rámec odvolací soud uvedl, že „zjištění okruhů dědiců po 1. žalované je věcí žalobkyně“, která má pro „dodatečné projednání dědictví po 1. žalované, díky postupu odvolacího soudu, všechny potřebné údaje“.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily „kdo je v dané věci žalovaným“. Žalobkyně jednoznačně uvedla, že žalovanou je primárně T. P., která je vedena v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice předmětného pozemku. Sekundárně jsou to (neznámí) dědicové po T. P.; to tehdy, jestliže T. P. „ztratila způsobilost být účastníkem řízení“. Zdůraznila, že označení účastníků nemůže být formální překážkou, kterou je omezován přístup ke spravedlnosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům §79 odst. 1 o. s. ř., není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, je-li možné z něj bez pochyby dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost. Tento závěr považuje za aplikovatelný i na tuto věc. K možnosti žalovat neznámé dědice zemřelého pak žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a uvedla, že nezná-li jména a adresy dědiců zemřelého, nic jí nebrání, aby podala žalobu proti neznámým dědicům zemřelého. To platí i tehdy, pokud jde o dosud v dědickém řízení nezjištěný okruh dědiců (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006). Soudy obou stupňů ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nerespektovaly a odchýlily se od jejích závěrů, aniž by vysvětlily, z jakého důvodu tak učinily. Odkázala i na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3564/15, o povinnosti soudů interpretovat žalobu v souladu s právem na přístup k soudu, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 149/2005, na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 155/99, a zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 524/2023. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Žalovaným nebylo dovolání doručováno.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Dovolání ve vztahu k zastavení řízení vůči žalované T. P.:
10. Ačkoliv dovolatelka dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, v souvislosti se zastavením řízení ve vztahu k zemřelé T. P. dovolatelka neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. považuje za splněný. Proto dovolání v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
11. K námitkám ohledně možnosti označit v žalobě jako stranu žalovanou neznámé dědice zemřelé:
12. Tato otázka zakládá přípustnost dovolání i jeho důvodnost.
13. Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o. s. ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu je třeba jako účastníka řízení označit v prvé řadě jménem a příjmením, které fyzická osoba užívá na základě zápisu v knize narození nebo jiných rozhodných skutečností (uzavření manželství, rozhodnutí o povolení změny jména nebo příjmení apod.); údaj o jménu (popřípadě jménech) a příjmení musí být uveden přesně v takové podobě (znění), která odpovídá těmto skutečnostem. Neurčitým podáním, pokud jde o označení účastníka řízení, je např. podání obsahující natolik nedostatečné označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci. Přesnou identifikaci účastníka obvykle neumožňuje také jeho označení původním jménem, názvem nebo obchodní firmou, a nikoliv jménem, názvem nebo obchodní firmou, které fyzické nebo právnické osoby v době podání v souladu se zákonem používají. Ovšem jen takové označení účastníků řízení v žalobě, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, představuje nedostatek náležitosti žaloby, který brání pokračování v řízení (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93, publikované v časopisu Právní rozhledy, č. 2/1994, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. 4 Cmo 240/96, publikované v časopisu Soudní rozhledy, č. 5/1996, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2989/2013, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 275, 500). Pokud by účastník neznámého pobytu nebyl blíže označen, a to údaji umožňujícími jeho identifikaci a nezaměnitelnost s jinou osobou, nemohly by se uplatnit subjektivní účinky právní moci rozhodnutí (§159a odst. 1 o. s. ř.) a tudíž by rozsudek vůči tomuto „účastníkovi“ neměl žádné účinky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 550/2006, publikované v časopisu Soudní rozhledy, č. 1/2007; toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ). Má-li podání vady, je soud zpravidla povinen vyzvat účastníky postupem podle §43 o. s. ř. k jejich odstranění.
14. Není-li znám zůstavitelův dědic, judikatura soudů již dříve připouštěla možnost, že žalobu lze podat proti „neznámému dědici zůstavitele“ a že „neznámému dědici zůstavitele“ mohl být v občanském soudním řízení ustanoven opatrovník (srov. například rozbor a zhodnocení „K některým otázkám ochrany vlastnictví nemovitostí a řešení vztahů mezi vlastníky sousedících pozemků“, uveřejněné pod č. 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobné závěry učinila novější judikatura, dovodila-li, že věřitel může podat žalobu proti neznámému dědici zemřelého (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006, které bylo uveřejněno pod č. 89/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo že věřitel může uplatnit svou pohledávku žalobou u soudu podanou proti „neznámému dědici“ zemřelého dlužníka, jestliže za řízení o dědictví nebo jinak dosud nebylo objasněno, jaké zůstavitel zanechal dědice (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, které bylo uveřejněno pod č. 70/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak, není-li znám dědic spoluvlastnického podílu zemřelého podílového spoluvlastníka, je přípustné, aby žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla podána proti jeho neznámému dědici (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4947/2008, které bylo uveřejněno pod č. 87/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
15. V řešené věci žalobkyně označila v žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako žalované T. P. a neznámé dědice po T. P., která je v katastru nemovitostí spolu s žalobkyní zapsána jako spoluvlastnice pozemku navrženého k vypořádání. Takovému postupu žalobkyně z hlediska náležitostí žaloby nic nebránilo a i shora označená judikatura Nejvyššího soudu jej výslovně připouští. Přesto odvolací soud ve vztahu k neznámým dědicům po zemřelé T. P. řízení zastavil pro nedostatečné označení žalované strany.
16. Odmítnutí žaloby pro vady – a následné zastavení řízení ve vztahu k neznámým dědicům – tedy v řešené věci nebylo namístě. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu totiž připouští v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podat žalobu proti neznámému dědici, není-li znám dědic spoluvlastnického podílu zemřelého podílového spoluvlastníka.
17. Odvolací soud se tak v této části odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v části, ve které bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se řízení zastavuje, ve vztahu k žalovaným neznámým dědicům zemřelé T. P. podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil [v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro postup podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a to včetně souvisejícího nákladového výroku a věc podle §243e odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
19. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu